Možná jste zaznamenali článek Lesk a bída veganství od Časopisu 100+1, který měl řadu výhrad k rostlinnému stravování. Rozhodli jsme se posvítit si na jeho zdroje a uvést některá tvrzení na pravou míru.
Veganství v posledních letech celosvětově zažívá boom a v médiích se skloňuje čím dál častěji.
Zájem o něj projevuje více lidí než kdy dříve a trh reaguje na tento zájem rozšiřováním nabídky veganských produktů. Velmi běžně se v regálech obchodů setkáváme s produkty označenými logem „Vegan“ nebo velkým zeleným „V“.
Je předpokládatelné, že to celé může ve společnosti vyvolávat přirozenou zvědavost. Co to je vegan? Proč by někdo chtěl být vegan a je to vůbec zdravé?
I v žurnalistice platí tržní pravidlo nabídky a poptávky. Čím větší je zájem o téma veganství, tím častěji se média veganstvím, vegany a veganskými potravinami zabývají ve snaze poskytnout čtenářům relevantní informace. Nebo se tak alespoň snaží tvářit.
Přesně tak působí například i článek nedávno publikovaný na populárním webu 100+1 pod sebejistým titulkem „Lesk a bída veganství: Jak působí rostlinná strava na náš organismus?!“ (1). Článek si vypůjčíme jako vzor pro demonstraci, že i když se text tváří naučně a obsahuje relevantní informace, skutečnost může být docela jiná.
Vědecké studie a odborné odkazy
„Lesk a bída veganství“ navozuje dojem, že nám poskytne odborné informace o pozitivech a negativech a ukáže zdravotní dopady veganské stravy s odvoláním na odborné zdroje.
Je žádoucí, když jakýkoliv článek čerpá informace z věrohodných zdrojů a v nejlepším případě je i uvede, aby si čtenář mohl konkrétní informaci dohledat a popřípadě i ověřit. Vědecká studie je jeden z nejmocnějších nástrojů vědy ke zkoumání různých zákonitostí světa. Publikovaná studie, v porovnání s ostatními zdroji informací, patří mezi nejlepší zdroje, jaké naučný článek může poskytnout. Ale je v tom háček. Vlastně celá řada háčků.
Kromě celkové komplexnosti a počtu různých náležitostí, které vědecké publikace obsahují, existují různé typy a kvality studií, které poskytují různou hodnotu informací. A při posuzování kvality zdroje je třeba mít na paměti, že vědecké publikace nejsou karetní hra. Novější nutně nepřebíjí tu starší, větší nepřebíjí tu menší atd. Ve výsledku na to lze pohlížet tak, že získané informace se navzájem doplňují, a pokud chceme znát informaci, která se co nejvíce blíží pravdě, tak zohledňujeme tzv. totalitu důkazů, neboli souhrn poznatků v daném oboru. Taková tvrzení lze najít například u hlavních výživových a zdravotnických organizací, jako jsou třeba WHO (Světová zdravotnická organizace), britská NHS (Národní zdravotnická služba), americký NIH (Národní institut zdraví) nebo Akademie pro výživu a dietetiku, atp. Ty vyvozují své závěry na základě souhrnných vědeckých informací a četných studií.
Interpretace jednotlivých studií by měla tyto náležitosti i řádně zohlednit. Protože špatná interpretace je to, co často přináší značné zmatení. Nelze vyvozovat jednoznačné závěry jen z kusých dat, která nezohledňují širší pohled.
Pokud nějaká studie neposkytuje jednoznačné informace, ať už z důvodu stanoveného designu výzkumu, provedení nebo malého vzorku účastníků, ještě to neznamená, že je studie špatná a nebo neužitečná. Může být třeba určena jako výchozí bod pro navazující výzkum. Takovou studii však většinou nelze použít k vyvozování jednoznačných závěrů. Něco takového lze vidět právě v článku 100+1, kdy autor se odkazuje na průřezovou studii finských autorů(2), „které se zúčastnilo 40 dětí (veganů, klasických vegetariánů nebo všežravců) s věkovým mediánem 3,5 roku“, se snahou osvětlit nebezpečnost veganství u dětí.
