Technologie buněčné kultivace by mohla způsobit revoluci v produkci mléka, ale odstraní zvířata z výrobní rovnice?

Technologie buněčné kultivace by mohla způsobit revoluci v produkci mléka, ale odstraní zvířata z výrobní rovnice?

Surge

(SURGE) U příležitosti vydání našeho nejnovějšího videa – Pravda o rostlinném mléku: Odsun domorodců, destrukce & deforestace – se zaměříme také na technologii výroby mléka z buněčných kultur, která by měla eliminovat účast krav a dalších zvířat na výrobě mléka. Mohla by být udržitelnější. Ale je i etičtější?

Oblast živočišných produktů z buněčných kultur zaznamenala v poslední době mohutný rozmach po několika výrazných investicích do průkopnických start-upů, především těch v Izraeli. Společnost Aleph Farms, která vyrábí steaky z kultur kravských buněk pěstovaných v laboratoři, nedávno obdržela finanční prostředky ve výši 105 milionů dolarů od globálních masných gigantů včetně Thai Union a Cargill, Nestlé zase oznámilo, že spolupracuje s Future Meat Technologies – společností stojící za prvním průmyslovým zařízením na buněčnou výrobu masa zajišťujícím ekvivalent 5 000 hamburgerů denně – a dalšími dosud nezveřejněnými start-upy.

Jiný izraelský startup získal podporu od velké nadnárodní společnosti Coca Cola Israel, která je připravena investovat dva miliony dolarů do výzkumu a vývoje společnosti Biomilk. Ta se chystá uvést na trh mléko vyrobené buněčnou kultivací. Biomilk není jedinou společností, která tuto technologii aplikuje a zkoumá, přičemž jednou ze zajímavějších – a lukrativnějších – aplikací je produkce lidského mateřského mléka, které by nahradilo kojeneckou výživu.

Za sloganem Biomilk „udržitelná mlékárenská společnost“ se skrývá výroba mléka za použití buněk různých druhů savců. Nejde o rostlinné mléko vyrobené ze sóji, ovsa, hrachu, konopí a tak dále. Jde o mléko srovnatelné s mlékem od krav, lidí a dalších savců, vytvořené pomocí izolovaných buněk mléčné žlázy.

milking Kevinsphotos pixabay mlecny prumysl

Stejně jako u všech dosavadních technologií buněčné kultivace i tato znamená, že zvířata nejsou užívána stejným způsobem a neumírají ve stejném měřítku jako při tradiční produkci mléka a masa, ale problém tkví v tom, jak se růstové médium - látka, ve které se buňky kultivují – získává. Nejužívanější a nejúčinnější růstová média jsou založená na fetálním bovinním séru (FBS), které se odebírá z mrtvých telat. Pro etikou motivované vegany je to jasně v rozporu s proklamacemi firem, že maso a mléko původem z buněčné kultivace se obejde bez porážky, a tudíž jde o záležitost neslučitelnou s naší zásadou nepůsobit utrpení.

V Mýtu kultivovaného masa, článku publikovaném minulý rok v časopise Frontiers in Nutrition, FBS je nejen neslučitelné s přísliby etiky, ale také nákladné. Kultivace buněk je kvůli němu pro průmyslovou výrobu natolik nepraktická, že by v porovnání s tradiční produkcí masa a mléka nebyla konkurenceschopná. Start-upy závodí v řešení tohoto problému jakožto největší překážky před etablováním živočišných produktů z laboratoře. Snaží se, aby byly jak rentabilní, tak etické. A je tu tolik řešení, kolik je společností provádějících vlastní výzkum a vývoj.

