Představujeme: Azylová farma Jarikhanda

Petr Beneš Novinky 15. říjen 2019

Reklama

Dokumentární film Svědectví: Pravda, která měla zůstat skryta

V sérii rozhovorů představujeme azyly pro hospodářská zvířata v ČR. Pátý díl je věnovaný azylové farmě Jarikhanda. Jarikhanda funguje od roku 2015 v Březůvkách u Zlína. Založila ho Vendy, která už odmalička toužila po vytvoření bezpečného útočiště pro zvířata. Prvními zvířaty zde kromě psů byla kráva Jaya, její syn Šiva a kůň Zindža. Dnes se na farmě nachází přes osmdesát zvířat, další pak na detašovaném pracovišti v Praze. O fungování azylu jsme si promluvili s druhou Vendy, která pomáhá hlavně s administrativou, fundraisingem a prezentací azylu.

O fungování azylu se staráte hlavně vy dvě, jak jste se daly dohromady?

S Vendy jsme se daly dohromady hned na počátku farmy, když jsem sháněla nový domov pro Arnošta – prase, které se nám podařilo zachránit. To nejdřív neklaplo, ale zůstaly jsme v kontaktu (já jsem z Prahy, takže spíš vzdáleně přes internet). Pak se na Vendy obrátila slečna, že chce zachránit prasinku, o kterou se stará. Protože to bylo blíž k nám, domluvili jsme se, že ji vyzvedneme a přemístíme do azylu. Pigy ale nakonec byla o dost větší, než jsme si mysleli, tak na pár dní zakotvila u nás, než jsme ji převezli do Zlína. :-) Po zkušenosti s Arnoštem, který je dost nerudný, můžu říct, že jsme byli docela v šoku, že existují hodná a veselá prasata. :-D Poprvé v životě se u nás proběhla, měla ohromnou radost.

Říkáš, že v azylu pomáháš téměř od založení. Popsala bys, jaké byly začátky?

Na začátku byl jenom pozemek, Vendy s Kubou bydleli v obytňáku. :-) To už tam byla první zvířata. Pak postavili domeček a zvířata postupně přibývala. Ale jinak bych spíš řekla, že jsme pořád ještě na začátku. :-D Stále je toho potřeba hrozně moc udělat, a jelikož bychom rádi, aby se farma stala domovem pro co nejvíce zvířat, tak ty základní práce určitě jen tak neskončí.

Jsou u vás zvířata převážně stálými obyvateli, nebo fungujete spíše jako přestupní stanice a snažíte se jim hledat nové domovy?

Máme jenom stálé obyvatele. Občas se na nás někdo obrátí s tím, že potřebuje najít domov pro svého společníka, takže pomáháme s hledáním. Jelikož nejsme oficiální útulek, nemůžeme brát zvířata vyloženě z ulice.

Jaké je aktuální složení obyvatelstva Jarikhandy a jak vlastně vznikl tento název?

K dnešku jsou na farmě 3 krávy, 2 koně, 3 prasata, 6 ovcí, 7 „ovcokoz“ (tak říkáme kamerunkám – lidi si vždycky myslí, že jsou to kozy, ale ve skutečnosti jde o ovce), 11 koz, asi 30 slepic, 3 pastevci a asi deset koček. Kromě toho se ještě starám o 6 holubů, hrdličku Piškota a 4 králíky.

Co se názvu týče, ten stejně jako jména, která Vendy dává nově příchozím svěřencům beze jména, pochází z véd. Asi tři roky zpátky jsem o Jarikhandě psala článek a hledala význam toho jména: „A když lord Caitanya procházel lesem Jarikhanda, tygři, sloni, hadi, jeleni a všechna ostatní zvířata se k němu přidala ve zpěvu. Je tak krásné, že se mohli přidat všichni. Zvířata se mohou přidat, o lidech nemluvě. Samozřejmě, že obyčejný člověk zvířata nerozezpívá, ale pokud to dokáže Caitanya Mahaprabhu, přinejmenším můžeme povzbudit další lidi, aby se po této cestě zpěvu vydali. Je to tak krásné, že i kámen roztaje.“

Kdybych chtěl nějak pomoct, co pro vás mohu udělat? Jaké jsou možnosti a která z nich vám pomůže nejvíc?

Pomoc nám může v podstatě kdokoliv jakkoliv. Za každou pomoc jsme hrozně vděční. :-) Asi by se to dalo rozdělit do tří kategorií.

První by samozřejmě byla ta finanční. Máme transparentní účet, na který je možno přispívat a taky jsme tento týden spustili náš Vánoční Bééšop, kde je možno zakoupit vánoční přání, kalendáře na příští rok, vykrajovátka nebo třeba látkové sáčky na dárky (namísto papíru). Všechny dary a zisk z prodeje jdou čistě jen na péči o naše svěřence – na jídlo, na veterinu, na stavbu přístřešků.

Další možností je zúčastnit se některé z brigád, které pořádáme, a pomoci fyzicky. Může se zúčastnit kdokoliv, vždy se najde náročnější i lehčí práce. Navíc jde o super příležitost seznámit se s dalšími podobně smýšlejícími lidmi nebo i poznat naše svěřence zblízka.

A v poslední kategorii bych zmínila pomoc s grafikou, PR, webovkama, ale i třeba ruční práce a výrobu čehokoliv, díky čemu bychom mohli získat další finance na náš provoz.

Co pro vás znamená veganství, nebo konkrétně pro Tebe?

