Kostka Pravdy a Anonymous for the Voiceless: moje myšlenky a názory

Autor: Tobias Leenaert

Překlad: Nathaniel Navarr

Jelikož se věnuji a píši o strategiích a komunikačních stylech ve veganských hnutích a hnutích za práva zvířat, lidé se mě často ptají co si myslím o určitých taktikách a přístupech. Jeden z nejčastějších dotazů, který dostávám, se týká mého pohledu na pouliční aktivismus skupiny Anonymous for the Voiceless, jménem “Cube of Truth” (Kostka Pravdy). V tomto článku se s vámi chci podělit o své názory na tuto činnost.

Abych si za svým názorem mohl stát, zúčastnil jsem se Kostky Pravdy v Berlíně někdy na jaře tohoto roku (2018). Nebyl jsem tam jako aktivní člen, ale jako pozorovatel. Moje myšlenky a názory se tedy opírají hlavně o tuto jednu zkušenost, a pak také o dojmy z online videí a zpětnou vazbu ostatních veganů. To mi ale stále neposkytuje ucelený obrázek, budu tedy považovat svůj názor za takový úvod do celé věci. Z toho, co jsem slyšel, usuzuji, že ačkoliv základní struktura Kostek Pravdy je vždy víceméně stejná, přístup k procházejícím lidem a komunikace s nimi se mezi skupinami hodně liší.

Pro ty z vás, kteří tuto aktivitu neznají: určitý počet aktivistů stojí v rušné oblasti. Stojí uspořádáni do tvaru čtverce čelem k lidem. Drží transparenty (s nápisy jako “Pravda”, nebo “Podívejte se, proč tu jsme”) a notebooky, na kterých běží obrázky, nebo videa s násilím páchaným na zvířatech. Na tvářích mají masky Guye Fawkese. Kolemjdoucí lidé, kteří se zastaví, aby se podívali na promítaná videa a fotografie, jsou potom osloveni dalšími aktivisty, kteří nestojí v oné “kostce”, ale jsou v tzv. osvětové skupině. Tito se potom lidí ptají, co si o materiálech myslí, informují je a snaží se z nich dostat  příslib změny (vizte níže).

Tento koncept se od doby svého počátku (duben 2016), kdy byl australany Paulem Bashirem a Asalou Alamdarim založen, stal velmi populárním a rozšířil se do celého světa. Společně s DxE (Direct Action Everywhere) a Save Moment reprezentuje Kostka/Anonymous for the Voiceless nejznámější pouliční aktivistické akce. V momentě, kdy píšu tento článek, proběhlo celkově již 4000 Kostek v 650 městech světa a údajně bylo přesvědčeno 215 000 diváků k tomu, aby začali brát veganství vážně. (Toto jsou čísla platná v červenci 2018. V říjnu 2018, kdy tento článek překládáme, již proběhlo 8493 Kostek v 806 městech světa s 308,771 oslovenými kolemjdoucími - pozn. překl.).  

Foto: Anič Ka

Moje zkušenost

Můj dojem z berlínské Kostky, které jsem se zúčastnil, byl veskrze pozitivní. Způsob, jakým lidé z osvětové skupiny mluvili k divákům, na mě udělal opravdu dobrý dojem. Většina z nich netlačila na pilu, ptali se a poslouchali, místo toho, aby jen vyhrkli fakta a čísla o zvířecím utrpení. Bylo mi řečeno, že lidé z “osvěty” přichází pouze k lidem, kteří se již chvíli dívají, a naopak neobtěžují ty, kteří pouze prochází a neprojevují zájem o konverzaci.

Lidé z osvětové skupiny pobízeli lidi k přechodu na veganství nebo alespoň k vyzkoušení Výzvy 22 (22denní veganská výzva, v Česku máme VeganskaVyzva.cz - pozn. red.). Co jsem četl a slyšel, nikde jsem nezaznamenal nabádání k postupnému přechodu na veganství, pravděpodobně proto, že to není bráno jako etický přístup (k tomu se ještě dostanu).

