Argumenty pro a proti používání zvířat ve výzkumu

Argumenty pro a proti používání zvířat ve výzkumu

Night Cafe Studio

V tomto článku, který je úryvkem z mé dizertační práce,1 najdete časté resp. typické argumenty odpůrců, ale i zastánců používání zvířat v rámci biomedicínských výzkumů. Nejprve se věnuje etickým a filosofickým argumentům a poté argumentům praktickým a vědeckým.

1. Práva lidí a ostatních zvířat

PRO:

Někteří autoři zastávají názor, že poskytnutí práv a ochrany před pokusy neracionálním a amorálním zvířatům je v rozporu s ochranou lidských práv. Alex Epstein dokonce říká, že se koncept práv mění z „nástroje lidské ochrany na nástroj lidského vyhubení“2. Je přesvědčen, že aplikace tohoto konceptu znamená, že lidé raději podlehnou smrtící epidemii, než aby obětovali laboratorní zvířata a našli účinnou léčbu.

Patrick Bateson argumentuje tím, že práva jsou konsensuálním kontraktem. Dát zvířatům právo je stejně nesmyslné jako jim dát právo volit3. Podobný názor sdílí i Carl Cohen, který tvrdí, že „Zvířata nemohou být nositeli práv, protože koncept práv je esenciálně lidský; má kořeny a platnost v lidském morálním světě“4. Bylo by podle něj přece nesmyslné zasahovat do boje mezi lvem a zebrou, ale pokud by zebra měla práva, tak bychom to učinit měli. 

PROTI:

Tom Regan tvrdí, že filosofie práv zvířat je zcela v souladu se současnou vědou a zejména pak s evoluční biologií. Připomíná Darwinův výrok, že se lidé od ostatních zvířat liší „ve stupni, nikoliv ve druhu“5. Rozdíly mezi lidmi a jinými druhy tedy nejsou kvalitativní, ale kvantitativní. Regan vyvozuje, že zvířata, která využíváme pro jídlo či vědecký výzkum, jsou naši blízcí příbuzní, což je dle něj fakt potvrzený vědou. Dle Regana jde v konceptu práv zvířat o závazek chránit slabé a bezbranné před lidskou chamtivostí. „Tato filosofie vyžaduje tento závazek ne kvůli svým vlastním zájmům, ale protože je to správná věc.“6

Regan rovněž zpochybňuje oprávněnost rozdílného přístupu k lidem a ostatním zvířatům. „Lidská práva kladou ospravedlnitelné limity tomu, co mohou lidé dělat jeden druhému. Např. právo na tělesnou integritu neumožňuje fyzický útok na tělo druhé osoby na základě toho, že z toho budou mít ostatní ve výsledku nějaký užitek.“7 Pokud by zabití jednoho člověka poskytlo orgány pro tři další nemocné, také bychom to neudělali. Pokud uznáme, že mají zvířata také práva, pak by nemohlo být morálně přijatelné „nic menšího než úplné zrušení výzkumu se zvířecími modely“7. Práva jsou podle něj karetním trumfem v morální hře a převáží veškeré potenciální užitky. 

David Thomas obdobně argumentuje tím, že pakliže věda nepovažuje za etické provádět experimenty na lidech, kteří k tomu nedali souhlas, neměla by považovat za etické ani pokusy na zvířatech, protože ta nám souhlas dát  nemohou. „Pokusy na zvířatech a pokusy na lidech bez jejich souhlasu lze evidentně srovnávat, protože oba zahrnují fyzické a psychologické utrpení nedobrovolné, citící oběti. V obou případech není souhlas ani hledán ani předpokládán a oběť není zamýšleným beneficientem.“8 Jestliže není správné dělat pokus proto, že způsobuje bolest, nemělo by podle něj být správné takový pokus provádět ani na zvířatech, která bolest cítí taktéž.

Etická filosofie by podle něj měla k podobným případům přistupovat podobně – jinak je oportunistická. Máme-li být konzistentní, pak Thomas trvá na tom, že „pakliže odsoudíme vysoce invazivní fyzické zneužívání, musíme odsoudit všechny jeho formy. V otázkách etiky by měla být identita oběti – černá či bílá, árijská či židovská, mužská či ženská, lidská či mimolidská – irelevantní.“9

