Melanie Joy, Ph.D. | Psychology Today | 13. října 2026
Nová vlna psychologů a psycholožek odhaluje neviditelný způsob myšlení, který stojí za konzumací masa.
Hlavní myšlenky
* Většina z nás se nikdy nezamýšlí nad tím, proč některá zvířata jíme a jiná ne. A není to náhoda.
* Rychle se rozvíjející výzkumná oblast zabývající se psychologií konzumace zvířat přináší změny i do samotné psychologie.
* Výzkumy ukazují, že konzumaci zvířat ospravedlňujeme pomocí tří argumentů, takzvaných „tří N“: je to normální (normal), přirozené (natural) a nezbytné (necessary).
V průběhu dějin sehrávala psychologie zásadní roli jak při ospravedlňování nespravedlnosti, tak při jejím zpochybňování. Například v roce 1912 psycholog Henry Goddard tvrdil, že společenské problémy mají kořeny v dědičně podmíněné nízké inteligenci. Tím pomohl ospravedlnit nucené sterilizace desetitisíců lidí, kteří byli považováni za „nezpůsobilé“ mít děti. Později, v roce 1973, naopak psychologický výzkum přispěl k tomu, že homosexualita přestala být klasifikována jako duševní porucha.
Dnes psychologové a psycholožky znovu zpochybňují škodlivé společenské normy. Tentokrát ty, které udržují jednu z nejhlouběji zakořeněných institucí: průmyslový chov zvířat. Živočišná výroba patří mezi významné příčiny klimatických změn, krize veřejného zdraví a porušování lidských práv. Každý den je kvůli živočišné výrobě zabito více zvířat, než kolik lidí zahynulo ve všech válkách v dějinách lidstva dohromady.
Jedním z hlavních důvodů, proč toto odvětví přetrvává, je skutečnost, že neviditelný způsob myšlení, který ho podporuje, je v naší společnosti zakořeněný stejně hluboko jako samotný průmysl.
Karnismus a karnistické myšlení
Od vydání mé knihy Why We Love Dogs, Eat Pigs, and Wear Cows (Proč milujeme psy, jíme prasata a oblékáme se do krav) v roce 2010 vznikla celá nová oblast výzkumu. Můj dřívější výzkum mě přivedl k pojmenování fenoménu, který nazývám karnismus: neviditelného systému přesvědčení, jenž lidi podmiňuje ke konzumaci určitých druhů zvířat. Karnismus je udržován problematickým způsobem myšlení, který většině psychologů a psycholožek dlouho unikal, protože je natolik běžný, že se zdá být samozřejmý.
„Karnistické myšlení“ existuje proto, že lidé mají přirozený sklon pociťovat empatii vůči ostatním, včetně zvířat. Většina z nás nesouhlasí s tím, aby byla zvířata vystavována zbytečnému utrpení. Přesto většina z nás zvířata konzumuje. Ne proto, že bychom museli, ale protože jsme je jedli odjakživa a protože nám chutnají. Výsledkem je kognitivní disonance, se kterou se vyrovnáváme prostřednictvím nevědomých psychologických strategií neboli „karnistických obranných mechanismů“. Ty společně vytvářejí karnistické myšlení. Karnistické obranné mechanismy zakrývají rozpory mezi našimi hodnotami a chováním, takže si nevědomky vytváříme výjimky z toho, co bychom za jiných okolností považovali za neetické.
Představte si následující situaci: Právě se zakusujete do šťavnatého hamburgeru a najednou vám člověk, se kterým stolujete, oznámí, že maso pochází ze zlatého retrívra. Je pravděpodobné, že to, co jste ještě před chvílí vnímali jako jídlo, najednou uvidíte jako mrtvé zvíře. To, co vám připadalo lahodné, ve vás náhle vyvolá odpor. Místo abyste hamburger dojedli, nejspíš ho vyhodíte a možná budete mít dokonce chuť vyjít do ulic a protestovat. Pokud byste byli hinduisté, pravděpodobně byste podobně reagovali na hamburger z hovězího masa. V kulturách, kde se konzumuje maso, se lidé učí považovat několik málo druhů zvířat za jedlá, zatímco představa konzumace jiných druhů jim připadá odpudivá a často zcela nemyslitelná. A přestože se druhy konzumovaných zvířat mezi kulturami liší, karnistické myšlení zůstává stejné.
