Více než padesát odbornic a odborníků z oblasti animal studies, etiky, sociologie, filozofie, práva či environmentálních studií zveřejnilo otevřený dopis Reconsidering Cage-Free Eggs („Přehodnocení bezklecových vajec“). Mezi podepsanými najdeme osobnosti jako Carol J. Adams, David Nibert, Richard Twine, Barbara J. King, Núria Almiron či Annie Potts. Tato nová akademická iniciativa se snaží oživit diskusi o tom, zda je prosazování bezklecových chovů určených k produkci vajec vhodnou cestou ke snižování utrpení zvířat. Zde je celé znění otevřeného dopisu.
Otevřený dopis znepokojených vědkyň a vědců
Máme vážné pochybnosti o tom, že se kampaně za bezklecová vejce stávají jednou z hlavních strategií hnutí na ochranu zvířat a reformy potravinového systému.
Jako odbornice a odborníci působící v oblasti etiky vztahu ke zvířatům, práva, environmentálních studií, politické teorie, veřejného zdraví a dalších příbuzných oborů chceme vyjádřit vážné znepokojení nad stále větším důrazem na přechod k bezklecovým chovům slepic.
Dopady na životní podmínky slepic
Bezklecové chovy bývají představovány jako výrazné zlepšení oproti bateriovým klecím a jako jednoznačný etický pokrok. Přibývající poznatky z oblasti welfare zvířat však tato tvrzení významně zpochybňují. Výzkumy ukazují, že bezklecové systémy často nepřinášejí takové zlepšení životních podmínek, jaké slibuje jejich propagace. V některých případech navíc vytvářejí nové a závažné problémy.
V bezklecových chovech byl zaznamenán vysoký výskyt vzájemného ozobávání vedoucího ke zraněním, kanibalismu, zlomenin hrudní kosti, chronických onemocnění dýchacích cest souvisejících s vysokou koncentrací amoniaku a prachu i vyšší náchylnosti k infekčním nemocem.
Velikost hejn a vysoká hustota osazení slepicím znemožňují vytvářet stabilní sociální vztahy a omezují jejich schopnost vykonávat základní přirozené činnosti bez stresu a rizika zranění.
Bezklecové systémy také komplikují zvládání ohnisek vysoce patogenní ptačí chřipky. Ta pak často vedou k hromadnému usmrcování celých hejn, a to způsoby, které samy o sobě vyvolávají vážné otázky týkající se utrpení zvířat.
Produktivita a rozsah chovů
Další problém představují rozdíly v produktivitě jednotlivých systémů. Slepičí snáška bývá v bezklecových chovech nižší než v klecových systémech. K vyprodukování stejného množství vajec proto může být zapotřebí větší počet slepic.
Vejce z bezklecových chovů navíc bývají menší, častěji praskají nebo se rozbíjejí a mohou být náchylnější ke kontaminaci. Větší část produkce se tak nedá prodat, což dále zvyšuje počet slepic potřebných k dosažení požadovaného objemu výroby.
I kdyby se tedy životní podmínky jednotlivých slepic mírně zlepšily – což je podle nás samo o sobě sporné –, nutnost chovat větší množství zvířat může vést k celkovému nárůstu utrpení.
To vyvolává zásadní otázku: představuje přechod k bezklecovým chovům skutečný morální pokrok, nebo pouze rozděluje utrpení mezi větší počet zvířat?
Za pozornost stojí také skutečnost, že dnes je v bateriových klecích drženo více slepic než v době, kdy kampaně za bezklecové chovy začínaly. Tyto reformy tedy mohou odvádět energii hnutí, aniž by významně omezovaly rozsah průmyslové produkce vajec.
Dopady na životní prostředí
Bezklecové systémy mají také významné environmentální dopady, které komplikují jejich prezentaci jako etického pokroku.
Výzkumy opakovaně ukazují, že produkce vajec v bezklecových, volných a ekologických chovech vytváří na jednotku produkce více emisí skleníkových plynů než konvenční klecové systémy. V některých studiích byl jejich dopad na globální oteplování až o dvacet procent vyšší.
Důvodem je vyšší spotřeba krmiva, delší doba potřebná k dosažení plné produktivity, vyšší úmrtnost a nutnost chovat větší počet slepic, aby bylo možné vyprodukovat stejné množství vajec.
Nejobsáhlejší analýzy životního cyklu, které zahrnuly téměř 40 000 zemědělských podniků ve 119 zemích, ukazují, že omezení spotřeby živočišných produktů má pro životní prostředí mnohem větší přínos než přecházení mezi jednotlivými způsoby jejich produkce.