Naše společnost se v případě etického posuzování pokusů na lidech a zvířatech dle Thomase dopouští etických úskoků, kdy se v případě pokusů na lidech bez jejich souhlasu uplatňuje deontologická etika, zatímco v případě provádění pokusů na zvířatech etika utilitaristická (resp. konsekvencialistická). „Převažující názor je, že takové pokusy [na lidech] jsou inherentně špatné, bez ohledu na potenciální prospěch ostatních.“8 A i když je souhlas poskytnut, stále je dle Helsinské deklarace kladen obrovský důraz na pohodu subjektu, která by neměla být převážena zájmem vědy a společnosti: „zájem jedince převáží zájem lidstva jako celku, ačkoliv to pravděpodobně zpomalí hledání léku na AIDS“8. Utilitaristická etika se oproti tomu projevuje takto: „Zákon dovoluje vědcům způsobovat bolest zvířatům, pokud z toho mohou mít prospěch ostatní.“10 Kromě toho dodává, že „pokud by pro morální ospravedlnění stačil úspěšný výstup, pokusy na lidech by byly ospravedlnitelné také – ve skutečnosti by byly ospravedlnitelné mnohem více, protože lidé jsou pro zkoumání lidských nemocí bezeporu daleko lepším vědeckým modelem než zvířata.“10

2. Otázka inteligence a členství v morální komunitě

PRO:

Josie Appleton obhajuje pokusy na zvířatech tím, že se člověk od ostatních zvířat odlišuje sebeuvědoměním a inteligencí. „Lidé jsou jedinými bytostmi, které jsou objektem sami pro sebe: nejen že existují, ale vědí, že existují; nejen že jednají, ale také své jednání reflektují.“11

Ilana Mercer kriticky reaguje na argument, že velcí primáti jsou také vysoce inteligentní a že s lidmi sdílejí většinu genů, a proto by jim měla být udělena lidská práva. „Bez ohledu na to, kolik genů tito muži [laureáti Nobelovy ceny] sdílejí s lidoopy a bez ohledu na to, jak jsou šimpanzi vnímaví, členové druhé jmenované skupiny nikdy nepřispějí k ‚teorii supravodičů a supratekutin‘ ani nebudou autorem dokumentu jako je ‚Deklarace nezávislosti.‘“12

PROTI:

Thomas oproti tomu tvrdí, že inteligence je morálně neutrálním rysem. „Vždyť nedáváme větší práva vědci oceněnému Nobelovou cenou než nezaměstnanému dělníkovi.“13 Také připomíná Benthamův výrok, že více než na rozumu záleží na tom, zda daný jedinec může trpět. Kromě toho uvádí, že mnoho zvířat je chytřejších než někteří lidé (např. se stařeckou demencí), a přesto toto kritérium nevyužíváme k tomu, abychom na nich prováděli experimenty.

Regan uznává, že si lidé a ostatní zvířata nejsou rovni ve všech ohledech, ale zároveň dodává, že to neznamená, že je kvůli jejich odlišnosti můžeme libovolně zneužívat. „Např. netvrdíme, že psi a kočky umí počítat nebo že si prasata a krávy užívají poezii. Říkáme to, že ostatní zvířata, stejně jako lidé, jsou psychologické bytosti se schopností prožívat životní pohodu. V tomto smyslu jsme stejní jako oni. V tomto smyslu jsme si proto, i přes mnoho rozdílů, rovní.“14

PRO:

Mercer se domnívá, že zvířata nemají mít práva, protože na rozdíl od lidí vzhledem ke své povaze nejsou morálními aktéry. Nemají svobodnou vůli, nejsou schopna rozlišovat dobro a zlo ani nemohou přemýšlet o svém jednání. Oproti tomu člověk je schopen odlišit dobré od špatného, a proto jej také můžeme např. potrestat.15

PROTI:

Kritici na podobné argumenty, které připisují práva lidem a odpírají je zvířatům na základě morálních či kognitivních schopností, odpovídají, že existují lidé, kteří tyto charakteristiky nemají (např. malé děti nebo vážně postižení dospělí) a které zvířata předčí v inteligenci, kreativitě, schopnosti používat nástroje i morálním jednání. Matt Ball a Jack Norris uvádí, že „pokud by byla práva udělována na určité hranici inteligence, kreativity, morálního chování atd., některá zvířata by práva měla a někteří lidé by je neměli.“16 Poukazují tedy na to, že ve skutečnosti nejde o tyto charakteristiky, na jejichž základě zvířata vyjímáme z morálního okruhu, ale že to co je zde rozhodující, je příslušnost k určitému živočišnému druhu.

PRO:

Cohen proti tomu namítá, že děti sice nemají morálku, ale jsou součástí lidské morální komunity. Nelze podle něj proto říct, že buď práva odepřeme dětem, nebo je musíme dát potkanům. Práva nejsou „svázána s nějakými identifikovatelnými individuálními schopnostmi a vnímáním“17. To je podle něj jen zmatek a nepochopení zastánců práv. Práva jsou odvozena od členství v komunitě morálních bytostí.