Udělal jsem si malý průzkum u několika lidí, kteří byli kontaktováni lidmi z osvěty a zeptal se na jejich pocity ze samotného rozhovoru. Odpovídali, že tyto pocity byly pozitivní. Sice ještě nebyli připraveni stát se vegany, ale určitě měli a budou mít o čem přemýšlet. Nevím, jestli to bylo bráno jako úspěch (“vážně uvažovat o veganství”), či ne.

Bylo ale hodně dojímavé sledovat dojaté diváky (zde si můžete ověřit, zda vás to také dojme).

U tohoto typu aktivismu určitě vidím některé velmi pozitivní aspekty. Především to vypadá, že velmi úspěšně láká nové aktivisty. Je jednoduché si představit, jak stání bok po boku s ostatními aktivisty a snaha o osvětu dodává uspokojující pocit - pocit opravdového přispění hnutí a pomoci zvířatům. Bez ohledu na to, jak velký bude samotný dopad, tohle je cenné samo o sobě. Toto hnutí potřebuje co nejvíce aktivních dobrovolníků (což považuji za důležitější než být “nejlepší vegan na světě”).  Myslím, že pokud by se někdy ukázalo, že tato forma aktivismu není dostatečně efektivní (což zatím nedokážu říct), hodně z těchto dobrovolníků by přešlo k jiné formě aktivismu.

Je myslím jasné, že tato forma kolektivního aktivismu je pro spoustu veganů daleko atraktivnější, než když sami postávají na ulici (s letákem nebo transparentem), a že práce ve skupině poskytuje pocit komunity a vzájemné podpory (po Kostce si aktivisté často zajdou společně na jídlo či občerstvení).

Foto: Daniela Sin

Věci ke zvážení:

Masky

Některým lidem, se kterými jsem mluvil, se zdají být používané masky odrazující. Obecně vzato smysl používání masek chápu - dávají kolemjdoucím již z dálky jasně najevo, že se něco děje a některé lidi to může motivovat k tomu, aby se přišli podívat blíž a zjistili o co jde. Pokud se jim masky budou zdát strašidelné nebo moc alternativní, tak samozřejmě blíž nepřijdou.

Dalším účelem masky je změna vizáže - člověk s maskou vypadá více jako nějaká socha, a tak může být pro některé lidi jednodušší přijít blíž a sledovat to, co se děje na počítačových obrazovkách. Necítí se být tak moc pozorováni. Můžete se samozřejmě ptát, proč nejsou počítače umístěny na nějaký stojan, tedy bez toho, aby je museli lidé držet. Pravděpodobně by to ubralo této podívané na atraktivitě.

Co se týče této konkrétní masky, tam už si nejsem výběrem tak jistý. Myslím si, že jen málokdo zná, nebo se alespoň zajímá, o její význam a symboliku. A pokud by dostatečnému počtu diváků přišly strašidelné, mohlo by být zajímavé popřemýšlet o jiných maskách.

Foto: Anič Ka

Grafické prvky

Den, kdy jsem se demonstrace zúčastnil, byl velmi slunečný, takže videa na obrazovkách počítačů nebyla moc dobře vidět. V tom osobně vidím určitou výhodu. Ukazování grafického obsahu nic netušícím divákům je totiž asi nejkontroverznější částí této formy aktivismu. Je obzvláště znepokojující, když jsou mezi diváky děti. Sledování tohoto typu videí může u některých lidí zapříčinit trauma. Mějte na paměti, že vám tito lidé nedali souhlas a ani nebyli nijak varováni. Neví, co přijde, neví, co uvidí. Pouze přistoupí k obrazovkám a najednou se i se svými malými dětmi dívají na krev a násilí.

Nechci tím říct, že bych chtěl, aby se takové záběry nepoužívaly vůbec, ale je velký rozdíl mezi hodně krvavými a násilnými záběry (např. prořezávání zvířecích krků na jatkách) a jinými záběry, které také dokáží chytit za srdce ale nejsou tolik šokující. Ty druhé jsou také používány - např. video, kdy matka kráva běží za svým telátkem, které je odváděno pryč. Takovéto záběry nejsou traumatizující nebo krvavé, a přesto v myslích lidí zůstanou velmi dlouho (doporučil bych přidat titulky, aby bylo jasné, co se tam odehrává).

