Diskuse o rostlinných alternativách masa často vyvolávají silné reakce, včetně nenávisti, zejména od těch, kteří preferují živočišné produkty. Sójové párky, fazolové burgery ani řepné karbanátky však nejsou tím, co dotyčným skutečně pije krev. Nový výzkum odhaluje, že jádro problému spočívá v tom, jak stravovací volby veganů ovlivňují způsob, jakým ne-vegani vnímají sami sebe.
Nedávný výzkum publikovaný v časopise Food Quality and Preference[1] se zaměřil na to, jak jsou spotřebitelé rostlinných alternativ masa hodnoceni ostatními. Do studie se zapojilo 3600 lidí z různých zemí, kteří hodnotili fiktivní spotřebitele na základě jejich nákupních seznamů. Některé byly plné steaků, uzenin a klobás, jiné byly zcela veganské a obsahovaly rostlinné alternativy masa, některé byly někde mezi. Všechny seznamy ale zahrnovaly stejné základní potraviny (těstoviny, chléb, jablečný džus, mrkev a banány), aby se zamaskoval primární účel výzkumu.
Vegani jsou považováni za vysoce morální jedince, což v mnohých vyvolává pocity hněvu a závisti
Výsledky studie ukázaly, že lidé preferující rostlinné alternativy masa působí na ostatní spotřebitele velmi rozporuplně. Často jsou vnímáni jako ekologicky uvědomělí, na zdraví orientovaní jedinci s vysokými morálními standardy, kteří si zasluhují obdiv. Namísto obdivu však u mnoha lidí vyvolávají celou řadu negativních emocí – strach, závist, pohrdání či hněv.
Tento rozporuplný obraz se promítl i do konkrétních výpovědí respondentů. Někteří cítili ohrožení nebo vztek vůči těm, kdo se rozhodli pro etičtější a udržitelnější způsob stravování než oni sami. Někteří dokonce uvedli, že by si přáli tyto lidi zcela vyloučit ze svých sociálních kruhů. „V našem výzkumu jsme zjistili, že lidé dokonce chtěli jednat agresivně vůči vegetariánům,“ uvedla hlavní autorka výzkumu Roosa-Maaria Malila v tiskové zprávě.
Proč tomu tak je?
Kořen problému: Kulturní tlak a obavy z vlastní morální nedostatečnosti
Konzumace masa je v naší kultuře stále hluboce zakořeněná, ať už jde o kapra na vánočním stole, obložené chlebíčky na firemní poradě nebo grilování steaků na zahradní párty. Přechod na veganství může být podle studie vnímán nejen jako „ohrožení tradičních hodnot“, ale zároveň i společenského postavení těch, kteří jsou vůči této změně rezistentní, což v nich může vyvolávat pocity závisti a hněvu.
Studie rovněž naznačuje, že vegani jsou ostatními vnímáni jako morálně „lepší“, což může u některých lidí vzbuzovat silné negativní emoce – zejména tehdy, pokud cítí, že jejich vlastní stravovací návyky nejsou z morálního hlediska dostačující. Tato reakce pak může vést k frustraci a obrannému postoji, protože veganství vnímají jako výzvu pro jejich hodnotový systém.
S tím souvisí velice zajímavý paradox. Většina lidí si je vědoma toho, že by měla omezit konzumaci masa, a to nejen kvůli ochraně zvířat a životního prostředí, ale i vlastnímu zdraví. Avšak změnit stravovací návyky je pro ně často příliš náročné. Místo toho, aby masový burger vyměnili za rostlinný, mnozí volí cestu, která je pro ně pohodlnější: útočí na ty, kteří tento krok již učinili. Tento obranný mechanismus je v psychologii známý jako „do-gooder derogation“ (dehonestování nebo shazování dobrodinců).[2]
Proč útočíme na ty, kteří se chovají odpovědněji?
„Do-gooder derogation“ označuje tendenci znevažovat ty, kteří jednají odpovědněji než my, abychom se vyhnuli pocitu vlastní nedostatečnosti. Tato kritika obvykle postrádá racionální zdůvodnění a jejím jediným cílem je chránit sebehodnocení toho, kdo ji vyslovuje. Tento proces poskytuje kritizujícímu úlevu, protože mu umožňuje uniknout konfrontaci s vlastními pochybnostmi a dilematy: místo toho, aby se zamyslel například nad tím, proč jí krávy a prasata, ale nikdy by nesnědl psa nebo kočku, je pro něj mnohem snazší obvinit z pokrytectví ty, kteří se rozhodli nejíst žádná zvířata.