Mercer rovněž argumentuje tvrzením, že lidé mají práva, protože jsou součástí morální komunity, zatímco zvířata „naslouchají volání divočiny“15. Když např. zabijí své mládě, nikdo je k soudu nepředvolá. Cohen k tomu explicitně dodává, že „práva znamenají i povinnosti“18.

PROTI:

Odpůrci oproti tomu odmítají předpoklad, že každý, kdo má práva, musí mít také povinnosti. Dle Thomase k tomu není žádný logický důvod a dodává, že u dětí a hendikepovaných to také nepovažujeme za nutný předpoklad.19

PRO:

Appleton problém přiřazení práv marginálním případům řeší tím, že bere v úvahu také sounáležitost, kterou cítíme a dáváme ji svým blízkým bez ohledu na jejich schopnosti. „Jde také o vnímání lidí jako společné rodiny, což znamená, že můžeme zacházet s láskou a respektem i s těmi, kteří postrádají aktérství a racionalitu – jako postižené lidi a děti. Tito lidé žijí v síti vztahů a jsou milováni a ceněni těmi, kdo jsou kolem nich.“20

PROTI:

Kritici tohoto argumentu poukazují na to, že hodnotu udělujeme i osiřelým dětem či postiženým lidem v ústavech, kteří např. nemají vlastní rodinu, která by je vnímala jako hodnotné a láskyhodné, a přesto jim (v ideálním případě) práva neupíráme. Ball a Norris dále namítají, že jsou lidmi oceňovány a milovány i jiné entity jako např. nové Porsche, ale přesto jim na tomto základě neudělujeme práva, čímž poukazují na určitou nekonzistenci předchozího stanoviska. Buď má vše, čemu lidé dávají hodnotu, svá práva, „nebo musí pro přidělování práv existovat odlišné kritérium“16. Podle aktivistů je pak ve skutečnosti tímto klíčovým kritériem druhismus.

3. Lidská výjimečnost

PRO:

Zastánci pokusů někdy též argumentují lidskou výjimečností. Např. Appleton tvrdí, že lidé nejsou pouhým produktem evoluce (jak tvrdí protistrana), ale vylepšují sami sebe. Namísto přírodního kožichu, rychlých nohou či ostrých drápů vytváříme oblečení, dopravní prostředky a zbraně. „To není otázka stupně: je to otázka druhu.“11 Darwin nám dle autorky jasně ukázal, že jsme se dokázali vymanit z procesu přírodní selekce, která svazuje všechny ostatní druhy. A za druhé nám ukázal, že jsme se vyvinuli a nebyli stvořeni Bohem, ale stali se tak fakticky sami sobě Bohem. „Koneckonců, který druh dokáže odhalit tajemství svého vlastního původu?“21 

PROTI:

John Gray oproti tomu kriticky upozorňuje, že ten hlavní evoluční rozdíl „mezi lidmi a ostatními druhy je jednoduše v tom, že člověk dokázal získat ohromnou moc“22. Lidstvo si podle něj dokázalo zcela podmanit životní prostředí, zalidnit celou planetu a mít škodlivý vliv na ostatní druhy, z nichž mnohé vinou člověka vymírají.

Tom Beauchamp v souvislosti s Darwinem poukazuje na to, že máme stejného a velmi blízkého předka jako primáti, což nám dle něj poskytuje dobrý důvod si myslet, že jsme svým evolučním příbuzným bez ohledu na různé odlišnosti velmi podobní. Taktéž poukazuje na to, že „evoluční teorie prosazuje myšlenku progresivního vývoje a kontinuity, nikoliv ostrých zlomů. Pokud by to tak nebylo, většina výzkumu na zvířatech by byla nesmyslná.“23

PRO:

Další autoři, kteří hájí pokusy na zvířatech, poukazují na možnost argumentace v jejich prospěch pomocí teologického ospravedlnění – tedy že lidé mají výjimečné schopnosti dané od Boha a nesmrtelnou duši. „Bůh nás stvořil (…) k obrazu svému, a proto na rozdíl od jiných stvoření musíme vybírat mezi dobrem a zlem, mezi správným a špatným.“24

PROTI:

Ball a Norris se proti tvrzení, že lidé mají na rozdíl od zvířat nesmrtelnou duši, ohrazují a poukazují na to, že neexistuje způsob, jak dokázat, že ji lidé mají nebo že ji zvířata nemají. Rovněž poukazují na jisté teologické dilema: „vyžadovalo by krutého Boha stvořit bytosti se schopností cítit bolest a touhou žít, pokud by účelem těchto zvířat bylo trpět v rukou člověka“25.

