Jedení brouků vs. veganství

V posledních letech se stále častěji hovoří o konzumaci hmyzu jako o „jídle budoucnosti“, které by mohlo přispět k udržitelnosti potravinového systému. Ačkoli chov brouků vykazuje nižší ekologický dopad než tradiční živočišná výroba, je důležité se zamyslet nad etickými a nutričními aspekty této praxe.

Určitě jste už slyšeli, že brouci jsou „jídlo budoucnosti“. Tahle myšlenka vychází z pravdivého základu: produkce masa, mléčných a dalších živočišných produktů je neudržitelná pro naši planetu¹. Chov hmyzu má skutečně menší dopad na životní prostředí než ostatní formy „živočišné výroby“². Označovat to za ekologické řešení je ale greenwashing, ve skutečnosti jde často o způsob, jak dál komerčně vykořisťovat zvířata pod maskou „udržitelnosti“.

Když si pojem udržitelnosti pro naše účely zjednodušíme na množství vyprodukovaných skleníkových plynů, zjistíme, že nejšetrnější variantou je ve skutečnosti rostlinná strava¹:

Častým argumentem ve prospěch konzumace hmyzu je, že je skvělým zdrojem bílkovin. Pojďme ho tedy porovnat například se sójou — ze které se vyrábí tofu, sójové kostky nebo rostlinné alternativy mléka. Na 100 g sušiny obsahují brouci přibližně 60–75 g bílkovin, zatímco sója ve stejné formě 85 g. Při porovnání aminokyselinového profilu zjistíme, že sójový protein je celkově komplexnější a bohatší. Brouci mají sice více některých neesenciálních aminokyselin (tedy těch, které si tělo dokáže vytvořit samo), ale jejich celkové složení je méně vyvážené.^{3, 4}

Je opravdu potřeba zabíjet miliardy brouků, když doslova nemusíme? Rostlinné produkty jsou udržitelnější a výživnější. Kdyby lidé nahradili maso brouky, počet živočichů umírajících zbytečně pro jídlo (jeden denně na každého člověka konzumujícího maso) by najednou vzrostl až na 700 denně. Podle čeho měříme hodnotu života? Proč si myslíme, že brouci ji mají nižší? Možná proto, že jsou malí, je jich hodně a neslyšíme je křičet, když je zabíjíme. 

Když se podíváme na to, jak se chováme k jiným zvířatům, vypadá to, že ztrácíme schopnost empatie. Co kdyby se teoreticky objevil živočich mnohem větší než my a začal by jíst lidi? Možná by ani náš nářek neslyšel. Bylo by pro vás v pohodě zemřít? Kdybyste na chodníku viděli broučka, šlápli byste na něj, nebo by vám to připadalo jako zbytečné ubližování jinému tvoru? Pokud byste ho záměrně nezašlápli, proč by mělo být přijatelné zabíjet miliardy brouků, když to není nutné?

A i kdyby bylo „etičtější“ zabít brouka než krávu, víte, co je etičtější než obě tyto možnosti? Nezabít nikoho, když doslova nemusíme – a my opravdu nemusíme zabíjet zvířata pro jídlo.⁵

Autor: David Krčál, korektura: Silvestr Vandrovec Špaček

Zdroje:

1. Poore, J., & Nemecek, T. (2018). Reducing food’s environmental impacts through producers and consumers. Science, 360(6392), 987-992. https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/29853680/
2. Siddiqui, S.A., Yüksel, A.N., Şahin Ercan, S., Abdul Manap, A.S., Afzal, S., Wu, Y.S., Yudhistira, B., & Ibrahim, S.A. (2024). Edible beetles (Coleoptera) as human food – A comprehensive review. Journal of Insects as Food and Feed (published online ahead of print 2024). https://brill.com/view/journals/jiff/aop/article-10.1163-23524588-00001095/article-10.1163-23524588-00001095.xml
3. Udomsil, N., Imsoonthornruksa, S., Gosalawit, C., & Ketudat-Cairns, M. (2019). Nutritional values and functional properties of house cricket (Acheta domesticus) and field cricket (Gryllus bimaculatus). Food Science and Technology Research, 25(4), 597–605. https://www.researchgate.net/publication/336068043_Nutritional_Values_and_Functional_Properties_of_House_Cricket_Acheta_domesticus_and_Field_Cricket_Gryllus_bimaculatus
4. Jiang, G.-L., Townsend, W., & Ren, S. (2023). Analysis of seed amino acids in vegetable soybeans dried by freeze and thermal drying. Agronomy, 13(2), 574. https://www.mdpi.com/2073-4395/13/2/574
5. British Dietetic Association. (2022). Vegan diets: Food fact sheet. British Dietetic Association. https://www.bda.uk.com/resource/vegetarian-vegan-plant-based-diet.html