Autor:
Překlad: Martin Čejka
Jsem docela typický americký tvrďák.
Vyrůstal jsem na farmě v Iowě, kde jsem pomáhal své rodině chovat a zabíjet prasata a krávy a později jsme se přestěhovali do obce s padesáti obyvateli. Nějaký čas jsme vedli restauraci, která nabízela standardní tučnou stravu: slaninu, hamburgery a smažená kuřata. Když mi bylo 19, opustil jsem domov a na 4 roky jsem šel do námořní pěchoty a pak vstoupil do řad městské policie ve Washingtonu. Pracoval jsem v komandu zatýkajícím podezřelé hledané za vraždy, krádeže a znásilnění a později jsem dohlížel na prezidentovu doprovodnou jednotku. Byl jsem povýšen na kapitána a minulý podzim jsem po 25 letech služby odešel do důchodu.
Roky jsem pil alkohol a kouřil. Stále posiluji a jezdím s velkým pickupem, kterému říkám Bruno. V práci i doma jsem vždy dodržoval striktní disciplínu. Takže když mi moje náctiletá dcera před několika lety řekla, že se stala vegankou, udělal jsem něco, co by ve stejné situaci udělalo mnoho přísných rodičů. Dal jsem jí jednoduchou volbu: Buďto bude jíst jídlo, které uvařím, nebo odejde.
Dnes mám stejné pravidlo pro kohokoliv, kdo vkročí do mého domu. Až na to, že teď vařím 100% vegansky - žádné maso, vejce ani mléčné výrobky. Kdyby byly věci po mém, každý Američan by udělal podobné rozhodnutí. Co mě přimělo ke změně?
Jsem přímočarý pragmatik a doma dělám vše od mytí nádobí po vaření. Přestože jsem si z dcery nejprve dělal srandu, její rozhodnutí mě donutilo se zamyslet. Začal jsem číst knihy na toto téma a zkoušel hledat chyby v jejích argumentech. Ukázalo se, že její fakta byla potvrzována odborníky na všech stranách: doktory, výzkumníky, výživovými poradci, trenéry fitness - všemi kromě samotného masného průmyslu.
A vzpomněl jsem si na své příbuzné. Můj otec měl v srdci sedm stentů (trubička sloužící k roztahování tepen) a zemřel na infarkt, když mu bylo 69. Mojí matce, která má cukrovku II. typu, byl v květnu voperován čtyřnásobný by-pass. Na rodinných setkáních mě vždycky zamrazí, když členové rodiny polykají prášky a píchají si do boků injekce s inzulínem a během toho mi říkají, že by se nikdy nemohli vzdát masa ani sýrů.
Většina Američanů by řekla totéž. Zdravotní stav Američanů je mizerný nade všechny meze. Máme větší šanci umřít kvůli špatné stravě než kvůli čemukoliv jinému. Míra chronických nemocí způsobených stravou, jako třeba infarktu, cukrovky, vysokého krevního tlaku a obezity nezvladatelně roste. Stejně tak množství peněz, které utrácíme za léčení těchto nemocí: je to asi 75 % ze dvou bilionů dolarů, které náš národ utratil za zdravotní péči v roce 2012.
Tento problém nepostihuje pouze americké civilisty, ale taky armádu a policejní složky. Obezita je hlavní příčinou vojenské neschopnosti a podle Mission: Readiness (armádní organizace, která se soustředí na výchovu dětí) vyjde 300 vysloužilých generálů a admirálů Ministerstvo obrany ročně na 1 miliardu dolarů. Chronické nemoci také ve velké míře ovlivňují veterány: každý čtvrtý má cukrovku a téměř 80 % nadváhu nebo obezitu.
Policisté na tom nejsou líp. Vymáhání práva je podle analýzy z American Journal of Preventive Medicine ta "nejtlustší" profese v Americe. Vtipy o koblihách stranou, více než 40 % policistů, hasičů a sekuriťáků trpí obezitou. Policisté mají 25x větší šanci umřít na poruchy spojené s nadváhou, například na infarkt, než v boji proti zločinu.
V padesáti jsem odešel z policejní jednotky do důchodu. Kdybych pokračoval ve stejném životním stylu a stravovacích návycích jako většina mých kolegů, mohl bych očekávat, že do pěti až deseti let zemřu.
Je směšné, že ti, kdo mají ochraňovat obyvatele této země, sami zoufale potřebují ochranu - proti naprosto vyhnutelným nemocem, ničemu jinému. Protože nejím živočišné produkty, moje riziko rakoviny je jen zlomkem průměru. Dnes vážím stejně jako jsem vážil ve 21 letech. Vsadil bych své životní úspory, že na rozdíl od mnoha svých příbuzných a kolegů z armády a policie nikdy nedostanu infarkt ani cukrovku.
Jako policejní kapitán jsem byl známý jako tvrďák, co nepřijímá žádné výmluvy. Jakmile jsem se dal na rostlinnou stravu, předal jsem svým důstojníkům zprávu, kterou by měly slyšet celé Spojené státy: Když jíte maso nebo jiné živočišné výrobky, hrajete se svým zdravím hru, kterou nemůžete vyhrát. Chce to odvahu a disciplínu vykašlat se na ten odpad a "vyčistit" si talíř.
Udějejte to, co jsem udělal já, a co udělalo i mnoho mých skvělých kolegů: vyměňte koblihu ke snídani za smoothie. Vyměňte ten kuřecí sendvič za burger z černých fazolí. Vaše zdraví - a vaše rodina - vám poděkují.
Robert Atcheson je bývalý kapitán městské policie ve Washingtonu, který odešel do důchodu na konci roku 2014 po 25 letech služby.
Zdroj: USA Today (původní název: Praví muži maso nejí)
