Autor: Paula Cocozza (The Guardian)
Překladatel: Štěpán Opekar
Místo na porážku odvezl farmář svá jehňata do azylu pro zvířata. Podobné zvraty už dnes nejsou ničím neobvyklým.
Farmář měl před nedávnem namířeno na jatka, když se raději rozhodl svůj přívěs plný jehňat zavézt do 300 km vzdáleného zvířecího azylu. Šedesátník Sivalingam Vasanthakumar z britského Devonu má nyní v plánu pěstovat zeleninu.
Vasanthakumar není jediným farmářem, který se takto zachoval. V roce 2017 odvezl Jay Wilde z farmy Bradley Nook v Derbyshire svůj dobytek do zvířecího azylu a rozhodl se stát veganským zemědělcem (podrobnosti najdete v tomto článku - pozn. red.). Snímek 73 Cows o tomto příběhu byl nominován na Filmovou cenu Britské akademie. Americká charitativní organizace Free Form Harm shromáždila příběhy mnoha farmářů, kteří se po svém procitnutí stali vegany.
Farmáři od začátku dobře vědí, co jejich práce obnáší – co tedy stojí za takovým zásadním obratem? „Jsme svědky běžné kognitivní disonance,“ říká Fiona Buckland, životní koučka. K té dochází tehdy, není-li „způsob života, který vedete, plně v souladu s tím, co skutečně cítíte“. Vlastní hodnoty se tak neslučují s vaším chováním.
Rozpor kognitivní disonance vzrůstá až do okamžiku, kdy už jednotlivec nemůže unést tíživé pocity a iniciuje změnu. „To je důvodem, proč si někdo za deskou svého pracovního stolu uvědomí: ‚Takhle už to dál nejde‘, nebo proč vycouvá z manželství,“ dodává Buckland. „Kognitivní disonance už se pak stává nesnesitelnou. Musejí se s tím nějak vyrovnat.“
Dokonce i zdánlivě chvilková rozhodnutí – jako Vasanthakumarem nenadále změněný cíl trasy – „pronikají naším vědomím“ po celé týdny, měsíce a roky. „Možná už strávil na jatkách příliš mnoho času,“ dodává s hořkostí Buckland. Vasanthakumarův odklon od původní trasy popisuje jako „okamžik tvůrčího řešení problému“: zde mám pár ovcí, které bych rád udržel naživu, a tady je azyl, který se o ně postará.
Člen Britské psychologické společnosti Stephen Palmer poukazuje na to, že stojíme teprve na počátku roku a obdobná rozhodnutí mohou být výsledkem novoročních předsevzetí. Střední věk je podle něj typickým pro „hledání nového smyslu života“. Mnohdy se však sebereflexe nedostaví, když lidé zadumaně posedávají, ale přepadne je při plnění pračky nebo ve frontě v supermarketu.
„Vaše životní perspektiva se může znenadání změnit,“ vysvětluje psycholog Mike Hughesman. Osoba, která byla zvyklá na nějakou činnost, si náhle uvědomí, že už v tom nechce pokračovat. (Sám Hughesman se stal na přechodnou dobu vegetariánem, když už dále nemohl čelit skutečnosti, že konzumuje něco vnímavého.)
„Lidé potřebují více přemýšlet a nenechat se jen svazovat rutinami. Když se vám něco nezdá, popřemýšlejte o tom,“ říká. „Někdy si musíte pokládat klíčové otázky.“
Zdroj: The Guardian, Překlad: Štěpán Opekar, Korektura: Monika Zápotocká, Fotografie: Kumarova Dosa Bar / SWNS