Ilustrovat to lze na příkladu ze života, který zažil snad každý vegan nebo vegetarián: ve skupině přátel, která pravidelně chodí do restaurace a objednává si maso, se jeden z nich rozhodne stát veganem. Místo aby ostatní jeho rozhodnutí z etických důvodů obdivovali, nebo ho alespoň respektovali, začnou se mu smát či ho zesměšňovat. Někdy ho dokonce obviňují, že jim veganství vnucuje nebo že se nad ně povyšuje. Tento člověk přitom nemusí mít úmysl někoho přesvědčovat nebo se cítit nadřazeně. Chce se jen najíst v souladu se svými hodnotami. Svou volbou ale chtě nechtě nastavuje ostatním zrcadlo – a v něm se mohou cítit nepohodlně, zvlášť pokud tuší, že jejich vlastní hodnoty nejsou v souladu s jejich činy. Jejich obranná reakce pak často nevypovídá o tom, že by byli vegani otravní, ale spíše odráží vnitřní konflikt, který si dotyční ventilují skrze útoky, ironické poznámky či shazování.
Tento mechanismus přitom není jen osobní záležitostí, ale je také součástí širšího kulturního tlaku. Ti, kteří se k němu uchylují, nepromlouvají jen k veganům, ale i k těm, kteří o veganství teprve uvažují: „Zůstaňte v normě jako my, jinak budete čelit stejnému dehonestování.“ Tímto způsobem se chrání před vlastními nejistotami a zachovávají status quo, který je pro ně pohodlný, i když se tak děje na úkor otevřenosti vůči pozitivní změně.
Cesta k širšímu přijetí veganství je stále trnitá
Studie tak nepřinesla příliš pozitivní odpověď na to, proč zůstává přijetí veganství v široké společnosti stále tak těžké. Je to otázka morální lenosti, pohodlí, kulturní setrvačnosti a společenských normativů, které nám říkají, co je „normální“ a co ne. Když se jedinec nebo skupina rozhodne vykročit z těchto norem a začne se řídit morálními hodnotami, které považují za správné, narazí na odpor nejen z okolí, ale i z hlubokých kulturních struktur, které této změně brání. Tento odpor, jak ukazuje výzkum, není založen na racionálních důvodech, ale spíše na frustraci, závisti a strachu ze změny – i kdyby měla být změnou k lepšímu.
Autoři studie však upozorňují, že i negativní pocity mohou přinášet pozitivní efekt. Mluví o fenoménu „envious prejudice“ (závistivý předsudek), kdy lidé, kteří se rozhodnou pro morálně správné chování, v ostatních sice mohou vyvolávat pocit závisti, ta však nemusí nutně ústit v agresi – může ostatní motivovat k napodobení jejich chování, což je v kontextu udržitelné a etické stravy důležitý faktor.
Závěrem
Veganství je o minimalizaci zbytečného utrpení všude tam, kde je to možné. Ačkoliv konzumace rostlinných alternativ masa stále vyvolává odpor, tento odpor není podložen relevantními argumenty. Zvířata, která jsou celý život držena v nevyhovujících podmínkách a nakonec zabíjena pro jídlo, jsou cítící bytosti schopné trpět, prožívat bolest a strach. Argumenty, které ospravedlňují jejich chov a zabíjení, jsou jen těžko obhajitelné, zejména v době, kdy máme k dispozici alternativy a můžeme přežít bez vykořisťování a zabíjení ostatních bytostí.
Pokud víme, že naše volby způsobují zbytečné utrpení, neměli bychom v nich pokračovat jen kvůli tomu, abychom se vyhnuli závisti, pohrdání nebo posměchu těch, kteří mají potíže se změnou svých návyků. Měli bychom mít odvahu zvolit etičtější cestu, která přinese prospěch nejen zvířatům, ale i našemu zdraví a planetě, která je domovem nás všech – i kdyby to měla být cesta dlouhá a trnitá.
Citace
[1] Malila, R.-M., Pennanen, K., & Luomala, H. T. (2025). Meat alternative consumers still frowned upon in Europe: Analysis of stereotypical, emotional and behavioral responses of observing others. Food Quality and Preference, 125, 105380. https://doi.org/10.1016/j.foodqual.2024.105380
[2] Minson, J. A., & Monin, B. (2012). Do-gooder derogation: The case of vegetarians. Social Psychological and Personality Science, 3(2), 124-129. https://doi.org/10.1177/1948550611415695
Text: Michal Milko, korektura: Kateřina Vaňková
