Autor: George Monbiot (The Guardian) 
Překlad: Hana Tesařová
Utrpení, které je nedílnou součástí velkoprodukce masa, nelze nijak ospravedlnit. S rostoucí nabídkou rostlinných alternativ padá poslední argument pro udržování živočišného zemědělství.
Až budou budoucí generace hodnotit naši éru, co budou asi vnímat jako největší ohavnosti, kterých jsme se dopustili? Když my dnes přemýšlíme o otroctví, nerovnoprávnosti žen, upalování kacířů, imperiálním dobývání, genocidě, první světové válce a nástupu fašismu, pokládáme si otázku, jak je možné, že si tehdy lidé neuvědomovali katastrofální dopady svého jednání. Na jaké praktiky současné doby budou se znechucením pohlížet naši potomci?
Těch věcí určitě nebude málo. Myslím ale, že jednou nich určitě bude masové věznění zvířat za účelem konzumace jejich masa, vajec či mléka. Nazýváme se milovníky zvířat, své psy a kočky zahrnujeme láskou a přitom jsme zodpovědní za ukrutné strádání miliard zvířat, která vnímají utrpení a bolest stejně jako domácí mazlíčci. To pokrytectví je tak donebevolající, že budoucí generace budou žasnout nad tím, jak jsme si to mohli neuvědomovat.
Změna nastane s příchodem levného masa z laboratoře. Není to poprvé, co jsou technologie katalyzátorem etické změny. Smlouva na nákup laboratorně vyráběného masa za 300 milionů dolarů, kterou nedávno podepsala Čína, značí začátek konce živočišného zemědělství. Ale to se nestane ze dne na den, utrpení zvířat bude ještě dlouho pokračovat.
Světoznámí šéfkuchaři a food bloggeři nám často radí volit bio hovězí nebo bio jehněčí místo vepřového masa z velkochovů. Ale tím jen vyměníme jednu katastrofu za druhou – masové utrpení za masové ničení planety. Téměř všechny druhy zemědělství mají negativní dopad na životní prostředí, ale nic není v tomto ohledu horší než volná pastva dobytka. Je to extrémně neefektivní způsob. Je tak nehospodárný, že jde doslova o trestuhodné plýtvání. Na pastvu dobytka se využívá zhruba dvojnásobek povrchu země než na pěstování plodin, přičemž bio maso představuje jen jeden gram bílkoviny z 81 gramů bílkovin, které člověk průměrně zkonzumuje za den.
Studie publikovaná ve vědeckém časopise Science of the Total Environment uvádí, že „chov dobytka je největším původcem ztráty biotopů.“ Volná pastva dobytka je plně automatizovaný systém na ničení životního prostředí, stačí jen vypustit dobytek na pastviny a ten už se postará o zbytek - od spásání výhonků dřevin po ničení komplexních ekosystémů. Farmáři to celé završují vybíjením velkých predátorů.
Ve Spojeném království jehněčí maso představuje okolo 1 % kalorického příjmu. Přitom pastviny pro ovce zabírají 4 miliony hektarů půdy. To je zhruba stejná plocha, na jaké se pěstují zemědělské plodiny a víc než dvojnásobek celkové zastavěné plochy (1,7 milionu hektarů). Někdejší bohaté lesy a další ekosystémy zmizely a z divokých zvířat zbyly už jen ty nejodolnější druhy. Všechna ta škoda je vysoce neúměrná množství masa získaného z pasoucího se dobytka.
Když nahradíme maso v našem jídelníčku sójou, radikálně se sníží spotřeba plochy na kilo bílkovin, o 70 % v případě kuřecího masa, o 89 % u vepřového masa a o celých 97 % u hovězího. Jedna studie uvádí, že kdybychom všichni přešli na rostlinnou stravu, uvolnilo by se 15 milionů hektarů půdy, kterou nyní využíváme k farmaření, na opětovné rozšíření přírodních ploch. Případně by se volná půda mohla využít k pěstování plodin, které by nasytily 200 milionů lidí. Konec živočišného zemědělství by byl záchranou pro divoká zvířata, ekosystémy i krásy přírody.
Chovatelé dobytka se pochopitelně proti výše uvedeným faktům ohrazují a přicházejí se zajímavě znějícím tvrzením. Uvádějí, že volná pastva dobytka napomáhá k absorpci oxidu uhličitého z atmosféry a jeho ukládání v půdě, což dle jejich teze zpomaluje globální oteplování nebo jeho účinky dokonce dokáže zvrátit. V TED přednášce, kterou shlédly 4 miliony lidí, tvrdí farmář Allan Savory, že jeho „holistický“ způsob pastvy by z ovzduší pohltil tolik oxidu uhličitého, že by tím vrátil atmosféru do preindustriálního stavu. Když jsem s ním dělal rozhovor, v němž jsem požadoval důkazy, nedokázal je doložit. Popularitu jeho tvrzení to ale nijak neovlivnilo. (Viz také článek Pomůže nám dobytek zachránit svět? Metoda Allana Savoryho pod lupou, pozn. red.)