Foto: Daniela Sin

Dopad?

Zajímalo by mě, do jaké míry jsou všeobecně dělány testy a ankety, a do jaké míry jsou si Anonymous jistí výsledky a dopadem. Zdá se, že jejich měřítkem úspěchu je počet “pozitivně ovlivněných” lidí. Dobrovolníci z osvětové skupiny započítávají “ovlivněné”, pokud člověk přislíbí jednu ze tří věcí. 1. Stane se veganem. 2. Přijme 22denní veganskou výzvu. 3. Podívá se na nějaký dokument týkající se veganství, aby se o tom něco dozvěděl. Lidé z osvětové skupiny jsou instruováni, aby při rozhodování, co zařadí pod úspěšnou interakci, byli spíše konzervativní.

Na celkový dopad má samozřejmě velký vliv počet “člověko-hodin” strávených na takovéto akci, versus to, kolik diváků bude na konci osloveno, či přesvědčeno. Když tam budete stát tři hodiny a oslovíte pouze tucet lidí, tak to zřejmě nebude nejlepší využití vašeho času. Nemám ale ponětí, kolik průměrně lidí bývá touto akcí zaujato, a předpokládám, že jedna akce musí být nevyhnutelně lepší a větší, než jiná.

Foto: Anič Ka

Závěr a připomínky

Jak jsem psal na začátku, moje dojmy vychází z omezených zkušeností a informací. Ale z toho, co vím, usuzuju, že pokud se chcete věnovat aktivismu tváří v tvář (namísto třeba institucionální osvěty) a pokud chcete mluvit o morálních argumentech více než o zdraví, potom jsou pro vás Anonymous a jejich Kostka Pravdy to pravé.

Zde je i několik návrhů, které jsou založeny na tom, co jsem psal výše, a které by Anonymous mohli zvážit:

• Posuďte účinnost masek, a pokud zjistíte, že nejsou nejlepší, zvolte jiné. Možná byste mohli celou věc udělat vizuálně přitažlivější a veselejší.
• Zvažte, zda by nebylo lepší ukazovat méně kravých záběrů a zaměnit se za ty, které budou efektivnější a méně odrazující.
• Více zkoumejte dopad této akce. Napadá mě použít něco jako “falešné zákazníky”, tedy lidi z hnutí, kteří by předstírali, že nejsou vegani, a mohli by sehrát roli “ďáblova advokáta”, tedy člověka, který schválně používá diskutabilní názory, aby rozproudil konverzaci. Jiní aktivisté by mohli vést “meta-konverzace”, tedy konverzace s lidmi, kteří již předtím byli osloveni lidmi z osvěty.
• Vložte více energie do zlepšování komunikačních schopností aktivistů. Dozvěděl jsem se, že Anonymous spouští online výukovou iniciativu jménem “AV Academy”.
• Zvažte užívání širšího záběru dotazů a zahoďte to dogma, že počítáte jako úspěch pouze 22denní výzvu nebo přechod na vegantsví. Daleko více lidí by mohlo být otevřeno mít Bezmasé pondělí nebo výrazně snížit svou spotřebu (mou kritiku abolicionismu a způsobu, jakým je tento pojem užíván, si můžete přečíst zde).
• Jestli je to alespoň trošku možné, zvažte zahrnutí jídla. Jsem velkým zastáncem osvěty jídlem. Je mi jasné, že rozdávání jídla by bylo logisticky velice náročné, ale přispělo by to přátelštější atmosféře, a také by to spojilo hlavu s břichem. Také by mohlo být zajímavé rozdávat slevové kupony do nejbližších veganských restaurací.

V budoucnu budu tento článek možná aktualizovat, pokud mě napadnou další tipy nebo se ke mě dostanou nové informace.

Foto: Linda Lakotová

Pozn. Soucitně: V sobotu 3. 11. 2018 se koná International Cube Day. V Česku se odehraje v Praze, Brně, Ostravě, Českých Budějovicích, Olomouci a neoficiálně také Plzni.

Zdroj: Vegan Strategist, Překlad: Nathaniel Navarr, Korektura: Tereza Vandrovcová, Úvodní foto: Gabriela Homolová