Peter Singer oproti tomu přiznává, že křesťanský výklad, jak jej interpretoval např. sv. Tomáš Akvinský, takové ospravedlnění opravdu nabízí. Uvádí, že pokud jsme kreacionisty, pak dává smysl využívat zvířata pro naše vlastní zájmy. Zároveň však podobně jako Ball a Norris varuje před lpěním na etice, která nemá vědecký základ, a dodává, že „pokud si na druhou stranu myslíme, že měl Darwin pravdu a jsme tady díky neplánovanému procesu evoluce, pak není žádný důvod předpokládat, že by lidské zájmy měly mít vždycky přednost nad zájmy mimolidských zvířat“26.

PRO:

Další argument se otevřeně přiklání k výše zmiňovanému druhismu a říká, že lidé mají na rozdíl od ostatních zvířat práva, protože náleží k druhu Homo sapiens. Proto nemá např. šimpanz stejná práva jako člověk s inteligencí na stejné úrovni.27

PROTI:

Dle Thomase sice může existovat nějaká přirozená inklinace či genetická predispozice chránit členy vlastního druhu, ale zároveň tvrdí, že Richard Dawkins ve své knize Sobecký gen uvádí, že druhismus nemá žádný pořádný základ v evoluční biologii. Podobným způsobem můžeme mít jistou inklinaci chránit členy vlastní rasy, nicméně Thomas dodává, že nedává smysl nechat tím určovat svoje etické volby.19

Další autoři zase poukazují na to, že pokud morální status definujeme takto geneticky na základě příslušnosti k jednomu živočišnému druhu, vynoří se řada otázek, které tento koncept mohou zpochybnit. „Proč by měla být práva zasloužena výhradně na základě určitého uspořádání genů? Mezi geny, které určují barvu očí apod., který z nich uděluje práva? Pokud by měla být práva založena na genech, proč by měla být hranice vedena na úrovni druhu? Proč tu linii nenakreslit na úrovni rasy, řádu, kmenu nebo říše?“28 Dle autorů to dává podobný smysl jako udělovat práva na základě pigmentace kůže, což je také určeno geneticky.

4. Vyvážení nákladů a přínosů

PRO:

Zastánci pokusů argumentují tím, že potenciální lidské utrpení převáží mírné utrpení laboratorních zvířat a že v rámci pokusů dochází k pečlivé cost-benefit analýze. Bateson k otázce predikce těchto benefitů dodává, že se sice těžko přesně odhadují dopředu, nicméně je podle něj třeba důvěřovat kvalitní vědě.29

PROTI:

Protistrana oproti tomu tvrdí, že málo pravděpodobné a potenciální benefity mohou jen těžko vyvážit konkrétní skutečnou bolest a smrt mnoha zvířat. Cost-benefit analýza je hodně komplikovaná, protože by měla zohlednit utrpení zvířat. Autoři poukazují na otázky typu, kolik utrpení je ještě přípustné? Jak se liší u jednotlivých druhů? Obtížné je také kvantifikovat potenciální benefity. To je podle Thomase téměř nemožné např. u základního výzkumu, jehož potenciál může ležet daleko v budoucnosti a těžko může vyrovnat aktuálně zakoušené strádání. Na etické otázky podle něj neexistuje jednoduchý vzorec, podle kterého by bylo možno postupovat.19

Andrew Knight navíc zpochybňuje, že k nějaké cost-benefit analýze v běžném vědeckém provozu vůbec dochází.30 Podobně John Gluck a Steven Kubacki tvrdí, že dochází k realizaci obrovského množství studií, které nepřináší žádný jiný užitek než splnění grantů a profesní vzestup jejich autorů. Podle autorů tím vědci reagují na kvantitativní požadavek „publikuj, nebo zemři“, což se projevuje např. tím, že je v biomedicínských časopisech ročně publikován přibližně 1 milion nových článků. Zároveň kriticky dodávají, že „jedna věc je plýtvat svým vlastním časem a časem ostatních vědců, ale jiná věc je plýtvat životy ostatních zvířat“31.

5. Závažnost prováděných zákroků a legislativní ochrana

PRO:

Zastánci pokusů někdy též argumentují tvrzením, že většina zvířat při zákrocích bolest nepociťuje, že je dodržován vysoký standard welfare zvířat a že jsou chráněna zákonem. „Důležitou součástí výzkumu se zvířaty je ujištění, že je s laboratorními zvířaty zacházeno humánně.“32 Raymond Frey k tomu dodává, že existuje „spousta nemocničních a institucionálních směrnic pro provádění výzkumu na zvířatech a výzkumné protokoly se rutinně zabývají tím, jak může být bolest a utrpení výzkumných zvířat během experimentu kontrolována, omezována, pokud možno zmírněna a ospravedlněna“33.

