Povídali jsme si s vůbec prvním veganským poslancem v Dánsku - Carlem Valentinem - o jeho politické kariéře, prosazování práv zvířat a ekologii na dánské politické scéně, a o tom jak zajistit, aby byl dočasný zákaz chovu norků na kožešinu po Covidové situaci prodloužen už napořád.
Povězte nám o své politické práci v souvislosti s kožešinovým průmyslem v Dánsku v průběhu vaší kariéry. Jaká témata jste zdůrazňoval ve funkci mluvčího pro životní prostředí, výživu a welfare za vaši stranu v dánském parlamentu?
Jsem politicky aktivní od svých 14 let. Nejprve jsem byl součástí mládežnické Strany mladých socialistů, ale také jsem byl zapojen do různých hnutí za klimatickou spravedlnost, ekonomickou rovnost, lepší vzdělávací systém a za bezplatnou a kvalitnější pomoc mentálně indisponovaným.
Asi před čtyřmi lety jsem se začal více zajímat o práva zvířat a od té doby jsem vložil spoustu energie do propagace rostlinné stravy. Tvrdil jsem, že všechna zvířata by měla být zahrnuta do naší lidské morální komunity a že bychom je měli vnímat jako individuality, kterými jsou. Udělal jsem vše, co bylo v mých silách, aby více lidí pochopilo souvislost mezi intenzivním chovem zvířat a klimatickou krizí i degradací biodiverzity.
V roce 2019 jsem byl zvolen do dánského parlamentu jako vůbec první vegan. Věřím, že je to událost, kterou je třeba zdůraznit samu o sobě a že bude považována za významnější milník, až si práva zvířat a veganství v budoucnu získají širší zájem a uznání. Od doby, kdy jsem byl zvolen, jsem také vyhrál několik politických bitev, na což jsem hrdý.
Nejprve Dánsko přijalo závazný zákon o klimatu, který ukládá politikům povinnost snížit naše emise o 70 procent do roku 2030. Jedná se o jeden z nejambicióznějších zákonů o klimatu na světě a bylo to jedno z klíčových témat mé volební kampaně. Není pochyb o tom, že kromě toho, že jsou právní předpisy důležité pro klima samotné, jsou také velkou výhodou pro mimolidská zvířata. Přibližně 33 procent dánských emisí skleníkových plynů pochází ze zemědělství - tudíž neexistuje způsob, jak zachovat živočišnou produkci v dnešním stavu, pokud chceme dosáhnout cíle snížení emisí o 70 procent.
Přesvědčili jsme také vládu, aby přijala zákaz vajec od slepic chovaných v klecích - to je věc, za kterou se již roky staví hnutí za práva zvířat. Poprvé v dánské historii jsme vyčlenili miliony dolarů na čistě rostlinné a ekologické projekty. Změnili jsme oficiální dánské směrnice o stravování, takže jsou mnohem více "rostlinné". Kromě toho jsme přidělili další miliony finančních prostředků na vzdělávání zaměstnanců ve veřejných kuchyních, aby měli více znalostí a kompetencí potřebných k vaření veganské stravy. To je nesmírně důležité, protože ačkoliv v Dánsku žije asi 5,8 milionu lidí, každý den se ve veřejných kuchyních podává 800 000 jídel.
