Vykořisťování a týrání zvířat není v dnešní společnosti výjimkou ani vzácností; je normou všude a v takové míře, že nepodporování krutosti páchané na zvířatech není výchozím stavem, ale rozhodnutím, které je nutné činit zas a znovu. Zčásti se jedná o důsledek antropocentrismu, světonázoru, podle nějž jsou lidé nejdůležitějšími bytostmi na světě, a stojí tak v jeho středu.
Žijeme v antropocentrickém světě
Filozofie antropocentrismu vidí lidstvo od přírody oddělené a zároveň ji nadřazené. Lidskému životu přisuzuje vnitřní hodnotu a veškeré nelidské prvky (včetně zvířat, rostlin, nerostných zdrojů atd.) vnímá jako zdroje, které lze oprávněně využívat ve prospěch lidstva. Této filosofii natolik odpovídá současný stav světa, že někteří vědci začali současnou epochu označovat jako Antropocén. Ohledně jeho počátku panuje obecná shoda: Antropocén započal v 50. letech, kdy lidská činnost začala mít závažné dopady na klima a ekosystém planety.
Skrytá: zvířata v antropocénu
Dnes převládající pohled na svět upřednostňuje člověka před jinými zvířaty, a proto vykořisťování zvířat prostupuje všemi aspekty naší společnosti. Od jídla a oblečení až po naše tradice a formy zábavy je utrpení zvířat všední záležitostí. Týrání zvířat a jejich utrpení je tak ale kvůli všudypřítomnosti vykořisťování naprosto skryté. Je tak všudypřítomné, a tedy i normalizované, že jsme schopni tyto vykořisťovatelské praktiky podporovat a využívat je, aniž bychom skutečně chápali nebo si uvědomovali bolest, kterou způsobují.
Vzhledem ke stavu vědomé ignorance je možné se dívat na výsledek vykořisťování zvířat a uvažovat o něm pouze velmi povrchně: vnímat bohatou chuť steaku, úctu k cirkusovému triku, kulturní význam býčích zápasů, či teplo a eleganci kožichu. Jakmile však vykořisťovatelské struktury v naší společnosti kriticky vyhodnotíme a uvědomíme si individuální hodnotu a vnímavost bytostí, které takovou bezcitnost zažívají, uvidíme svět najednou úplně jinýma očima.
Kniha HIDDEN: Animals in the Anthropocene od fotoreportérů Jo-Anne McArthur a Keitha Wilsona se snaží svým čtenářům otevřít oči. Toto dílo nás prostřednictvím znepokojivě intimních fotografií z celého světa konfrontuje s děsivou realitou zneužívání zvířat. Každý snímek nutí čtenáře pohlédnout na realitu vykořisťovatelské praxe, před kterou by mnozí lidé raději zavřeli oči i mysl. To by však znamenalo stát se ignorantem a i nadále se podílet na utrpení bezpočtu bytostí. Jakmile se setkáme s utrpením jiné bytosti, které máme moc ovlivnit, je důležité, abychom se nejen dívali, ale také o něm podali svědectví.
Průmyslové zemědělství
Polsko - Mléčné farmy: životní prostředí stáda dojnic tvoří ocelové bariéry, betonové podlahy, kachlové stěny a displeje s tlačítky. Zdroj: Andrew Skowron/We Animals Media
Ministerstvo zemědělství Spojených států amerických odhaduje, že jen v roce 2018 bylo pouze na území Spojených států za účelem konzumace poraženo 9,59 miliardy zvířat. Zvířata, která jsou využívána zemědělským průmyslem, jsou uvězněna v těsných, nehygienických prostorách, bývají bezprostředně po narození odebírána jejich matkám, geneticky upravena k příliš rychlému růstu, až to jejich těla nejsou schopna unést, a bývají fyzicky mučena, dokud nejsou poražena.
