Spolupracovník We Animals Media Lukáš Vincour je aktivista za osvobození zvířat a dokumentární fotograf z České republiky. Je spoluzakladatelem veganské organizace Zvířata nejíme a jedním ze spoluautorů a režisérů dokumentárního filmu o týrání zvířat v České republice Svědectví. Svou prací upozorňuje na utrpení zvířat.
S Lukášem jsme si popovídali, abychom se o jeho podnětné práci dozvěděli více.
Přečtěte si tento rozhovor v angličtině. / Read this interview in English.
We Animals Media (WAM): Co přišlo dříve — zvířata, nebo fotografie? Můžete nám říci něco o své cestě k tomu, čemu se dnes věnujete a jaké jsou Vaše důvody?
Lukas Vincour (LV): První u mě byla zvířata a až později fotografie. Jezdil jsem na protesty, navštěvoval jsem chovy zvířat a nebyl moc nikdo, kdo by to dokumentoval. A to byl důvod, proč jsem vzal foťák do ruky a vše zaznamenával. Od té doby mi investigace a dokumentování chovu zvířat dává ohromný smysl. Foťák je mou nenásilnou zbraní, jak pomoci k osvobození zvířat.
WAM: Co Vás na Vaší práci nejvíce baví? Co je pro Vás největší výzvou?
LV: Focení je mou vášní, ale dokumentování zneužívaných zvířat je pro mě vždy traumatizující. Bolí mě srdce z toho, co vidím, v jakých otřesných podmínkách jsou zvířata nucena žít a umírat. Já se na rozdíl od nich vždy vrátím domů, do bezpečí, a ty stovky, tisíce osobností nechávám za zavřenými dveřmi. Je těžké s tím pocitem žít, ale věřím, že jejich zaznamenané osudy pomohou něco změnit. A to je tou největší výzvou — dostávat se na místa, která si živočišný průmysl tak moc střeží, a ukázat realitu, která měla zůstat skryta.
WAM: Existuje nějaká konkrétní fotografie, která podle Vás obzvlášť dobře reprezentuje Vaši práci a to, co byste chtěl světu sdělit? Řekněte nám proč.
LV: Je těžké vybrat jednu konkrétní fotografii, ale často vzpomínám na kozla vězněného v inseminační stanici. Byl fixován za hlavu a zaměstnanci mu do řitního otvoru strkali elektroejakulátor a odebírali sperma. Koukal přitom na mě, děsně se třepal a v jeho očích bylo tolik strachu, bezmoci. Ten jeho pohled mluví za vše.
WAM: Co se děje ve fotožurnalistice v Česku?
LV: V České republice je poměrně málo lidí, kteří se věnují fotožurnalistice zvířat. Jde spíše o jednotlivce. Je tady ale poměrně dost mladých lidí, kteří za zvířaty chodí a jejich příběhy sdílí na svých sociálních sítích. Spousta šikovných dokumentárních fotografů v naší zemi je zaměřena spíše na sociální problémy, protesty, přírodu ad.
WAM: Kolik kreativity můžete jako fotograf vnést do záběru? Děláte reportáž jako novinář, ale nakolik se snažíte zapojit i svůj pohled očitého svědka a vlastní tvůrčí projev?
LV: Jako dokumentarista do scény nijak nezasahuji a většinou se snažím fotit z pohledu zvířat. Často při focení není mnoho času a probíhá ve velkém stresu, ale komponuji tak, abych atmosféru daného místa, nebo oběti přenesl na diváka a z fotografie byla cítit emoce. I když jsem pouhý pozorovatel, pracuji s úhlem záběru, světlem a danou situací tak, aby měl divák pocit, že je na místě se mnou.
WAM: Kdo je pro vás inspirací? Máte nějaké fotografické vzory?
LV: Velkou inspirací ve zvířecí fotožurnalistice je pro mě určitě Jo-Anne McArthur, jejíž práci sleduji od počátku mé snahy dokumentovat životy zvířat. Dále bych rád zmínil Andrewa Skowrona, Human Cruelties z Polska a Aitora Garmendiu ze Španělska.
WAM: Když se připravujete na práci v terénu, jaká je Vaše základní fotografická výbava?
LV: V mém batohu mám nejčastěji širokoúhlý objektiv, jeden portrétní, teleobjektiv a LED světlo.
WAM: Kdybyste mohl vyzvat ostatní fotografy, aby se věnovali fotožurnalistice zvířat, co byste jim řekl? Kdybyste mohl vyzvat média, aby se věnovala práci zvířecích fotožurnalistů, co byste řekl?
LV: Místa, ve kterých jsou zvířata vězněna jsou absolutně netransparentní, jde vlastně o jeden z nejskrytějších byznysů vůbec. Chovatelé nemají zájem, aby to, co se děje uvnitř, bylo zveřejněno. A právě proto by se na tuhle krutou realitu měli novináři i média zaměřit. Ukázat, že za klamavou reklamou živočišných produktů se ukrývá spousta bolesti a utrpení nevinných bytostí.
WAM: Co Vás ve Vaší práci čeká dál?
LV: V současné době pracujeme na novém dokumentu Náctiletí aktivisté: Život v neveganském světě. Tento film umožní nahlédnout do světa mladistvých, kteří mají míru soucitu tak vysokou, že se rozhodli vystavit se šikaně a nepochopení většinové společnosti. Cílem dokumentu je rozbít předsudky o veganské stravě u dětí a apelovat na generaci mladých lidí, aby se zasadila o lepší svět. Také pracuji na získávání dalších fotografií a rád bych z nich brzy vydal knihu.
Přečtěte si tento rozhovor v angličtině. / Read this interview in English.
Zdroj: We Animals Media, korektura: Petra Valešková, fotografie: Michaela Vincourová