Věřím také, že jedním z mých velkých úspěchů je, že jsem ovlivnil své kolegy jak v rámci mé strany, tak i jiných stran. Stále více členů parlamentu začíná chápat, že rostlinná agenda tu s námi zůstane. A o norcích…
V létě loňského roku jsme viděli první propuknutí koronavirové nákazy na norkových farmách v Dánsku. Bylo to podle mého názoru hluboce znepokojivé. Už jsme viděli, jak rychle se virus šířil v Nizozemsku. Žádná ze stran v parlamentu se však v řešení situace nezdála být zúčastněná, a tak jsme s mojí stranou začali sondovat na vládě. Chtěli jsme, aby byla věc brána vážně. Dánsko mělo s přehledem největší produkci norků na světě. V chovech jsme měli kolem 17 milionů norků, což je ještě absurdnější, když vezmeme v úvahu, že jsme tak malá země. S tímto pak souvisí, že je dánská organizace lobbující za norkový průmysl velmi silná, a proto jí mnoho politiků nechce čelit. Když jsme moje strana a já poprvé navrhli zakázat norkový průmysl natrvalo, nebylo to přijato pozitivně. Ale po měsících tvrdé práce se nám podařilo přimět vládu, aby brala situaci veřejného zdraví vážně. V té chvíli byly Covidem infikovány doslova miliony norků a do populace se rozšířily norkové mutace koronaviru. Klíčové nebyly jen potenciálně nebezpečné mutace, kterých jsme se obávali, ale také míra možnosti rozšíření infekce. Farmy norků totiž fungovaly jako rezervoáry infekce potenciálně i reálně šířící virus do populace.
Vláda se rozhodla zabít všechny norky v Dánsku. Představitelé norkového odvětví byli zdrceni, protože to znamenalo, že by byla poražena i zvířata vyšlechtěná, geneticky vhodná k chovu na kožešiny. Pro norkový průmysl by bylo extrémně těžké začít bez těchto zvířat znovu. Dánsko je proslavené kožešinami vysoké kvality, norkový průmysl strávil dlouhá léta šlechtěním zvířat, aby byla získána co nejlepší možná kvalita kožešiny. To byl celý základ dánského norkového kožešinářství a nyní je již pryč. Pro mne jakožto silného kritika norkového průmyslu je jen dobře, že restart průmyslu bude téměř nemožný. Lidé kteří si myslí, že bychom měli i nadále chovat bezbranná zvířata v malých nepohodlných klecích po celý jejich život, to asi vnímají jako jakousi újmu.
Byl zákaz chovu norků nevyhnutelný? Byla klíčová pro jeho zavedení situace s Covid-19?
Z dlouhodobého hlediska si myslím, že zákaz norkového průmyslu byl nevyhnutelný. Je to hrozná, zbytečná a zastaralá průmyslová produkce a v mnohých zemích po celém světě byla "produkce" norků už konečně zakázána.
Země jako Norsko, Německo, Spojené království, Francie a Nizozemsko již zákazy přijaly, to že se přidá Dánsko bylo jistě otázkou času. Ovšem s největší produkcí na světě to nebyla snadná společenská pře. Mohlo trvat roky, než bychom se k zákazu dostali. Pokaždé, když jsme to zkoušeli, lidé křičeli, jak hrozné by to pro dánskou ekonomiku bylo, že mnoho lidí by přišlo o práci, přestože celé odvětví mělo posledních pět let deficit a zaměstnávalo jen několik tisíc lidí. Labouristická strana, stejně jako Sociálně liberální strana a celá pravice byly proti zákazu, takže to byl osamělý boj. Jinými slovy, není pochyb o tom, že Covid-19 toto rozhodnutí popostrčil, a doufejme, že díky celé situaci teď lidé mají větší povědomí o tom, jaká hygienická a zdravotní rizika s sebou velkochovy přináší a přinášet budou.
Stejně jako ve Švédsku nebo Itálii je zákaz chovu norků dočasný až do roku 2022. Co můžeme udělat, aby byl zákaz trvalý? Existuje pro tento zákaz velká politická podpora nebo odpor proti němu?
Musíme i nadále zdůrazňovat, že obnovení chovů představuje významné zdravotní riziko. Co když se koronavir - nebo jiné viry - znovu rozšíří na norky? Je to opravdu riziko, které stojí za to podstoupit, jen aby se bohatí lidé mohli oblékat do kožešiny?
Také si myslím, že musíme trvat na diskusi o etice. Norci jsou teritoriálními zvířaty, která se v přirozeném prostředí volně pohybují napříč obrovskými územími. Upřednostňují samotu a jsou to polovodní živočichové, kteří rádi plavou. Přesto je umisťujeme do malých klecí společně s jinými norky a bez přístupu k vodě, ve které by se dalo plavat či dělat cokoliv jiného. Podle mého názoru je to nechutné a bez jakéhokoliv respektu k bytostem, kterými jsou.