Průřezová studie, také se lze setkat s názvem kros-sekční, má pro tento případ, kdy zjišťujeme vztah stravy na zdraví, jeden z nejslabších návrhů výzkumu, protože tento druh výzkumu nezahrnuje delší sledování účastníků, ale je založen pouze na jednorázovém měření hodnot v konkrétním čase.
Když budete chtít pomocí průřezové studie zjistit třeba vztah dlouhodobého pití kávy na schopnost se soustředit a dva z deseti účastníků budou zrovna nevyspalí ze včerejší oslavy promocí, dva další účastníci budou zrovna nachlazení a nebudou se cítit dobře, tudíž se nebudou ani dobře soustředit, tak máte smůlu, protože se tyto okolnosti aplikují do výsledků.
To lze částečně kompenzovat velkým počtem účastníků, protože je menší pravděpodobnost, že z tisíce účastníků jich bude 200 nachlazených. Ale v případě průřezové studie, kde nám ji autor článku přednáší jako důkaz k vyvození závěrů o veganské stravě, bylo ze zmíněných 40 dětí pouze 6 dětí veganských. Což je velmi malý vzorek na to dělat jakékoliv ucelené závěry.
Autor článku vyčítá těmto šesti veganským dětem nižší hodnoty vitamínu A a vitamínu D. Přičemž primárním zdrojem vitamínu D pro člověka je styk pokožky a slunečního záření se specifickou vlnovou délkou UVB. Ale zrovna u obyvatel Finska, kde je poměrně málo slunečního svitu nebo mají lidé často zahalenou pokožku v nepřízni chladného počasí, se nižší hodnoty vitamínu D docela očekávají. Proto se ve Finsku nejběžnější potraviny, zpravidla mléčné produkty, vitamínem D dodatečně obohacují(3).
A přesto tamní výživová organizace Finish Food Authority na svých webových stránkách doporučuje pro obyvatele Finska suplementaci vitamínu D u těhotných žen, kojících, lidí do 18 let a pro všechny ostatní, kteří pravidelně nekonzumují obohacené potraviny nebo ryby(4).
Nižší hodnotu vitamínu D u šesti dětí tedy nelze jednoznačně připisovat veganské stravě ve Finsku, ale menšímu vystavení slunečnímu záření a doporučované suplementaci.
Jsou ale před nedostatkem vitamínu D chráněni lidé s běžnou stravou s živočišnými produkty?
Na celém světě má nedostatečnou hladinu vitaminu D v krvi odhadem 1 miliarda lidí a nedostatky lze nalézt u všech etnik a věkových skupin(5).
Podle vyjádření NHS (Národní zdravotní služba Velké Británie) je pro lidi obtížné získat dostatek vitamínu D pouze z potravy a každý (včetně těhotných a kojících žen) by měl zvážit jeho každodenní užívání formou doplňku stravy(6).
Na stravu tedy nelze v případě adekvátního přísunu vitamínu D spoléhat, ať už vegan jste, či nikoliv, a suplementace je v uvedených zemích minimálně v zimních měsících doporučována všem.
Při nízké hodnotě vitamínu A se u dětí projevují poruchy růstu, vady zraku až slepota, snížená obranyschopnost atd. Ale v této studii bylo oněch šest jinak zdravých dětí normálního vzrůstu. Je tedy možné, že nižší průměrné hodnoty vitamínu A byly pouze v období odběru vzorků - viz výše v pasáži o průřezových studiích.
Autor článku naopak nezmiňuje, že veganské děti měly mimo jiné velmi dobré hodnoty, například zinku, kvůli kterému v jiném odstavci veganství kritizuje pro jeho potenciální nedostatek. To by bylo v naprostém pořádku, kdyby článek byl zaměřený pouze na potenciální rizika, a udržoval si tak určitou konzistenci. Takhle si jen z použitých materiálů vybírá pouze to, co se mu hodí.
