Vědec na sobě provedl experiment, aby porovnal dopady veganského a neveganského stravování. Zde jsou výsledky.

Vědec na sobě provedl experiment, aby porovnal dopady veganského a neveganského stravování. Zde jsou výsledky.

Eric Robinson

Podle některých studií bývají vegani zdravější a štíhlejší, ale mají častější sklony k depresím a jsou méně oblíbení. Přesto mi veganství vyhovuje.“ Eric Robinson se věnuje výzkumu v oboru behaviorálních věd a vyučuje psychologii na University of Liverpool. 

Před třemi lety jsem chvíli chodil s jednou učitelkou ze základní školy, která se ve volném čase věnovala aktivismu za práva zvířat. Tato zkušenost mě přivedla k rozhodnutí, se kterým žiji dodnes: stal jsem se veganem. S tou paní učitelkou to sice nevyšlo, ale veganství jsem stále věrný. 

Čas od času jsem si říkal, jestli jsem se tím o něco neochudil, nebo jestli kvůli tomu netrpí mé duševní zdraví, jak naznačují některé studie. A proto jsem vloni došel k tomu, že je na čase pěkně po vědecku prozkoumat, jaké to má na mě dopady, a rozhodnout se, jestli mám být veganem na celý život, nebo to zabalit.

Neměl jsem sice vědecký grant, který by financoval ukázkovou randomizovanou studii, měl jsem ale čas a chuť provést studii na sobě. Mé výsledky byly nedávno zveřejněny v časopise Physiology and Behaviour.

Jako mnozí lidé jsem začal tím, že jsem se zapojil do lednové výzvy Veganuary (v Českuje je možné vyzkoušet např. Veggie Challenge - pozn. red.). Denně jsem si zapisoval, co jsem dělal a především jak mi chutnalo veganské jídlo. Jednou týdně jsem se zvážil, změřil si obvod pasu a vyplnil jsem dotazník pro zjištění symptomů deprese a úzkosti.

Během ledna jsem fungoval jako obvykle, ale obzvlášť přísně jsem si hlídal, jestli je jídlo a pití veganské. Můj jídelníček vypadal jako jídelníček typického vegana: cizrnové kari, stir-fry s tofu a čočkové těstoviny. Chodil jsem na jídlo do restaurací a dokonce jsem odjel na víkend pryč. Výlet jsem si moc užil, až na dobře míněné ale dost zvláštní veganské stir-fry s nudlemi, které jsem měl v hotelu ke snídani. 

V únoru jsem od veganství upustil a dodržoval jsem stejný denní a týdenní protokol zapisování dat. Během tohoto neveganského období jsem se intenzivně snažil konzumovat jídla, která nejsou veganská. Ovesné mléko jsem vyměnil za klasické. Místo tofu, fazolí a jiných luštěnin jsem jedl sýry, maso a ryby. Stejně jako v lednu jsem chodil do restaurací a dokonce se mi znovu povedlo odjet na víkend pryč, tentokrát do Španělska. Moc jsem si to užil, až na jeden kulinářský zážitek, který už nechci nikdy opakovat – callos a la madrileña, tedy jelito s dršťkami. 

Během obou měsíců jsem si pilně zapisoval, jak často jsem pil alkohol, jedl v restauraci a cvičil, což naštěstí moc nekolísalo. Po tzv. „wash-out period“ (tedy pauzou mezi jednotlivými fázemi studie), kdy jsem se vrátil ke svému běžnému veganskému jídelníčku, jsem v srpnu zahájil druhou etapu, ale tentokrát jsem prohodil pořadí a začal jsem dvěma měsíci neveganského stravování. Jelikož jsem měl strach, že každodenní zapisování údajů má vliv na moje chování a tím pádem se stravuji zdravěji, přestal jsem s tím. Tento jev nazvaný „selfmonitoring“, kdy pozorování vlastního chování může mít vliv na následující chování, je v psychologii dlouho známý. Jedná se o nástroj, který se používá k regulaci duševního zdraví, hubnutí a zvyšování adherence k léčebným opatřením.  

S příchodem prosince byl můj experiment konečně hotový. 

Jakožto vědec s psychologickým zázemím jsem zvyklý na posuzování kvalitativních a kvantitativních dat. Kvalitativní data ve výzkumu představují osobní zkušenosti. Když jsem studii plánoval, myslel jsem si, že si projdu nějakou utvrzující zkušeností nebo rozhodujícím okamžikem, na základě kterého se rozhodnu, jestli mám být nebo nebýt veganem. To se nestalo. Přesto jsem si všiml několika věcí. 

Za prvé, když jsem nebyl veganem, tak se se mnou přátelé a rodina scházeli s větším zájmem, pokud bylo ve hře jídlo, a když jsem se zase vrátil k veganskému stravování, byli zklamaní. Za druhé jsem si při střídání veganského a neveganského jídelníčku všiml, že díky veganství zbytečně nemlsám. Na příklad během neveganského období pro mě bylo velice jednoduché obstarat si nejrůznější svačinky, pamlsky a dortíky a já jsem těmto pokušení jen stěží odolával. Nicméně během veganského období takové nástrahy téměř zmizely. Už dlouho je známo, že veganské stravování mívá menší obsah nasycených tuků, nenapadlo mě ovšem, že je to částečně proto, že veganství jejich konzumaci zcela znemožňuje.

Kvantitativní data byla jednoznačná. Má tělesná váha byla během veganského období nižší a během neveganského období vyšší. Po dvou měsících neveganského stravování jsem přibral 1,6 kg a po stejně dlouhém veganském období jsem shodil 1,2 kg. Můj každodenní prožitek z jídla se během obou období moc nelišil, což byl i případ stavu mého duševního zdraví. Příznaky deprese a úzkosti, které jsem si jednou týdně zapisoval, byly za obě období téměř identické. 

Provádění experimentů sám na sobě má mnoho nedostatků. Výsledky pocházejí pouze od jediného účastníka, takže nemohou být generalizovány. Navíc byla má studie příliš krátká. Pokud bychom ovšem výsledky mohli generalizovat, vyšlo by z nich, že veganství může mít vliv na tělesnou váhu; že obavy z toho, že si vegani na jídle nepochutnají, nemusí být oprávněné; a že veganství nejspíš nemá vliv na duševní zdraví.

Pokud jde o mě, vždy beru s rezervou studie, které ukazují, že vegani mají v porovnání s nevegany větší sklony k X nebo Y. Vegani a nevegani se liší v mnoha ohledech a tyto rozdíly nesouvisí s jejich stravováním. Jako příklad si můžeme uvést pohlaví. Vegani jsou mnohem častěji ženy než muži. Vyplývá z toho, že z vás veganství udělá ženu? Samozřejmě že ne. 

A jak jsem se rozhodl, co se týče mého stravování? Veganství má pozitivní dopady na mé zdraví a na životní prostředí a navíc snižuje utrpení zvířat, což převažuje nad drobnými nepříjemnostmi. V době, kdy píšu tento článek, uběhlo od mé studie devět měsíců  a já jsem stále oddaným veganem.

Zdroj: The Guardian, překlad:  Jana Kollarčíková, korektura: Karolína Kučerová

Líbil se vám článek? Sdílejte!

Vytisknout  

Podpořte Soucitně

 

Související články

Jak je to s rizikem zlomenin u veganů?
Jak cítí zvířata a hmyz? Vědci znají odpovědi
Vítězství sóji nad steakem? Nejnovější průzkum mění pohled na rostlinnou stravu
No Internet Connection