Proč pěstování plodin nezabíjí víc divokých zvířat než pastevní chov dobytka

Proč pěstování plodin nezabíjí víc divokých zvířat než pastevní chov dobytka

Autor: Anupam Katkar

Překlad: Veronika Hromádková

Představte si následující: jste polní myška žijící v poli pšenice. Jako myš máte skvělý sluch, takže snadno zachytíte zvuky, které lidé ani nemohou slyšet. Díky svým fouskům a malému vzrůstu jste extrémně citliví na vibrace způsobené velkými stroji. Přestože nemáte zrovna nejlepší zrak, oči máte na hlavě umístěné tak, že vidíte všude kolem sebe. A k tomu všemu máte bleskurychlé reflexy a dokážete uhánět rychlostí 13 km/h.

Teď si představte, že si líně vysedáváte na stonku pšenice, vdechujete svěží ranní vzduch a cítíte sluneční paprsky ve tváři. Z ničeho nic se začne chvět země a vy vidíte - mimochodem aniž byste se museli otočit - jak se k vám zlověstně blíží třítunový, čtyřválcový naftový kombajn. Co uděláte?

  1. Začnete pelášit jako o život
  2. Budete pokorně očekávat svůj osud

Paleontolog Mike Archer hlasuje pro variantu 2, což podle mě nasvědčuje tomu, že by měl trávit více času s žijícími zvířaty a méně s těmi vyhynulými.

Tento článek se nesnaží vyvrátit tvrzení jedné konkrétní osoby či článku, nýbrž prozkoumat zatvrzelou představu, která je často opakována bez jediného vědeckého důkazu: že během procesu pěstování jídla pro vegany a vegetariány je zabito více zvířat než při živočišné výrobě, a tedy je ke zvířatům ohleduplnější jíst maso. Domnívám se, že se nejedná o vědeckou debatu, ale o společenský boj o moc za přispění podpory masného průmyslu. Ale než vyvrátíme názory “odborníků”, pojďme se podívat na studie, které byly v oboru vypracovány.

Nejrelevantnější studie o vlivu strojů na myši

Anglická studie myšice křovinné

Tew a MacDonald studovali v letech 1987 až 1991 myšice křovinné, aby zjistili, jak jejich stavy ovlivňuje sklizeň obilovin[1]. V jedné ze studií chtěli zjistit, kolik myšic je zabito kombajnem, který na poli sklízí úrodu, a tak navlékli na 33 myšic rádiové obojky. Vzhledem ke vší propagandě o hromadných vyhynutích způsobených sklízením úrody by si jeden myslel, že se psychicky připravovali na myší apokalypsu. Ukázalo se, že z 33 myšic přežilo 32 - celých 97 %! Sklizeň pro ně tedy nepředstavovala téměř žádnou hrozbu.

Po sklizni bylo ze zbývajících 32 myšic 17 uloveno jejich přirozenými predátory jako lasice nebo puštík obecný. Ztráta úkrytu zjevně způsobila, že se staly zranitelnějšími, což ale myšice věděly také, a tak se přizpůsobily. Ve svých výpravách začaly být opatrnější a nepouštěly se příliš daleko, pokud to nebylo bezpečné. Mnoho z nich opustilo pole a přemístilo se do nedalekého křoví. V okolí farem se počet myšic tedy snížil o 80 %, ale ne protože by byly zabity kombajnem. Ta polovina, která byla zabita, sehrála důležitou roli v ekosystému. Bez myšic by těžko přežili predátoři jako lišky, sovy, hranostajové, kuny, jezevci a jestřábi. Zvířata v ekosystému od kočky po poštolku potřebují, aby myšice prospívaly.

