Vliv živočišného průmyslu na nutriční výzkum - 2. část

Výživa není otázkou pouze osobní volby, ale i síly globálních zájmů. Čím je utvářeno naše přesvědčení o jídle, které máme na talíři, a jak hluboce zasahuje vliv živočišného průmyslu do vědeckých debat o výživě a zdraví?

Čtěte také:
Vliv živočišného průmyslu na nutriční výzkum - 1. část

V roce 1977 výbor vedený senátorem Georgem McGovernem vydal zprávu „Dietary Goals for the United States“, která doporučila Američanům snížit příjem červeného masa. Bylo to vůbec poprvé, kdy vláda na federální úrovni doporučovala snížit míru konzumace nějaké potraviny.

To však vyvolalo okamžitou reakci ze strany masného průmyslu, který tato doporučení ostře kritizoval a zpochybňoval jejich vědecký základ. Taková doporučení by se promítla do výběru potravin nejen u koncových spotřebitelů, ale ovlivnila by i jídelníčky v nemocnicích a federálních programech pro výživu. Ve hře byla potenciální ztráta mnoha milionů dolarů.

Pod tlakem průmyslu a kvůli vědeckým nejasnostem výbor v prosinci 1977 vydal revidovanou verzi doporučení, která byla mírnější a méně kritická vůči masu. Tento krok byl některými vnímán jako ústupek zájmům průmyslu¹.

Aby se předešlo podobným sporům v budoucnu, byl McGovernův výbor ještě téhož roku rozpuštěn a bylo ustanoveno, že veškerá vládní výživová doporučení od roku 1980 bude vydávat Ministerstvo zemědělství Spojených států (USDA). Tím však vznikl zvláštní střet zájmů, protože úkolem USDA není jen vydávat nezávislá výživová doporučení, ale zároveň chránit a podporovat domácí zemědělský sektor. Případným doporučením omezit konzumaci masa by ministerstvo zemědělství poškodilo své zájmy. Vědecká komunita dlouhodobě upozorňuje, že USDA nemůže být nestranné, dokud zůstane odpovědné za podporu průmyslu, a proto řada výživových institucí, mezi nimi například Harvard T.H. Chan School of Public Health, vydává vlastní výživová doporučení, která podle nich lépe reflektují vědecká zjištění o zdravotních rizicích konzumace masa².

Tím však boj s živočišným průmyslem teprve začal.

Aby ministerstvo zemědělství ochránilo americké producenty hovězího masa a podpořilo farmáře a rančery, kteří čelili klesající spotřebě, cenovým tlakům a ztrátě důvěry spotřebitelů, založilo ve spolupráci s Cattlemen’s Beef Board (CBB) v roce 1985 program Beef Checkoff³.

Program Beef Checkoff byl navržen tak, aby stimuloval prodej a konzumaci hovězího masa na domácím i zahraničním trhu prostřednictvím různých iniciativ, jako jsou spotřebitelská reklama, marketingová partnerství, vzdělávání, vývoj nových produktů a podpora vědeckého výzkumu. Financování pochází z povinného odvodu: každý producent platí 1 dolar za každé prodané a importované zvíře.

Nezávislá analýza návratnosti investic (ROI) za období 2019–2023 ukázala, že každý investovaný dolar přinesl návratnost 13,41 dolaru. Tato analýza také odhadla, že bez investic Beef Checkoff by domácí poptávka po hovězím mase byla v daném období o 8,5 % nižší a exportní poptávka o 11,5 % nižší⁴.

Ačkoli analýza nezahrnuje dopad na zahraniční spotřebitele, kteří kupují jiné než americké maso, je zřejmé, že Beef Checkoff má díky exportním strategiím a marketingovým aktivitám globální přesah a dokáže výrazně ovlivňovat spotřebitelské chování. Lze si jen domýšlet, jak výrazně by poptávka po mase klesala za posledních 40 let, kdyby tento program neexistoval.

