V chladnějších obdobích roku se pravidelně množí případy zanesení ptačí chřipky do velkochovů. Český stát přitom utrácí peníze hlavně za řešení následků, namísto prevence a soustředění se na příčiny. Jen za loňský rok dostaly zasažené velkochovy z veřejného rozpočtu přes 268 milionů korun.
Co je ptačí chřipka
Ptačí chřipka se běžně vyskytuje u volně žijících ptáků, pro které do nedávna nepředstavovala velký problém. Jejich obranyschopnost si s nemocí většinou dokáže poradit. To však neplatí u ptáků držených v zajetí, kteří jsou v důsledku intenzivního šlechtění k nákazám mnohem více náchylní. Vysoká koncentrace jedinců v uzavřeném prostoru, stres a nuzné životní podmínky situaci ještě zhoršují a velkochovy tak představují ideální místo pro vznik dalších, vysoce patogenních mutací ptačí chřipky (HPAI). Nedávno publikovaná zpráva upozorňuje na vysoké riziko takto vzniklých kmenů, které se z velkochovů mohou šířit mezi volně žijící zvířata. Chovatelé a veterinární správa obvykle z šíření ptačí chřipky obviňují volně žijící ptáky, čímž maskují vinu průmyslového zemědělství na rozvoji této vysoce infekční choroby. Mezinárodní vědecká pracovní skupina pro ptačí chřipku však ve své zprávě z července 2023 uvedla, že vysoce patogenní chřipka pochází z velkochovů, nikoli od volně žijících ptáků. Takže v současné době jsou volně žijící ptáci spíše oběťmi ptačí chřipky, nežli jejími původci. Počty nahlášených úmrtí volně žijících ptáků jsou sice jen v desítkách tisíc, ale většinu uhynulých ptáků v přírodě nikdo neobjeví, odhady skutečných úmrtí se tak pohybují v milionech (globálně).
Nákaza ptačí chřipky se začala šířit také mezi savce a infikovala například vydry, lišky, delfíny, lachtany, psy a kočky. V poslední době bylo zaznamenáno několik případů přenosů ptačí chřipky na člověka, zatím se však nešíří přímo mezi lidmi. K přenosu ze savce na savce téhož druhu však došlo u norků, což vědci označili za velice znepokojivé. V českém veřejném diskurzu se o ptačí chřipce mluví hlavně v souvislosti s hospodářskými škodami a cenou vajec. V případě potvrzení nákazy v chovu se opakuje stále stejný vzorec: místně příslušná veterinární správa vyhlásí mimořádná veterinární opatření, zahrnující mimo jiné usmrcení všech zvířat v daném hospodářství. Poté proběhne dezinfekce chovu a za pár týdnů se do hal namačká další várka zvířat. Chovatel dostane odškodné a může pokračovat ve své činnosti tak, jak ji dělal předtím a takřka bez následků.
Foto: plynování slepic
Velkochovy - podnikání bez rizika
Na začátku minulého roku jsme mohli sledovat vybíjení bezmála 750 000 slepic v Brodu nad Tichou. Letos už ptačí chřipka zapříčinila předčasnou smrt přibližně 146 000 slepic a 50 000 kachen. Za každé usmrcené zvíře přitom chovatelům náleží finanční kompenzace od státu. Je to díky pro chovatele dobře nastavenému zákonu a vlídnému přístupu veterinární správy a ministerstva zemědělství. Paragraf 67 veterinárního zákona totiž říká: „Chovateli se poskytne náhrada nákladů a ztrát, které vznikly v důsledku provádění mimořádných veterinárních opatření nařízených k tlumení některé z nebezpečných nákaz (...)”. Za rok 2021 vyplatilo ministerstvo zemědělství na náhradách chovatelům celkem 129 689 455 Kč, v roce 2022 137 458 787 Kč a za loňský rok rekordních 268 137 864 Kč. Zákon přitom stanovuje podmínky, které musí být splněny, aby byla náhrada poskytnuta. Mezi nimi je uvedeno, že chovatel musí dodržovat zákonem dané „povinnosti k předcházení vzniku, zamezení šíření a tlumení nebezpečných nákaz“.
Nabízí se tedy otázka, zda a jakým způsobem dodržení této podmínky veterinární správa nebo ministerstvo vymáhá. Během vybíjení chovu slepic v Brodu nad Tichou ředitel veterinární správy Zbyněk Semerád v živém vysílání prohlásil, že příčina zanesení nákazy do chovu bude vyšetřována, ale že už nyní předpokládá, že příčinu se jako obvykle zjistit nepodaří. Možností se však mnoho nenabízí, nákazu do chovu zavlečou buď zaměstnanci, nebo volně žijící ptáci, jejichž trus se dostane do kontaktu ze zvířaty, krmivem nebo podestýlkou. Ve všech případech je odpovědností majitele chovu, aby zavlečení nákazy zabránil. Ministr zemědělství Marek Výborný v nedávném prohlášení apeloval na chovatele, aby dodržovali biologickou bezpečnost v chovech jakožto jediný účelný způsob ochrany proti zavlečení nebezpečné nákazy. Ministr tak implicitně říká, že chovatelé si za nákazu mohou sami, protože biologickou bezpečnost nedodržují.
