Přinášíme rozhovor s jednou ze spoluautorek očekávaného dokumentárního filmu Svědectví, který 1. listopadu na Světový den veganství vstupuje do českých kin. Za celý tým Svědectví odpovídala Věra Mikušová.
Jak jste přišli na myšlenku natočit dokument o obětech tzv. živočišného průmyslu? Jaký efekt doufáte, že bude uvedení filmu mít?
Již delší dobu před tím, než jsme se pro natáčení rozhodli, jsme všichni věděli, co se děje zvířatům a jak moc je to závažné. Pořádali jsme různé akce a účastnili se rozhovorů s lidmi prostřednictvím sociálních sítí i na ulici. Jeden z nejčastějších argumentů na kruté a drastické záběry zneužívání zvířat byl, že se to u nás neděje. Že jsme malý stát a zvířata se u nás mají lépe než například v Austrálii, Číně nebo Americe, kde je hodně lidí.
My jsme už tehdy věděli, že realita života zvířat a míra krutosti u nás se nijak neliší, ale neměli jsme to jak dokázat. Proto jsme začali dokumentovat podmínky zvířat, která jsou přiváděna na svět a zabíjena v České republice. Svědectví přináší do české společnosti informace z našich krajů, které se veřejnost dosud neměla kde dozvědět. Doufáme, že jedním z dopadů Svědectví budou informovaní občané České republiky, kteří budou znát peklo, jakým zvířata prochází, a budou proto mít motivaci vzdělat se v oblasti veganství, rostlinné stravy a pomoci zvířatům k osvobození.
Foto: Komentář k filmu namluvil producent a vegan Petr Vachler
Jakému divákovi je film určen? Zamíří do obecné distribuce?
Svědectví je pro všechny, kteří se dokážou samostatně rozhodovat. Popisuje každodenní realitu, která nás obklopuje na každém kroku. To, jak se chováme ke zvířatům, je velký problém, který začíná ještě v předškolním věku dětí, které by často nejedly „normální jídlo“, kdyby měly informace o tom, jak je kvůli němu ubližováno zvířatům, a kdyby dostaly možnost si vybrat.
Zároveň je film určen i veganům a vegankám jako velmi přínosný zdroj informací a podklad pro další aktivity směřující k úplnému osvobození zvířat. Od veganů často slýcháme, že takový film vidět nechtějí či nepotřebují, nebo že by jeho sledování nezvládli, my jsme však film natáčeli i pro ně a věříme v jeho informační hodnotu.
Distribuci v kinech si zatím řešíme sami, s některými distributory jednáme a s dalšími jednat budeme, takže to je ještě otevřené.
Některé dokumenty jako Pozemšťané (Earthlings) nebo Nadvláda (Dominion) sázejí čistě na výčet hrůz, které lidstvo na zvířatech páchá. Proč jste šli jinou cestou?
Rozhodli jsme se doplnit záběry z chovů například o výpovědí zaměstnanců, abychom docílili vyšší autentičnosti. Dále jsme kromě ukázání problému chtěli nastínit i jeho řešení, proto ve filmu krátce vysvětlujeme, jak fungují azyly nebo jak vypadá veganská strava.
Asi většina z nás zažila ten zmatek, když jsme přišli na to, co se děje zvířatům, a nevěděli jsme, co jíst a jestli je to zdravé. Tohoto informačního vakua jsme chtěli české diváky ušetřit a nabídnout jim základní informace o veganství a výhodách rostlinného stravování.
Foto: V dokumentu vystupuje i známý zpěvák Ben Cristovao.
Ve filmu účinkují i některé známé osobnosti – jak jste je získali, jaká byla spolupráce?
Měli jsme jednu zásadu, a to, že všichni lidé vystupující ve filmu musí být vegani, díky tomu bylo jejich hledání a domlouvání jednodušší. Všichni jsou velmi dobře informovaní o tom, co se zvířatům děje a uvědomují si, že cítí radost, lásku, bolest i zoufalství. Spolupráce s nimi byla provázená obrovskou lítostí nad osudy zvířat a nadějí na změnu.
Jak jste snášeli přímou konfrontaci s podmínkami v živočišném průmyslu? Poradíte čtenářům, jak se s tím vyrovnat?
Když člověk zná skutečnou realitu života zneužívaných zvířat, je s ní konfrontován prakticky denně na každém kroku. Reklamy, rodinné oslavy, školní obědy, svačiny, snídaně, večeře, nákupy v obchodních centrech, procházka po městě i v přírodě, diskuse s přáteli, všude kam se vydáme a téměř při všem co děláme jsme bohužel více či méně konfrontováni s realitou života zvířat v područí člověka.
Natáčeli jsme o skutečném utrpení, viděli jsme zvířata umírat a dívali jsme se jim u toho do očí. Pak jsme za sebou zavírali dveře, nechávali je v příšerných stavech bez možnosti jim pomoci, abychom si pak jejich pohledy plné bolesti, naděje a zoufalství ještě mnohokrát přehrávali na videu ve střižně. Vyrovnat se s tím nedá, ale natáčet dokument pro nás byla naděje. Naděje na to, že je z toho pekla jednou třeba i s pomocí diváků Svědectví dostaneme. A to je zároveň i naše rada. Nebát se připustit si, že to zlo je všude kolem nás, že se děje a že je v našich silách ho zastavit.
Bližší informace o filmu a termínech promítání najdete na webu sledujsvedectvi.cz.
