Autor: 
Yas Necati [The Independent]
Překlad: Gabriela Kaletová
Produkce masa nepoškozuje pouze zvířata, výrazný dopad má také na životní prostředí a naše zdraví – a to dokonce i pokud jsme vegany.
Britská vláda v první polovině srpna oznámila, že do všech jatek v Anglii se bude povinně instalovat kamerový systém.Tímto krokem vláda usiluje o zlepšení welfare hospodářských zvířat v UK. Možná byste čekali, že jako milovník zvířat tuto novinku uvítám. Já se však ptám, proč vlastně zvířata vůbec zabíjíme. Pak už nezáleží příliš na tom, zda je jejich vražda zachycená na kameře, či ne.
Na veganství jsem přešel před dvěma a půl lety k velkému zhrození celé své turecké rodiny, ve které jsem vyrostl na pokrmech jako kofte (masové koule), et borek (maso v těstíčku) a domácím kebabu. Mí prarodiče pochází z malé vesničky na Kypru, kde bylo maso luxusem, který si mohli dovolit jen velmi zřídka. V 50. letech opustili svou válkou zničenou zemi a odešli do Velké Británie, kde roky pracovali ve špatně placených zaměstnáních a také začali jíst více masa. Maso je pro ně symbolem luxusu – proč jsem se dobrovolně vzdal luxusu?
Začneme zřejmým argumentem, kterým je welfare zvířat. Kamery na jatkách by měly nějaký význam, kdyby podstata chovu zvířat za účelem jejich zabití nebyla krutá sama o sobě. Vláda tvrdí, že tyto kamery pomohou zajistit dodržování zákonů na ochranu zvířat proti týrání. Jenomže i tyto na první pohled ochranářské zákony dovolují překrmovat hospodářská zvířata, dokud se jim pod jejich vlastní vahou nezlomí nohy, držet je v přecpaných halách, kde za celý život skoro nevidí sluneční světlo, žít až po kolena ve vlastních výkalech a ostatcích zvířat, která okolo nich zemřela. Tohle všechno jsou naprosto legální podmínky života zvířat, ještě než se dostanou na jatka
Pak jsou tu samotná jatka, kde zvířata stojí v řadě a jsou jedno po druhém zabíjena. Někdy dokonce jedou vstříc smrti na pásovém dopravníku. Prasata, zvířata schopná vyřešit hádanky, projevující emoce, chytřejší než psi a skoro stejně chytrá jako šimpanzi, lze často slyšet kvílet, zatímco zavěšená za nohy vidí další prasata, se kterými byla od narození, umírat. Obklopená rozpůlenými těly čekají, až je potká stejný osud.
Mléčné farmy nejsou o nic lepší: telata se oddělují od matek do 24 hodin od narození jen proto, abychom mohli získat mléko, které je určené telatům, pro sebe. Na vaječných farmách jsou kuřata-samečci zabíjeni ve věku pouhého jednoho dne v plynových komorách, nebo jsou za plného vědomí hozeni do drtiče. Toto se děje ve velkochovech i v biochovech a kamery na jatkách to nezmění. Pokud my lidé můžeme existovat, aniž bychom zabíjeli jiné bytosti, proč si takový způsob života nevybereme?
Existují však další důvody, proč se vyhnout živočišným produktům, které nemají takovou pozornost, jakou zasluhují: například klimatické změny. Podle Organizace pro výživu a zemědělství OSN pochází celých 14,5 % celosvětových emisí skleníkových plynů z živočišné produkce. To je více, než je součet emisí z celého dopravního sektoru včetně letadel. Podle NASA je kácení lesů za účelem zisku půdy pro chov dobytka jednou z hlavních příčin odlesňování – doslova ničíme plíce naší planety a vzácné ekosystémy jen proto, abychom mohli chovat hospodářská zvířata.
Studie navíc ukazují, že průměrné množství vody, které je potřeba na produkci jedné libry (0,45 kg) hovězího masa, je 6800 litrů. Porovnejte to s jednou librou sójových bobů, na jejíž výrobu potřebujete 817 litrů, a s jednou librou kukuřice, u níž je to 408 litrů vody. Pokud vezmeme v potaz, že více než 40 % lidí na světě trpí nedostatkem vody, neměli bychom se snažit produkovat jídlo takovým způsobem, který je nejméně náročný na vodu? Místo toho plýtváme obrovským množstvím vody a půdy k pěstování plodin, kterými pak nakrmíme zvířata, abychom jimi nakrmili lidi. Proč prostě nejíme ty plodiny my?
Nedostatek vody není jediná daň za to, že jíme maso. Tento týden byly z pultů supermarketů po celém světě staženy miliony vajec z obavy, že obsahují fipronil (vysoce toxický insekticid, který byl mimo jiné nalezen v sušenkách Zlaté věnečky žloutkové společnosti Mondelez Czech Republic, pozn. překl.). Konzumace masa (zejména intenzivní chov stresovaných zvířat ve stísněných prostorech) vystavuje lidi riziku nemocí jako prasečí chřipka, ptačí chřipka nebo nemoc šílených krav. Slyšel zato někdo někdy o fazolové chřipce?
