Autor: Barbora Hunčovská
Následující video jsem natočila před dvěma roky (8/2011) v pražské ZOO. Lze na něm sledovat stereotypní chování posledního ze zvířat (samce slona indického). Video bylo natočeno krátce před zavírací dobou, poté, co byli sloni zavřeni na noc do vnitřních prostor. Přes den byli pochopitelně vystaveni ve venkovní části expozice.[1]
ZOO Praha v tomto roce (březen 2013) otevřela pro slony a hrochy nový pavilon, který je větší a členitější než původní. Ten, ve kterém byli sloni umístěni do roku 2013 byl skutečně smutný. O psychologii slonů a jejich fyziologických potřebách bylo napsáno spoustu, s ohledem na tyto znalosti se jeví držení slonů v pavilonech ZOO jako skutečně otřesné.
Sloni ve volné přírodě ujdou desítky (někdy více než stovku) kilometrů a stráví většinu svého dne hledáním potravy a napajedel. Žijí v rodinných skupinách tvořených výhradně samicemi, zatímco samci jsou samotáři – toto sociální uspořádání ZOO naprosto ignorují, drží samice ve skupinách s nepřirozeným složením, navíc nerodinných, zvířata někdy i několikrát vyměňují s jinými zahradami a rodinné vazby (velmi úzké pouto matek a dcer) ani neumožňují vytvořit. Kromě psychických problémů, kterými tato zvířata s nepředstavitelně bohatým emocionálním životem v ZOO trpí (mimo jiné i na videu zobrazené stereotypní pohyby), patří mezi největší problémy záněty chodidel a kloubů.
Chodidla slonů jsou uzpůsobena jejich přirozenému způsobu života – ujít denně desítky kilometrů na členitém a travnatém povrchu. Celodenní a celoživotní stání na betonu (jež tvoří bohužel povrch naprosté většiny expozic se slony v ZOO), bez žádného podnětu k chůzi a pohybu, je pro jejich končetiny detrimentální. Téměř úplná absence pohybu jednak neposkytuje ani na okamžik úlevu a odlehčení kloubům a chodidlům, které jsou tak drceny vahou těla zvířete, jednak dovádí slony k šílenosti a vede k stereotypním, ničemu nesloužícím pohybům.
ZOO Praha se nyní pokusila problém vyřešit [2] větším a členitějším pavilonem, zároveň ale rozšířila počet zvířat (ze tří na osm, z toho jedno je v únoru 2013 narozené mládě; finální počet má být deset zvířat). Skupina samic je však sestavená uměle, slonice nemají pokrevní příbuznost, proto tato snaha imitovat přirozený skupinový život není idylická (ačkoli zvířata si samozřejmě na sebe zvyknou – musí).
Nový pavilon je pro slony rozhodně značný posun oproti hrůze, ve které žili dosud – vizualizace nového prostoru zde [3]. Nabízí i něco málo obohacení, které po smyslové deprivaci sloni jistě ocení. Nicméně jsou-li celý život drženi ve stejné ohradě (nebo převáženi po celém světě do stále nových stejných ohrad), brzy to zajímavé být přestane. Co je to za život, pokud nepřichází nic nového, žádný jiný prostor a věc, pokud nemůžu odejít? Nezapomínejme, že přirozeným životem slonů jsou každodenní dlouhé pochody.
Doufám a věřím, že jednou bude představa živých bytostí držených v ohradě pro podívanou jiných živých bytostí jenom neveselou vzpomínkou.
Odkazy
- Skvělý portál The Seattle Times pokrývající problém držení slonů v zoologických zahradách: http://seattletimes.com/elephants
- O historii slonů v pražské ZOO neaktuální článek zde: https://www.zoopraha.cz/multimedia/prenos-z-udoli-slonu-zive/261-zakladni-informace/8858-sloni-v-zoo-praha
[1] Za umístění videa moc děkuji forfreelife.eu. Na videu je odkaz na můj starý blog, který už neaktualizuji. Omlouvám se za nepříliš dobré kameramanství.
[2] Vyřešit samozřejmě spíše s ohledem na návštěvníky a jejich mínění, než z upřímné snahy o zásadní zlepšení života svých chovanců. Držet slony na betonovém plácku pár desítek metrů čtverečních bylo zřejmě z pohledu vedení pro pověst nejlepší ZOO v ČR již neúnosné. Charakteristické pro celý nový areál zůstává, že "sloni tu jsou jako na dlani."
[3] Hroši si bohužel moc nepolepšili. Málo populární zvířata. Příznačné pro vizualizaci je to, že i na ní zvířata chodí trochu jako vězni na dvorečku.
Post scriptum: Že by se přání začínala plnit? Den po napsání článku nacházím, že Kostarika ruší zoologické zahrady...