Cholesterol?
Vytknuty byly i nižší hodnoty cholesterolu (LDL, HDL), které jsou v průměru na veganské stravě nižší, převážně kvůli nižšímu přijmu nasycených mastných kyselin a dietního cholesterolu ve stravě.
Ale co to znamená? Co si z toho má čtenář vzít?
Protože hodnota LDL, která nás obecně zajímá nejvíce, se považuje za kauzální faktor aterosklerózy(7), největšího zabijáka lidí na světě a jednu z největších příčin snížené pohyblivosti, tak nízká hladina LDL cholesterolu je u veganské stravy považována za benefit pro kardiovaskulární zdraví(8).
No dobrá, ale není málo cholesterolu příliš málo? Doporučovaná hladina LDL cholesterolu u mladých lidí se uvádí do 100 mg/dcl (9). Avšak fyziologicky optimální hladina LDL cholesterolu pro člověka, se kterou se rodíme a při které nevzniká žádná endoteliální degradace kardiovaskulárního systému, je podle odborníků hodnota mezi 50 a 70 mg/dcl (10). Veganské děti měly ve studii naměřenou hodnotu LDL v průměru 56 mg/dcl, tedy v optimálním rozmezí.
Ve studii publikované v žurnálu American Heart Association 2015 (11) zjistili, že hladina LDL snížená pomocí medikamentů až na hranici menší než 15 mg/dcl neovlivnila tělesné pochody a hormonální rovnováhu.
Takže nízké hladiny cholesterolu se nemusíme bát. To, čeho bychom se však měli obávat, je naopak zvýšená hladina LDL cholesterolu, jakožto nejen největší příčiny úmrtí lidí na světě.
Ze studie s názvem „Origin of atherosclerosis in childhood and adolescence“ (2000)(12) víme, že aterosklerotické onemocnění na západním způsobu stravování má počátky už v útlém dětství. A zhruba polovina dětí na běžné stravě ve finské studii měla výrazně vyšší hodnotu LDL než 100 mg/dcl. Tím mají už v tak nízkém věku náběh na kardiovaskulární potíže v dospělosti. Což je při pohledu na zdravotní dopady stravy u dětí alarmující.
(pozn. graf ze studie. Krevní hodnoty LDL-cholesterolu. OMN: děti na všežravé stravě; VGTR: děti na vegetariánské stravě; VGN: děti na veganské stravě)
Žluč
„Ze studie také vyplynulo, že veganská strava u malých dětí do jisté míry mění metabolismus, ačkoli není jasné, jaké to může mít následky“, dodává autor článku v závěrečném odstavci ke studii. Co to ale znamená, že mění metabolismus? Co si z toho čtenář má odnést, autor již dále nerozvádí.
Změnou metabolismu je v tomto případě myšlena především nižší hodnota žluči, respektive určitých žlučových kyselin u veganských dětí. Žlučové kyseliny hrají důležitou roli v metabolismu lipidů. Přesněji řečeno se zásadně podílí na trávení tuků a také jsou nezbytné pro jaterní katabolismus cholesterolu. Jinak řečeno díky žlučovým kyselinám jsme schopni trávit tučná jídla a regulovat svou hladinu cholesterolu v krvi.
Na první pohled se nabízí vysvětlení v souvislosti s celkově nižší hladinou cholesterolu u veganských dětí. Ale ve skutečnosti není tajemstvím, že poměr a množství žlučových kyselin se mění v závislosti na stravě, a to nejen veganské(13).
Typická veganská strava vyřazuje z jídelníčku největší zdroje tuku v západním způsobu stravování, jako jsou sýry, maso a vejce. Vysokosacharidová, nízkotučná veganská strava zkrátka nepotřebuje tak vysokou sekreci žlučových kyselin pro trávení takového množství tuku. A to jenom znamená, že metabolismus se přizpůsobuje tomu, co jíme, jak dokládá studie Reddy et al., 1988(13). Kdyby se děti v pozdějším věku rozhodly konzumovat běžnou stravu s vyšším podílem tuku, sekrece žlučových kyselin se s největší pravděpodobností opět upraví podle potřeby.