Argentinská studie křečků Azarových

Křeček Azarův obývá pampy v Paraguayi, Uruguayi a východní Argentině. V roce 2005 studovala skupina argentinských vědců vliv sklizně na křečky žijící v pšeničných a kukuřičných polích[2]. Zjistili, že po sklizni opustili pole a přemístili se do travnatých ploch hraničících s poli. Díky přizpůsobivosti a ochotě se přestěhovat se dokázali vyhnout jak kombajnům, tak predátorům. Studie tedy neprokázala, že by byl počet křečků procesem sklizně významněji ovlivňován.

Německá studie hraboše polního

V roce 2002 studovali Jacob a Hempel hraboše polní žijící v polích pšenice a na pastvinách v Německu, aby pochopili, jak na jejich chování působí zemědělské praktiky[3]. V této rozsáhlé studii vybavili 85 hrabošů rádiovými obojky a studovali je před a po hnojení, kosení, sklízení a orání.

Podle očekávání zjistili, že jakékoliv odstranění úkrytu v podobě vegetace způsobené například sklízením, sečením nebo pastvou dobytka vedlo k snížené aktivitě v prostoru a ke zmenšení teritoria, tedy že hraboši necestovali daleko od svých domovů bez možnosti schovat se v porostu. Hraboši však neopustili pole - místo toho se velmi rychle adaptovali na sníženou výšku vegetace a změnili svoje zvyklosti, trasy pohybu a vzdálenost, na kterou se vydávali. Jacob a Hempel zjistili, že v podstatě jediným nebezpečím, které zemědělství pro hraboše představuje, je zvýšená šance na zabití predátorem a že se hraboši měnícímu se prostředí přizpůsobují, dokud vegetace nedoroste zpět. Data z této rozsáhlé studie v terénu, která proběhla bez zásahů vědců a zohlednila všechny relevantní zemědělské aktivity, nám ukazují, že činnosti jako sklízení úrody nepředstavují pro hraboše žádnou hrozbu. V podstatě pravý opak toho, co tvrdí samozvaní odborníci s vlastní agendou.

Indonéská studie krysy rýžové

V roce 2002 zkoumal mezinárodní tým vědců na západní Jávě populaci samic krysy rýžové a její pohyb před sklizní a po ní[4]. Tomuto druhu krysy rattus argentiventer bylo dáno nápadité jméno “krysa rýžová”, protože žije (koho by to napadlo!) v rýžových polích. A i tato studie ukazuje, jak jsou hlodavci, nehledě na druh a místo výskytu, inteligentní a přizpůsobiví. Bylo pozorováno, jak hlodavci opouštějí pole a migrují na jejich hranice a do přilehlých zalesněných oblastí. Stejně se chovají i krysy rýžové v Indonésii. Ty žijí na neupravených hranicích polí a do kultivovaných částí chodí shánět potravu. Když je rýže sklizena, přesunou svou základnu přímo do rýžových polí, kde zůstávají velké stohy schnoucí rýže. Přestože se teritorium krys dočasně sníží o 67 % a vzdálenost, na jakou se vydávají za potravou, se sníží o 35 %, krysy se ve skutečnosti přesunou v průměru o 367 metrů, aby prozkoumaly potenciálně lepší příležitosti v okolí!

Abych znovu zdůraznil očividné: sklízení plodin nevedlo k zabití tisíců, stovek, dokonce ani pár krys rýžových. Přestože sklizeň zvyšuje riziko jejich úmrtí vinou predátora (což je ovšem přirozená část života každého hlodavce), žádná z kontrolovaných krys ve skutečnosti nebyla během studie ulovena. Na rozdíl od hrabošů polních krysy zůstávaly v polích další 2 nebo 3 týdny - možná protože to byla lepší varianta, než hledat přístřeší jinde.

A co myší mláďata?