PROTI:

Oproti tomu Mary T. Phillips poukazuje na to, že jsou zvířata v očích výzkumníků vnímána spíše jako objekty k použití než jako vnímaví jedinci34, což pak podle jejího etnografického výzkumu často vede až k rutinnímu přehlížení diskomfortu i bolesti těchto zvířat35.

Ball a Norris poukazují na to, že ačkoli je v legislativě formulována řada tvrzení o welfare a vyvážení zájmů lidí i zvířat, ve skutečnosti tento systém umožňuje i velmi trýznivé pokusy a že „jakékoli zneužívání zvířat je dovoleno, pokud je považováno za ‚nezbytné‘“36. Autoři jsou proto skeptičtí k legislativnímu řešení skrze welfaristické reformy (typu 3R) a tvrdí, že „zneužívání zvířat bude pokračovat, dokud současný systém nerozpozná, že mnohá zvířata jsou vědomé, cítící bytosti, jejichž práva nejsou závislá na zájmech lidí“37.

PRO:

Mezi zastánci, např. respondenty mé dizertační práce1, dále zaznívá argument, že některá ze zvířat by s pokusy možná sama souhlasila výměnou za teplý pelíšek, stravu a bezpečí od neustálého stresu ve volné přírodě.

PROTI:

Thomas připouští, že by se snad dalo teoreticky předpokládat, že by v případě mírných procedur jako třeba odebírání vzorku krve zvíře souhlasilo výměnou ze péči, nicméně upozorňuje na skutečnost, že reálné procedury obvykle takto mírné nejsou (jako např. v případě záměrného vzniku rakoviny), nemluvě o stresu z uvěznění v nepřirozených podmínkách. Zároveň dodává, že ač bychom mohli teoreticky usuzovat, že by za určitých podmínek zvíře souhlasilo, ve skutečnosti se tato úvaha – na rozdíl od lidských subjektů – v reálné vědecké praxi vůbec nebere v potaz. „Zákon jednoduše nezajímá, zda by se dalo předpokládat, že zvíře dá svůj souhlas k provedení pokusu.“38

6. Úspěchy pokusů na zvířatech a jejich validita

PRO:

Cohen zastává názor, že pokud bychom přijali Reganovu tezi o právech zvířat, „většina úspěšných lékařských terapií, které byly nedávno vynalezeny – antibiotika, vakcíny, protézy a další sloučeniny a nástroje, na kterých nyní závisí záchrana a vylepšování lidských životů a ochrana našich dětí – by nebyla vyvinuta“39. Tvrdí, že pokud tuto tezi nyní přijmeme, bude to mít pro budoucí medicínu katastrofální následky. Jennifer Hurley tuto argumentaci obrací přímo proti odpůrcům pokusů, když říká, že „bez lékařských průlomů získaných skrze pokusy na zvířatech by tu mnoho z těch aktivistů, co tak vehementně protestují, nebylo, aby mohlo vyjádřit své názory“40. Poukazuje tím na paradox, že tyto názory vyjadřují jen díky těmto pokusům. Epstein obdobně tvrdí, že by „zbytečně trpěly a umíraly miliony lidí, pokud by bylo testování na zvířatech zakázáno“41.

PROTI:

Někteří odpůrci používání zvířat proti legitimizaci současné praxe minulými úspěchy argumentují tím, že pokroky v medicíně přineslo i mnoho pokusů prováděných na lidech, nejčastěji na sirotcích či duševně nemocných či mentálně postižených pacientech, ale přesto tím tuto praxi automaticky nelegitimizujeme42

PRO:

Zastánci dále tvrdí, že díky experimentování na zvířatech bylo objeveno mnoho léků a terapií na závažné nemoci. „Kromě toho výzkum využívající zvířata vedl k některým z nejdůležitějších lékařských objevů v historii. Výzkum na zvířatech nadále pomáhá lidem i zvířatům žít delší a zdravější životy.“43 Konkrétně pokusy na zvířatech pomáhají ve výzkumu léků nemocí srdce, cukrovky a obezity, neurologických nemocí jako Alzheimerova či Parkinsonova choroba, rakoviny, infekčních nemocí včetně AIDS a tuberkulózy, zánětlivých střevních nemocí jako Crohnova choroba apod. Zvířata jsou podle American Physiological Society dobrým modelem, pouze je třeba najít ten nejvhodnější. Např. tyto tři konkrétní zvířecí biologické systémy jsou podobné lidským: „imunitní systém myši, kardiovaskulární systém psa a reprodukční systém morčat“44. Hurley je zase přesvědčena, „že díky výzkumu se zvířaty bude onemocnění AIDS časem tak vzácné, jako je dnes obrna“45.