Chov hospodářských zvířat přispívá k šíření onemocnění vyvolaných E. Coli a MRSA (bakterie vyvolávající infekce u lidí i zvířat) a přispívá k nárůstu odolnosti bakterií vůči antibiotikům. Britská Národní zdravotní služba (NHS) varovala před užíváním antibiotik u hospodářských zvířat, jelikož podle ní představují hrozbu pro veřejné zdraví.
Ti z nás, kterým blaho zvířat na srdci nijak neleží, se alespoň mohou pokusit vžít do kůže lidí, kteří žijí v blízkosti velkochovů, nebo na nich pracují a jejichž životy jsou denně přímo ovlivňovány živočišnou výrobou. Ministerstvo zdravotnictví USA zjistilo, že lidé žijící ve vzdálenosti do 150 metrů od intenzivních velkochovů prasat „mohou být vystaveni multirezistentním organizmům“, které mohou být všudypřítomné v okolním vzduchu. Hromady zvířecího hnoje jsou běžně vypouštěny do řek, kde způsobují úbytek kyslíku a zabíjí říční život – v Evropské Unii má 30 % dusíku znečišťujícího vody původ u hospodářských zvířat. Evropská plicní nadace (European lung foundation) zjistila, že emise z velkochovů způsobují výrazné zhoršení stavu u pacientů s astmatem a COPD (chronickou obstrukční plicní nemocí), kteří žijí v blízkosti těchto zařízení.
Také je třeba vzít v potaz rizika, kterým jsou vystavení pracovníci ve velkochovech. Britská vláda zavedla povinné kamery na jatkách z části také proto, že se za jejich zdmi napáchalo (a bylo zaznamenáno) mnoho krutosti. Mezi roky 2009-2013 pořídila organizace Animal Aid (Pomoc zvířatům) skryté záznamy z 13 britských velkochovů a proti 12 z nich získala důkazy o porušování zákona na ochranu zvířat proti týrání. Na svých webových stránkách zveřejnili skryté záběry, na kterých pracovníci jatek po zvířatech dupali, bili je, pálili je cigaretami a dokonce podřezávali ovce, které byly při vědomí. Co vede lidi k takovému chování?
Video: Britská politička Theresa May odpovídá na otázku o veganství
Pár měsíců po tom, co jsem se stal veganem, jsem četl článek od člověka, který přešel na veganství z důvodu lidských práv. Zjistil jsem, jaký vliv má práce na jatkách na duševní zdraví.
„Můžete se podívat praseti do očí a řeknete si ‚ Páni, to opravdu není ošklivé zvíře'. Možná ho budete chtít pohladit. Prasata za mnou před smrtí chodila a tulila se ke mně jako pes. O dvě minuty později jsem je musel zabít. Muselo mi to být jedno.“ To jsou slova bývalého zaměstnance jatek z rozhovoru v knize Slaughterhouse: The Shocking Story of Greed, Neglect, and Inhumane Treatment Inside the US Meat Industry (Jatka: Šokující příběh chamtivosti, lhostejnosti a nelidského zacházení v americkém masovém průmyslu) od Gaila A. Eisnitze.
Stále roste počet případů, kdy se pracovníci jatek musí léčit s post-traumatickou stresovou poruchou a kdy je celkově ohroženo jejich fyzické i psychické zdraví. Jistá americká studie, která získala data z více než 500 okresů z let 1994 a 2002, zjistila, že se zprovozněním jatek v okolí vzrostl také výskyt násilných a sexuálních zločinů.
Můžeme se tedy divit, že pracovníci jatek, kteří musí zabíjet stovky zvířat denně, přestávají být vnímaví vůči krvi a smrti, začínají trpět psychickými poruchami a někdy i vykazují sklony k násilnickému chování? Nikdo by neměl být nucen k takovéto práci. A přesto jsou k ní často donuceni většinou imigranti, pro které je obtížné najít práci jinde. Konec konců, kdo by si vybral práci na jatkách?
Mí prarodiče se možná pořád nevzpamatovali z šoku, který jim způsobil můj přechod na veganství, ale možná si neuvědomují, že jako mladý pár prchající před válkou a bez jakéhokoli majetku mohli také skončit jako pracovníci jatek. Je na čase s jatky skoncovat. Udělejme to pro zvířata ubíjená ve velkochovech, pro divoká zvířata, pro která již přestává být na světě místo, pro planetu a pro lidi, zejména pro ty nejvíce zranitelné.
Zdroj: The Independent, Překlad: Gabriela Kaletová, Korektura: Áňa Kučerová, Ilustrační foto: Jo-Anne McArthur / We Animals