Jak je ale možné, že Beef Checkoff a podobné iniciativy dosahují úspěchu a celosvětově posilují poptávku po mase navzdory tomu, že celá řada vědeckých studií upozorňuje na zdravotní rizika spojená s konzumací červeného masa, zejména v souvislosti s kardiovaskulárními onemocněními, cukrovkou nebo některými typy rakoviny?^5,6,7,8,9

Beef Checkoff díky svým finančním možnostem aktivně sponzoruje svůj vlastní vědecký výzkum, ve kterém často vyzdvihuje výhody konzumace masa a zpochybňuje jeho zdravotní rizika, ale také publikuje studie, ve kterých autoři ukazují veganské produkty jako méněcenné nebo nedostatečné pro výživu.

To u koncových spotřebitelů vyvolává zmatení a nedůvěru ve výzkum, který se snaží informovat o rizicích konzumace masa.

Pomyslným trnem v oku masného průmyslu, který vrhá stín na konzumaci masa, je nepochybně riziko zvýšení hladiny LDL cholesterolu, jehož zásadní role ve vzniku kardiovaskulárních onemocnění je dobře prokázaná¹⁰.

Aby živočišný průmysl zmírnil negativní dopad na prodeje masa, ke kterému dochází v důsledku obecných doporučení držet hladinu LDL cholesterolu v nízkých mezích, sponzoroval Beef Checkoff publikaci metastudie Sanders et al. (2025)¹¹.

V ní autoři tvrdí, že konzumace hovězího masa zvedá hladinu LDL cholesterolu jen nevýznamně, či s malou statistickou pružností dokonce vůbec.

Bystrý čtenář by již zde mohl poznamenat, že studii s tak přímým střetem zájmů nelze plně důvěřovat. Mnoho odborníků skutečně upozorňuje na rizika zkreslení u výzkumu financovaného průmyslem¹². Přesto panuje odborná shoda, že takový výzkum by neměl být automaticky odmítán jen kvůli zdroji financování. Například článek publikovaný v Journal of Law, Medicine & Ethics zdůrazňuje, že samotné financování průmyslem by nemělo být důvodem pro automatické označení studie za zaujatou. Autoři argumentují, že studie sponzorované průmyslem často vykazují vysokou metodologickou kvalitu díky lepším možnostem financování a přísnějšímu dohledu, který je vyžadován regulačními orgány¹³. Je proto důležité hodnotit výzkum především podle jeho metodologie, transparentnosti a integrity, nikoli pouze podle zdroje financování. Proto do zmíněné studie ze sponzorství Beef Checkoff nyní nahlédneme trochu hlouběji a ukážeme si, jak autoři došli k závěru, že konzumace hovězího masa neovlivňuje hladinu LDL cholesterolu.

Metaanalýza je typ vědecké práce, která kombinuje výsledky dříve publikovaných studií a tím zvyšuje přesnost závěrů. Dobře provedená metaanalýza patří mezi nejcennější typy studií, protože poskytuje robustní důkazy.

Ale i v případě, že jsou jednotlivé kalkulace v metaanalýze provedeny správně, může dojít ke zkreslení, a to již na samotném začátku práce při výběru jednotlivých studií.
Do této analýzy bylo zahrnuto 16 studií, které zkoumaly vliv konzumace hovězího masa na hladinu LDL cholesterolu.

Při bližším pohledu zjistíme, že většina těchto studií porovnávala vyšší a nižší konzumaci hovězího, případně hovězí maso oproti jiným druhům masa. To je podobné, jako kdybychom chtěli zjistit, jak vysoký je jeden patrový dům, a přitom bychom stáli na střeše jiného domu a měřili, o kolik je vyšší než ten druhý. Nikdy bychom se ale nepodívali, jak vysoko vlastně stojíme nad zemí. V dobře navržených studiích je proto klíčové porovnávat účinek daného faktoru s neutrální kontrolní skupinou, která není vystavena působení zkoumaného vlivu.

Nicméně v analýze je zahrnuta například i studie Wiebe et al. z roku 1984, která porovnávala skupinu konzumující hovězí maso se skupinou, kde se nekonzumovalo maso vůbec. Přesto nebyl objeven žádný významný rozdíl v hodnotách LDL cholesterolu. Abychom si vysvětlili, jak je to možné, musíme si nejdřív odpovědět na otázku, které složky stravy mají největší vliv na hladinu cholesterolu.