PROTI:

Ray a Jean Greekovi na základě své historické analýzy vývoje vakcíny proti vzteklině, inzulinu a penicilinu tvrdí, že u mnoha průlomů nehrály zvířecí modely klíčovou úlohu a vyvozování takových závěrů považují za argumentační klam. Přítomnost zvířecích modelů v některé z vývojových fází v uvedených, ale i mnoha dalších příkladech, podle nich nejen že neznamená, že by k vývoji léčebných postupů nedošlo bez jejich přičinění, ale že tyto modely naopak vedly k zavádějícím závěrům, které výzkum zpomalily. Setrvačnost používání zvířecích modelů při testování léků si vysvětlují finanční motivací a legislativním krytím: „Jelikož jsou studie se zvířaty levnější a stále poskytují právní ochranu v USA i v Evropě, velké farmaceutické společnosti nejsou ochotné rozšířit nákladné klinické testy na takové počty, které by byly potřeba pro zajištění bezpečnosti látek před jejich uvedením na trh“46.

Andrew Knight na základě svého výzkumu rovněž zpochybňuje validitu zvířecích modelů: „Většina systematických posudků publikovaných v recenzovaných vědeckých časopisech odhaluje, že zvířecí modely nejsou dostatečně prediktivní na to, aby poskytly podstatný přínos při vývoji lidských klinických zásahů nebo posouzení toxicity u člověka.“47 Tvrdí, že používání zvířat zůstává součástí vědy jen z historických a kulturních důvodů.

Asociace Lékaři proti pokusům na zvířatech Německo dokonce prohlašuje, že v některých oblastech poskytuje lepší výsledky hod mincí48.

Hlavní vědecká kritika se soustředí na nepředvídatelné vlivy laboratorního prostředí a procedur na výsledky pokusů, neshody mezi lidskými nemocemi a zvířecími modely těchto nemocí a mezidruhové rozdíly ve fyziologii a genetice49.

Tým autorů v čele s Christopherem Andereggem rovněž zpochybňuje validitu výsledků, které byly zjištěny s pomocí zvířecích modelů. Jedním z důvodů, které vyjmenovává, je, že už samotné „laboratorní prostředí nevyhnutelně stresuje zvířata a stres ovlivňuje celý organismus změnou pulsu, krevního tlaku, hladiny hormonů, imunologických aktivit a myriády dalších funkcí“50. Také poukazuje na to, že se experimentování na zvířatech „soustředí na uměle vytvořenou patologii, zahrnuje matoucí proměnné a zpochybňují jej i rozdíly mezi lidskou a mimolidskou anatomií, fyziologií a patologií, pročež se jedná o inherentně nespolehlivou metodu zkoumání procesů lidských chorob“51.

Jinými slovy jde podle autorů o uměle vyvolané choroby, které mají pouze jména lidských nemocí, ale způsob jejich léčby pak nelze aplikovat na lidské pacienty. Uvádí, že „podle FDA [U.S. Food & Drug Administration] šokujících 92 % léků, které jsou shledány bezpečnými a terapeuticky efektivními v rámci testů se zvířaty, selže během lidských klinických zkoušek kvůli toxicitě nebo neúčinnosti, a nejsou proto schváleny“52. U zvířete např. rakovina z cigaretového kouře jen tak nevznikne a azbest je podle těchto testů také zcela bezpečný. Zvířata podle nich nejsou dobrým modelem pro vznik rakoviny kvůli genetickým, molekulárním, imunologickým a buněčným rozdílům mezi lidmi a ostatními druhy53. Další příklad využití zvířecích modelů, který nepovažují za šťastný, je ve výzkumu HIV/AIDS. „U primátů bylo úspěšných přes 30 terapeutických vakcín proti HIV/AIDS, ale selhaly při klinických testech na lidech“54.

Kathy Archibald zase poukazuje na to, že „dokonce i příručka Handbook of Laboratory Animal Science přiznává, že ‚nekritické spoléhání se na výsledky testů na zvířatech může být nebezpečně zavádějící a může stát zdraví a životy desítky tisíc lidí.‘“55.

PRO:

Hurley se proti takovým názorům kriticky vyhrazuje a klade si otázku, že pakliže by pokusy na zvířatech nezachraňovaly lidské životy a nebyly důležité pro lékařský pokrok, proč by je někdo dělal? „Žádný vědec, výzkumník nebo lékař si neužívá pokusy na zvířatech, zvláště pokud tyto pokusy zahrnují utrpení. Nicméně výzkum se zvířaty je jediným bezpečným a efektivním způsobem, jak vyvíjet léky a lékařské procedury, které zachraňují nespočet lidských životů“56. Rovněž reaguje na námitky některých aktivistů, že většině zkoumaných nemocí lze předejít zdravým životním stylem. To podle Hurley není pravda, protože „prevence hraje v boji s nemocemi jen malou roli, protože mnoho chorob je způsobeno buď genetickými faktory, nebo jejich příčiny zůstávají neznámé“45.

