Většina lidí nerada působí zvířatům bolest, ale i přesto mnoho z nás kupuje a konzumuje maso, čímž se utrpení a umírání zvířat podporuje. K tomu, aby konzumenti masa tento rozpor (tzv. "masový paradox") překonali, může sloužit disociace, která “oddělí” maso od představy živého zvířete. Disociace nám umožní ignorovat či potlačovat vědomí skutečnosti, že maso na našem talíři bylo kdysi součástí živé bytosti. Následující článek, publikovaný v časopisu Appetite, je zaměřený na první souhrnnou empirickou analýzu disociace, která hraje roli při konzumaci masa.
Autoři provedli šest pokusů navržených tak, aby napodobovaly situace ze skutečného života, se kterými se konzumenti mohou setkat při nakupování a konzumaci masa. V prvním experimentu účastníci odpovídali na otázky, které měly vyhodnotit empatii a úroveň disociace při reakci na jeden ze tří obrázků uvařeného kuřete. Jeden obrázek ukazoval mleté kuřecí maso (stav pokročilého zpracování), na druhém bylo maso rozřezané na části (stav středního zpracování) a na poslední obrázek ukazoval mrtvé tělo kuřete vcelku (stav nepatrného zpracování). Účastníci, kteří se dívali na obrázek vysoce zpracovaného masa, projevovali méně empatie a zvýšenou míru disociace než účastníci, kteří se dívali na obrázek středně a málo zpracovaného masa. Autoři došli k závěru, že lidé snáze disociují vysoce zpracované masné produkty od zvířete, ze kterého maso pochází.
Ve druhém experimentu se účastníkům předložily obrázky vepřové pečeně, a to buďto s hlavou, nebo bez hlavy. I zde účastníci odpovídali na otázky, určené k vyhodnocení úrovně disociace mezi masným výrobkem a zdrojovým zvířetem, jejich ochoty sníst vyobrazené vepřové maso, jejich ochoty sníst alternativní vegetariánské jídlo, a jejich pociťovaného odporu k danému výjevu. Výsledky z tohoto dvoufázového experimentu ukázaly, že účastníci experimentu, kterým byl předložen obrázek vepřové pečeně bez hlavy, cítili méně empatie, vyjádřili menší pociťovaný odpor, byli ochotnější maso sníst, a s o něco menší četností volili vegetariánskou alternativu. Autoři studie se domnívají, že západní supermarkety si nejspíše uvědomují, že je-li součástí masného výrobku hlava, vyvolá to u zákazníků odpor a empatii, a tudíž se u prodávaných masných výrobků skládajících se z celého zvířecího těla záměrně odstraňuje hlava.
Ve třetím pokusu autoři měřili všeobecné tendence účastníků disociovat maso od představy živého zvířete. Účastníkům byla též ukázána reklama na jehněčí řízky, která buďto obsahovala, nebo neobsahovala fotku živého jehněte. Rovněž tito účastníci odpovídali na otázky podobné těm z prvního a druhého pokusu. Výsledky ukázaly, že u účastníků, kteří viděli reklamu s obrázkem živého jehněte, se méně často objevovala disociace živého zvířete od jehněčího řízku, a také vykazovali více empatie a méně ochoty maso sníst. Autoři dále zjistili, že rozdíly byly výraznější u účastníků studie, kteří již měli středně silné až silné sklony disociovat maso od představy živého zvířete. Jak autoři poznamenávají, takovýto závěr není překvapivý, jelikož lidé, u kterých se disociace projevuje silně, dokáží jen s velkými obtížemi sladit své stravovací návyky s přáním nepůsobit zvířatům bolest a utrpení.
Čtvrtý a pátý pokus zkoumal, jak k disociaci přispívají výrazy používané k označení masa. Ve čtvrté studii účastníci reagovali na jeden ze tří textů, podle kterého byly krávy buď "vytěženy" (orig. “harvested” - pozn. překl.), "poráženy", nebo "zabíjeny". Výsledky ukázaly, že termín "vytěženy" vyvolával nejsilnější disociaci a nepřímo vedl k nižší empatii. V pátém pokusu účastníci reagovali na jídelní nabídku, která obsahovala buďto pojmy "hovězí" a "vepřové", nebo "kráva" a "prase". Z výsledků bylo zřejmé, že účastníci, kteří dostali nabídku s popisky "kráva" a "prase", vykazovali menší míru disociace, více empatie a odporu, nižší ochotu sníst masné pokrmy z nabídky, a okrajově i vyšší pravděpodobnost výběru vegetariánské alternativy. Opět se ukázalo, že se tento efekt silněji projevoval u účastníků, kteří měli obecně střední až vysoké tendence k disociaci masa od představy živých zvířat.
Autoři došli k závěru, že tato série pokusů "experimentálně prokázala to, co mnoho filosofů a aktivistů za práva zvířat prohlašovalo již dlouho: kulturně podmíněné procesy disociace, které lze nalézt ve způsobů, jakými produkujeme, připravujeme a mluvíme o mase a zvířatech, přiživují naši ochotu maso konzumovat, jelikož ulehčují přehlížení spojení mezi masem a zvířetem.. Takováto disociace snižuje empatii a odpor, který by nám jinak konzumaci masa ztěžoval."
Podle autorů jsou si aktivisté za práva zvířat již dlouho vědomi taktik, kterými nám strany zainteresované v masném průmyslu usnadňují disociaci masa od představy zvířete. Strategie používané samotnými aktivisty mívají za cíl vyvolat přesně opačný účinek, tedy konfrontovat společnost se vztahem mezi živým zvířetem a masem, které konzumujeme. Ačkoli tedy výsledky této studie nemusí být pro ochránce práv zvířat překvapivé, přinášejí praktický důkaz toho, jak obrazy a jazyk mohou přímo zvyšovat či snižovat míru disociace, vyvolat empatii a odpor a ovlivnit naši ochotu jíst maso. Studie navíc podporuje názor, že aktivisté za práva zvířat dokážou snáze přesvědčit k volbě veganských/vegetariánských alternativ ty osoby, pro které již je disociace masa od představy živého zvířete obtížná.
Zdroj: Faunalytics, ScienceDirect, Překlad: Lukáš Dohnal, Korektura: Anna Kučerová, Foto: Flickr user blokeonabike