Psí maso
Čína - Kdo je další na řadě? Na těchto psích jatkách si řezník vybírá psa, kterého ubije k smrti železnou tyčí. Zbylí psi budou vraždění přihlížet, dokud na ně nepřijde řada. Zdroj: Jose Valle/We Animals Media
Psi, kteří jsou zabiti kvůli konzumu, jsou chováni a přepravováni v otřesných podmínkách. Stejně jako mnoho jiných zvířat využívaných k jídlu, mohou být i tito psi fyzicky týráni, může jim být odepíráno dostatečné množství krmiva a vody i jejich životní prostor bývá omezen na malé klece, kde hrozí rychlé šíření nemocí. Smutné je, že za účelem zabití a konzumu dochází i k mnoha případům odcizení domácích nebo pouličních psů.
Porážka
Thajsko - Prase sténá po omračovacím úderu před porážkou. Na některých malých asijských jatkách se k omračování prasat před vykrvením používají palice. Úder bývá často neúspěšný a zvířata pak čeká podřezání hrdla za plného vědomí. Zdroj: Jo-Anne McArthur/We Animals Media
Porážka je z řady krutostí tou poslední, kterou zemědělská zvířata musí vytrpět. Kvůli drsným životním podmínkám na farmách se mnoho zvířat jatek ani nedožije. Když nastane čas porážky, desítky tisíc kuřat jsou uvařeny nebo utopeny zaživa, krávy, které jsou příliš slabé na to, aby chodily, čeká odtáhnutí za řetězy uvázané kolem nohou a „nespolupracující“ zvířata jsou pobízena bodnutím či zásahem elektrickým proudem. Zvířata bývají před smrtí omráčena, udeřena palicí nebo podrobena jiným bolestivým praktikám, které je mají přivést do bezvědomí nebo jim zamezit v cítění bolesti. To bohužel často nefunguje, a zvířata umírají pomalou, bolestivou smrtí.
Transporty živých zvířat
Španělsko - Ušní známky se zvířatům po porážce odstraňují a dočasně se ukládají pro evidenci. Zdroj: Aitor Garmendia/We Animals Media
Transport je pro zúčastněná zvířata extrémně stresující. Tato zvířata čeká utrpení dlouhé i několik dní bez přístupu k jídlu nebo vodě, dokud konečně nedorazí na místo určení - a to jen proto, aby byla zabita. Zvířata bývají bez jakékoliv ochrany vystavena extrémním povětrnostním podmínkám. Výjimkou nejsou ani případy úmrtí zvířat při přepravě v důsledku přehřátí organismu nebo dokonce utonutí na přeplněných lodích.
Rybolov
Indonésie - Rybář nese žraloka na trhu na Lomboku, jednom z největších vývozců žraločích ploutví do Číny. Zdroj: Paul Hilton/We Animals Media
Rybáři žralokům odřezávají ploutve zaživa a jejich torzo pak hodí zpět do oceánu. Tito žraloci pak pomalu klesají na dno moře, kde nakonec zemřou. V komerčním rybářském průmyslu se k lovu ryb používá celá řada metod. Každá z nich obvykle způsobí, že se ryby při vytahování z moře udusí nebo vykrvácejí. Pokud přežijí vytažení na palubu, jsou následně zabity nebo položeny na led a umírají pomalou, bolestivou smrtí. Komercializované rybářské praktiky každoročně kromě toho navíc zabijí a zraní stovky tisíc mořských živočichů. Delfíni, velryby, žraloci, mořské želvy a tuleni se často stávají „vedlejšími úlovky“, nechtěnými oběťmi obrovských rybářských sítí. Nadměrný rybolov také narušuje potravní řetězec, a přispívá tak k vyhubení mnoha mořských živočichů.
