Sylvie Guillem je francouzská tanečnice, narodila se 23. února 1965 v Paříži. Je hlavní tanečnicí pařížské Národní opery a Královské opery v Londýně. Je považována za jednu z nejlepších klasických tanečnic. Rudolf Noureev ji dosadil do pozice hlavní sólistky po ztvárnění role v Labutím jezeře, když jí bylo teprve 19. Jmenování tak mladé tanečnice je v dějinách baletu Pařížské opery bezprecedentní a dosud ojedinělé.
Podle Pierra Lacottea je její podání na jevišti zcela výjimečné, obdařené nevídanou pružností v kombinaci s živoucí houževnatostí.
Stále ještě pokračuje ve své taneční kariéře, v rozhovoru však již předběžně oznámila svůj odchod ze scény. S jevištěm se rozloučí při příležitosti svého posledního vystoupení „Life in Progress“ v Tokiu 20. prosince 2015.
“...Zprvu jsem se zkoušela naučit správnému ekologickému chování, jako je snižování spotřeby vody a elektřiny, což bylo, přiznávám, trochu naivní. A pak jsem se do toho dostala, informovala jsem se a zjistila si fakta. Četla jsem Paula Watsona, se kterým jsem se následně i seznámila. Je to zakladatel asociace Sea Shepherd Conservation Society, která se snaží ochraňovat mořský život. Díky Paulovi jsem si uvědomila, že lov velryb nebo žraloků ničí rovnováhu a celý potravní řetězec všech obyvatel moře. Už jsem se nechtěla podílet na masakrování prostředí a tak jsem přestala jíst ryby. A brzo na to i hovězí a drůbež. Když se zamyslíme nad množstvím vody, elektřiny a utrpení, které je nezbytné k průmyslovému chovu i k výrobě toho nejmenšího mléčného produktu… Přes 7000 litrů vody na každé kuře, 15 000 na každý kilogram steaku, který ke všemu ani není dobrý! A k tomu všemu máme opravdu nadměrnou spotřebu. Jsme na dobré cestě všechno zničit. Kolem roku 2050 nebude mít k pitné vodě přístup celá miliarda lidí. Lidé budou muset bojovat, aby se k ní dostali, a vzájemně se povraždíme. Nechci patřit k těm, kteří plení planetu, takže jsem se stala vegankou.”
Reportér: “Co to znamená?”
“Ani maso, ani ryby, ani mléčné produkty. Ideální je se vyvarovat všech produktů pocházejících ze zvířat a jejich utrpení v každém aspektu vašeho bytí… Nechci jíst to, co mi diktují průmyslové velkochovy, jen aby vydělaly ještě víc peněz a zničily přitom planetu. Kdybyste mi řekli, že přistoupím na podobnou stravu, když mi bylo 20 – mně, která se tenkrát ládovala chipsama, párkama a kolou bez jakýchkoliv diet… měla jsem štěstí, že jsem mohla jíst cokoliv jsem chtěla, aniž bych ztloustla – hrozně bych se tomu vysmála! Ale dnes už nemůžeme dělat, jako že nevíme, a chovat se dál nezodpovědně. Dnes už víme.“
Úryvek z rozhovoru pro francouzký týdeník Telerama, který vyšel 7. června 2015. Celý rozhovor najdete zde:
