Každý rok se opakuje stejný scénář. Týden před Vánoci se v českých městech objeví kádě s vodou, ulice se promění ve slavnostně vyzdobená jatka, kde absence zdí najednou nikomu nevadí, a za doprovodu vánočních koled nastává masové zabíjení takzvaných vánočních kaprů. Zatímco jejich krev si potůčkem hledá cestu k nejbližšímu kanálu, nakupující odcházejí v příjemné vánoční náladě a cestou se možná zastaví koupit nějaké dárky. Vánoční láska, klid a mír totiž neplatí pro všechny.
V dětství to zažila snad většina z nás. Kapr vznášející se ve vaně je velká senzace. Nikomu se vlastně nechce to udělat, ale tak to prostě chodí, je to tradice a stejně už plave břichem nahoru. Z dětí jsme vyrostli v dospělé muže a ženy, ale tradice, jak to tak bývá, zůstává. Doba mezitím pokročila a jelikož nechceme kapry trápit přenášením v igelitce, nebo se možná nám samotným protiví zasadit smrtící úder a ponořit ruce do krvácejících útrob ryby, necháme dílo provést zkušeného brigádníka na stánku. Pokud je smrt rychlá a bezbolestná, můžeme tomu říkat humánní zabití, a to je přece dostatečně ospravedlňující oxymóron k tomu, abychom se domů vraceli s dobrým pocitem a mrtvým tělem v tašce zároveň.
Foto: časopis Buddy Potapeni
Utrpení kaprů
V předvánočním období jsou to právě kapři, kteří ze všech zvířat trpí nejvíce. Ostatně průmyslové rybářství se v zásadě nijak zvlášť neliší od jiných zvířecích velkochovů. V rámci rozmnožovacího procesu je například běžnou praktikou, že samici kapra je zašit pohlavní otvor, aby nedocházelo k úniku jiker, to totiž způsobuje ztráty. Až přijde správný čas, z ryb se násilně vymačká mlíčí a jikry, což vypadá podobně jako vymačkávání zubní pasty. Ačkoliv je tato praktika výslovně zakázána v Zákoně na ochranu zvířat proti týrání, v případě rybích chovů platí samozřejmě výjimka.
Ryba je vodní živočich a při pobytu na souši zažívá pravděpodobně podobné pocity, jako kdybychom pod vodu ponořili suchozemské zvíře.
Vánoční utrpení kaprů začíná už dva měsíce před Vánoci, kdy probíhají výlovy. Technika výlovu se za staletí nezměnila a s rybami je stále zacházeno, jako kdyby necítily bolest. Během velice nešetrného nabírání a vytahování z vody, opakovaného přesýpání z nádoby do nádoby a procesu třídění může ryba strávit na vzduchu i několik minut. Ryba je vodní živočich a při pobytu na souši zažívá pravděpodobně podobné pocity, jako kdybychom pod vodu ponořili suchozemské zvíře. Každý okamžik strávený na vzduchu je pro kapra nepochybně krutým bojem o život. Mnoha rybám se stane osudným už samotný výlov, zbylí potlučení a stresovaní kapři jsou poté převezeni na sádky nebo do sběrných rybníků. V přirozeném prostředí kapři přecházejí do zimního spánku, kdy se jim zpomalí organismus a odpočívají na dně rybníka. Tento proces je výlovem přerušen a v sádkách jsou nucení zůstávat v aktivním stavu, avšak do konce života už nedostanou žádnou potravu, což má za cíl zvýšit kvalitu masa. Vyhladovělí, zranění a nemocní kapří pak v předvánočním týdnu putují na prodejní stánky, kde v přeplněných kádích pomalu umírají na nedostatek kyslíku, vyčerpání nebo teplotní šok. Rána palicí je pro ně v tomto stavu už jenom vysvobozením z vánočního pekla, které jim lidé připravili.
Tradice, tradice, tradice
Kapr patří k Vánocům odjakživa, zní nejčastější argument zastánců této vánoční tradice. Podíváme-li se do historie, kapr se skutečně začal objevovat na štědrovečerních tabulích už v 17. století, většinou byl výsadou měsťanů a zámožnějších rodin, čili poměrně úzké skupiny obyvatelstva. Podávání kapra na Vánoce záviselo na oblasti a v průběhu času se různě proměňovalo rozšíření jeho konzumace i způsob přípravy. V rybníkářských oblastech byl kapr běžnější, někdy si zas kapra nemohli dovolit kvůli vysoké ceně. Tímto způsobem tradice na pár desítek let upadala a pak se zas v různých cyklech vracela. Spíše než jeden univerzální tradiční pokrm byla dříve pro Vánoce charakteristická jejich pestrost. Jídla se lišila region od regionu a typicky šlo o různá zeleninová, obilná nebo luštěninová jídla, jako například houbový kuba, pučálka, muzika a další zpravidla bezmasé postní pokrmy. Nutno podotknout, že ryba v tehdejším chápání nebyla považována za maso a proto byla součástí jídelníčku v období půstu. V katolické církvi a často i ve veřejném mínění toto chápání přetrvává dodnes.
Teprve po první světové válce se kapr začal více rozšiřovat mezi běžné obyvatelstvo. Vliv na to měla celkově zvyšující se životní úroveň a tedy snaha vyrovnat se slavnostním pokrmům bohatších vrstev. Po rozpadu Rakousko-Uherska probíhala intenzivní kampaň rybářů, kteří jelikož ztratili svá odbytiště v odpojených zemích, potřebovali zajistit odbyt ryb. To pravděpodobně zapříčinilo další rozšiřování tradice v neprospěch kaprů. Do této doby se však stále nejednalo o podobu vánoční hostiny, jakou známe dnes. Kapr se připravoval vařený nebo dušený, podávala se také rybí polévka. První zmínky o smaženém kaprovi s bramborovým salátem se objevují v Brně až koncem 30. let 20. století. K masovému rozšíření však došlo až v 50. letech, a k utužení této tradice velmi pravděpodobně přispěl také komunismus svou charakteristickou snahou vše sjednocovat.
Foto: Mariana B. on Unsplash
Svátky klidu a míru?
Původní křesťanský význam Vánoc jako oslavy narození Ježíše Krista se ve 20. století proměnil a dnes jsou Vánoce chápány především jako svátky klidu, lásky a míru. Během vánočních svátků se setkávají rodiny, odpouštíme si nevyřešené spory a vzájemně se obdarováváme, abychom našim blízkým udělali radost. Touto proměnou však neprošel náš přístup k mimolidským zvířatům, která nadále umírají kvůli tradici, která navíc nemá příliš hluboké kořeny. Smažený kapr s bramborovým salátem se přesto stal natolik silným symbolem Vánoc, že si štědrovečerní večeři bez kapra mnoho lidí nedokáže vůbec představit. Jakýkoliv pokus aktivistů za práva zvířat o rozpoutání diskuze nad touto krutou tradicí se setká buď s agresivním odmítnutím, výsměchem, nebo v lepším případě absolutním nepochopením. Ale není už na čase, abychom přestali zabíjet zvířata ve jménu kulturních tradic? Podobných obřadních rituálů jsme již v minulosti překonali mnoho. Stejně jako si dnes na Velikonoce raději upečeme beránka z těsta, než abychom podřezávali živého, můžeme i v případě kapra najít etickou alternativu. A není potřeba dlouhého hledání.
V otázce jídla máme téměř vždy možnost volby. Chceme-li se držet tradic, můžeme si vybrat z mnoha tradičních staročeských štědrovečerních jídel. Hlíva ústřičná obalená v mořské řase zase dokáže věrohodně napodobit chuť ryby, podobně jako smažený obalovaný celer. Z jakého důvodu volit násilí, když máme na výběr mír?
Vyzkoušejte naše vánoční recepty
Pozn.: článek nenabádá k vykupování a vypouštění kaprů, po všem, čím si prošli, mají jen velmi malou šanci na přežití.
Autor: Petr Beneš, Ilustrační foto: časopis Buddy Potapeni