Dobrá, ale i pokud připustíme, že malí živočichové obvykle nebývají zraněni zemědělskými stroji a dokážou se přizpůsobit rizikům, která vznikají při ztrátě úkrytu, jak je to s mláďaty myší? Proč veganům nezáleží na myšátkách? Jsou tak malá, slepá a bezmocná! Je ironické, že ti lidé, kterým puká srdce nad novorozenými myškami, necítí stejný soucit s novorozenými kuřátky, která jsou v rámci vaječného průmyslu házena do mlýnků nebo s malými býčky umírajícími pro produkci mléka. Pro vegana je smrt i jediné myšky tragédie. S čím mám ale hlavní problém, je masný průmysl a jeho zastánci zneužívající tyto ztráty ve snaze zdiskreditovat veganský způsob života[5]. Takže i když uznávám, že smrt byť jen jedné myšky je bolestná ztráta, pojďme si dát věci do perspektivy.

Průměrný život hlodavce trvá podle konkrétního druhu něco mezi 12 a 36 měsíci (menší druhy žijí kratší dobu). Mláďata hlodavců bývají obvykle odstavena do třetího týdne věku, načež opouští svá hnízda a socializují se se svými vrstevníky, než se vydají do světa. Za předpokladu, že se hlodavec dožije 15 měsíců (60 týdnů), je mládě závislé na potravě a ochraně poskytované rodiči pouze 5 % svého života. Porovnejte si to s lidmi, kteří jsou na svých rodičích (popřípadě společnosti) závislí do 15 let, tedy 20 % svého života, pokud počítáme s délkou života 75 let. Nebo se slony, kteří také potřebují mateřskou péči prvních 20 % svého života. Nebo se lvy, kteří jsou na svých matkách a tetách závislí do tří let (16 % až 20 % života). Tím chci říct, že je dost úžasné, že takový hlodavec se o sebe zvládne postarat po 95 % svého života! A že až se příště kombajn hrozivě rozjede směrem k malinkaté polní myšce, je 95 % šance, že ta myška nebude slepá a bezbranná.

Proč koupě masa zabíjí víc myší, ptáků a další, vysvětluje prostá aritmetika

Většina lidí si představuje, že je dobytek chován na orosených pastvinách, kde si celé dny líně přežvykuje zelenou trávu, čmuchá fialky a pozoruje bzučící čmeláky. Myslí si, že velkochovy jsou ošklivou realitou pro “některá” zvířata - a rozhodně ne pro ta, která oni sami jedí. Jen málo lidí tuší, jak moc rozšířenou praktikou velkochovy jsou. Celosvětově je podle FAO (Organizace pro výživu a zemědělství - pozn. překl.) krmeno obilím 91 % veškerého hovězího dobytka[6], v industrializovaných zemích jako třeba Spojené státy americké je to číslo ještě vyšší - zhruba 97 %[7]. Takže pokud jíte maso, je velmi vysoká šance, že kráva ze které pochází, byla krmena obilím, i pokud je na obalu nápis typu “z volného výběhu”.

A protože je téměř všechen světový dobytek krmen obilím, je vcelku zjevné, že produkce masa ohrožuje divoká zvířata stejně, jako když je obilí pěstováno pro přímou spotřebu lidmi. Celosvětově je 40 % veškerého obilí zkrmeno dobytkem, ve Spojených státech více než 70 % a v některých zemích je to číslo dokonce ještě vyšší. Takže i pokud tvrdíte, že “Sklizeň je rozsudek smrti pro nevinné myšky! Vegani jsou vrazi hlodavců!!!”, nic to nemění na faktu, že pokud by neexistovala poptávka po mase, divokých zvířat by neumírala ani třetina, co umírá nyní. Jednoduchá matematika.

Pokud jste malinká myška, život na pastvině nemusí být tak idylický

Někteří lidé chtějí “dělat správnou věc”, a tak si připlatí za maso označené etiketami jako “chováno na pastvině” nebo “krmeno trávou”, protože upřímně věří, že je to pro životní prostředí lepší. Pokud jste jedním z těchto svědomitých konzumentů, asi věříte, že tím ochráníte všechny ty myšky, hraboše a pískomily, kteří žijí na pastvině - a producenti masa jsou určitě rádi, že si to myslíte. Ve skutečnosti však spásání trávy vede ke stejnému výsledku jako sklízení kombajny: mění dlouhé a bujné trsy trávy v cosi, co spíše připomíná ježčí bodliny. Z výzkumů vyplývá, že na pastvinách jsou drobná zvířata v ještě větším nebezpečí, protože hranice pastvin na rozdíl od polí nezůstávají nedotčené a zvířata nemají kam utéct.