Mám také zkušenost, že se lidé rozčílí, když slyší, jaké obrovské důsledky měla výroba kožešin na životní prostředí. V Dánsku bylo vypuštěno extrémní množství emisí amoniaku. To představuje vážné zdravotní riziko pro obyvatelstvo, zejména pro lidi žijící v blízkosti farem.
A konečně si také myslím, že je důležité zajistit, aby bývalí chovatelé norků neupadli do nezaměstnanosti. Nikdo nechce ublížit těm, kteří pracují v zemědělském odvětví. Chceme jen zabránit lidem, aby nechali zvířata dál zbytečně trpět a umírat. Za tímto účelem jsme se zavázali pomoci najít bývalým chovatelům norků nové zaměstnání - například tím, že jim poskytneme vzdělání a nové dovednosti, aby nezůstali pozadu, bez informací o tom, co mají dělat.
I když je zákaz dočasný, povede ztráta celé populace norků a další finanční zátěže spjaté s průmyslem k účinnému ukončení chovu norků již nadobro? Očekáváte, že po zrušení zákazu začnou farmy znovu fungovat?
Stále si myslím, že je těžké určit, zda se norkový průmysl znovu rozběhne. Přikláním se k přesvědčení, že bude trvale odstaven, ale pokud se znovu spustí, myslím, že by obnovila provoz maximálně jedna z deseti farem.
Chov norků je odumírajícím průmyslem, protože občané po celém světě se proti jeho praktikám brání a protože s obnovou chovu je spojeno velké riziko. Kromě toho byla dělnická vláda v Dánsku při řešení situace s koronavirem velmi opatrná, s ohledem na jejich dosavadní způsob rozhodování tedy není pravděpodobné, že by chtěli znovu chovy nastartovat, pokud by tu bylo riziko propuknutí infekce. V neposlední řadě se mi podařilo dosáhnout úmluvy s ostatními politickými stranami, že budovy chovatelů norků by měly být strženy, pokud chovatelé přijmou jakoukoli finanční náhradu za ztráty, které utrpěli v důsledku odstávky. Zajistili jsme, že pro ně bude nesmírně obtížné chovy znovu nastartovat.
Mírná změna tématu - jaké byly klíčové faktory, které vás vedly k veganství, pro tuto společnost celkem neobvyklému životnímu stylu?
Jsem vegan a mojí primární motivací je etika zvířat. Rozhodně to není něco, čím jsem vždy byl - po mnoho let jsem byl politicky aktivní, aniž bych na zvířata vůbec myslel. Můj postoj byl, že bychom měli „zacházet se zvířaty dobře“, ale neměl jsem tušení, jak špatné a nenapravitelné jsou ve skutečnosti životní podmínky v tomto odvětví.
Když se však můj dobrý kamarád zastával veganství, začal jsem ho sám zkoumat. Začal jsem zvažovat náš lidský vztah k jiným zvířatům a proč si myslíme, že jsme oprávněni je vykořisťovat. Po celé měsíce jsem byl v naprostém “geek módu” a četl jsem o veganství vše, co jsem mohl. Četl jsem Osvobození zvířat od Petera Singera, Jíst zvířata od Jonathana Safrana Foera, Sapiens od Yuval Noah Harari, Proč milujeme psy, jíme prasata a oblékáme se do krav od Melanie Joy a několik dalších knih. Pokusil jsem se přijít na to, jaké argumenty bychom mohli mít, abychom mohli zacházet se zvířaty tak, jak zacházíme. Jediné, co jsem našel, byly zvyky, tradice a pohodlí. Takže jsem přestal jíst zvířata. A dnes jsem vegan a boj za práva zvířat je důležitou součástí mé politické práce.
