V tomto rozhovoru vysvětluje vedoucí pro strategický rozvoj v organizaci Farm Sanctuary Bruce Friedrich cíle nového projektu "Někdo, ne něco"
Redakce: Co to je projekt „Někdo, ne něco“?
BF: Projekt „Někdo“ je nejnovější snahou azylu Farm Sanctuary obeznámit lidstvo s tím, kdo jsou tzv. hospodářská zvířata. Své psy a kočky považujeme za členy rodiny – za někoho, ne něco, ale hospodářská zvířata takto většina lidí nevnímá.
Jednou jsem slyšel Cameron Diaz říkat Jayi Lenovi, že by nesnědla prase, protože vědci zjistili, že prasata dosahují vyšší inteligence a kognitivních schopností než tříleté dítě, takže kdyby jedla prase, bylo by to stejné, jako kdyby jedla svou neteř. Od té doby mě nepřestává udivovat, jak velké rozdíly jsou Američané schopni dělat mezi zvířaty, která jíme, a zvířaty, o která pečujeme ve svých domovech a rodinách. Gene s oblibou říká, že „v azylu jsou zvířata našimi přáteli, a my své přátele nejíme!“ Tahle myšlenka se mi opravdu líbí. Je to jednoduché a přesně to vystihuje, o co se snažíme: Pomoci lidem vidět hospodářská zvířata jako „někoho“.
Redakce: V čem se váš projekt liší od ostatních?
BF : V azylu Farm Sanctuary se nám skvěle daří představovat zvířata široké veřejnosti a vyprávět jejich osobní příběhy. Snažíme se překonat mezeru v našem porozumění a soucitu s hospodářskými zvířaty, která je důsledkem toho, jak málo v běžném životě přicházíme s těmito tvory do kontaktu. Tento projekt k našim každodenním příběhům přidává i vědecké poznatky o chování, myšlení, vnímání a emocionalitě hospodářských zvířat, jako např. studie, které ukazují, že prasata dokážou hrát videohry lépe než primáti, slepice mají skvělé navigační schopnosti, ovce si pamatují roky jedna druhou a ryby umí používat nástroje.
Redakce: Čím je tento projekt důležitý pro poslání Farm Sanctuary a pro ochranu tzv. hospodářských zvířat?
BF: Všimli jsme si, že většina lidí stále konzumuje kuřata či prasata, protože nevědí nebo nechápou, jaká tato zvířata ve skutečnosti jsou. Zároveň víme, jak lidi fascinují etologické studie zvířat jako primáti, delfíni nebo sloni a že to vede ke zlepšení jejich ochrany a k většímu respektu k nim.
Nedávné studie posttraumatické stresové poruchy u šimpanzů jim napomohly získat větší práva. Jeden z našich vědeckých poradců, primatolog a lékař Hope Ferdowsian, dokonce popisuje, že „nedávné události, vycházející z nejnovějších vědeckých poznatků, vyústily ve faktické ukončení pokusů na šimpanzech ve Spojených státech.“
Stejně tak studium kytovců (tj. velryb, delfínů a sviňuch) vyústilo v deklaraci práv kytovců, která byla představena plně obsazenému sálu na výroční konferenci Americké asociace pro rozvoj vědy (AAAS, obdoba naší Akademie věd – pozn. překl.). Není žádný důvod, proč by etologie nemohla dosáhnout toho samého i u hospodářských zvířat, která mají velmi komplexní osobnosti a jsou nám mnohem více podobná než od nás odlišná.
Redakce: Proč je třeba, abychom porozuměli inteligenci, emocím a chování hospodářských zvířat? Nestačí nám pouhá úcta k životu?
BF: To je velmi dobrá připomínka. Ano, největší důvod, proč nejíst slepice nebo prasata, je jednoduše fakt, že to jsou živé bytosti schopné vnímat bolest a utrpení. To je obecná biologická vlastnost, která je fyziologicky v podstatě stejná u všech savců, ptáků a ryb. Lidem bychom přece neupírali nějaká práva jen kvůli jejich menším mentálním, emocionálním či behaviorálním schopnostem.
Mnoha lidem tento argument ale evidentně nestačí. Plných 97 procent Američanů souhlasí s tím, že by zvířata měla být chráněna před týráním, a jedna čtvrtina má dokonce za to, že by zvířata měla mít stejná práva jako lidé. A přesto většina těchto lidí zvířata pojídá. Proč? Myslíme si, že je to především z neznalosti a že by lidé byli schopni s hospodářskými zvířaty soucítit stejně jako se psy a kočkami, což jsou zvířata, která by většina Američanů nikdy nesnědla.
Foto: Bruce Friedrich, Farm Sanctuary
Redakce: Jak může tento projekt pomoci změnit způsob, jak společnost vnímá hospodářská zvířata a jak s nimi zachází?
BF: Když lidem řekneme, že se slepice umí učit pouhým sledováním jiných slepic v televizi (viz video níže– pozn. překl.), že se ryby dokážou naučit uniknout ze sítě a řadu let si to pamatovat, že krávy také pociťují stejný „Heuréka“ moment jako lidé, když vyřeší nějaký problém – a že jsou všechna tato zvířata schopná cítit strach, bolest a psychické utrpení – osloví je to jiným způsobem než obecná diskuze o tom, že zvířata jsou naši přátelé. Chceme, aby více lidí pochopilo, jaká hospodářská zvířata doopravdy jsou. Proto jim představujeme vědecké poznatky, které prokazují individualitu těchto zvířat, takže v nich lidé uvidí bytosti, které si zaslouží úctu – uvidí je jako někoho, ne jako něco.
Video: slepice se učí podle televize, prase a pes hrají počítačové hry
Redakce: Můžete nám říct něco o současném stavu výzkumu kognitivních funkcí a emocí hospodářských zvířat?
BF: V porovnání s výzkumem se psy a divokými zvířaty jako primáti, někteří ptáci, sloni a delfíni, je etologický výzkum tzv. hospodářských zvířat dosud v plenkách. Hospodářská zvířata byla předmětem takovýchto studií jen velmi zřídka, ale to, co jsme již zjistili, je velmi zajímavé a nasvědčuje tomu, že se o nich můžeme dozvědět mnoho nového. V některých oblastech jsou např. slepice a prasata schopna dokázat věci, které byly dosud pozorovány pouze u primátů. Na naší webové stránce v sekci „Někdo, ne něco“ najdete odkazy na ty nejzajímavější a nejaktuálnější studie.
Redakce: Na co se můžeme v sekci „Někdo, ne něco“ těšit do budoucna?
BF: Budeme upozorňovat na obzvláště zajímavé výzkumy, psát a přetiskovat recenze vědeckých prací podle jednotlivých živočišných druhů vědecké recenzí podle druhů a v neposlední řadě doufáme, že se nám podaří zrealizovat i svůj vlastní etologický výzkum založený na pozorování. Až k tomu dojde, budeme o tom informovat na našich blozích. Zůstaňte na příjmu!
Zdroj: FarmSanctuary.org, překlad: VeggieJAR a Silvestr Vandrovec Špaček