Chovatelé jsou zde v poměrně výhodné pozici, protože podnikatelské riziko za ně díky náhradám přebírá stát. Přestože chov zvířat v podmínkách velkochovů je z bezpečnostního hlediska extrémně rizikový, chovatelé se nemají čeho bát. V případě nákazy jim ministerstvo zemědělství vše proplatí (proplácí se nejen vynaložené náklady a ztráty, ale také ušlý zisk způsobený výpadkem produkce). Za těchto podmínek se vlastně ani nemusí moc snažit nákazám předcházet. Nemají co ztratit.
Přátelství chovatelů a ministerstva zemědělství
K uznání náhrad dochází i v případech, kdy bylo zdokumentováno přímé porušení zásad biologické bezpečnosti. Ukázkou je chov společnosti Perena u Nového Bydžova, kde svědek v areálu chovu spatřil hromadu mrtvých kachen umístěných mimo kafilerní box. Bylo to přitom v době, kdy byla v chovu prokázána přítomnost viru ptačí chřipky. Zatímco běžní lidé v okolí byli veterinárním nařízením nuceni zavírat své slepice do kurníků, v areálu tohoto chovu se nacházela pravděpodobně nakažená, volně dostupná těla mrtvých zvířat. To mohlo představovat nebezpečí šíření nákazy na volně žijící ptáky nebo šelmovitá zvířata, pro která jsou velkochovy často bohatým zdrojem potravy.
Foto: mrtvé kachny
Skutečnost byla nahlášena Policii ČR i veterinární správě, která sice sjednala nápravu a mrtvé kachny odstranila, ale toto zásadní pochybení se nijak nepromítlo do výše poskytnutých náhrad ze státní kasy. Během března a dubna roku 2021 se ptačí chřipka rozšířila celkem do 12 chovů společnosti Perena na území královéhradeckého, pardubického a středočeského kraje. Příčiny zanesení nákazy SVS prošetřovala a uvedla, že „na těchto hospodářstvích byla špatně v praxi nastavena pravidla biologické bezpečnosti, nebo se tato pravidla nedodržovala“. S chovatelem poté bylo zahájeno správní řízení a měla mu být udělena směšná pokuta ve výši 130 000 Kč. I přes prokázaná pochybení v otázce biologické bezpečnosti byly společnosti Perena za rok 2021 vyplaceny náhrady v celkovém součtu 98 523 434 Kč.
Pakliže kontrolní orgán shledal nedostatky v dodržování biologické bezpečnosti a tyto nedostatky byly dokonce pokutovány, jak je možné, že došlo k uznání náhrad, které jsou dodržováním biologické bezpečnosti podmíněny? Ani následně podané trestní oznámení nepřineslo žádné vysvětlení a případ byl odložen.
Foto: Typický chov společnosti Perena: budovy postavené v polovině minulého století v dezolátním stavu. O biologické bezpečnosti takových staveb by se dala přinejmenším vést diskuze.
K přiznání náhrad dochází i v případě opakovaného zanesení nákazy do stejného chovu. Jedná se opět o velkochov společnosti Perena, tentokrát v obci Dobřenice, kde ptačí chřipka propukla v roce 2021 a poté znovu v roce 2023. Opakovaně se vyskytující nákazy svědčí o dlouhodobé neschopnosti firmy Perena zajistit biologickou bezpečnost svých chovů. To však veterinární správě ani ministerstvu zemědělství nevadí. Za loňský rok Perena dostala na náhradách dalších 29 milionů Kč.
Nejen tyto případy naznačují určitý vřelý vztah mezi chovateli a veterinární správou, potažmo ministerstvem zemědělství. Ministerstvu musí být jasné, že nepřiznání náhrad by pro chovatele mohlo být likvidační, a proto mhouří oči a náhrady chovatelům přiznává. Ve své podstatě je to pochopitelné, málokterý podnikatelský sektor má své vlastní ministerstvo. Je tu proto, aby kopalo právě za svoje lidi. Ministerstvo zemědělství je ministerstvo zemědělců.
Velkochovy představují zdravotní hrozbu nejen pro zvířata, ale vzhledem k možným mutacím viru ptačí chřipky také pro člověka. Stát ale v současné době dělá vše pro to, aby se na této situaci nic nezměnilo. Finanční náhrady jsou ze své podstaty pouze kompenzačním nástrojem, který řeší újmy chovatelů, nikoli příčinu problému. A pokud budeme pátrat po příčině, je jí samotná existence velkochovů.
Text: Petr Beneš, korektura: Denisa Hobbs