Například průmyslové kultivační zařízení firmy Future Meat vděčí za vznik několika unikátním technologiím, jež zcela eliminovaly závislost na FBS, markantně snížily náklady na výrobu a daly tak vzniknout solidnímu konkurentovi tradiční výroby masa. V únoru společnost údajně byla schopna vyprodukovat jednu libru kultivovaného kuřecího masa za 7,50 $, což je tisíckrát levnější produkce než u jiných pokusů. Za úspěchem Future Meat stojí užívání nediferencovaných buněk fibroblastu, které nepotřebují přítomnost jakýchkoliv růstových faktorů, ale omezují se na vytváření tukových nebo svalových buněk přidáním specifických „malých molekul“ (pozn. red.: V molekulární biologii a farmakologii malá molekula znamená organickou sloučeninu s nízkou molekulovou hmotností, která specificky reguluje biologický proces. Mnoho léčivých sloučenin má nízkou molekulovou hmotnost a jde o molekuly s menším množstvím atomů ve vazbách). Nicméně tato technologie od Future Meat není zcela etická, protože „malé molekuly“ pochází z buněk odebraných z vaječníků čínského křečka (CHO).

Kromě toho je nepravděpodobné, že by fibroblasty – které se mohou přeměnit výhradně v tukové nebo svalové buňky – příliš pomohly firmě Biomilk a podobným startupům, které potřebují mléčné buňky vylučující mléko. Tyto firmy proto závodí v nalézání alternativ k FBS, při nichž není zapotřebí neetického zacházení se zvířaty a zároveň budou i levnější, čímž by mohly získat pozoruhodnou bonitu a cenovou paritu s producenty tradičního mléka.

Až se bude buněčné mléko pohybovat v podobné cenové hladině jako mléko produkované rozmnožováním a chovem dojnic, tedy jejich opakovaným oplodňováním a odebíráním telat, dokud nejsou dojnice utraceny, budou se moci uplatnit další benefity kultivace – konkrétně ty ekologické. Dle zmiňované společnosti Biomilk mezi ně patří daleko nižší spotřeba vody a využívání půdy nebo uhlíkové emise. Nižší využití půdy je zřejmé, technologie nevyžaduje žádné velké plochy půdy, na kterých by se měli pást přežvýkavci (pozn. red.: většina dojených krav nemá přístup k pastvě, půda se ušetří tím, že se pro ně nebude pěstovat krmivo), ale poslední zmíněná redukce emisí skleníkových plynů vykazuje nesrovnalosti. Zúčastnili jsme se nedávného šestého sympozia IPCC o změně klimatu (pozn red.: IPCC = Mezivládní panel pro změny klimatu), kde samozřejmě zaznělo, že chov zvířat k jídlu je spojen s produkcí metanu, který sice vydrží v atmosféře kratší dobu než oxid uhličitý, ale má mnohonásobně větší schopnost uchovávat v atmosféře tepelnou energii. Kultivační technologie však může být spojena s emisemi oxidu uhličitého při spalování fosilních paliv dodávajících teplo pro správný průběh buněčné kultivace, i když by se to dalo řešit využitím udržitelné energie. 

Připomeňme článek ve Frontiers of Nutrition, do značné míry kritické resumé technologií buněčné kultivace, dle kterého bude problém FBS pravděpodobně časem vyřešen: 

Jedním z hlavních cílů 25–30 začínajících laboratoří v čase psaní tohoto článku, roztroušených po celém světě a pracujících na kultivovaném mase, je najít médium získané z neživočišných složek, které je levnější a stejně účinné jako FBS. Jak vyplývá z osobní komunikace, tento problém byl zřejmě již vyřešen, alespoň v rámci prototypů. Když bude tento problém vyřešen i v průmyslovém měřítku (a pravděpodobně vyřešen bude), mohlo by pak maso ze zkumavky být konkurenceschopným produktem z hlediska výrobních nákladů i etiky zacházení se zvířaty ve srovnání s běžným masem. Kromě FBS se běžně používají antibiotika a fungicidy, aby se zabránilo kontaminaci buněčných kultur. Všechny start-upy tvrdí, že i tyto nedokonalosti už byly doladěny.

Nalezením alternativy k FBS cesta k úspěšnému byznysu s kultivací nekončí, protože produkce těch správných buněk k průmyslové výrobě masa nebo mléka by také vyžadovala přidání určitých hormonů a růstových faktorů do samotné kultury. Otázka, kde je získat, představuje další etické překážky.

Potřeba zcela odstranit zvířata z výrobní rovnice není čistě etická, je také finanční a environmentální. Z tohoto důvodu se jeví, že bude výzkum látek nahrazujících FBS, hormony, růstové faktory a další živočišné formule pokračovat, a to se značnou podporou, jako bylo zmíněno výše na příkladech společností Cargill, Nestlé a Coca Cola.

milk mleko pasja1000 pixabay

V potaz by se také měla brát otázka, jak jsou získávány buněčné základy pro kulturu, fibroblast a buňky mléčných žláz. Buňku získanou ze zvířete můžeme množit a vytvořit tak buněčnou linii, jejíž produkce v masovém měřítku bude samostatným průmyslovým odvětvím – například Future Meats nemá v úmyslu prodávat maso přímo spotřebitelům, ale spíše se zaměřují na vyrábění zařízení a buněčných linií pro jiné firmy.

Nyní probíhá něco jako dobrodružná výprava za vytvořením buněčných linií pro kultivované masné produkty, které budou kvalitně prozkoumané a dostupné – nezamčené v soukromých laboratořích – nebo budou volně dostupné pro následný výzkum. Vědci mají zato, že tento problém brzdí buněčný masný průmysl. Etický problém spočívá v tom, že buněčné linie jsou obvykle konečné a mohou se reprodukovat pouze omezeně, a proto je třeba je obnovovat dalšími vzorky. Pouze široká dostupnost takzvaných „nesmrtelných“ buněčných linií – linií, které se mohou množit donekonečna – zcela odstraní potřebu získávat více buněk ke kultivaci přímo ze zvířat.

Jedním z nejznámějších příkladů nesmrtelné buněčné linie je linie získaná v roce 1951 z těla Henrietty Lacks, ženy umírající na rakovinu děložního hrdla. Buňky z jejího děložního čípku vědci použili k vyvinutí vakcíny proti obrně a v uplynulých sedmdesáti letech bylo vykultivováno více než 50 milionů tun „buněk HeLa“.

Podle článku v časopisu Wired The hunt for the master cow that will feed the world (Hon za velekrávou, která nakrmí celý svět) musíme nesmrtelnou buněčnou linii použitelnou pro kultivaci v laboratoři teprve najít. Nesmrtelné buněčné linie by umenšily nebo odstranily potřebu odebírat buňky zvířatům, ale také by zajistily dlouhodobou stabilitu kultivačního průmyslu. Ne každá výchozí buňka je totiž stejná a mnoho pozornosti se ve výzkumu věnuje hledání takových, které vedou ke správnému konečnému produktu:

Získání vhodných buněk je pro průmysl problém typu “buď a nebo“. Začněte se špatnými buňkami a vaše káď plná nadějných budoucích hamburgerů se může dost rychle proměnit v protomasovitý guláš. Vyřešíte tento problém a stále musíte přijít na to, jak kultivovat tyto buňky za cenu blízkou konvenčnímu masu, a poté zbudovat celý výrobní proces, který spolehlivě opatří světu tisíce tun masa ročně. Destilovat esenci zvířete do chomáče buněk ne většího než koneček prstu je kolosální výzva. Zatím se to nikomu nepodařilo rozlousknout.

Technologie kultivovaného masa je pravděpodobně dále a lépe financovaná než kultivovaného mléka, avšak technologicky se velmi liší. To znamená, že Biomilk a další mléčné startupy čelí mnoha stejným výzvám, ale také některým jedinečným. Pokud se najde nesmrtelná buněčná linie pro produkci hovězího masa, jak je uvedeno v článku Wired, pak by to nepomohlo s produkcí mléka, protože zde jsou potřeba buňky mléčné žlázy a ne fibroblasty produkující tuk a svalovinu. Různé druhy savčího mléka by také potřebovaly různé hormony a růstové faktory, což znamená, že řešení pro kravské mléko nemusí být použitelné pro lidské mléko.