Americká studie hrabošů ukázala, že jejich populace klesá až o 50 %, pokud je pastvina sekána nebo spásána[8]. To je hodně mrtvých a nezvěstných hrabošů! Ti, kteří nezemřeli, trpěli “narušenými sociálními strukturami” a těhotné samice hrabošů byly nuceny opustit svá teritoria a hledat nové domovy. Toto není ani zdaleka jediná studie dokazující, že pastva způsobuje rozsáhlou devastaci divoké zvěře. Následují průkazné citace z dalších studií:

Velcí býložravci se živí stejným rostlinstvem jako mnoho hlodavců, čímž potenciálně vzniká boj o potravinové zdroje. Spásáním a udupáváním redukují vegetaci, což může vést k poničení hnízd hlodavců a k vystavení malých savců predátorům. Tyto faktory přispívají k snižování druhového bohatství.
- Froeschke a Matthee, 2014 [9]

Přestože sovy zřejmě preferují oblasti se skrovnou vegetací, přeměna celé pastviny intenzivní pastvou dobytka by zdecimovala množství malých savců.
- Marsh a kolektiv, 2014 [10]

Nespásaná oblast měla o 45 % víc travního porostu, různorodější skladbu trav a podstatně víc býlí než spásaná pastvina. ... Vícero studií prokázalo, že vyloučení dobytka může urychlit růst dřevin na pláních jihozápadu USA. … Hojnost některých zvířecích druhů ve spásané krajině může být cenným indikátorem desertifikace. … Zdá se, že spásání obecně prospívá ptákům na úkor hlodavců.
- Bock a kolektiv, 1984 [11]

Navzdory relativně krátké historii spásání porostu dobytkem ve zkoumaném regionu se zdá, že skladba vegetace se pozměnila na místech, kde docházelo k intenzivnější pastvě. V oblastech, kde historicky docházelo k menší intenzitě pastvy, měl rostlinný porost sklon dorůstat větší výše.
- Frank a kolektiv, 2013 [12]

Drobná odbočka od tématu

V roce 2003 napsal profesor Stephen Davis odborný článek, kde tvrdí, že praktiky jako mechanická sklizeň zabijí víc zvířat na hektar než spásání dobytkem, a proto by mohlo být etičtější jíst velké býložravce (doporučuje krávy, ne slony nebo koně) než pěstovat plodiny[A]. To bylo hudbou pro uši příznivců masového průmyslu, kteří tuto zprávu rádi šířili, přestože byla téhož roku přesvědčivě vyvrácena. Davisovo tvrzení totiž nebylo podloženo žádným výzkumem v terénu. Záměrně si vybral data, která mu vyhovovala a provedl zjevně nesprávné výpočty. Davis předpokládal, že pastva dobytka zabije pouze polovinu divokých zvířat na hektar než pěstování plodin, aniž by provedl jedinou kontrolní studii. Ale mýlil by se, i kdyby toto číslo bylo přesné. K vypěstování stejného množství bílkoviny z dobytka krmeného pastvou je potřeba desetkrát tolik půdy než k vypěstování stejného množství bílkoviny ze sóji či kukuřice. Gaverick Matheny Davisovo tvrzení kompletně vyvrací a vysvětluje, že i za použití čísel, které Davis předkládá, vede dieta průměrného vegana k smrti 0,3 zvířete ročně, zatímco dieta všežravce, který jí “etické” hovězí, způsobí smrt 1,5 divokého zvířete ročně[B]. Krom toho většina lidí jí maso krav krmených obilím.

