Nárůst chovu lososů v mořských sádkách vedl v Norsku za posledních 20 let k poklesu populace divokých lososů na polovinu. V Norsku z ohradových sítí průměrně unikne 200 000 ryb, které potom plavou proti proudu řek a páří se s jedinci žijícími ve volné přírodě, což způsobuje pokles biologické rozmanitosti. Podle spolků na ochranu přírody došlo kvůli tomuto způsobu chovu ke kolapsu populací lososů a pstruhů obecných mořských v okolí západní Skotské vysočiny a skotských ostrovů.
Chov v sádkách ohrožuje přežití volně žijících ryb, jako je losos atlantský, pstruh obecný mořský a siven severní. Vlády severských zemí se tomuto problému ale dostatečně nevěnují a situace je taková, že odvětví chovu lososů (kterému dominují norské společnosti jako SalMar a Norwegian Royal Salmon) bude růst znepokojujícím tempem v okolí Norska, Skotska a Irska a exponenciálně se rozšíří do nedotčených fjordů na Islandu.
Značka Patagonia Europe podporuje komunitní aktivistické skupiny na Islandu, které vyjadřují odpor vůči odvětví chovu lososů a požadují zákaz používání mořských sádek v Norsku, Skotsku, Irsku a na Islandu. Po zahájení kampaně byl na Islandu přijat nový návrh zákona o akvakultuře, který zahrnuje několik naléhavých omezení týkajících se chovu lososů. Jedná se sice o pokrok v ochraně volně žijících ryb a jejich přirozeného prostředí, další nárůst lososích farem využívající mořské sádky ovšem představuje značné nebezpečí.
Islandský fond na ochranu lososa obecného (NASF), Islandský fond na ochranu přírody (IWF) a jiné místní skupiny se spojily se 30 firmami, aby podpořily kampaň a umístily po celém Reykjavíku billboardy, čímž se snažily vyvíjet tlak na islandský parlament před tím, než mu bude předložen nový návrh zákona ke schválení.
„Věříme, že na Islandu nemají být vydávány nové licence pro firmy používající sádky, a že aktuální licence by měly být poměrně rychle staženy z oběhu.“
O rizicích spojených s případným nárůstem lososích farem se sádkami na Islandu a o významu nového zákona o akvakultuře pro budoucnost islandských fjordů jsme hovořili s Jónem Kaldalem z IWF a Fridleifurem Gudmundssonem z NASF.
Foto: Liz Seabrook. Fridleifur Gudmundsson (krátce Frid) z Islandského fondu na ochranu lososa obecného na tiskové konferenci v oblasti islandských Západních fjordů u příležitosti uvedení filmu Artifishal. Lososí farmy se sádkami by mohly mít ničivé dopady na populaci volně žijících lososů a na komunity, které jsou závislé na příjmech z muškaření pro turisty.
Jaká je na Islandu situace okolo chovu ryb a jak se liší od ostatních zemí severní Evropy, např. Norska?
Frid: Nijak se neliší. Norské společnosti působící v Norsku, působí i tady. Island nebyl kvůli svému studenému klimatu uzpůsobený pro chov ryb. To se ale v současné době vlivem ohřívání oceánů, nejspíš kvůli klimatickým změnám mění, a z Islandu se stává vhodné místo pro chov ryb.
Jón: Island je pro lososy obecné nejzazší hranicí. Zatím na Islandu nemáme rozšířenou akvakulturu nebo velké lososí farmy, ale to by se mohlo brzy změnit. Odvětví chovu ryb je zde poměrně málo rozšířené, ale v současné době o licence žádají firmy, které by z Islandu mohly udělat mnohem většího hráče na trhu s lososy. Mohli jsme pozorovat situaci v Norsku a ve Skotsku, kde byla kvůli velkochovu ryb v sádkách zdecimována skoro celá populace volně žijících ryb.
Frid: Před více než deseti lety tehdejší vláda vymezila území k chovu ryb. Fjordy nacházející se v blízkosti velkých řek, kde žijí velké lososí populace, nebyly přístupné, takže se společnosti soustředily pouze na předem určené oblasti. Firmy ovšem začaly bez povšimnutí žádat o licence, jelikož veřejnost se v té době o chov ryb ještě moc nezajímala. Postupem času se tyto firmy zvětšovaly a lidem došlo, že by to mohl být problém. Začala nám chodit hlášení o rybách, které z farem unikly, o epidemiích vršenek (přezdívaných „mořské vši“) a o užívání pesticidů v oceánu.