Shrnutí

Jedna z otázek, která se v rámci diskuze nad používáním zvířat na pokusy vyskytuje, se týká problematiky přiznání práv, která by dotčeným jedincům zaručila ochranu před bolestí i ztrátou života. Zatímco zastánci pokusů koncept práv zvířat zcela odmítají z důvodu nižší inteligence nebo morálních vlastností zvířat či účasti v morální komunitě, někteří kritici pokusů tento koncept naopak považují za eticky konzistentní vzhledem k existenci marginálních případů (např. malých dětí nebo mentálně postižených dospělých, kteří mohou mít úroveň inteligence a schopnost morálního uvažování na nižší úrovni než jiné živočišné druhy).

Pokusy na zvířatech pak někteří z nich přirovnávají k nedobrovolným pokusům na lidech a vyjmutí zvířat z morální komunity považují za neobhajitelné. V diskuzích se rovněž vyskytuje otázka lidské výjimečnosti, která má zvířata z morálních ohledů vyloučit ostrou demarkační linií. Kritici, kteří tento přístup označují jako druhismus (či speciesismus), však tvrdí, že je v rozporu s Darwinovou evoluční teorií, která předpokládá mezidruhovou kontinuitu.

Další otázkou je problém vyvážení nákladů a přínosů, kdy jedna strana tvrdí, že jsou ztráty na zvířecích životech vyváženy lidským užitkem, zatímco druhá strana namítá, že v reálné praxi k pečlivé cost-benefit analýze nedochází. Diskuze se rovněž dotýká otázek, jak závažné jsou zákroky během pokusů a jak jsou zvířata legislativně chráněna. Poslední zmiňovanou oblastí kontroverze je otázka minulých úspěchů pokusů na zvířatech a jejich vědecká validita. Zatímco zastánci používání zvířat věří, že bez zvířat by nedocházelo k takovému pokroku a že jsou tyto metody vhodné, odpůrci naopak vyjadřují názor, že minulé úspěchy nemohou ospravedlnit současnou praxi, že ke stejným úspěchům mohlo dojít i bez využití zvířat a že existují spolehlivější metody, neboť zvířecí organismus podle nich může reagovat zcela jinak než lidský.

Text: Tereza Vandrovcová, korektura: Silvestr Vandrovec Špaček, Filip Kostka

 

Zdroje:

1) Vandrovcová, T. 2017. Zvířata jako laboratorní objekty: Analýza mocenského diskurzu. Dizertační práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Katedra sociologie. Vedoucí práce Suša, Oleg.

2) Epstein, A. 2007. „Animal Rights Activists Are Terrorists.“ In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p. 57.

3) Bateson, P. 2007. „The Moral Deadlock Concerning Animal Experimentation Can Be Broken." In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p. 126.

4) Cohen, C. 1997. „Do Animals Have Rights?“ Ethics & Behavior 7 (2), p. 95.

5) Regan, T. 2007. „Animals Have Rights.“ In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p. 24.

6) Regan, 2007, p. 26.

7) Regan, T. 1997. „The Rights of Humans and Other Animals.“ Ethics & Behavior 7 (2), p. 105.

8) Thomas, D. 2007. „Animal Experimentation is Unethical." In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p. 98.

9) Thomas, 2007, p. 101.

10) Thomas, 2007, p. 100.

11) Appleton, J. 2007. „Animals Are Not Equal.“ In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p. 49.

12) Mercer, I. 2007. „Animals Do Not Have Rights.“ In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p. 32.

13) Thomas, D. 2007. „Animal Experimentation is Unethical." In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p. 92.

14) Regan, T. 2007. „Animals Have Rights.“ In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p. 28.

15) Mercer, I. 2007. „Animals Do Not Have Rights.“ In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p. 33.

16) Ball, M., Norris, J. 2007. „Animals Are Equal to Humans.“ In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p. 37.

17) Cohen, C. 1997. „Do Animals Have Rights?“ Ethics & Behavior 7 (2), p. 97.

18) Cohen, 1997, p. 94.

19) Thomas, D. 2007. „Animal Experimentation is Unethical." In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, 82-101.

20) Appleton, J. 2007. „Animals Are Not Equal.“ In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p. 52.

21) Appleton, 2007, p. 51.

22) Gray, J. 2007. „Using primates in medical experimentation is unjustifiable.“ In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p. 116.