Chovatelé dobytka divoká zvířata aktivně zabíjejí

Pokud jste obzvlášť citlivé nátury, špatně naladění, nebo máte sklony k nevolnosti, asi byste neměli číst následující odstavce. Jsem si jist, že jste si vědomi toho, co se stane, když zájmové skupiny lobují za to, aby vláda použila veřejné zdroje - peníze daňových poplatníků - k prosazení vlastních zájmů. Určitě víte, co udělala se světovou ekonomikou záchrana bank (záchrana amerických a jiných bank v roce 2008 - pozn. překl.). A že ropné firmy budou za zničení mořského ekosystému tak akorát plácnuty přes prsty. Nebo jak výrobci aut na pohonné hmoty brzdí pokrok ve vývinu elektrických vozidel, nebo že průmysloví lobisté utratili miliardy (za média a politiky), aby zmátli veřejnostohledně nepopiratelného faktu klimatických změn.

Co pravděpodobně nevíte, je to, kolik divokých zvířat je zabito na popud chovatelů dobytka. Mnoho z nás ví o kruté realitě velkochovů a jatek, o škodě způsobené farmáři na amazonském deštném lese a dokonce o všech mořských rybách, které kvůli chovu dobytka umírají. Já však mluvím o divokých zvířatech, která jsou zabita přímo na příkaz chovatelů dobytka. I když dobytek nikdy ani nenapadla. Zabita za peníze daňových poplatníků.

Toto se děje po celém světě. V Americe a Kanadě jsou vlci a kojoti pravidelně tráveni, chytáni nebo stříleni za to, že ujídají farmářům ze zisku. Psouni stepní za to, že žerou trávu, a divoké husy za hnízdění a kálení. Ve Spojeném království je situace podobná - zvířata jako jsou jezevci se střílejí za to, že údajně maří výdělky chovatelům krav na mléko. V Austrálii zabili v posledních dvaceti letech téměř 90 miliónů klokanů pod záminkou, že jejich množství “zamořuje” okolí (a já si myslel, že v tomhle případě jsou krávy a ovce nepůvodní a invazivní druhy). Jednou za čas někdo vytvoří petici nebo zorganizuje protest, a konkrétní případ se tak dostane do médií. Z toho ale není zjevné ohromující množství zabitých zvířat. Zabitých často přímo vládními organizacemi, skrytě a za peníze daňových poplatníků. Zabitých v zájmu soukromých podniků a v zájmu jednotlivců, jen aby chovatelé dobytka vydělali trochu víc peněz. K zabíjení se používají taktiky jako plynování, chytání zvířat do ocelových pastí, kde zmrzačená umírají hladem, využívání loveckých psů, pohřbívání zaživa v norách, střílení z helikoptér a dokonce i odpalování fosforových bomb k zabíjení stovek bezbranných mláďat.

Můžete se koneckonců přesvědčit na vlastní oči. Zde je veřejně přístupný záznam divokých zvířat zabitých v roce 2014, vypracovaný příhodně pojmenovaným oddělením Wildlife Services (Organizace na ochranu divoké zvěře - pozn. překl.). Na žádost lobistů chovatelů dobytka zabilo USDA (Ministerstvo zemědělství USA - pozn. překl.) okolo 322 vlků, 580 medvědů černých, 800 rysů, 61 700 kojotů (a zničili 425 domovů), 5500 jelenů, 300 jezevců, 2950 lišek, 8600 hlodavců (a zničili 1162 domovů) a 16 000 psounů (a zničili 73 560 domovů). Kromě těchto masakrů systematicky zabili 22 500 bobrů, 325 000 kosů, 4000 kardinálů, 730 divokých koček, 2090 lysek, 16 560 kormoránů, 542 231 vlhovcovitých, 20 600 vran a havranů, 112 200 holubů a holubic, 6400 frankolínů, 21 400 hus, 100 730 vlhovců nachových, 800 zajíců, 2560 svišťů (a zničili 1600 domovů), 5500 skunků (a 30 hnízd) a 5000 supů. Dohromady zabili 2 713 570 divokých zvířat, zničili jim 79 845 domovů a přes 27 632 200 připravili o jejich původních teritoria. To vše za jediný rok.