Podle tzv. Hegstedovy rovnice mají na zvýšení hladiny cholesterolu největší vliv nasycené mastné kyseliny a dietní cholesterol, zatímco polynenasycené mastné kyseliny, obsažené především v rostlinných tucích, mají tendenci výslednou hodnotu snižovat. Ve zkratce lze říci, že výslednou hladinu cholesterolu nejvíce ovlivňují tuky.

Kde S = nasycené mastné kyseliny (% z celkového počtu kalorií), P = polynenasycené mastné kyseliny (% z celkového počtu kalorií) a C = cholesterol ve stravě.

Známe-li tento mechanismus, můžeme jeho pravidel využít k dosažení požadovaného závěru. Ve studii Wiebe et al. byli účastníci rozděleni na dvě skupiny, přičemž jedna skupina měla v jídelníčku 250 g libového hovězího masa a druhá skupina nekonzumovala maso vůbec. Libové hovězí obsahuje v průměru 18 % tuku, což znamená:
18 % z 250 g = 45 g tuku.

Což je přesně tolik hovězího loje, kolik přidávali do srovnávací skupiny s bezmasou variantou stravy. Není proto překvapením, že výsledky nevykázaly žádný rozdíl v hodnotách cholesterolu mezi skupinami, jelikož obě přijímaly stejné množství hovězího tuku.

V jiných studiích se zase projevil efekt, kdy hodnota cholesterolu obvykle klesá při hubnutí a kalorickém deficitu¹⁴. Jinými slovy: u lidí s již zvýšenou počáteční hladinou cholesterolu kalorická restrikce sama o sobě vede k jejímu snížení, i když dál konzumují maso – protože celkové množství tuku ve stravě se snižuje.

Na závěr autoři metaanalýzy provedli tzv. analýzu citlivosti, což je statistická metoda, při které se postupně vyjímá každý jednotlivý vstup z kalkulace a sleduje se, zda výsledek zůstává stabilní. Tato metoda pomáhá odhalit, zda celkové výsledky nejsou nepřiměřeně ovlivněny některou odlehlou („vybočující“) hodnotou. Tzv. odlehlé hodnoty ve statistice vznikají z různých důvodů, například genetickými odchylkami mezi účastníky, zvolenou kontrolou v metodice výzkumu nebo chybami v měření. Jako odlehlá hodnota se v analýze citlivosti projevila studie Haub et al. (2005), která ukazovala významné zvýšení LDL cholesterolu po konzumaci hovězího masa, a její vliv byl proto v celkové analýze potlačen.

Součet výše popsaných vlivů představoval významný zdroj zkreslení, který v celkové analýze potlačil vztah mezi konzumací masa a hladinou cholesterolu. Je tedy zřejmé, že tento výzkum obsahuje závažné nepřesnosti, a proto jej nelze považovat za dostatečně relevantní základ pro široká výživová doporučení.

Oproti tomu jiná metaanalýza, Koch et. al. (2023), která zahrnovala 30 randomizovaných studií, ukázala s velmi konzistentními závěry, že restrikce masa u vegetariánské a veganské stravy vede ke snížení jak hladiny LDL cholesterolu, tak celkového cholesterolu¹⁵. Tato zjištění podporují závěry, že omezení konzumace masa a přechod k rostlinné stravě mají prokazatelné zdravotní benefity.

Závěr

Je zřejmé, že živočišný průmysl se snaží ze všech sil hájit své ekonomické zájmy, ovlivňovat veřejné mínění a zpochybňovat vědecké poznatky, které by mohly negativně ovlivnit prodeje. Toto úsilí v dohledné době jen tak nepoleví. Nejlepší obranou je mít tuto skutečnost na paměti a informace ze strany živočišného průmyslu brát s určitou rezervou.

Výživová doporučení napříč zeměmi se přitom shodují na tom, že je vhodné ve větší či menší míře omezit konzumaci masa, a kladou důraz na rostlinnou, průmyslově nezpracovanou stravu¹⁶.

