Živočišný průmysl dusí Zemi a ohrožuje naše zdraví. Musíme začít jednat

Živočišný průmysl dusí Zemi a ohrožuje naše zdraví. Musíme začít jednat

Autoři: James Cameron a Suzy Amis Cameron

Překlad: Gabriela Kaletová

Korektura: Monika Zápotocká

[The Guardian] Pokud chceme uchovat majestátní národní parky, čistý vzduch a vodu pro příští generace, musíme zatlačit na lídry, aby mluvili o dopadu jídla na životní prostředí.

Naše kolektivní mysl je zaseknutá na myšlence, že pokud budeme mluvit o dopadu jídla na životní prostředí, riskujeme tím, že přijdeme o něco velmi intimního. Ve skutečnosti je to ale naopak. Přemýšlení o tom, co jíme, nám nabízí naději a obohacuje nás o volbu vybrat si, jak bude naše planeta v budoucnu vypadat. A můžeme se obrátit na naše místní lídry - od starostů po vedení místní školy nebo nemocnice – aby pomohli tím, že rozšíří nabídku jídel.

V pondělí a úterý hostí Chicago summit Globálního paktu starostů a primátorů v oblasti klimatu a energetiky s cílem diskutovat o krocích v oblasti ochrany klimatu, která mohou města podniknout. Strategie řešení a snížení dopadu jídla by měly být přímé.

Živočišný průmysl dusí naši planetu, a čím déle před tím zavíráme oči, tím více omezujeme naši schopnost živit sami sebe, chránit vodstva a přírodní stanoviště a usilovat o jiné způsoby využití našich vzácných přírodních zdrojů. Chov hospodářských zvířat na maso, vejce a mléko produkuje 14,5 % světových emisí skleníkových plynů, čímž se stává druhým největším zdrojem emisí, větším než všechny dopravní prostředky dohromady. Zároveň využívá přibližně 70 % zemědělské půdy a je jedním z hlavních příčin odlesňování, ztráty biodiversity a znečišťování vody.

Spotřeba přílišného množství masa a mléčných produktů navíc ohrožuje naše zdraví, výrazně zvyšuje riziko srdečních nemocí, cukrovky 2. typu, několika hlavních typů rakovin (včetně rakoviny prsu, jater a prostaty) a obezity. Optimální strava pro lidské zdraví je různá, jak říká David Katz z Výzkumného centra prevence Yaleovy Univerzity, „ale všechny se skládají hlavně ze zdraví prospěšných rostlinných potravin“.

Tak co se děje? Proč pro slaninu nevidíme les? Pravda může být těžce stravitelná: jednoduše v našem potravinovém systému potřebujeme méně masa a mléčných výrobků a více rostlinných alternativ, pokud chceme dosáhnout našich klimatických cílů.


Na natáčení filmu Avatar byl rostlinný catering. Foto: Broddi Sigurðarson (CC BY-SA 2.0)

To může začít kroky jednotlivce. Před pěti lety se naše rodina cítila beznadějně a bezradně, že ohledně klimatických změn nemůžeme nic významně změnit. Ale když jsme si dali jedna a jedna dohromady, co se dopadu živočišné výroby na životní prostředí a pravdy okolo výživy týče, povzbudilo nás to, protože jsme zjistili, že něco udělat můžeme.

Abychom dosáhli změny v takovém měřítku, v jakém je to potřeba, bude to chtít více než jen rozhodnutí jednotlivce – potřebujeme, aby se lídři na poli klimatu shodli na dopadu jídla. Města a okresy použily svou kupní sílu, aby došlo k přeměně dieselových vozových parků na elektrické, a to samé potřebujeme udělat s nákupem jídla. Podařilo se nám to v naší vlastní komunitě, když jsme v Muse School v kalifornském Calabas a na natáčení filmu Avatar změnili obědové menu na čistě rostlinného původu. Pokud bude přibývat podobných iniciativ, můžeme přispět k velké změně: pokud by se konzumace masa v USA zmenšila o 50 %, znamenalo by to to samé, jako kdybychom ze silnic odebrali 26 milionů aut. A to je sakra slibné.

Rozhodovatelé na všech úrovních nám můžou ulehčit lepší stravování tím, že umožní lepší přístup k potravinám, které jsou dobré pro naše zdraví, cenově dostupné a ekologické. Po celé zemi přijaly města a školy strategie nákupu potravin, které zahrnují standardy týkající se životního prostředí, zdraví a spravedlivých pracovních podmínek. Chicago nedávno přijalo Program nákupu dobrých potravin, a tak jsou to právě summity zaměřené na hledání řešení, které jsou perfektním místem pro diskutování toho, jak nás jídlo může posunout vstříc našim klimatickým cílům. Pokud mluvíme o fosilních palivech, měli bychom mluvit také o živočišné produkci, jinak nám uniká nejen značná část problému, ale také jeho řešení.

Ano, co jíme, je v podstatě osobní záležitost. Jídlo je základním kamenem svátků a oslav, pohání středoškolské atlety, dává nám energii na dlouhé pracovní dny, vyživuje kojící matky a rostoucí děti. A ano, Američané milují maso a sýr. Ale více než to milují naše majestátní národní parky, rodinné dovolené na pláži a čistý vzduch a vodu pro naše děti a vnoučata.

Jako jednotlivci se můžeme rozhodnout, jak lépe živit naše rodiny, a jako občané můžeme vyzvat naše místní představitele, aby činili taková rozhodnutí, která nám umožní těšit se z naší země a přírodních zdrojů nejen teď, ale také v budoucnosti.

James Cameron je režisér a hlubokomořský průzkumník. Suzy Amis Cameron je zakladatelkou Muse School a Plant Power Task Force.

Zdroj: The Guardian, Ilustrační foto: Jo-Anne McArthur / Animal Equality

Líbil se vám článek? Sdílejte!

Vytisknout  

Podpořte Soucitně

 

Související články

Jak Billie Eilish veganizuje tenisky Nike
Biotechnologie by mohla přinést ekologicky přívětivější variantu bílkového proteinu
Obhájce práv zvířat Ricky Gervais konečně prozradil, že je veganem
No Internet Connection