A přívrženci velkochovu dobytka si stěžují, kolik myší je údajně zabito při pěstování jídla pro vegany.

Závěrem

Kontroverze ohledně etiky veganské diety je v mnoha ohledech podobná té okolo změny klimatu. Téměř všechny důkazy ze studií provedených v terénu a z kontrolních experimentů jasně ukazují, že změny klimatu jsou jednak významné a jednak způsobené lidskou činností. A přesto průmyslové svazy vytvořily za pomocí reklam, placených článků a najatých “expertů” kontroverzi. Jim nezáleží na tom, jestli mají pravdu. Jejich záměr je vytvořit alternativní příběh, zasít v mysli zákazníka, v mysli běžného člověka, semínko pochybností. A proto jsou pro běžného člověka klimatické změny vědecky nepodložené anebo blahodárné, evoluce je “pouze teorie” a vegani jsou arogantní pokrytci.

Na jedné straně je toto překrucování faktů poháněno chamtivostí korporací, průmyslem, který si chce udržet status quo. Na straně druhé je horlivě podporováno některými konzumenty masa - běžnými lidmi - kteří jsou kvůli své volbě životního stylu v defenzivě. Takoví lidé se nechtějí účastnit jakékoliv změny, chtějí mít vždy pravdu a cítí se ohroženi čímkoliv, co je v rozporu s jejich domněnkami, zvyky a vzorci uvažování.

A tak se stane, že vznikají články jako ten napsaný Mikem Archerem. Takové články jsou kupodivu psány vědci, kteří prohlašují bizarní tvrzení, aniž by je podepřeli citacemi či zdroji (já vědec nejsem, a přesto má tento článek 14 odkazů). Jejich volba slov, nadpisu a anotace je jasně mířenou provokací na vegany, možná proto aby ukvapeně zareagovali a řekli něco hloupého. Jsou napsány paleontology, kteří stejně jako fyzik a lobbista tabákového průmyslu a velkých petrochemických korporací S. Fred Singer píšou o tématech, ve kterých nejsou odborníky. Jeden ze Singerových článků byl napsán pro The Conversation (internetové médium - pozn. překl.), které je financováno CSIRO (Organizace vědeckého a průmyslového výzkumu Commonwealthu - pozn. překl.), úzce spolupracujícím s korporacemi velkochovů dobytka. Je proto těžké brát jejich výroky o nezaujatosti vážně. Singerovou životní prací paradoxně bylo přivést zpět tasmánského tygra pomocí klonování. Ten vyhynul právě důsledkem velkochovu dobytka, protože byl vnímán jako škodná. Skoro by to bylo k smíchu, kdyby to nebylo k pláči.

Společenská změna, dokonce ani neuvěřitelně pozitivní změna, není snadná. Jsme emocionální bytosti a naše volby v roli konzumentů jsou poháněny spíše zvyklostmi a kulturou než tím, co je v našem nejlepším zájmu. A tak musí být informace volně a jasně šířeny v naději, že jednoho dne převládne zdravý rozum nad egoistickou potřebou mít vždy pravdu. Proto musí být škodlivá lež, že vegani způsobují víc zvířecích smrtí než ti, co jedí maso, rozdrcena pokaždé, když vyraší na povrch.


