Autor: Michael Slezak, New Scientist
Překlad: Silvestr Vandrovec Špaček
Když přestanete konzumovat maso, snížíte tím množství emisí CO2, které má na svědomí vaše strava, i na méně než polovinu. Toto číslo představuje mnohem vyšší podíl, než jaký předpokládaly dřívější odhady, a jeho výpočet vychází ze studie skutečných jídelníčků respondentů.
Ze všech námi emitovaných skleníkových plynů připadá na vrub produkce potravin asi čtvrtina. Není ale zcela jasné, kolik by bylo možné skutečně ušetřit, kdybychom vyměnili hovězí steaky za tofu burgery. Podle některých odhadů by přechod na vegetariánství umazal 25 procent emisí generovaných potravinami. Vše ale závisí na tom, co byste začali jíst místo masa. V některých případech by mohl být objem emisí dokonce vyšší.
Peter Scarborough a kolektiv z Oxfordské univerzity proto sesbírali údaje o skutečných jídelníčcích více než 50 000 lidí ve Velké Británii a vypočetli jejich potravinovou uhlíkovou stopu.
„Jde o první publikaci, která tento rozdíl potvrzuje a kvantifikuje,“ uvádí Scarborough.
Stop emisím
Zjistili, že by to mohlo být přínosné velmi. Kdyby se člověk, který denně sní přes 100 gramů masa – což je jeden menší řízek – stal veganem, jeho potravinová uhlíková stopa by se scvrkla o 60 procent, což odpovídá ekvivalentu 1,5 tuny oxidu uhličitého za rok.
Když podle střízlivějšího scénáře stejný konzument více než 100 gramů masa denně omezí jeho množství na 50 gramů, sníží svoji potravinovou uhlíkovou stopu o třetinu. Ušetří tak téměř tunu CO2 za rok, což zhruba odpovídá běžnému zpátečnímu letu z Londýna do New Yorku.
Pescetariáni, kteří jedí jenom maso ryb, mají uhlíkovou stopu zapříčiněnou potravinami skoro na úrovni vegetariánů, které převyšují jen o 2,5 procenta objemu emisí. Nejlépe se mohou cítit vegani. Jejich strava má oproti vegetariánům, kteří pořád konzumují vejce a mléko, na svědomí emise o 25 procent nižší.
„Obecně vzato u jídelníčků, které obsahují méně masa, je jasná a výrazná tendence k nižším emisím skleníkových plynů,“ shrnuje Scarborough.
Kde šetřit?
Existují i jiné způsoby, jak snížit svoji uhlíkovou stopu, například méně létat a jezdit autem, ale podle Scarborougha bude změna stravovacích návyků pro mnoho lidí jednodušší. „Podle mého názoru je snadnější změnit svůj jídelníček než způsob cestování, ale ne každý s tím musí souhlasit.“
„Tento výzkum přináší pádné argumenty, že méně masa v jídelníčku znamená méně skleníkových plynů,“ říká Christopher Jones z University of California v Berkeley.
Jones v roce 2011 porovnával způsoby, jakými se snaží omezovat své emise americké domácnosti. Ačkoli strava nepatří mezi největší zdroje emisí, byla to oblast, kde lidé mohli udělat největší změny s nejmenšími náklady, tím že omezili plýtvání potravinami a spotřebu masa. Jones vypočítal, že s každou ušetřenou tunou emisí CO2 každá domácnost ušetřila také 600 – 700 dolarů (Environmental Science & Technology, DOI: 10.1021/es102221h).
„Američané vyplýtvají asi třetinu potravin, které kupují, a konzumují v průměru o 30 procent kalorií více, než je doporučené množství,“ uvádí Jones. „V případě Ameriky by mělo snížení množství kupovaných potravin a jejich fyzické konzumace na emise skleníkových plynů ještě větší efekt než snížení spotřeby masa.“
Zdroj: Michael Slezak, New Scientist, 26. června 2014
Odkaz na publikaci: Climatic Change, DOI: 10.1007/s10584-014-1169-1
