Autor: 
Benjamin Zephaniah
Překlad: Denisa Hobbs
Jsem veganem od svého dospívání – ne kvůli zdraví nebo životnímu prosředí, ale proto, že zvířata jsou cítící bytosti. A chci ohledně toho být upřímný.
Myslím, že jsem si ještě nikdy nedal novoroční předsevzetí. Ale letos přestanu lidem říkat, že nejím maso. Ne proto, že bych ho jedl – nejím ho. Ale když lidem říkám, že nejím maso, je to jen ze slušnosti. Používám tahle slova, protože nechci nikoho urazit. Takže odteď budu upřímnější. Prostě budu lidem říkat, že nejím zvířata.
Když jsem se rozhodl přestat jíst zvířata, bylo mi devět. Moje sestra-dvojče a já jsme byli jediné černošské děti ve škole. Zažil jsem rasismus ve třídě i mimo ni, takže na hřišti jsem často sedával stranou a povídal si s místními kočkami. Když se kočky neukázaly, povídal jsem si s ptáky a včelami. Kupodivu jsem se nikdy nesetkal s rasistickým zvířetem. Některá se ke mně přibližovala ustrašeně, některá se se mnou potřebovala setkat víckrát, než se odvážila blíž, ale nikdy to netrvalo moc dlouho a skamarádili jsme se. A pak jsme spolu trávili čas.
I když jsem zvířata chtěl přestat jíst už tehdy, dospělí mi nutili kousky masa až do mých jedenácti, kdy jsem se stal vegetariánem. Tehdy jsem si dupnul a prosadil si svou. Moje matka si myslela, že z toho zase vyrostu. Až do mých třinácti, kdy jsem se stal veganem a nikdy toho nelitoval. Takže si ani nepamatuju, jak maso chutná.
O maso samotné mi ale ani tak nejde. Myslím, že stát se veganem ze zdravotních důvodů je skvělé. Pro veganství taky existují závažné environmentální důvody. Rostlinná strava může snížit produkci obávaných emisí až o 70 % a nejde jen o skleníkové plyny. Mluvím i o dalších neřádech jako ty strašné okyselující a eutrofizující emise způsobené intenzivním zemědělstvím. Po celém světě se víc a víc lidí stává vegany a kdyby se všichni rozhodli stravovat rostlinně, mohli bychom ušetřit přibližně 75 % zemědělské plochy.
Foto: John Kannenberg, CC BY-NC-ND 4.0
Ale já to mám jednoduché. Jsem vegan, protože miluju zvířata. Když říkám, že nejím maso, cítím, že to není celá pravda. Vadí mi jeho pach. Možná za to může trauma. Jednou v noci, koncem osmdesátých let, jsem se procházel Bejrútem, který byl tehdy považován za nejnebezpečnější město světa, a najednou jsem narazil na hromadu hořících těl. Na ten zápach nikdy nezapomenu. Když dnes cítím pach vařených zvířat, ta hrůzná noc se mi vrací.
Když jsem přestal jíst zvířata, řekl jsem své matce, že nejím své přátele.
Jako dospělý jsem se dozvěděl, že George Bernard Shaw řekl to samé dlouho přede mnou. Jedna moudrá žena prohlásila: „Nejím nic, co má obličej,“ a jeden můj jamajský kamarád nedávno řekl: „Nejím nic se zadkem.“ Rozhodně nechci samoúčelně urážet lidi, co jedí zvířata. Prostě jen chci volit slova upřímně. Nejsem milovník domácích mazlíčků. Jsem milovník zvířat. Nevyčleňuju určitá zvířata, která mi přijdou roztomilá, abych je mohl hladit, když sedím na gauči a koukám na televizi.
Vlastně ani nemám oblíbené zvíře. Prostě si nemyslím, že zvířata tu jsou pro moje pobavení nebo aby mi zvedla náladu. Když se podívám zvířeti do očí, nejen, že mu vidím do duše, vidím taky cítící bytost, která může mít podobné zájmy jako já. Jako je potřeba jídla, úkrytu a pohodlí, o lásce ani nemluvě. Takže i kdyby živočišný průmysl měl nulový dopad na životní prostředí a moje zdraví bylo v nejlepším pořádku bez ohledu na stravu, pořád bych nedokázal jíst zvířata.
Jednou jsem se rozhodl, že se nikdy nebudu ptát lidí, jestli jsou v pohodě, pokud to nemyslím vážně a nejsem připraven jim naslouchat a pomoct, pokud v pohodě nejsou. Kdysi dávno jsem se rozhodl, že nikdy nebudu říkat lidem, že se jim ozvu, pokud to nemyslím vážně. Dokonce ani lidem neříkám, že je rád vidím, pokud to nemyslím vážně. Prostě chci, aby moje interakce s lidmi byly upřímné. O mase vlastně ani vůbec nic nevím. Nepřemýšlím o něm, když ležím v posteli. Takže od letoška budu lidem říkat pravdu. Nejím zvířata. Ale vám to říkat nemusím, vy už to víte.
Autorem článku je britský básník a spisovatel.
Zdroj: The Guardian, překlad: Denisa Hobbs, korektura: Filip Kostka