Podobné názory můžeme slyšet od Grahama Harveyho, který je zemědělským poradcem pro seriál z venkovského farmářského prostředí s názvem The Archers (Lukostřelci, pozn. překl.) vysílaného na rádiu BBC 4. Harvey tvrdí, že americké prérie by dokázaly absorbovat veškerý oxid uhličitý, který jsme vypustili do atmosféry od dob industrializace. Kampaň na podporu anglického venkova a mnohá sdružení farmářů po celém světě tento názor nadšeně propagují.
Nedávno vyšla na vědecké platformě Food Climate Research (Výzkum klimatu a potravin, pozn.překl.) závěrečná zpráva z projektu, jenž se zabýval otázkou, zda volná pastva dobytka vede ke snížení množství skleníkových plynů. Vědci shromažďovali podklady po dobu dvou let a ve zprávě citují na 300 zdrojů. Odpovědí je jednoznačné NE.
Je pravdou, že došli k závěru, že některé druhy volné pastvy jsou lepší než jiné. Za určitých podmínek mohou rostliny rostoucí na pastvinách akumulovat uhlík pod zemí v kořenech a v opadaném listí. Ale teze, které šíří lidé jako Savory a Harvey, jsou dle závěru odborníků „nebezpečné a zavádějící“. Důkazů pro tvrzení, že tyto pastevní techniky (někdy nazývané holistická, regenerační nebo adaptivní pastva) mají pozitivní vliv na životní prostředí, je málo a jsou protichůdné, přičemž jakákoli prokázaná efektivita je malá až nulová.
To nejlepší, co můžeme udělat pro životní prostředí, je omezit dobytek, který produkuje mezi 20 - 60 % skleníkových plynů. Čísla mohou být i vyšší: nová studie publikovaná ve vědeckém časopise Carbon Balance and Management uvádí, že hospodářská zvířata vyprodukují mnohem víc metanu (což je vysoce škodlivý skleníkový plyn), než se dosud uvádělo. Ať tak či onak, ukládání oxidu uhličitého v půdě nemůže vyrovnat ničivé důsledky dobytka na životní prostředí, natož zvrátit dopady způsobené průmyslem. Byl bych rád, kdyby TED uváděl Savoryho přednášku s náležitým varováním (odkazy na fakta), než těmto nepodloženým teoriím uvěří další lidé.
S pádem posledního environmentálního argumentu pro zachování živočišného zemědělství nám nezbývá než si přiznat nepříjemnou pravdu – že živočišné zemědělství je stejně nekompatibilní s udržitelnou budoucností jako těžba uhlí.
Ty obrovské plochy pastvin, z nichž získáváme tak málo za tak vysokou cenu ničení životního prostředí, by byly mnohem lépe využity na obnovu přírodních ploch a živočišných druhů. To by nejen zabránilo katastrofickému úbytku ekosystémů a pomohlo by k zachování rozmanitosti a počtu divokých zvířat, ale obnovení lesů, mokřin a travnatých ploch by také nejspíš vedlo k větší absorpci oxidu uhličitého než jakákoli sofistikovaná pastevecká technika.
Smířit se s koncem živočišného zemědělství se může zdát složité. Na druhou stranu, my lidé jsme odolný a přizpůsobivý druh. Máme za sebou mnoho velkých změn – přivykli jsme na sedavý způsob života, na zemědělství, na města i průmysl.
Teď je čas na další zásadní změnu, téměř tak převratnou jako ty výše jmenované – přechod na rostlinnou stravu. Technologie už to umožňují dnes, nebo velmi brzy umožnovat budou, bez toho, abyste se museli vzdát svých oblíbených jídel (třeba takové alternativy od firmy Quorn jsou dle mého názoru od masa téměř k nerozeznání).
Etická změna se už nějakou dobu odehrává: jen ve Velké Británii, zemi rostbífu, je půl milionu veganů. Je na čase odhodit výmluvy, prohlédnout klamavou reklamu a přestat s falešnými útěchami. Je na čase se na naše morální volby dívat očima našich potomků.
Zdroj: The Guardian, Překlad: Hana Tesařová, Korektura: Tereza Vandrovcová