Dokonce samotné Ministerstvo zemědělství Spojených států ve svých výživových pokynech uznává možnost kompletní restrikce masa a vegetariánství i veganství uvádí jako vhodné stravovací směry. Tento závěr tak, zejména v kontextu dlouhodobého tlaku ze strany živočišného průmyslu, podtrhuje, že rostlinné stravování má pevný odborný základ, který nelze ignorovat.

Text: Josef Špička, korektura: Kateřina Vaňková

Seznam zdrojů:

(1) G. M. Oppenheimer and I. D. Benrubi, McGovern’s Senate Select Committee on Nutrition and Human Needs Versus the: Meat Industry on the Diet-Heart Question (1976–1977), American Journal of Public Health, 2014, doi:10.2105/ajph.2013.301464.

(2) Healthy Eating Plate vs. USDA’s MyPlate - The Nutrition Source, The Nutrition Source, Sep. 18, 2012. https://nutritionsource.hsph.harvard.edu/healthy-eating-plate-vs-usda-myplate/?utm_source=chatgpt.com (accessed May 16, 2025).

(3) Milov S. Promoting Agriculture: Farmers, the State, and Checkoff Marketing, 1935–2005. Business History Review. 2016 doi:10.1017/S0007680516000714

(4) H. Kasier, An Economic Analysis of National Beef Checkoff Demand-Driving Activities, 2024 https://www.beefboard.org/wp-content/uploads/2024/07/7.1.24_Economic-Analysis_National-Beef-Checkoff_FullReportAppendices.pdf

(5) E. B. Richi, et al., Health Risks Associated with Meat Consumption: A Review of Epidemiological Studies, International Journal for Vitamin and Nutrition Research, 2015, doi:10.1024/0300-9831/a000224.

(6) K. Papier et al., Meat consumption and risk of 25 common conditions: outcome-wide analyses in 475,000 men and women in the UK Biobank study, BMC Medicine, 2021, doi:10.1186/s12916-021-01922-9.

(7) L. Al-Shaar et al., Red meat intake and risk of coronary heart disease among US men: prospective cohort study, BMJ, 2020, doi:10.1136/bmj.m4141.

(8) X. Guet al., Red meat intake and risk of type 2 diabetes in a prospective cohort study of United States females and males, American Journal of Clinical Nutrition, 2023, doi:10.1016/j.ajcnut.2023.08.021.

(9) Véronique Bouvard et al., Carcinogenicity of consumption of red and processed meat, The Lancet Oncology, 2015, doi: 10.1016/s1470-2045(15)00444-1.

(10) B. A. Ference et al., Low-density lipoproteins cause atherosclerotic cardiovascular disease. 1. Evidence from genetic, epidemiologic, and clinical studies. A consensus statement from the European Atherosclerosis Society Consensus Panel, European Heart Journal, 2017, doi: 10.1093/eurheartj/ehx144.

(11) L. M. Sanders et al., Beef Consumption and Cardiovascular Disease Risk Factors: A Systematic Review and Meta-analysis of Randomized Controlled Trials, Current Developments in Nutrition, 2024, doi: 10.1016/j.cdnut.2024.104500.

(12) J. H. Tanne, Influential nutritional research often funded by industry, study finds, BMJ, 2007, doi: 10.1136/bmj.39090.483935.4e.

(13) J. P. Limaet al., Industry Funding by Itself is Not a Reason for Rating Down Studies for Risk of Bias, Journal of Law, Medicine & Ethics, 2024, doi: 10.1017/jme.2024.144.

(14) A. Dattilo and PM Kris-Etherton, Effects of weight reduction on blood lipids and lipoproteins: a meta-analysis, American Journal of Clinical Nutrition, 1992, doi: 10.1093/ajcn/56.2.320.

(15) C. A. Koch, E. W. Kjeldsen, and R. Frikke-Schmidt, Vegetarian or vegan diets and blood lipids: a meta-analysis of randomized trials, European Heart Journal, 2023, doi: 10.1093/eurheartj/ehad211.

(16) European Commission, Food-Based Dietary Guidelines recommendations for meat | Knowledge for policy, Europa.eu, 2025. https://knowledge4policy.ec.europa.eu/health-promotion-knowledge-gateway/food-based-dietary-guidelines-europe-table-8_en (accessed May 8, 2025).