Problém malého těla: Výzvy a úvahy pro ochránce zvířat

„Pro ty, kterým není lhostejné utrpení zvířat, je problém malého těla zásadní. Ve srovnání s většími hospodářskými zvířaty, jako jsou krávy, musí být menší hospodářská zvířata, například kuřata, ryby a hmyz, zabita v mnohem větším počtu, aby se získalo stejné množství výživy. Kromě toho různé tlaky nasměrovávají spotřebitele k tomu, aby konzumovali menší zvířata. Pokud poptávka po menších zvířatech výrazně vzroste, problém utrpení zvířat se může exponenciálně zvýšit. Pro ochránce zvířat a pro každého, komu záleží na welfare hospodářských zvířat, si problém malého těla zaslouží pečlivou pozornost.“ - Billy Nicholles

V kontextu

Každý rok porážíme biliony zvířat. Převážně za účelem konzumace jejich masa je každoročně zabito celosvětově 74 miliard kuřat, 1,4 miliardy prasat a 332 milionů krav (spolu s dalšími suchozemskými zvířaty). Zabíjen je i neznámý, ale mimořádně vysoký počet ryb: Sentience Institute uvádí střední odhad 111 miliard chovaných ryb. Toto číslo se výrazně zvýší, pokud zahrneme volně žijící ryby – odhaduje se, že počet ryb zabitých každoročně při globálním rybolovu se pohybuje mezi 0,97 a 2,74 biliony.

Už tato čísla sama o sobě jsou pro ochránce zvířat vážným důvodem k obavám – a to zejména proto, že se očekává jejich výrazný nárůst v nadcházejících desetiletích s rostoucí ekonomikou nízkopříjmových zemí a zvyšující se poptávkou po mase. Když však porovnáme počet zabitých jednotlivců s celkovou hmotností vyprodukovaného masa, narazíme na další dilema.

Vezměme si kuře a krávu. Celosvětově každoročně zkonzumujeme 138 milionů tun drůbežího masa a 77 milionů tun hovězího. Jinými slovy, sníme přibližně dvakrát více kuřecího masa. A přesto, jak vidíme výše, je každoročně poraženo přibližně 223krát více kuřat než krav.

Pro ty, kteří se snaží snížit utrpení zvířat, je toto dilema známé jako problém malého těla. Tento problém je jednoduchý: menší zvířata musí být zabita ve větším počtu, aby se získalo stejné množství masa jako u větších zvířat. Volba konzumace menších namísto větších zvířat tak vede k vyššímu počtu zvířat, která zakusí utrpení a porážku.

Následující text rozebírá výzvy, které tento problém představuje pro ochránce zvířat, a navrhuje, jak zabránit (potenciálně obrovskému) nárůstu utrpení zvířat, který tento problém přináší.

Velikost a utrpení

Problém malého těla je problematický jak z hlediska počtu chovaných zvířat, tak z hlediska způsobu, jakým jsou chována. Jak jsme viděli výše, k získání stejného množství masa jako z jedné poražené krávy je potřeba přibližně 200 kuřat. U vodních živočichů a hmyzu je tento poměr ještě výraznější. K získání stejného množství masa jako z jedné krávy je potřeba 20 321 krevet. Pokud vezmeme v úvahu průměrnou hmotnost cvrčka 0,2 g a 100% přeměnu na cvrččí mouku, pak 5 000 cvrčků potřebných k výrobě 1 kg bílkovin vede k poměru úmrtí cvrček versus kráva 1,6 milionu ku 1.

Graf: Počet zvířecích životů na tunu vyrobeného produktu se výrazně liší v závislosti na druhu – natolik, že je obtížné tento rozdíl graficky vyjádřit. V tomto případě je na ose y potřeba přerušení, aby bylo možné zobrazit rozdíl v počtu zvířat při porovnání krav nebo kuřat s cvrčky.

Zatímco vnímavost některých druhů hmyzu a ryb není zcela jasná, existují významné důkazy o tom, že jsou schopni trpět. Navíc obrovské množství hmyzu či ryb potřebné k zajištění srovnatelného množství výživy pro člověka je výzvou k opatrnosti: i malá šance, že jejich vnímavost podceníme, představuje nesnesitelnou a zbytečnou morální katastrofu.

Schopnost necitlivě zacházet s ne-lidskými zvířaty jsme soustavně podceňovali, což mělo devastující důsledky pro doslova biliony hospodářských zvířat. Nejistota ohledně vnímavosti menších druhů by měla vést k opatrnosti, nikoli k povzbuzení snah o jejich intenzivní chov.