V době, kdy klimatická změna představuje katastrofální riziko pro lidi i ostatní zvířata, mohou kampaně propagující bezklecové chovy jako řešení neúmyslně odvádět pozornost od účinnějších opatření a zároveň prohlubovat environmentální škody.
Zavádějící představa spotřebitelů
Máme také obavy, že označení „bez klecí“ systematicky vytváří mylnou představu o skutečných podmínkách, v nichž slepice žijí.
Etikety a certifikace často vyvolávají dojem, že slepice v bezklecových chovech žijí v přirozeném, příznivém nebo alespoň humánním prostředí. Ve skutečnosti však průmyslové bezklecové haly často využívají vysokou hustotu osazení a podmínky, které mají k podobným představám velmi daleko.
Rozpor mezi očekáváním a skutečností může spotřebitelům i institucím poskytovat morální uklidnění, zatímco základní podoba průmyslové produkce vajec zůstává téměř beze změny.
Strategické důsledky
Zpochybňujeme také to, zda důraz na bezklecové kampaně nezužuje možnosti, cíle a představivost hnutí na ochranu zvířat.
Jestliže jsou bezklecové systémy prezentovány jako konečný cíl nebo hlavní vítězství, může to odvádět pozornost od hlubší kritiky samotné produkce a spotřeby vajec i širších společenských a ekonomických systémů, které umožňují vykořisťování zvířat.
Výzva k přehodnocení
Naše obavy nevycházejí z lhostejnosti k utrpení zvířat. Nezpochybňujeme ani upřímnost lidí a organizací, kteří o bezklecové reformy usilovali v dobré víře.
Vycházíme však z přesvědčení, že strategie hnutí by měly být důsledně posuzovány podle dostupných vědeckých poznatků a dlouhodobých etických cílů.
Vyzýváme proto k větší otevřenosti, kritickému hodnocení a veřejné diskusi o úloze kampaní za bezklecová vejce v rámci hnutí na ochranu zvířat.
Celosvětové zintenzivňování živočišné výroby vedlo k vyšší koncentraci zvířat, horším životním podmínkám, zkracování jejich života a zrychlování výrobních a porážkových linek. Všechna tato opatření slouží ke zvyšování produktivity potravinového systému.
Navzdory značnému úsilí organizací na ochranu zvířat se tento obecný trend bohužel nepodařilo zvrátit. V mnoha případech naopak živočišný průmysl využil welfare označení jako zástěrku, pod níž mohl vykořisťování zvířat dále rozšiřovat.
S ohledem na tuto zkušenost a na dostupné důkazy vyzýváme organizace, instituce i akademickou obec, aby znovu zvážily, zda prosazování „bezklecových“ chovů jako konečného cíle skutečně snižuje utrpení, nebo zda spíše přispívá k upevňování škodlivého systému pod označeními, která pouze znějí humánněji.
S úctou
Signatářky a signatáři
Jména jsou uvedena v abecedním pořadí podle příjmení. Institucionální příslušnost slouží pouze k identifikaci signatářstva.
Elisa Aaltola, PhD
docentka etiky vztahu ke zvířatům, University of Turku, Finsko
Kadri Aavik, PhD
docentka genderových studií, Tallinn University, Estonsko
Carol J. Adams
nezávislá badatelka a autorka knihy The Sexual Politics of Meat
Rimona Afana, PhD
nezávislá badatelka, Rumunsko a Palestina
Núria Almiron, PhD
profesorka etiky a politické ekonomie komunikace, Pompeu Fabra University, Barcelona, Španělsko
Ellie Atayee-Bennett, PhD
lektorka sociologie, Southampton Solent University, Spojené království
Cogen Bohanec, PhD
odborný asistent sanskrtu a džinistických studií, Arihanta Institute, USA
Silvia Caprioglio Panizza, PhD
seniorní výzkumnice Centra pro etiku, Univerzita Pardubice, Česká republika
Matthew Calarco, PhD
vedoucí katedry a profesor filozofie, California State University, Fullerton, USA
Carmen Dell’Aversano, PhD
docentka, Dipartimento di Filologia, Letteratura e Linguistica, Università di Pisa, Itálie
Jonathan Dickstein, PhD
odborný asistent džinistických a veganských studií, Arihanta Institute; hostující profesor náboženství, Claremont School of Theology, USA
Brianne Donaldson, PhD
ředitelka a docentka religionistiky, University of California, Irvine, USA
Josephine Donovan, PhD
emeritní profesorka anglistiky, University of Maine, USA
Amy Fitzgerald, PhD
profesorka sociologie a kriminologie, University of Windsor, Kanada
Irina Frasin, PhD
seniorní výzkumnice v oblasti filozofie a antrozoologie, Rumunská akademie, Iași, Rumunsko
Carrie P. Freeman, PhD
profesorka komunikace, Georgia State University, USA
Aaron Gross, PhD
ředitel Center for Food Systems Transformation a profesor teologie a religionistiky, University of San Diego, USA
Jonna Kallaste Håkansson, PhD
výzkumnice zaměřená na kritickou pedagogiku vztahu ke zvířatům, University of Gothenburg, Švédsko
Faraz Harsini, MSc, PhD, DipACLM
vědec v oblasti biomedicíny a potravinových systémů, zakladatel a výkonný ředitel Allied Scholars for Animal Protection, USA
Stephanie Jenkins, PhD
docentka filozofie, Oregon State University, USA
Robert C. Jones, PhD
profesor filozofie, California State University, Dominguez Hills, USA
Zahra Kassam, MBBS, FRCR, FRCPC, DipABLM
odborná asistentka radiační onkologie, University of Toronto, Kanada
Shireen Kassam, MBBS, PhD, DipIBLM
konzultantka v oboru hematologie a lékařka životního stylu, King’s College Hospital a University of Winchester, Spojené království
Barbara J. King, PhD
emeritní profesorka antropologie, William & Mary, USA
David Killoren, PhD
katedra filozofie, Grand Valley State University, USA
Linda Kalof, PhD
emeritní profesorka sociologie, Michigan State University, USA
Loredana Loy, PhD
nezávislá badatelka, New York, USA
Beth Malory, PhD
lektorka anglické lingvistiky, University College London, Spojené království
Tracy McDonald, PhD
docentka historie, McMaster University, Kanada
Matthew Melsa, PhD
seniorní vyučující kriminologie, The Open University, Spojené království
Debra Merskin, PhD
emeritní profesorka, School of Journalism & Communication, University of Oregon, USA
Les Mitchell, PhD
výzkumný pracovník, International Studies Group, University of the Free State, Jihoafrická republika
Yamini Narayanan, PhD
výzkumnice programu Australian Research Council Future Fellowship, Deakin University, Austrálie
David Nibert, PhD
profesor sociologie, Wittenberg University, USA
Anabel von der Osten-Sacken
doktorandka dějin umění a filozofie, University of Hamburg, Německo
Helena Pedersen, PhD
docentka pedagogiky, University of Gothenburg, Švédsko; přidružená badatelka, Institute for Cultural Inquiry, Berlín, Německo
Drew Pendergrass, PhD
postdoktorandský výzkumník, Nicholas School of the Environment, Duke University, USA
Annie Potts, PhD
profesorka kritických studií zvířat, New Zealand Centre for Human-Animal Studies, University of Canterbury, Aotearoa Nový Zéland
Carlo Salzani, PhD
výzkumník v oblasti human–animal studies, Messerli Research Institute, Vídeň, Rakousko
John Sanbonmatsu, PhD
profesor filozofie, Worcester Polytechnic Institute, USA
Joe Schatz, PhD
ředitel debatního programu a vyučující anglistiky, Binghamton University, USA
Vasile Stănescu, PhD
docent komunikace, Mercer University, USA
Chiara Stefanoni, PhD
postdoktorandská výzkumnice, Institute of Philosophy and Art History, Leuphana University of Lüneburg, Německo
Nik Taylor, PhD
profesorka sociologie, University of Canterbury, Aotearoa Nový Zéland
Richard Twine, PhD
docent sociologie a spoluředitel Centre for Human-Animal Studies, Edge Hill University, Spojené království
Dinesh Wadiwel, PhD
docent lidských práv a socio-právních studií, The University of Sydney, Austrálie
Zipporah Weisberg, PhD
externí profesorka, Department of Classics and Religious Studies, University of Ottawa, Kanada
Richard J. White, PhD
emeritní docent humánní geografie, Sheffield Hallam University, Spojené království
Laura Wright, PhD
profesorka anglistiky, Western Carolina University, USA
Corey Wrenn, PhD
seniorní lektorka sociologie, University of Kent, Spojené království; spoluzakladatelka International Association of Vegan Sociologists
Úplný seznam podpisů a možnost připojit své jméno jsou dostupné na stránce Signatures: Reconsidering Cage-Free Eggs.
Zdroj: ResearchGate, přeloženo s pomocí AI
