Proč věnuji svůj čas a peníze propagaci veganství

Autor: Adam Zábranský

Už několik let jsem přesvědčen o tom, že je potřeba skoncovat s živočišným zemědělstvím, kožešinovými farmami a dalšími způsoby, kterými lidé zotročují, zneužívají, týrají a zabíjejí zvířata pro svou potřebu, ačkoliv to není potřeba. Neslyšel jsem jediný dobrý argument, proč to nechtít, a naopak mnoho rozumných, proč ano. Ale jak toho dosáhnout?

Před čtyřmi lety jsem se stal veganem. Veganství je skvělý způsob, jak se na živočišném průmyslu nepodílet. Nicméně brzy jsem dospěl k závěru, že být veganem mi nestačí – zrůdnosti na zvířatech se dějí dál, ať už k tomu přispívám nebo ne. K čemu mi je, že mohu říci „nepodporuji průmysl, který mi je odporný,“ když zvířata stále trpí? Když jsem se nad tím zamyslel, uvědomil jsem si, že pro klid v duši musím dělat i něco navíc: snažit se, aby živočišný průmysl přestal existovat.

Existuje hezká analogie, ze které je můj postoj jednoduše pochopitelný. Představte si, že na ulici jeden muž mlátí psa holí. Přijde k němu druhý muž. Ten první mu řekne: „Mám i druhou hůl, tak pojď a přidej se ke mně, zmlátíme a zabijeme toho psa společně.“ Druhý muž má několik možností. První možnost je přidat se. Druhá možnost je říct: „To, co děláš, je špatné, a já se na tom nebudu podílet.“ Tato možnost vystihuje podstatu veganství. Veganství je o tom, že zde existuje průmysl, který považujeme za nemorální, a proto mu svými nákupy odmítáme generovat zisky. Problém je, že když si druhý muž vybere tuto možnost, pes bude stejně zmlácen a zabit.

Třetí možnost, kterou si může druhý muž vybrat, je říct: „To, co děláš, je špatné. Prosím, nedělej to. Ukážu ti jiný způsob, jak si vybít zlost, při kterém nikdo nebude trpět.“ To je podstata veganského aktivismu. Zvíře sice není přímo nutně zachráněno, ale třeba si první muž uvědomí, že vlastně nemá zapotřebí psa mlátit, když existuje dobrá alternativa, jak se odreagovat. A konečně druhý muž může přitvrdit a říci: „Nejen že se k tobě nepřipojím, ale dokonce ti zabráním v tom, abys pokračoval.“ Jen tato možnost zaručí, že pes zůstane naživu.

Foto: Jo-Anne McArthur / We Animals

Jak to ale promítnout do reálného života? Záchranou zvířat z velkochovů bych asi živočišný průmysl na kolena nepoložil a navíc to není nic pro mě. Ale velkou naději vidím ve veganském aktivismu: snažím se přesvědčit ostatní lidi, aby se také stali vegany.

Často slyším námitku, že to nejde. Že někteří lidé maso nebo sýry nikdy jíst nepřestanou – ostatně, sami nám to říkají. Nevěřím tomu a mám pro to dva důvody. První z nich je, že aktivismus zaměřený na veganství je relativně nový a točí se v něm málo peněz (oproti penězům, které vynakládá živočišný průmysl na marketing a lobbování), ale i přesto zvlášť v některých zemích počet veganů (a vegetariánů, které považuji za vegany na půli cesty) velmi rychle stoupá (třeba v Británii, Německu či Izraeli). Vypadá to, že veganský aktivismus má obrovský potenciál, který zatím jen nebyl využit. Druhý důvod je, že postoje lidí se mění. Když dnes někdo říká, že nikdy maso jíst nepřestane, neznamená to, že to tak doopravdy bude. Zatímco důvody pro veganství jsou racionální a etické, neveganství přežívá jen ze zvyku. A ačkoliv měnit návyky a postoje společnosti není jednoduchý úkol, z historie víme, že není ani nemožný.

Foto: Alexandr Darius Radecký

Veganský aktivismus má mnoho tváří. Někdo umí dobře vařit a tak „prodává“ veganství skrze jídlo. Někomu to jde před kamerou a tak natáčí videa na YouTube. Podnikatelské duše zase zakládají veganské podniky nebo startupy. Někdo rád pobíhá po ulicích, rozdává letáčky a baví se s lidmi, jiný zase překládá anglické texty do češtiny. Celebrity zase k šíření veganství využívají toho, že je lidé mají rádi. A tak dále.

Já si rozumím s Facebookem a tak ve volném čase pomáhám spravovat stránku Soucitně.cz. Věděli jste, že za 300 korun dokážeme oslovit deset tisíc neveganů s veganským sdělením? Postupně je tak nahlodáváme a zvyšujeme šanci, že se z nich brzy stanou vegané. Budeme hrozně rádi, když nám v tom pomůžete a měsíčně nám alespoň stovku pošlete.

Kromě toho měsíčně přispívám pár stokorun organizaci Otevři oči, z.s., jedné z mála veganských aktivistických skupin v Česku. Věřím, že propagací veganství jak na ulicích, tak na internetu, jsme schopni pro zvířata z dlouhodobého hlediska udělat více, než například provozováním útulků pro kočky, a proto jsem se své peníze rozhodl směřovat právě sem.

Dobrý pocit z darování peněz na pomoc zvířatům je k nezaplacení. Zkuste to také – nebudete litovat. My vegané máme mocné a bohaté nepřátele a každý, kdo nám pomůže trochu vyrovnat síly, udělá pro zvířata strašně moc.