23) Beauchamp, T. L. 1997. „Opposing Views on Animal Experimentation: Do Animals Have Rights?“ Ethics & Behavior 7 (2), p. 121.

24) Cohen, C. 1997. „Do Animals Have Rights?“ Ethics & Behavior 7 (2), p. 96.

25) Ball, M., Norris, J. 2007. „Animals Are Equal to Humans.“ In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p. 39.

26) Singer, P. 2007. „The Animal Experimentation Debate Has Reached a Moral Deadlock.“ In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p. 120.

27) Appleton, 2007.

28) Ball, M., Norris, J. 2007. „Animals Are Equal to Humans.“ In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p. 38.

29) Bateson, P. 2007. „The Moral Deadlock Concerning Animal Experimentation Can Be Broken." In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p. 131.

30) Knight, A. 2011. The Costs and Benefits of Animal Experiments. Hampshire, UK: Palgrave Macmillan.

31) Gluck, J. P., Kubacki, S. 1991. „Animals in Biomedical Research: The Undermining Effect of the Rhetoric of the Besieged.“ Ethics & Behavior 1 (3), p. 166.

32) American Physiological Society (APS). 2007. „Animal Experimentation Is Vital to Medical Research.“ In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p. 143.

33) Frey, R. G. 1997. „Moral Community and Animal Research in Medicine.“ Ethics & Behavior 7 (2), p. 128.

34) Phillips, M. T. 1994. „Proper names and the social construction of biography: The negative case of laboratory animals.“ Qualitative Sociology 17, 119-142.

35) Phillips, M. T. 1993. „Savages, drunks, and lab animals: The researcher's perception of pain.“ Society and Animals 1 (1), 61-81.

36) Ball, M., Norris, J. 2007. „Animals Are Equal to Humans.“ In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p. 41.

37) Ball, Norris, 2007, p. 42.

38) Thomas, D. 2007. „Animal Experimentation is Unethical." In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p. 97.

39) Cohen, C. 1997. „Do Animals Have Rights?“ Ethics & Behavior 7 (2), p. 97.

40) Hurley, J. A. 2007. „Drug Testing on Animals Is Beneficial.“ In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, 152-156.

41) Epstein, A. 2007. „Animal Rights Activists Are Terrorists.“ In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p. 56.

42) Newkirk. I. E. 2004. „Brueghel’s Two Monkeys.“ ATLA: Alternatives to Laboratory Animals 32 (Sup.1), 747-752.

43) American Physiological Society (APS). 2007. „Animal Experimentation Is Vital to Medical Research.“ In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p. 139.

44) American Physiological Society (APS), 2007, p. 140.

45) Hurley, J. A. 2007. „Drug Testing on Animals Is Beneficial.“ In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p 154.

46) Greek, R., Greek, J. S. 2004. „Are animals necessary in 2002? Reply to Dr Michael Festing's book review of Sacred Cows and Golden Geese: the Human Cost of Experiments on Animals.“ ATLA: Alternatives to Laboratory Animals 32 (Sup.1), p. 746.

47) Knight, A. 2011. The Costs and Benefits of Animal Experiments. Hampshire, UK: Palgrave Macmillan, p. 183.

48) Doctors Against Animal Experiments Germany. 2015. Why animal experiments are not necessary. Dostupné z: https://www.aerzte-gegen-tierversuche.de/en/resources/46-why-animal-experiments-are-not-necessary (staženo 1. 11. 2022).

49) Linzey, A., Linzey, C. (eds.). 2015. Normalising the Unthinkable: The Ethics of Using Animals in Research. Oxford: Oxford Centre for Animal Ethics, pp. 19-20.

50) Anderegg, Ch., Archibald, K., Bailey, J., Cohen, M. J., Kaufman, S. R., Pippin, J. J. 2006. A Critical Look at Animal Experimentation. Cleveland, OH: Medical Research Modernization Committee, p. 9.

51) Anderegg et al., 2006, p. 22.

52) Anderegg et al., 2006, p. 12.

53) Anderegg et al., 2006, p. 3.

54) Anderegg et al., 2006, p. 5.

55) Archibald, K. 2005. „Animal Testing: Sciencee or Fiction?“ Ecologist 35 (4), p. 15.

56) Hurley, J. A. 2007. „Drug Testing on Animals Is Beneficial.“ In Haugen, D. M. (ed.) Animal Experimentation, Detroit: Greenhaven Press, p 153.

Líbil se vám článek? Sdílejte!

Vytisknout  

Podpořte Soucitně

 

Související články

Prahou projde pochod za vědu bez zvířat
Dlouho očekávaný film Svědectví o životech zvířat v českých chovech vstoupil do digitální distribuce
Objednat si vraždu už je možné také online. U českých farmářů
No Internet Connection