Autorka knihy Kravín na konci pekla: V kravínech jsem zažila čisté barbarství [rozhovor]

Připravovaná kniha Zuzany Andělové Kravín na konci pekla je jejím osobním příběhem, ve kterém popisuje své zážitky z práce v kravínech. Autorka si prošla celkem čtyřmi zemědělskými podniky. Události, kterých byla svědkyní, nás pravděpodobně zbaví růžových brýlí a představ o veselé krávě nebo humánní porážce.

Co Vás vedlo k napsání knihy z prostředí chovů krav na mléko? 

Jsem na zacházení se zvířaty hodně citlivá a snažím se před tím nezavírat oči. Mým původním záměrem byla návštěva jednoho kravína a zmapování běžného dne zvířat. Chtěla jsem vidět, jak kromě obecných praktik krávy i telata doopravdy žijí. Impuls napsat o tom knihu přišel asi po čtyřech dnech, kdy jsem si uvědomila, že těch situací je obrovské množství a jak moc velký problém tato místa jsou. Tehdy jsem měla dvě možnosti – utéct, nebo se zapřít. A tak jsem začala psát a těm holkám jsem slíbila, že se jejich příběhy lidé dozví. 

V knize popisujete osobní zkušenosti s prací na těchto místech, tušila jste už tehdy, jak to v chovech chodí, nebo jste do toho šla s jiným očekáváním? 

Ano, o téma se zajímám, takže jsem do toho nešla s tím, že to bude lehké. Čekala jsem však, že budu muset vyvinout svoji větší iniciativu se dostávat i k těm drsnějším případům a po směně např. procházet stáje a hledat. Vše jsem ale musela přehodnotit již během první směny. Je toho tolik a ty situace se tam dějí velmi rychle, neočekávaně, že stačilo být přítomna, a vždy, když jsem měla pocit, že nic horšího přijít nemůže, další den „překvapil“. 

Jak byste popsala každodenní život krav, mají se tak dobře, jak nám chovatelé tvrdí? 

Rozhodně ne. Veselým životem bych to určitě nenazvala, spíš každodenním bojem o život. Rychlost, s jakou zvířatům hrozí smrt, se tam počítá na vteřiny. A to mezitím je jakési přežívání s velkou dávkou stresu a často i bolesti. 

Jak se ke zvířatům chovají lidé, kteří v chovech pracují? Setkala jste se s násilím? 

Během působení ve čtyřech velkochovech jsem za celou dobu potkala pouze jednoho člověka, který se ke zvířatům nechoval násilným způsobem. Jinak je tam běžné bití a ponižování zvířat. Bohužel jsem se setkala i s naprostou neúctou vůči kravám i telátkům, kdy z takového přístupu vznikaly různé druhy vážných až smrtelných zranění, se kterými se ta zvířata poté musela potýkat sama, bez jakéhokoliv ošetření i několik dní, než byla odvezena na jatka.

Celkově bych to už nenazvala jen násilím nebo krutostí, ale z mého pohledu jsem zažila čisté barbarství. 

Dokázala byste popsat Váš nejhorší zážitek? 

Zažila jsem např. roztržené telátko během porodu, kdy ho stájník místo přivolání veterináře tahal z krávy traktorem, a matka pak umírala s druhou půlkou v sobě bez pomoci dva dny. Děsivá byla také přeražená čelist krávy, která byla přihnána na dojení a přitom měla spodní čelist roztrhanou na cáry. Rovněž zůstala bez pomoci, než ji za tři dny odvezl vůz na jatka. Úplně nejhorším zážitkem pro mne byla porážka přímo na dvoře jednoho z kravínů. Do této scény jsem vstoupila nečekaně po skončení noční směny. Na dvoře již ležely dvě podřezané krávy, jedna mrtvá, druhá nebyla zřejmě omráčená zcela a bojovala tam o život. Ostatní krávy na to koukaly ze stájí. Na nic z toho, co jsem tam viděla, nezapomenu, ale tohle ze mě ulomilo něco, co si už ponesu napořád. 

Kdy bude kniha dostupná? 

Knihu si nechám tisknout sama, rukopis včetně fotografií je připraven k vydání v tiskárně. Na vydání knihy probíhá momentálně sbírka, kde je možné si knihu rovnou předkoupit. Podle vybrané částky pak bude objednán počet výtisků. Ale mám-li být upřímná, čekala jsem, že se částku podaří vybrat rychleji a že bude větší iniciativa ze strany lidí, kteří mají zvířata rádi či přímo vystupují za jejich ochranu nebo se o téma zajímají. Jejich prostřednictvím jsem pak doufala, že se příběh podaří dostat i mezi lidi, kteří si stále myslí, že taková místa jsou v pořádku. Zejména pro ně je ve sbírce možnost vybrat si odměnu zakoupení knihy „pro přítele“, již pak mohou darovat někomu ve svém okolí, aby se pravda šířila. Teď jsem docela zklamaná, že se doposud nezapojilo více lidí, nebo jsem si dokonce musela vyslechnout nepěkné poznámky. Jsem vděčná všem, kteří se do sbírky zapojili a knihu už si předkoupili. Zároveň si neumím představit, že bych se těm holkám měla jít znovu podívat do očí a říct jim, že v ČR žije přes 10,5 mil. lidí a jejich příběhy zajímají pouze zhruba 80 hodných lidí. Prosím tedy každého, aby mi pomohl splnit slib, který jsem jim dala, že se o nich lidé dozví a pomůže to někomu změnit pohled. 

Vydání knihy je možné podpořit na portálu Donio.

Autor: Petr Beneš, korektura: Petra Valešková, foto: Petr Beneš