Tuto okolnost nezohlednili ani samotní autoři studie, což je právě důvod, proč interpretace jednotlivé studie bez celkového začlenění do kontextu může být značně matoucí.
Autoři studie však pro více informací uvedli odkaz na webové stránky finské výživové instituce Finish Food Authority o veganské stravě(14), kde se přímo píše: „Pečlivě sestavený veganský jídelníček je vhodný i pro těhotné a kojící ženy, děti a mládež“. To při pátrání po zdravotních dopadech veganské stravy v souvislosti s odkazem na studii autor článku mohl zmínit.
Sice je citováno vyjádření americké Akademie pro výživu a dietetiku, což je největší profesionální organizace na světě v oboru výživy, ve znění „zatímco podle amerických autorit může být důkladně naplánovaná veganská strava vhodná ‚ve všech fázích životního cyklu včetně těhotenství, kojení, útlého i pozdějšího dětství, adolescence, pozdního stáří i pro sportovce‘, v Evropě panuje v souvislosti s veganským stravováním velmi malých dětí znepokojení…“, ale to na mě působí, jako by v Americe žil úplně jiný živočišný druh člověka s odlišnými fyziologickými potřebami. Jaký je tak zásadní rozdíl mezi dětmi v USA a v Evropě?
To, že v Evropě oproti USA panuje nesjednocený názor na veganskou výživu dětí, je víceméně pravda. Podle neoficiálního vyjádření Světové zdravotnické organizace (WHO) za to může především fakt, že v evropských zemích ještě není tolik dostupných potravin obohacených vitamínem B12, a proto rodiče v Evropě musí dětem zajistit spolehlivý zdroj tohoto vitamínu v podobě suplementace.
Veganství pro dospělé
Článek se zabývá i dospělými vegany a zde se autor sice opírá už o relativně obsáhlou meta-studii, do níž bylo zahrnuto 48 studií a celkem 12 096 veganů(15), leč i zde je popis informací poněkud zavádějící.
Článek nás informuje, že vegani jsou oproti zbytku populace v průměru štíhlejší. „Faktem zůstává, že vegani bývají v průměru štíhlejší a mívají příznivější hodnoty BMI. Jeden výzkum kupříkladu odhalil, že veganky jsou v průměru o pět kilogramů lehčí než neveganky.“
Zde bez kontextu čtenář nemůže vědět, jestli to je pozitivní, nebo negativní informace. Je dobře, nebo špatně, že jsou veganky v průměru o pět kilogramů lehčí? Mají výhodu oproti nevegankám s nadváhou, nebo jsou na hranici podvýživy?
S přihlédnutím k tomu, že článek se tímto snaží pátrat po tom, jestli je veganská strava „dostatečná“, by si čtenář snadno mohl odnést dojem druhé možnosti.
Naštěstí můžeme nahlédnout do konkrétní studie N. Allen et al., (2007)(16) a zasadit informaci více do kontextu.
Z vytažené tabulky lze vyčíst, že účastnice studie na běžné stravě byly v průměru o 1 cm vyšší než veganské ženy při průměrných 162 cm. Průměrná hmotnost se lišila o uvedených 5 kg mezi hodnotami 62 a 57 kg.
Zásadní informací je však číslo BMI (Body mass index), podle kterého se určuje podváha nebo nadváha, či obezita.
Ženy na běžné stravě měly BMI 23, což je vyšší optimum, veganské ženy s BMI 21 měly nižší optimum.
Takže vše v normě a celkem nic neříkající informace. Mnohem zajímavější může být, když se tyto informace srovnají se statistikami běžné populace.