Jón: Nesmíme zapomínat na to, že volně žijící lososi už teď žijí v nehostinném prostředí, které vytvořil člověk: znečištění, přehrady, nárůst teploty moří apod. Pokud k tomuto nepříznivému prostředí přidáme ještě chov v sádkách, mohli bychom o populace ryb žijících ve volné přírodě poměrně rychle přijít. Naše generace za to nese velkou zodpovědnost.
Foto: Liz Seabrook. Jón Kaldal z IWF na návštěvě Západních fjordů. „Nesmíme zapomínat na to, že volně žijící lososi už teď žijí v nehostinném prostředí, které vytvořil člověk“.
Mohl by mít rozmach chovu lososů v sádkách vliv na místní komunity žijící na Islandu?
Jón: Nezaměstnanost je na Islandu už několik let nízká. Žije se tu dobře a není nutné „uměle vytvářet pracovní pozice“ – tuto frázi alespoň používají politici jako výmluvu pro zavlečení neekologických průmyslových odvětví do malých komunit. Pokud bude na Islandu chov v sádkách provozován ve velkém, nejspíš sem budeme muset přilákat pracovníky ze zahraničí. Bereme-li navíc v potaz vývoj moderních technologií, které např. umožňují nakrmit ryby pouhým stisknutím tlačítka v jiné zemi, nikdo nemůže zajistit, že tato pracovní místa budou stabilní.
Dále zde existují firmy zabývající se muškařením, které už desítky let zaměstnávají Islanďany žijící na venkově. Je zřejmé, že pokud velkochov ryb ohrozí volně žijící populace, utrpí na tom také farmáři, kteří jsou odkázáni na příjmy z prodeje licencí rybářům. Je nutné chránit rodiny z venkova, které jsou na těchto příjmech závislé.
Frid: Muškaření je založeno na chytání ryb žijících ve volné přírodě. Rybáři na Island nepřijíždějí proto, aby tam lovili lososy odchované v sádkách. Rybářský průmysl má vliv na komunitu rybářů, provozovatele rybářských chat a zaměstnance v pohostinských a průvodcovských službách. Jedna skupina tratí a druhá na tom vydělává a to není správné. Zároveň se to děje na úkor přírody, což je podle mě nepřijatelné.
Jaký vliv by měl rozmach chovu v mořských sádkách na islandské pobřeží a volně žijící zvířata?
Frid: Studie zabývající se chovem ryb v mořských sádkách poukazují na to, že zvířata z farem unikají. Lososi chovaní pro hospodářské účely se podobají jiným hospodářským zvířatům – jsou vyšlechtění a geneticky modifikovaní tak, aby rychle rostli, podobně jako kuřata z farmy. Pokud slepice z farmy uteče, nemá moc dobré vyhlídky na přežití v přírodě, jelikož k tomu není uzpůsobená. To samé platí o norských lososech chovaných pro hospodářské účely.
Pokud se lososům podaří uniknout ze sádky (neznám konkrétní počet, ale jedná se o stovky tisíc až miliony ryb v Norsku), instinkt jim říká, ať najdou řeku a rozmnoží se v ní. Mají to vrozené. Plavou proti proudu nejbližší řeky a pokoušejí se vytřít s volně žijícími jedinci. Ti se ovšem vyvíjejí už od doby ledové, jsou adaptovaní na svou rodnou řeku, dokonce i jejich růst je ovlivněn proudy této konkrétní řeky. Když se tyto dvě ryby rozmnoží, vznikne hybrid, který není připravený na život ve volné přírodě, a to vede k úpadku volně žijících populací lososů. Vědecká obec (Mezinárodní rada pro průzkum moří) se dnes shoduje na tom, že chov lososů v mořských sádkách představuje pro volně žijící lososy obecné největší hrozbu.
Každá řeka v Norsku byla geneticky kontaminovaná. Tomu musíme na Islandu zabránit, jelikož místní rybí populace není početná. Pouhých pár incidentů by mělo katastrofické dopady na naše řeky. Nezapomínejme také na problém s vršenkami, který se týká volně žijících ryb a kvůli kterému umírají mladí jedinci na své cestě do oceánu. Dále tu máme znečištění a choroby na mořském dně, které zabíjejí všechny živočichy ve svém okolí. A tak bychom mohli pokračovat dál.