Odkazy:

[1] Tew, T. E., & Macdonald, D. W. (1993). The effects of harvest on arable wood mice Apodemus sylvaticus. Biological Conservation, 65(3), pp. 279-283. Available at: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/000632079390060E

[2] Cavia, R., Villafañe, I. E. G., Cittadino, E. A., Bilenca, D. N., Miño, M. H., & Busch, M. (2005). Effects of cereal harvest on abundance and spatial distribution of the rodent Akodon azarae in central Argentina. Agriculture, ecosystems & environment, 107(1), pp. 95-99. Available at: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0167880904002944

[3] Jacob, J., & Hempel, N. (2003). Effects of farming practices on spatial behaviour of common voles. Journal of Ethology, 21(1), pp. 45-50. Available at: http://link.springer.com/article/10.1007/s10164-002-0073-8#page-1

[4] Jacob, J., Nolte, D., & Hartono, R. (2003). Pre-and post-harvest movements of female rice-field rats in West Javanese rice fields. Available at: http://digitalcommons.unl.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1249&context=icwdm_usdanwrc

[5] This, by the way, is a logical fallacy known as Moral Equivalence.

[6] De Haan, C., Steinfeld, H., & Blackburn, H. (1997). Livestock & the environment: Finding a balance (p. 115). Rome,, Italy: European Commission Directorate-General for Development, Development Policy Sustainable Development and Natural Resources. Available at: http://www.fao.org/docrep/X5303E/x5303e00.htm#Contents

[7] Data from the National Resources Defense Council. Available at: http://www.nrdc.org/food/better-beef-production/feedlot-operations.asp

[8] Edge, W. D., Wolff, J. O., & Carey, R. L. (1995). Density-dependent responses of gray-tailed voles to mowing. The Journal of wildlife management, pp. 245-251. Available at: http://www.jstor.org/stable/3808937?seq=1#page_scan_tab_contents

[9] Froeschke, G., & Matthee, S. (2014). Landscape characteristics influence helminth infestations in a peri-domestic rodent-implications for possible zoonotic disease. Parasites & vectors, 7(1), pp. 1-13. Available at: http://www.biomedcentral.com/content/pdf/1756-3305-7-393.pdf

[10] Marsh, A., Wellicome, T. I., & Bayne, E. (2014). Influence of vegetation on the nocturnal foraging behaviors and vertebrate prey capture by endangered Burrowing Owls. Avian Conservation and Ecology, 9(1), 2. Available at: http://www.researchgate.net (PDF)

[11] Bock C.E., Bock J.H., Kenney W.R. & Hawthorne V.M. (1984) Responses of birds, rodents, and vegetation to livestock exclosure in a semidesert grassland site. Journal of Range Management, 37, pp. 239-242. Available at: https://journals.uair.arizona.edu/index.php/jrm/article/view/7711/7323

[12] Frank, A. S., Dickman, C. R., Wardle, G. M., & Greenville, A. C. (2013). Interactions of grazing history, cattle removal and time since rain drive divergent short-term responses by desert biota. Available at: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3713037/

[A] Davis, S. L. (2003). The least harm principle may require that humans consume a diet containing large herbivores, not a vegan diet. Journal of Agricultural and Environmental Ethics, 16(4), pp. 387-394. Available at: https://link.springer.com/article/10.1023/A:1025638030686

[B] Matheny, G. (2003). Least harm: A defense of vegetarianism from Steven Davis’s omnivorous proposal. Journal of Agricultural and Environmental Ethics, 16(5), pp. 505-511. Available at: http://fewd.univie.ac.at/fileadmin/user_upload/inst_ethik_wiss_dialog/Matheny__G._2003_Defense_of_Veg__in_J._Agric_Ethics.pdf


Zdroj: FreeFromHarm, Překlad: Veronika Hromádková, Korektura: Silvestr Vandrovec Špaček

Líbil se vám článek? Sdílejte!

Vytisknout  

Podpořte Soucitně

 

Související články

Jak je to s rizikem zlomenin u veganů?
Jak cítí zvířata a hmyz? Vědci znají odpovědi
Vítězství sóji nad steakem? Nejnovější průzkum mění pohled na rostlinnou stravu
No Internet Connection