Karnistické obranné mechanismy fungují jako prostředky psychologického odstupu. Oddělují nás od našich skutečných myšlenek a pocitů vůči těm zvířatům, která označujeme za jedlá. Karnismus nás například naučil vnímat hospodářská zvířata jako objekty (o kuřeti na talíři mluvíme jako o něčem, nikoli o někom) a jako abstraktní bytosti bez vlastní individuality či osobnosti (předpokládáme, že prase je prostě prase a všechna prasata jsou stejná). Zároveň si v mysli vytváříme pevně oddělené kategorie, které nám umožňují chovat k různým druhům zvířat zcela odlišné pocity a také s nimi velmi odlišně zacházet (krávy jsou určené k jídlu, zatímco psi jsou naši přátelé).
Institucionalizovaná přesvědčení a chování
Karnismus je institucionalizovaný. Když například studujeme výživu, ve skutečnosti studujeme výživu v rámci karnistického systému. Karnistické instituce nás učí věřit, že konzumace zvířat je normální, přirozená a nezbytná. Jde o takzvaná tři N ospravedlňování. Možná není překvapivé, že stejné argumenty byly používány také k ospravedlňování jiných škodlivých systémů, například rasismu a patriarchátu.
Karnismus má podobnou strukturu jako jiné systémy založené na předsudcích. Přestože zkušenost každé skupiny obětí je jedinečná, způsob myšlení, který umožňuje jejich poškozování, je stejný. Když se tedy podílíme na jedné formě předsudečného jednání, můžeme tím zároveň posilovat způsob myšlení, který udržuje i všechny ostatní.
Většina z nás si samozřejmě uvědomuje, že způsoby myšlení, které odrážejí a posilují předsudky, například rozdělování lidí na „my“ a „oni“ či jejich využívání jako pouhých prostředků k dosažení vlastních cílů, jsou škodlivé. Také chápeme, že ubližování zvířatům, například týrání zvířecích společníků, představuje psychologický varovný signál. Přesto můžeme stejné způsoby myšlení přehlížet, nebo dokonce oslavovat, pokud jde o náš vztah ke zvířatům, která jsme se naučili považovat za jedlá. A myšlení, které tyto zažité představy zpochybňuje, si můžeme naopak vykládat nesprávně. Můžeme například předpokládat, že rozhodnutí mladé ženy přestat jíst zvířata je známkou poruchy příjmu potravy, místo abychom v něm viděli emocionálně zralé rozhodnutí žít ve větším souladu s vlastními hodnotami.
Zpochybňování hluboce zakořeněných předpokladů a norem
Stále více výzkumníků a výzkumnic se dnes zabývá tím, jak a proč jíme zvířata. Psychologický výzkum konzumace zvířat se stal uznávanou podoblastí psychologie, která má vlastní vědeckou společnost, Society for the Psychology of Human-Animal Intergroup Relations (PHAIR), recenzovaný odborný časopis i mezinárodní konferenci pořádanou každé dva roky. Výzkumníci publikovali tisíce odborných prací a vyvinuli několik validovaných psychometrických nástrojů, včetně škál měřících karnismus a tři N ospravedlňování. Tyto nástroje slouží ke zkoumání fenoménu, který se stal známým jako „masový paradox“ (meat paradox). V této oblasti také vznikly odborné sborníky a populárně-naučné knihy.
Jsem hrdá na to, že patřím k profesi, která je ochotná zpochybňovat hluboce zakořeněné představy o tom, co je normální a zdravé, a pomáhat tak vytvářet lepší svět pro všechny.
Poznámka autorky
Od mého původního výzkumu vědci identifikovali ještě čtvrté N: „nice“ (příjemné, chutné).
Použitá literatura
Bibliografické údaje ponechávám v originále, aby byly zachovány přesné názvy publikací a bylo možné zdroje snadno dohledat.