Podobně se již více než deset let věnuji boji proti krizi v oblasti klimatu a biodiverzity, a když jsem poprvé zjistil, do jaké míry jsou tyto krize spojeny se živočišným průmyslem, staly se také velkou součástí mé motivace k veganství.
Je veganství v Dánsku dobře přijímáno? Pokud ano, je to spíše kvůli zdraví, etice zvířat, životnímu prostředí, udržitelnosti výroby potravin, případně kombinaci těchto faktorů? Jak to souvisí s dánskou kulturou a společností?
Věřím, že lidé veganství snáze přijímají, pokud to děláte ze zdravotních důvodů. Tímto způsobem se necítí být napadení nebo povinni přijmout podobný životní styl. Dánská jídelní kultura zahrnuje hodně masa a jsme zemí, která produkuje nejvíce masa na občana na světě. Maso je tedy velkou součástí naší kultury. A naše populistická pravicová strana, Dánská lidová strana, už roky bojuje o to, aby do jídelního lístku ve veřejných institucích bylo zařazeno více vepřového masa, protože se domnívají, že je to důležitá součást dánské kultury.
Je to tedy náročná přetahovaná, ale změny se rozhodně dějí. Zejména mladí Dánové, kteří jsou ohleduplní ke klimatu, stále více preferují jídla rostlinného původu a široká veřejnost z velké části ví, že naše konzumace masa negativně ovlivňuje klima. Je úžasné sledovat, jak děti dnes upozorňují rodiče, aby jedli více zeleniny, a ne naopak. Budoucnost opravdu klepe na dveře - dokonce i tady - v zemi produkující na světě nejvíce vepřového na hlavu.
Zůstaneme-li u etiky a vrátíme-li se zpět k zákazu kožešin, existovaly v rámci dánské společnosti nějaké etické postřehy ohledně chovu norků, jež by pak měly dopad na podporu kožešinového zákazu?
Navzdory skutečnosti, že v Dánsku bylo chováno 17 milionů norků, jsem zjistil, že před koronavirovou krizí a norkovými mutacemi překvapivě mnoho lidí nevědělo, že máme v Dánsku vůbec nějakou produkci norků. Jistou dobu před tím než jsme zavřeli toto odvětví, existovala od veřejnosti do určité míry podpora zákazu norkových farem, nicméně šlo o méně než polovinu populace. Studie však ukazují, že lidé většinou nechtěli uzavřít průmysl kvůli starosti o etiku zvířat a protože by se obávali, že by lidé přišli o práci. Uzavření chovů a poražení norků bylo podporováno až v důsledku korona krize.
Myslím si, že když norková produkce již nefunguje a mnoho chovatelů norků našlo jinou práci, tak více lidí podpoří trvalý zákaz. Proč začínat znovu s norkovým průmyslem, který představuje významná rizika ohrožující veřejné zdraví a mnoho komplikací s právy zvířat, když byli v průmyslu zúčastnění lidé ekonomicky kompenzováni a spousta z nich už je zaměstnána někde jinde? To by bylo absurdní. A věřím, že mnoho lidí by se mnou v tomto souhlasilo.
Jak dobře jste schopni sladit své zásady ohledně etiky zvířat a environmentální udržitelnosti s prací Socialistické lidové strany, ale také s širší politickou agendou v Dánsku? Vyskytly se nějaké významné konflikty zájmů nebo chvíle, kdy jste museli učinit kompromisy kvůli zajištění většího dobra?
Jsem vegan v neveganské partaji. Proto je jasné, že někdy mívám přísnější úhly pohledu a mnohem významněji zohledňuji principy zvířecí etiky, než strana kterou zastupuji. Moje strana však byla součástí klimatického a environmentálního hnutí téměř od doby, co v Dánsku existuje. Před více než 10 lety jsme byli stranou, která zakázala chov lišek. Aktivně pracujeme na snížení spotřeby masa na občana a na zajištění rostlinnější produkce potravin. Takže sám sebe, ve straně kterou zastupuji, rozhodně vidím rád.