Problém malého těla je dále zhoršován skutečností, že menší zvířata bývají chována v horších podmínkách než ta větší. Typickým příkladem je opět kráva a kuře. Přestože bychom neměli schvalovat běžné způsoby chovu ani jednoho z těchto druhů, obecně se uznává, že jeden způsob je přijatelnější než druhý.

Krávy mají větší pravděpodobnost, že budou mít přístup na pastvu, a ve srovnání s kuřaty mají v intenzivních chovech na jedno zvíře více prostoru. Kuřata mají mnohem menší šanci, že se vůbec kdy dostanou ven, a jsou chována ve výrazně přeplněnějších podmínkách. Prožívají krátké životy v halách plných čpavku, někdy rostou tak rychle, že se jim vlastní kosti lámou pod vahou jejich těla. V USA je 70 % krav chováno ve velkochovech, zatímco u kuřat toto číslo dosahuje 99,97 %.

Metody chovu ryb jsou možná ještě problematičtější (a hůře chápané). Normy pro welfare chovaných ryb jsou omezené a často dobrovolné: v roce 2015 bylo pouze 6 % celosvětové produkce akvakultury certifikováno podle hlavních dobrovolných soukromých norem. Chované ryby navíc trpí mimořádně vysokou úmrtností před porážkou – Animal Charity Evaluators odhaduje, že u některých nejčastěji chovaných druhů se pohybuje mezi 15 % a 80 %.

Zásadním problémem je také to, že některé druhy chovaných ryb jsou masožravé, což znamená, že ještě menší ryby jsou zabíjeny jako krmivo. U chovu těchto masožravých druhů (mezi něž patří losos, pstruh a mořčák) představuje problém malého těla potenciálně exponenciální hrozbu, protože se týká jak krmení těchto ryb, tak i jejich konečné konzumace.

Tyto dva faktory tvoří jádro problému malého těla. Aby se získalo stejné množství živočišných bílkovin, musí být poraženo mnohem více malých zvířat ve srovnání s většími, což výrazně zvyšuje počet jednotlivých hospodářských zvířat zažívajících utrpení. Kromě toho jsou metody chovu menších zvířat často spojeny s vyšší mírou utrpení, což problém ještě zhoršuje.

Problém nahrazování malými zvířaty

Existuje další úroveň tohoto problému, která je pro ochránce zvířat obzvláště znepokojivá. Problém nahrazování malými zvířaty nejen uznává, že konzumace menších zvířat celkově zvyšuje utrpení zvířat, ale také poukazuje na různé tlaky, které vedou lidi ke konzumaci menších zvířat.

Například environmentalisté konzumující maso si mohou být vědomi dopadu produkce hovězího masa na změnu klimatu, a proto mohou kuře označovat za méně škodlivý zdroj živočišných bílkovin. Typickým příkladem tohoto argumentu je titulek článku ze Smithsonian z roku 2019: „Vyberte si kuře místo hovězího, abyste dramaticky snížili svou uhlíkovou stopu, zjistila studie.“

Zdravotníci upozorňují na karcinogenní látky obsažené v červeném a zpracovaném mase (především z krav a prasat) a doporučují místo toho drůbež nebo ryby. Drůbeží produkty jsou navíc často výrazně levnější než hovězí maso. Podle britského Úřadu pro národní statistiku stojí kuřecí maso a vejce méně než polovinu ceny mletého hovězího a téměř pětkrát méně než hovězí steak (i když tato srovnání do jisté míry závisí na druhu porovnávaných produktů).

Všechny tyto tlaky mohou spotřebitele přimět k tomu, aby ve své stravě nahradili větší zvířata, jako jsou krávy a prasata, menšími zvířaty – zejména kuřaty a rybami.

Problém nahrazování malými zvířaty představuje pro ochránce zvířat zásadní výzvu. Ti, kdo argumentují (často mnohem přijatelnějšími) environmentálními nebo zdravotními důvody pro snížení spotřeby masa, riskují, že tím podnítí změnu stravovacích návyků ne od živočišných produktů k rostlinným, ale od větších zvířat k menším.

Dobře míněná kampaň, která využívá ekologické nebo zdravotní argumenty k povzbuzení lidí, aby jedli méně masa, může být úspěšná v tom, že sníží spotřebu hovězího u některých jedinců. Pokud však tito lidé nemají etický zájem o blaho zvířat, může jejich reakce na takovou kampaň jednoduše vést k přechodu z konzumace masa hovězího k masu menších zvířat. Jinými slovy, kampaň by mohla neúmyslně nasměrovat více spotřebitelů k těmto druhům masa, a tím zvýšit celkovou úroveň utrpení zvířat.

