Mnoho zvířat si zvládá odepřít okamžitou odměnu za větší nebo lepší odměnu v budoucnu. Schopnost „odložit uspokojení“ byla prokázána u šimpanzů, psů, opic, vran, kakaduů, holubů a krys. Začátkem tohoto roku byla tato schopnost prokázána u sépie (viz článek). Nyní výzkumníci našli nový přírůstek do klubu – pyskouna, „rybu čističku”.
Čtěte také: Ryby mohou cítit bolest stejně jako lidé, tvrdí výzkum
U lidí bývá oddálení odměny dáváno do souvislosti s Marshmallow testem – experimentem navrženým ve Stanfordu v 60. letech Walterem Mischelem. Během experimentu sedělo dítě v místnosti a dostalo bonbón marshmallow. Výzkumník mu pak řekl, že jej může sníst okamžitě, nebo pokud počká, dokud se výzkumník nevrátí do místnosti, sní pak místo toho dva.
Doba, po kterou děti zvládly čekat, aniž by bonbón snědly, byla velmi variabilní. Experiment se stal ještě více populární poté, co Walter Mischel publikoval studie spojující výsledky Marshmallow testu s životními úspěchy těchto dětí v pozdějším věku (avšak mnoho z uváděných korelací se nepodařilo znovu potvrdit).
Lidé jsou ochotni čekat měsíce a vzdát se okamžitého potěšení, pokud jde o větší částku peněz. Většina zvířat čeká méně než minutu, než sní odměnu (pokud se jedná o odložení odměny jídlem, šimpanzi jsou trpělivější než lidé). Nabízí se tak otázka – je schopnost oddálit uspokojení omezena na savce a některé ptáky?
Výzkumníci Melisande Aellen, Valerie Dufour a Redouan Bshary podrobili pyskouny rozpůlené (L. dimidiatus) dvěma testům týkajícím se oddálení odměny. Tato malá ryba žije v blízkosti korálových útesů a je známo, že odstraňuje ektoparazity z jiných ryb „klientek”.
V jednom z úkolů („kvantitativní úkol“) dostala ryba více stejného jídla (větší odměnu), pokud nesnědla odměnu okamžitě, podobně jako v Marshmallow testu. V druhém („kvalitativní úkol“) byla oddálená odměna realizována žádanějším jídlem (lepší odměna) ve stejném množství.
Foto: Rickard Zerpe, CC BY 2.0, via Wikimedia Commons
Stejně jako u dětí v Marshmallow testu existovaly i u ryb významné individuální rozdíly v časech, po které byly ryby ochotny čekat. Když byla odměna větší (dvakrát, čtyřikrát nebo osmkrát více), byly ryby ochotné čekat maximální délku testu, tedy 8 minut. Pyskounův dosažený úspěch v kvantitativním úkolu je podle výzkumníků srovnatelný s úspěchem opic.
„Při porovnání našich výsledků s existující literaturou se zdá, že pyskoun většinou překonává krkavcovité ptáky, stejně jako výkony opic. Nejvýkonnější ryby čističky, jedinci L. dimidiatus, oddálily uspokojení na podobné úrovni, jako šimpanzi a psi.“
Když se jednalo o kvalitnější odměnu v kvalitativním testování, ryby čekaly pouze 7 sekund, než zhltly odměnu (ryby nebyly vystaveny hladovění a preference kvalitnější odměny, tedy kreveta oproti méně kvalitním rybím lupínkům byla ověřena už předchozím experimentem).
„Ryba L. dimidiatus v kvalitativním testu čekala na odměnu kvalitnějším jídlem pouze 7 sekund, což je v kontrastu s jejich výkonem v kvantitativních verzích úkolu."
Čtěte také: Bohatý emocionální život ryb: hraní, námluvy i ješitnost
Vědci testovali i další druhy pyskounů – pyskouna dvoubarevného a dvě nečistící pyskounovité ryby (kněžíka hřbetoskvrnného a kněžíka šachovnicovitého). Předpokládali, že by čistící pyskouni zvládli úkoly díky svému chování výrazně lépe. Ačkoli se čistící pyskouni živí ektoparazity klientských ryb, raději konzumují jejich ochranný sliz.
Nicméně pojídání této ochranné vrstvy povrchu rybího těla snižujícího tření je (pochopitelně) pro klientské ryby porušením dohody, a proto pyskouny zahánějí nebo prostě odplavou. Aby se mohli dále živit ektoparazity, musí pyskouni ovládat své nutkání jíst ochrannou vrstvu klientských ryb.
Výzkumníci předpokládali, že vzhledem k tomu, že sebeovládání je klíčem k podnikání pyskounovy čistící služby, zvládnou tyto ryby úkol zpožděného uspokojení lépe než pyskouni nečistící. Nečistící pyskoun si však vedl v úkolech stejně dobře. Podle výzkumníků to naznačuje, že schopnost oddálit uspokojení je u ryb, jako je pyskoun, mnohem běžnější, než si myslíme. Rovněž pokročilé kognitivní schopnosti přítomné pouze u savců a ptáků nemusí být nutné k odložení uspokojení.
„Vzhledem k tomu, že Labroides (pyskoun čistící) a Halichoeres (pyskoun nečistící) jsou samostatné rody v rámci čeledi Labridae, zdá se, že schopnost (oddálit odměnu) je obecně přítomna u pyskounů, a tedy potenciálně také na vyšších taxonomických úrovních u ryb.“
Více o studii čtěte zde.
Zdroj: Sapien Journal, Překlad: Zuzana Jamaris, Korektura: Petra Valešková