Bastian, B., & Loughnan, S. (2017). Resolving the meat-paradox: A motivational account of morally troublesome behavior and its maintenance. Personality and Social Psychology Review, 21(3), 278–299.
Bastian, B., Loughnan, S., Haslam, N., & Radke, H. R. M. (2012). Don’t mind meat? The denial of mind to animals used for human consumption. Personality and Social Psychology Bulletin, 38(2), 247–256.
Bratanova, B., Loughnan, S., & Bastian, B. (2011). The effect of categorization as food on the perceived moral standing of animals. Appetite, 57(1), 193–196.
Dennert, J. W. (2021, July 30). The Kallikak family: A study in the heredity of feeble-mindedness (1912), by Henry Herbert Goddard. Embryo Project Encyclopedia. Arizona State University.
Dhont, K., Hodson, G., & Leite, A. C. (2016). Common ideological roots of speciesism and generalized ethnic prejudice: The Social Dominance Human–Animal Relations Model (SD–HARM). European Journal of Personality, 30(6), 507–522.
Dhont, K., Sutton, R., & Ioannidou, M. (Eds.). (2027). Animal and vegan advocacy: The psychological science and practice of attitude, behavior, and social change. Routledge.
Drescher, J. (2015). Out of DSM: Depathologizing homosexuality. Behavioral Sciences, 5(4), 565–575.
Food and Agriculture Organization of the United Nations. (2023). Pathways towards lower emissions: A global assessment of the greenhouse gas emissions and mitigation options from livestock agrifood systems.
Hedges, C. (2003). What every person should know about war. Free Press.
Human Rights Watch. (2019, September 4). “When we’re dead and buried, our bones will keep hurting”: Workers’ rights under threat in US meat and poultry plants.
Joy, M. (2010). Why we love dogs, eat pigs, and wear cows: An introduction to carnism. Conari Press.
Kunst, J. R., & Hohle, S. M. (2016). Meat eaters by dissociation: How we present, prepare and talk about meat increases willingness to eat meat by reducing empathy and disgust. Appetite, 105, 758–774.
Longobardi, C., & Badenes-Ribera, L. (2019). The relationship between animal cruelty in children and adolescent and interpersonal violence: A systematic review. Aggression and Violent Behavior, 46, 201–211.
Melina, V., Craig, W., & Levin, S. (2016). Position of the Academy of Nutrition and Dietetics: Vegetarian diets. Journal of the Academy of Nutrition and Dietetics, 116(12), 1970–1980.
Monteiro, C. A., Pfeiler, T. M., Patterson, M. D., & Milburn, M. A. (2017). The Carnism Inventory: Measuring the ideology of eating animals. Appetite, 113, 51–62.
Mood, A., & Brooke, P. (2024). Estimating global numbers of fishes caught from the wild annually from 2000 to 2019. Animal Welfare, 33, e6.
Piazza, J., Ruby, M. B., Loughnan, S., Luong, M., Kulik, J., Watkins, H. M., & Seigerman, M. (2015). Rationalizing meat consumption: The 4Ns. Appetite, 91, 114–128.
Pohl, E., & Lee, S.-R. (2024). Local and global public health and emissions from concentrated animal feeding operations in the USA: A scoping review. International Journal of Environmental Research and Public Health, 21(7), 916.
Reilly, P. R. (2015). Eugenics and involuntary sterilization: 1907–2015. Annual Review of Genomics and Human Genetics, 16, 351–368.
Roser, M. (2023, September 26). How many animals get slaughtered every day? Our World in Data.
Ruby, M. B., & Heine, S. J. (2012). Too close to home: Factors predicting meat avoidance. Appetite, 59(1), 47–52.
Ruby, M. B., Rothgerber, H., & Hopwood, C. J. (2023). The psychology of eating animals and veg\*nism. Appetite, 187, Article 106582.
Sentience Institute. (2020). Animals, food, and technology (AFT) survey: 2020 update.
Society for the Psychology of Human-Animal Intergroup Relations. (n.d.-a). Journal.
Society for the Psychology of Human-Animal Intergroup Relations. (n.d.-b). PHAIR Society.