Kromě toho se domnívám, že je důležité rozlišovat mezi kompromisem ve skupině a kompromisem sám se sebou. Rád podpořím kompromisy, abych zajistil zelenější a lepší svět s menší mírou utrpení, ale musím být současně schopen podívat se sám sobě do očí. Tato rovnováha je pro mě velmi důležitá.
Když mluvím o mase, často skončím v konfliktu s pravicovými nebo dělnickými stranami. Lidem také trvalo nějaký čas, než pochopili, proč mi začalo tolik záležet na etice zvířat. Nicméně mám z toho všeho pocit, že se můžu zasadit za relevantní a dosažitelné změny. Určitě bych doporučil veganům se více zapojit do politiky. Opravdu máte tu moc změnit některé věci. Nestačí, že máme lidi, kteří na tuto problematiku upozorňují zvenku - i když je to také nesmírně důležité a já to sám dělám roky - potřebujeme více zákonodárců, kteří se budou starat o blaho zvířat.
Vykořisťování zvířat je strukturálním problémem, který vyžaduje novou a lepší legislativu - nejen nové stravovací návyky jednotlivců.
Rozhodnutí zabít všechny norky v Dánsku muselo být velmi obtížné. Jaká byla vaše účast na přijetí tohoto rozhodnutí a máte pocit, že neexistovala jiná cesta? Bylo poražení norků jedinou možností vedoucí k zastavení šíření zmutovaného kmene Covid-19? Posílilo vybití norků argumenty pro úplný zákaz chovu norků?
Hrál jsem klíčovou roli při informování vlády o problému nákazy a to, že vláda nakonec problém vzala tak vážně, je rozhodně i díky mé zásluze. Bylo to opravdu těžké rozhodnutí, ale bylo to nutné - a upřímně, nepovažuji to za problematické z hlediska etiky zvířat. Je zřejmé, že je amorální a hrozné utratit miliony zvířat, ale kdybychom to neudělali, stejně by zemřela pro svou srst. Pár měsíců navíc v kleci by jim stejně nijak neprospělo. Jsem jen rád, že tohle byla snad už poslední generace chovných norků, kteří na dánském území trpěli v malých klecích. Ten průmysl byl povolen příliš dlouho a bylo na čase, abychom s tím něco udělali.
Jaká je další velká věc, na které pracujete týkajících se zvířat a životního prostředí?
Pracuji na zákazu produkce rychle rostoucích kuřat - takzvaných turbo kuřat. To je také důležité téma i pro několik organizací v Dánsku zabývajících se právy zvířat. Pokud jde o jídlo, spolupracuji s Dánskou vegetariánskou společností na přijetí zákona, který zajistí, aby ve veřejných kuchyních vždy existovala rostlinná alternativa. Pevně věřím, že zelená změna přichází také s tím, že se lidem ukáže, jak dobrá a rozmanitá rostlinná jídla můžou být.
V neposlední řadě bojuji s řadou dalších politických stran o všeobecnou daň z produkce emisí skleníkových plynů, která přirozeně prodraží nákup a výrobu živočišných potravin.
Dánsko vyprodukuje více než 30 milionů vepřů ročně. To je v zemi s 5,8 miliony lidí naprosto šílené množství a je to hlavní důvod, proč se 60 procent dánské půdy využívá k zemědělství. Dovážíme neskutečné množství sóji z Jižní Ameriky ke krmení hospodářských zvířat. Domnívám se, že je čas zaujmout odmítavé stanovisko vůči velkochovům a zejména vůči dánskému vepřovému průmyslu, který je v dnešní podobě zcela destruktivní. V Dánsku má prase v konvenčním chovu právo na 0,65 metrů čtverečních prostoru k životu. To je skandální a nesmíme to akceptovat jako přijatelnou normu.
Rozhovor vedl Andrew Gough - manažer pro média a investigativu v Surge.
Zdroj: Surge Activism, Překlad: Zuzana Jamaris, Korektura: Marie Mrázová, Fotky: Carl Valentin
_medium.jpg)