Již nyní pozorujeme posun ve spotřebě od větších k menším zvířatům. V posledních desetiletích se kuřecí maso proměnilo z příležitostné luxusní potraviny v nejrozšířenější zdroj živočišných bílkovin na světě. V roce 1961 tvořilo kuřecí maso 12 % spotřeby masa na obyvatele, zatímco do roku 2021 se tento podíl více než ztrojnásobil na 39 %, čímž se stalo celosvětově nejčastěji konzumovaným masem na osobu za rok.

Navíc některé výzkumy naznačují, že spotřebitelé mají tendenci nahrazovat maso větších zvířat masem menších. Jedna studie provedená na 108 pacientech v londýnské nemocnici zjistila, že většina pacientů podporovala vyřazení hovězího masa z nabídky jídel, ale 72 % z nich plánovalo místo něj jíst kuřecí maso nebo ryby.

S ohledem na tyto trendy hrozí, že snahy obhájců zvířat budou mít nežádoucí dopad na spotřebu masa: sice sníží spotřebu masa větších zvířat, ale zároveň povedou ke zvýšení spotřeby masa menších zvířat. To by znamenalo nárůst utrpení zvířat v řádech několika násobků – tedy efekt zcela opačný, než jaký si obhájci zvířat kladou za cíl.

Závěr

V jádru tohoto problému leží jednoduchá otázka měřítka: aby se získalo stejné množství masa, musí trpět a být poraženo více malých zvířat než velkých. Důsledky tohoto problému jsou významné a mnohočetné.

1. K získání stejného množství masa jako z jedné poražené krávy je potřeba přibližně 200 kuřat. U malých ryb a korýšů se tento počet může pohybovat v tisících. U hmyzu pak v milionech. Rozhodnutí nahradit maso větších zvířat menšími může vést k mnohonásobnému nárůstu počtu chovaných a zabíjených zvířat.
2. Současně se projevuje tendence chovat menší zvířata v intenzivnějších podmínkách nebo přidávat do jejich krmiva jiná zvířata. To dále zhoršuje problém malého těla.
3. Trendy ukazují, že roste podíl spotřeby masa na obyvatele pocházejícího z menších zvířat. Navíc různé tlaky (zejména zdravotní, environmentální a do určité míry i ekonomické) tlačí lidi k tomu, aby nahradili spotřebu větších zvířat menšími zvířaty.

Stojí za zmínku jeden konkrétní důsledek problému malého těla: pokles spotřeby masa nemusí nutně souviset se snížením utrpení zvířat. Pokud by globální spotřeba masa začala klesat, i mírná náhrada masa z větších zvířat masem z menších zvířat by mohla vést k tomu, že mnohem více jednotlivých zvířat by zažívalo utrpení, i když celková spotřeba masa klesá.

Doporučení

Problém malého těla představuje významnou výzvu pro ty, kteří se snaží snížit utrpení zvířat. Aby se předešlo nebo se zmírnily jeho negativní důsledky, měli by ochránci zvířat zvážit následující body.

1. Kampaně podporující snížení spotřeby masa by měly jasně komunikovat spotřebitelům důležitost nahrazení masa rostlinnými nebo alternativními zdroji bílkovin místo přechodu na jiné druhy masa nebo živočišných produktů. To je obzvláště důležité, když kampaně cílí na konkrétní typ masa, například červené nebo zpracované maso.
2. Nepodceňujte hodnotu informací o týrání zvířat. Zatímco ekologicky nebo zdravotně zaměření flexitariáni mohou zvýšit spotřebu menších zvířat, spotřebitelé, kteří se explicitně zajímají o blaho zvířat, mají větší tendenci dělat volby, které skutečně utrpení zvířat snižují. Společnost  Bryant Research již dříve psala o hodnotě sdělení týkající se krutosti vůči zvířatům, která jsou podle různých studií nejúčinnější při snižování spotřeby masa. Informování o krutosti vůči zvířatům se také zdá vést k trvalejšímu snížení spotřeby masa.
3. Je potřeba více výzkumů zaměřených na konkrétní způsoby, jakými spotřebitelé snižují a mění svou spotřebu živočišných produktů. Například, co nahrazují ekologicky uvědomělí spotřebitelé, kteří snižují příjem hovězího masa? Evaluace dopadu kampaní, které hodnotí následné úmysly a volby spotřebitelů ohledně stravy, by také umožnily tvůrcům kampaní zajistit, že nepřispívají k problému malého těla.

Zdroj: Bryant Research, překlad: Markéta Kostková, korektura: Petra Valešková