Nad tím poslední dobou hodně přemýšlím a zjišťuji, že asi něco úplně jiného, než pro většinu lidí. :-D Není to jenom o tom, jestli něco je, nebo není vyrobeno ze zvířat, ale snažím se hodně zamýšlet nad celkovým dopadem svého života na přírodu i ostatní jedince. Myslím si, že veganství má mnohem větší přesah, než jen to, co si dám dnes k obědu. A jsem ráda, že mám kolem sebe lidi, které to taky zajímá, a že když za nima přijdu s nějakou novou informací, tak to neodbývají s tím, že už toho dělají dost. Ať už jde o kokosové produkty, rostlinné výrobky z neetických korporací nebo třeba cestování. A řekla bych, že i to nás s Vendy spojilo, protože ten přesah vidí taky. :-)

V souvislosti s tím si dovolím připojit pozvánku na přednášku, která se uskuteční v Brně v rámci Světového dne veganství, kde o tomhle a spoustě dalších věcech budu mluvit.

Co si myslíš o vykupování zvířat azyly? Zdá se mi, že to je téma, které tak trochu rozděluje azylové farmy u nás. Dá se v některých případech ospravedlnit, že výkupem zachráníš jeden život, ale zároveň podpoříš utrpení dalších?

V poslední době se s tím setkáváme až nepříjemně často. Je to těžké. Hodně často nám lidé píšou, že narazili na inzerát nebo sami vědí o nějakém zvířeti, které hledá bezpečný domov. My je musíme odmítnout, protože by se jednalo o výkup a my nechceme vysílat vzkaz, že mimolidská zvířata jsou zboží, které se dá jen tak koupit, když se mi zrovna líbí. Čímž teda nechci říct, že by toto téma bylo černobílé – to není.

Za mě osobně je třeba přijatelné, když s jistotou daný chov končí a už nebude v činnosti pokračovat. Ale abych chodila do velkochovů a ukazovala na krávy, že zrovna tuto chci, a přispěla tím na utrpení těch ostatních, to je podle mě pokrytecké. V poslední diskuzi na toto téma zazněla myšlenka, která se mi honí hlavou už delší dobu: když sníte kousek sýra, tak vás vegani div neukamenují, ale výkupem jedné krávy do toho průmyslu nasypete více peněz než za deset let pravidelné konzumace mléčných výrobků. Myslím si, že to stojí za zamyšlení. A třeba u slepic je ta situace úplně jiná – za krávu obvykle zaplatíte jateční cenu, tzn. to, co by ten člověk za ni dostal na jatkách. Jedna slepice vykoupená z velkochovu dnes přijde přibližně na padesát korun. A to je mnohonásobek toho, co by za ni dostali. Pro ty velkochovy je to takovej fajn vedlejšák.

Slepice, ovce, kozy, prasata – to jsou zvířata, kterým se dá skutečně pomoci i bez výkupů. A rozhodně se nemusí jednat hned o přímou záchranu, jako to dělají Michal Kolesár s Lukášem Krásou. Jasně, u krav je ta situace trochu jiná – ty mají pro farmáře obvykle o dost větší peněžní hodnotu. Ale i to se dá uskutečnit. Nejvíc mě na téhle situaci ale mrzí to, že se nám za poslední rok ozvali tři lidé s tím, že hledají pro své krávy domov, kde by mohly v klidu dožít. My jsme bohužel měli místo jen pro jednu, takže u nás domov našla patnáctiletá Zuzanka, která za svůj život porodila deset telat. Ostatní domov nenašly, což je o to smutnější, že se v jiných azylech v tu dobu objevily krávy vykoupené. Ano, zachráníte tím jeden život, ale chybí tomu ten přesah, o kterém jsem už mluvila.

Jak celkově vnímáš postavení mimolidských zvířat ve společnosti, pozoruješ nějaká zlepšení v jejich prospěch? Neztratila jsi jako již mnozí naději v lepší svět?

Upřímně? Ztratila. Já jsem docela racionálně založený člověk a snažím se na svět dívat realisticky. Na jednu stranu je super, že se rozšiřuje nabídka rostlinných produktů v normálních obchodech. Ale co si budeme namlouvat, většině lidí to takhle stačí, takže mi nepřijde, že by nás to nějak blíže posouvalo k lepšímu světu pro mimolidská zvířata. Navíc když k tomu připočtu, že se už i k nám začíná dostávat „komerční“ aktivismus.

Ve veganský svět, kde budou všichni lidé najednou dobří a hodní, už prostě po těch letech nevěřím. Tím spíš, když stále hlouběji zapadáme do klimatické krize. Je fajn, že spousta lidí začíná nahlížet na „hospodářská“ nebo „laboratorní“ zvířata podobně jako na kočky nebo psy. Ale zároveň je to spojené s tím, že i na kočky a psy stále nahlížíme jako na „pouhá“ zvířata. Ale přes to všechno se snažím žít tak, abych za sebou nechala co nejmenší stopu, neubližovala tam, kde nemusím, a co nejvíc pomohla těm, kteří to potřebují.

Rozumím, v tomto určitě nejsi sama, alespoň mezi lidmi z azylů. Já Ti moc děkuji za rozhovor a přeji, ať se vám všem daří co možná nejlépe. A zkusíme to zakončit pozitivně? Chtěla bys ještě něco vzkázat?

Spíš než vzkázala, tak bych ráda všechny vybídla k tomu, aby se snažili být aktivní a nenechali se zlákat dojmem, že už je dobojováno. Pořád jsou spousta zvířat, které potřebují pomoc. Pořád je kam se posouvat. Cesta k dokonalosti nikdy nekončí. :-)