[The Guardian] Kampaň „Stop the Machine“ (Zastavme mašinérii) si klade za cíl ukončit praktiky, které se používají při výrobě potravin a které ohrožují biodiverzitu a divoce žijící zvířata po celém světě.
Autor knihy Farmagedon a ředitel mezinárodní nevládní organizace Compassion in World Farming (CIWF) Philip Lymbery u příležitosti zahájení globální kampaně Stop the Machine řekl, že kdybychom upustili od monstrózního a pustošivého systému průmyslových velkochovů, který ohrožuje biodiverzitu a divoce žijící zvířata na naší planetě, každý rok bychom mohli nakrmit o 4 miliardy lidí více.
V současnosti se průmyslově chovaným zvířatům zkrmí 35 % veškerého vypěstovaného obilí (a naprostá většina sojové moučky), které by jinak mohlo nasytit lidstvo. Podle Lymberyho je tento přístup „nehospodárný a neefektivní“, jelikož zisk z obilím krmených zvířat v podobě mléka, vajec a masa, je v porovnání s tím, kolik vody a krmiva zvířata spotřebují, velmi malý. „Krmiva pro užitková zvířata si nepřijatelnou měrou nárokují potravinový průmysl,“ pronesl.
Zejména rozvojové země v posledních letech zaznamenaly výraznou zemědělskou expanzi. Nezávislá organizace Land Matrix zjistila, že po celém světě bylo v posledních patnácti letech pro účely zemědělství zabráno 40 milionů hektarů půdy, přičemž téměř polovina z této zabrané plochy leží v Africe.
O dopadech této expanze se zatím můžeme jen dohadovat, ale již víme, že v posledních 40 letech klesl počet divoce žijících zvířat o polovinu. „Před deseti tisíci lety zaujímali lidé a užitková zvířata přibližně 0,1 % z celosvětového počtu velkých obratlovců,“ řekl Tony Juniper, který dříve stál v čele organizace Friends of the Earth. „Nyní je to asi 96 %. Diskuze o tomhle problému je skutečně na místě.“
Autoři kampaně také připravili výstavu v londýnském Přírodopisném muzeu, která odhaluje jednoznačnou souvislost mezi průmyslovým zemědělstvím a zánikem divoce žijících zvířat. Například odkrývá katastrofické dopady, které měl rozmach obchodu s palmovým olejem na populaci slona sumaterského, jehož habitat (místo výskytu, pozn. překl.) byl z více než poloviny zdevastován a nahradily jej palmové plantáže. Počty slonů v této oblasti rychle klesají.
Hladový krk lidstva
Stokrát omílaný argument, že velkochovy jsou k uživení lidstva nezbytné, už prostě neobstojí, tvrdí Lymbery a dodává, že pokud by lidé přestali marnotratně spotřebovávat vypěstované obilí na výkrm zvířat, dokázali bychom uživit o 4 miliardy lidí více. Domnívá se, že je mnohem efektivnější a zdravější vypustit krávy na pastviny a drůbež a prasata chovat ve venkovních výbězích, kde si mohou shánět potravu samy, případně je dokrmovat zbytky jídel. Lymbery ze svých výpočtů, pro které použil údaje Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) OSN, zjistil, že celosvětová sklizeň obilí za rok 2014 poskytuje dostatek kalorií pro uživení více než 15 miliard lidí (současná světová populace činí 7,5 miliardy), ale velká část úrody se buď vyhodí, nebo se použije jako krmivo pro zvířata.
Některá zemědělská odvětví však vyjadřují svůj nesouhlas. Mluvčí za britský Národní svaz zemědělců říká: „Díky dobrým podmínkám pro růst trávy, které naše země nabízí, se většina hospodářských zvířat ve Velké Británii může pást venku a i z toho důvodu jsou vyprodukované potraviny mezi britskou veřejností tak oblíbené. Zemědělci mají kromě obilných krmiv k dispozici široké možnosti výkrmu zvířat. Zrno, kterým krmíme hospodářská zvířata, nedosahuje standardů pro lidskou spotřebu a jeho využití v zemědělství tím pádem účinně a udržitelně zabraňuje plýtvání.”
Minulý týden přiměli dva výzkumníci v oblasti zdraví více než 200 vědců a jiných odborníků k podepsání dopisu, ve kterém žádali po nově nastupujícím řediteli Světové zdravotnické organizace, aby uznal průmyslové zemědělství jako závažnou hrozbu pro naše zdraví i životní prostředí. V dopise bylo mimo jiné konstatováno, že „metody jako širokoplošné užívání antibiotik, stísněné podmínky, ve kterých jsou zvířata chována, a neudržitelná intenzivní produkce se staly v zemědělském průmyslu normou, přestože každá z nich má závažné důsledky pro lidské zdraví”, podepsali jej odborníci jako Owen Barder (ekonom zabývající se problematikou rozvojových zemí), Mark Bittman (novinář a spisovatel) a Laurie Garrett (novinářka a držitelka Pulitzerovy ceny) a v sociálních médiích se mu dostalo náležité pozornosti a rovněž se stal předlohou k článku v New York Times.
„Zájem o toto téma nyní rozhodně roste,” řekl Guardianu zasloužilý bojovník proti velkochovům Peter Stevenson. „Zvláštní zpravodajka OSN pro potraviny Hilal Elver a její předchůdce Oliver de Schutters se k tomuto tématu stavěli vždy přímočaře a FAO v této oblasti provedla několik fascinujících studií. Avšak v komunikaci s Evropskou komisí nebo jinými orgány EU ve Velké Británii stále narážíte na naprosté odmítání jakýchkoli pochybností o současném způsobu zemědělství.” V říjnu bude CIWF a WWF (Světový fond na ochranu přírody) pořádat společnou konferenci k tématu vymírání druhů a chovu dobytka. „Přírodopisné muzeum je přesně to správné místo, kam naši výstavu umístit. Velkochovy totiž patří do muzea,” řekl Lymbery.
Zdroj: The Guardian, Překlad: Anna Kučerová, Korektura: Martin Čejka