V roce 2016 trpělo nadváhou více než 1,9 miliardy dospělých ve věku 18 let a více. Z toho více než 650 milionů bylo obézních. Většina světové populace žije v zemích, kde nadváha a obezita zabíjí více lidí než podváha. V roce 2020 mělo 39 milionů dětí mladších 5 let nadváhu nebo obezitu(17). Podle odborného lékařského časopisu The Lancet navíc v roce 2022 poprvé počet dětí s nadváhou předčí počet dětí s podvýživou(18).
Nadváha a obezita je momentálně velký populační problém a rostlinné stravování, které má statisticky přijatelnější hodnoty BMI, se může nabízet jako jedno z možných řešení pro mnoho lidí. Vyzkoušet to napadlo i autory intervenční randomizované studie, publikované v prestižním vědeckém časopise Nature(19).
Do studie bylo zahrnuto 65 účastníků s nadváhou nebo obezitou a minimálně jednou z následujících diagnóz: diabetes 2. typu, ischemická choroba srdeční, vysoký krevní tlak a vysoký cholesterol. Účastníci byli instruování o rostlinném stravování ad.libidum, to znamená, že mohli jíst tolik kalorií, kolik chtěli bez omezení a kolik jim bylo příjemné.
Na konci studie po šesti měsících byly porovnány hodnoty s výsledkem, že rostlinné stravování vedlo k významnému snížení BMI, hladiny cholesterolu a zlepšení dalších kardiometabolických ukazatelů.
Tato studie je výjimečná tím, že se výzkumníci za dalších 6 měsíců po skončení studie rozhodli účastníky znovu zkontrolovat.
Běžně se lidem daří hubnout, když jsou pod dohledem a hlídají se, ale po skončení výzkumu se většinou zase vrátí ke svým starým návykům a hmotnost zase naberou zpět. To však nebyl tento případ. K údivu autorů studie se účastníci na rostlinném stravování cítili tak dobře, že v tom sami od sebe pokračovali dál a ještě více zlepšili své původní hodnoty.
Dle slov autorů je tohle doposud nejlepší publikovaný výsledek mezi výzkumy, které nelimitují energetický příjem a nebo nenařizují povinné cvičení.
Je škoda, že takové studie se v médiích neobjevují.
Každopádně když se pak ještě na chvíli vrátím k článku 100+1, tak asi jako většina se zabývá potenciálními nedostatky ve veganské výživě, ale zmiňuje i ty, u kterých je riziko deficitu minimální.
„Deficit podle zmíněné přehledové studie nehrozí například u vitamínů B1, B6, B9 (folát), C a E ani u minerálů či stopových prvků, jako je železo, fosfor, hořčík nebo měď. Trochu nejasná je situace u vitamínu A,...“
Ale proč nejasná situace u vitamínu A? Studie, na kterou zde autor odkazuje, zcela jasně v závěru uvádí vitamín A mezi prvky, u kterých nehrozí nedostatek, ovšem z tohoto výčtu jej autor jednoduše vynechal. Ve studii se dále uvádí: „Přestože několik studii reportovalo živočišnou formu vitamínu A jako nadřazenou [5, 10, 35, 50], tak vegani byli klasifikování jako skupina s nejnižší náchylností k rozvoji nedostatku vitamínu A“.
Závěr:
Každá strava se dá poskládat různými způsoby a při jakémkoliv stravování může některá ze základních živin chybět.
Kdyby běžná strava s masem, mlékem a vejci byla superiorní, pravděpodobně by nebylo potřeba celosvětově prodávat tak velké množství doplňků stravy. Například ve švýcarské studii Schüpbach et al., (2017)(20), které se zúčastnilo v celkovém součtu 206 jinak zdravých mužů a žen, měli běžní masojedlíci ve srovnání s vegany a vegetariány více nutričních nedostatků.
Dle mého názoru bychom se měli zaměřit spíše na to, zdali veganskou stravu lze plnohodnotně sestavit (na což nám odpověděly v textu výše dvě různé výživové organizace), a pak veřejnost učit, jak to dělat správně.