Zábava
Španělsko - Hanebná smrt. Na koňském dvoře býčí arény v Azpeitii visí za zadní nohu krvácející býk. Až vykrvácí, ujmou se jeho těla místní řezníci. Zdroj: Aitor Garmendia/We Animals Media
Zneužívání zvířat pro zábavu je velmi rozšířené a má mnoho podob: opakované bodání býků dvaceticentimetrovými čepelemi, výcvik psů ke psím zápasům končících smrtí, bodání slonů háky za účelem předvádění nepřirozených triků nebo odchyt kosatek z volné přírody a jejich chov v nepřiměřeně malých nádržích... Seznam způsobů, jakými zvířata využíváme jako formu „zábavy“, by mohl ještě pokračovat. Nejenže tato ubohá zvířata trpí opakovaným fyzickým týráním, ale také často trpí zoochózou (psychóza způsobená životem v nevyhovujících podmínkách - pozn. překl.), která může v důsledku života v zajetí způsobit, že zvířata ublíží sobě nebo ostatním. I přes srdcervoucí krutost a zneužívání ale stále mnoho lidí považuje tyto činnosti za „zábavné“.
Kultura a tradice
Nepál - Do tohoto nepálského chrámu nosí lidé zvířecí obětiny pro Kálí, bohyni času, moci, tvoření a ničení. Zdroj: Jo-Anne McArthur/We Animals Media
Ačkoliv by se mohlo zdát, že obětiny rituálů a jiných ceremonií již patří k historii, zůstávají součástí mnoha kultur a náboženských vyznání dodnes. Jako příklad lze zmínit nepálský festival Gadhimi, kde jsou bohyni Gadhimai obětovány tisíce buvolů, koz a kuřat, nebo smírčí rituál Kapparot, který se koná před židovskými vysokými svátky a během něhož lidé točí a mávají kuřaty nad hlavou a poté je zabijí. K masovým vraždám zvířat dochází í díky tradicím, jako je Den díkůvzdání, který se pro mnoho Američanů točí kolem konzumace krůty k večeři; lov velryb a delfínů zvaný Grindadrap, který se každoročně koná na Faerských ostrovech, nebo festival psího masa v čínském Yulinu. Je smutné, že se kultura a tradice staly běžnou výmluvou, kterou lidé používají, aby ospravedlnili násilí páchané na zvířatech po celém světě.
Móda
USA - Žabí peněženky - letošní hit mezi doplňky. Zabavené peněženky byly vyrobené z těl ropuch obrovských. Zdroj: Britta Jaschinski/We Animals Media
Kožešinový chov zvířat je v mnoha ohledech podobný praktikám zemědělského chovu: zvířata žijí v těsných, nehygienických klecích a trpí různými nemocemi a úrazy. Jehňatům, alpakám a dalším zvířatům, jejichž srst lidé stříhají, hrozí ustřižení či uříznutí ocasu i jiných částí těla bez umrtvení. Tato zvířata bývají vystavena hrubému zacházení a dalšímu zneužívání, které jim způsobuje vážná zranění a emoční utrpení. Jiné druhy zvířat, jako jsou norci, krokodýli, krávy a králíci, lidé brutálně zabíjejí zplynováním, stažením z kůže zaživa nebo zásahem pod elektrickým proudem.
Jak můžete pomoci
V knize HIDDEN: Animals in the Anthropocene si můžete prohlédnout více podobných fotografií a přečíst si jakými způsoby zneužíváme zvířata. Kniha obsahuje předmluvu od Joaquina Phoenixe a zaměřuje se také na další aspekty naší společnosti, které zahrnují vykořisťování zvířat, jako jsou katastrofy, trhy s divokými zvířaty, vědecký výzkum a další.
Přestože bývá snazší rozpoznat týrání zvířat v praktikách cizích kultur, zemí nebo dokonce jen cizích lidí, házení viny na ostatní je pouze způsob, jak sám sebe zbavit odpovědnosti. Je důležité, abychom i nadále hodnotili a kritizovali dopady naší činnosti jak na lidské, tak i mimolidské bytosti. Všichni jsme zodpovědní za pomoc těm, kteří trpí, a je potřeba dělat vše, co je v našich silách, abychom změnili systém, který umožnil, aby k tomuto utrpení došlo. Poučte své přátele a členy rodiny o tom, co se děje v různých vykořisťovatelských odvětvích. Kontaktujte politiky a povzbuďte ostatní, aby udělali totéž. Změna začíná u nás, ale není důvod, aby u nás i skončila.
Zdroj: One Green Planet, Překlad: Pavla Doucková, Korektura: ink