Foto: Lisa Rose. Mořské sádky provozované norsko-islandskou společností Arnarlax v Západních fjordech.
Podaří se pomocí návrhu zákona o akvakultuře, který byl na Islandu před několika týdny přijat, ochránit ryby a jejich přirozené prostředí?
Frid: Rozhodně si myslím, že to nestačí. Ale je to pokrok oproti dosavadní situaci. Ve spojitosti s tímto návrhem zákona Islandský námořní institut zhodnotil počet lososů, kteří v jednom fjordu uniknou ze sádek a podle toho posoudil rizika pro přilehlé řeky. V důsledku toho byla uzavřena jedna z největších farem v oblasti Západních fjordů přesto, že zde působila v souladu se zákonem, což rozhněvalo společnosti věnující se chovu ryb.
Dalším úspěchem, kterého jsme dosáhli během diskusí o návrhu zákona, je snaha o prosazení opatření proti výskytu vršenek v odvětví chovu ryb během příštích čtyř nebo pěti let. Vedli jsme za to kampaň, jelikož to znamená to stejné, jako zakázání mořských sádek, ty totiž nikdy nebudou existovat bez vršenek.
Také se nám podařilo vytvořit finanční motivaci pro společnosti, aby začaly využívat bariérové technologie, díky kterým by se omezily interakce mezi rybami chovanými v zajetí a vnějším prostředím. Díky novému návrhu zákona bude tento ekonomický stimul vůbec poprvé uveden v zákoně, což je pro nás rovněž velká výhra. Chceme, aby u nás působily společnosti šetrné vůči životnímu prostředí, nebo aby se stávající společnosti uchýlily k bariérovým technologiím, které se stále vyvíjejí a zlepšují.
Návrh zákona už byl přijat, jaké další kroky se teď chystáte podniknout v kampani za zákaz mořských sádek?
Jón: Návrh zákona byl schválen a nejpozději v první polovině roku 2024 by měl být revidován. Rybářské společnosti se ale snaží přesvědčit islandský parlament, aby byl shovívavější. S rybářským průmyslem se musíme pustit do boje a nesmíme dovolit, aby ovládl Island.
Frid: Petici se všemi podpisy, které se nám podařilo získat díky projektu Artifishal, předložíme islandskému parlamentu a budeme požadovat, aby zákon vymáhal striktnější opatření na ochranu životního prostředí. Budeme i nadále bedlivě monitorovat rybí farmy, a to prostřednictvím zpráv od majitelů půdy a řek zde na Islandu. Ryby jsou na útěku a my chceme rybářským společnostem ukázat, že je sledujeme. Pokud se něco stane, a my předpokládáme že ano, tak z toho uděláme odstrašující příklad neekologického chovu zvířat.
Co mohou lidé udělat pro to, aby se situace na Islandu a v dalších oblastech zlepšila?
Jón: Snažíme se šířit osvětu tak, že oslovujeme restaurace a žádáme je, aby neodebíraly lososy chované v mořských sádkách a zároveň se obracíme na veřejnost se stejnou prosbou, jelikož to má dopady na faunu. Lidé žijící na Islandu se mohou obrátit na místní politiky. Hovořit o ochraně životního prostředí a volně žijících zvířat s poslanci, kteří zastupují jejich oblast v parlamentu.
Frid: Lidé nejvíce pomůžou tím, že budou vžy kontrolovat, odkud pocházejí lososi, které kupují. V obchodě nebo v restauraci se mohou na původ lososa zeptat a pokud zjistí, že byl odchován v mořských sádkách, odmítnout. Jedná se o většinu lososů z rybářského průmyslu, takže je to nejjednodušší způsob, jak proti němu bojovat.
Pokud se lidé chtějí zapojit více, vždy se mohou přihlásit jako dobrovolníci nebo sponzoři, které nutně potřebujeme, jelikož čelíme multimilionovému byznysu. Neustále se vracíme k příběhu Davida a Goliáše, protože jsme jen hrstka lidí snažící se něco změnit. A mezitím si rybářský průmysl najal bývalého předsedu sněmovny ve chvíli, kdy ze své funkce odešel. Je to těžký boj peníze se vždy hodí.
Zdroj: Patagonia, překlad: Jana Kollarčíková, korektura: Silvestr