Ale jak jsme již rozebírali, finančních prostředků na výzkum nezbytný k překonání všech těchto problémů je dostatek. Odměny pro startupy, které je překonají, a zúčastněné nadnárodní hráče jsou obrovské. Mléčné výrobky, pro jejichž produkci nejsou potřeba krávy, by snížily ceny těchto potravin, zatímco krmení lidských dětí „zlatým standardem“ mateřského mléka bez potřeby kojných má potenciál nastolit převrat ve výživě kojenců. Pokud by kultivované mateřské mléko stálo stejně jako umělé kojenecké výživy a prošlo všemi bezpečnostními kontrolami, bylo by těžké si představit, že by jakákoli neonatologická zdravotnická služba utrácela peníze daňových poplatníků za kojeneckou výživu získanou z krav, když panuje všeobecné přesvědčení o nadřazenosti lidského mateřského mléka.

My, kteří se více zabýváme etikou než pseudozelenou a pseudohumánní image nadnárodních společností, jejichž další aktivity jsou vykořisťovatelské a neudržitelné, si musíme uvědomit, že je k odstranění zvířat z mlékárenského a masného průmyslu motivují obrovské finanční pobídky.

Je tedy veškerý výzkum nesmrtelných buněčných linií a vývoj technologií, které jsou prozatím stále z velké části závislé na FBS, hormonech a dalších růstových faktorech, nutným zlem na cestě k etické produkci potravin?

No, není. Snad s výjimkou nahrazení mateřského mléka výživou z kravského mléka pro velmi malá miminka, která nemohou být kojena, což je úplně jiná diskuze, ve skutečnosti vůbec nepotřebujeme konzumovat živočišné produkty. Víme, že můžeme prospívat na rostlinných mlékách a velmi přijatelných nemléčných verzích sýrů, jogurtů a tak dále, a alternativní maso, jako je maso od Beyond Meat a Impossible Food, je skvělé pro lidi přecházející na rostlinný životní styl a etické veganství. Ale čočka, sója a další rostliny nám poskytnou všechny bílkoviny, které potřebujeme, a to bez komplikovaného zpracování náročného na zdroje.

Existují také další inovace v produkci mléčných bílkovin, které nevyžadují živočišné buňky. Startupy využívající fermentační techniky k výrobě mléčných výrobků, plísní, řas a kvasnicových proteinů k vytvoření „skutečného mléka“ rovněž dostávají finance na výzkum. Kupříkladu další izraelský startup Imagindairy vyvíjí patentovanou technologii, která podle nich vytváří přírodně identické verze syrovátkových a kaseinových proteinů, které lze použít k výrobě analogů mléčných výrobků, jež se obejde bez zvířat.

Kultivace buněk by jednoho dne mohla přinést skutečně etickou alternativu k masu a mléku, ale k tomu máme ještě hodně daleko. I když se na trhu objeví potraviny z laboratoře, z hlediska etického veganství je třeba se důkladně podívat na procesy, které jsou za nimi, a zvážit, zda jsou určité aspekty jejich výroby kompatibilní s osobní interpretací etického zacházení se zvířaty.

Každopádně bychom měli pozorně sledovat vývoj, zatímco si vychutnáváme latté z ovesného mléka a seitanové hamburgery s klidným vědomím, že při jejich výrobě nebyla trápena zvířata.

Zdroj: Surge Activism, Překlad: Zuzana Jamaris, Korektura: Denisa Hobbs

Líbil se vám článek? Sdílejte!

Vytisknout  

Podpořte Soucitně

 

Související články

Veganská daň: Australané si připlácejí dvojnásobek za rostlinné výrobky
Mark Cuban investuje do rostlinných bílkovin pro zvířata
Fermentace: Převrat ve výrobě alternativních proteinů?
No Internet Connection