Článek Lesk a bída veganství:... je napsaný zavádějícím způsobem a přináší více zmatku a nepřesných údajů než cenných informací. Ani u článků, které se odvolávají na vědecké studie, nemusí být zárukou, že poskytují správné informace.
Nicméně s autorem článku rozhodně souhlasím v jednom, že správně vyvážená výživa dětí je důležitá a neměla by se podceňovat, a to na jakémkoliv způsobu stravování.
Autor: Josef Špička, korektura: Silvestr Vandrovec Špaček
Seznam zdrojů:
(1) https://www.stoplusjednicka.cz/lesk-bida-veganstvi-jak-pusobi-rostlinna-strava-na-nas-organismus
(2) Topi Hovinen (2021) Vegan diet in young children remodels metabolism and challenges the statuses of essential nutrients doi: 10.15252/emmm.202013492
(3) Susanna Raulio (2016) Successful nutrition policy: improvement of vitamin D intake and status in Finnish adults over the last decade doi.org/10.1093/eurpub/ckw154, https://academic.oup.com/eurpub/article/27/2/268/2670162)
(4) Finnish Food Authority https://www.ruokavirasto.fi/en/themes/healthy-diet/nutrients/vitamin-d/
(5) Harvard T.H. Chan School of Public Health https://www.hsph.harvard.edu/nutritionsource/vitamin-d/
(6) National Health Service https://www.nhs.uk/conditions/vitamins-and-minerals/vitamin-d/
(7) Jan Borén (2020) Low-density lipoproteins cause atherosclerotic cardiovascular disease: pathophysiological, genetic, and therapeutic insights: a consensus statement from the European Atherosclerosis Society Consensus Panel doi: 10.1093/eurheartj/ehz962.
(8) Jocelyne R Benatar (2018) Cardiometabolic risk factors in vegans; A meta-analysis of observational studies DOI: 10.1371/journal.pone.0209086
(9) medlineplus - High Cholesterol in Children and Teens https://medlineplus.gov/highcholesterolinchildrenandteens.html
(10) James H O'Keefe (2004) Optimal low-density lipoprotein is 50 to 70 mg/dl: lower is better and physiologically normal DOI: 10.1016/j.jacc.2004.03.046
(11) Arman Qamar (2015) Effect of Low Cholesterol on Steroid Hormones and Vitamin E Levels doi.org/10.1161/CIRCRESAHA.115.307345
(12) McGill (2000) Origin of atherosclerosis in childhood and adolescence DOI:10.1093/ajcn/72.5.1307s
(13) Reddy (1988) Effect of low-fat, high-carbohydrate, high-fiber diet on fecal bile acids and neutral sterols doi: 10.1016/0091-7435(88)90042-4.
(14) Finnish Food Authority https://www.ruokavirasto.fi/en/themes/healthy-diet/nutrition-and-food-recommendations/vegan-diet/
(15) Dimitra Rafailia Bakaloudi (2021) Intake and adequacy of the vegan diet. A systematic review of the evidence DOI: 10.1016/j.clnu.2020.11.035
(16) Allen (2007) Phytanic acid: measurement of plasma concentrations by gas-liquid chromatography-mass spectrometry analysis and associations with diet and other plasma fatty acids DOI: 10.1017/S000711450782407X
(17) World Health Organization – (2021) Obesity and overweight, https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/obesity-and-overweight
(18) The Lancet (2017) Worldwide trends in body-mass index, underweight, overweight, and obesity from 1975 to 2016: a pooled analysis of 2416 population-based measurement studies in 128·9 million children, adolescents, and adults DOI:https://doi.org/10.1016/S0140-6736(17)32129-3
(19) Wright (2017) The BROAD study: A randomised controlled trial using a whole food plant-based diet in the community for obesity, ischaemic heart disease or diabetes doi.org/10.1038/nutd.2017.3
(20) Schüpbach (2017) Micronutrient status and intake in omnivores, vegetarians and vegans in Switzerland, doi: 10.1007/s00394-015-1079-7