Dne 7. července 2012 se na Cambridgeské univerzitě shromáždilo mezinárodní uskupení předních kognitivních neurovědců, neurofarmakologů, neurofyziologů, neuroanatomů a výpočetních neurovědců, aby znovu společně posoudili neurobiologické základy vědomého prožívání a s ním související způsoby chování lidských a mimolidských živočichů. Komparativní výzkum na toto téma je přirozeně omezen neschopností mimolidských živočichů (a často i lidí) jasně a pohotově informovat o svých vnitřních stavech. Přesto lze jednoznačně konstatovat následující:
- Výzkum v oblasti vědomí se rychle rozvíjí. Byly vyvinuty nové techniky a strategie pro výzkum lidských a mimolidských živočichů. Díky tomu je k dispozici stále více dat a je tedy zapotřebí pravidelně přezkoumávat dříve vytvořené úsudky a teorie v této oblasti. Studie na mimolidských živočiších prokázaly, že homologické mozkové okruhy, které jsou spojené s vědomým prožíváním a vnímáním, mohou být selektivně podporovány nebo naopak narušovány. Na základě toho můžene stanovit, zda jsou dané okruhy skutečně nezbytné pro schopnost vědomého prožívání. Navíc se nabízí nové a snadno dostupné neinvazivní techniky, kterými je možné mapovat mozkové korelace s vědomím u lidí.
- Nervové základy emocí se patrně neomezují jen na struktury mozkové kůry. Ukázalo se totiž, že subkortikální sítě neuronů, kterými proudí vzruchy při afektivních (citových) duševních stavech u lidí, jsou rovněž klíčové pro vyvolání emocionálního chování u zvířat. Umělou stimulací stejných mozkových oblastí se vyvolá odpovídající odezva v chování a citových stavech jak u lidských, tak u mimolidských živočichů. Pokud se v libovolné části mozku mimolidských živočichů stimulují instiktivní emocionální projevy, mnoho z těchto následných projevů je v souladu s vnitřně prožívanými emocionálními stavy, včetně odměňujících i trestajících stavů. Hluboká mozková stimulace takovýchto systémů u lidí může navodit podobné emoční stavy. Systémy asociované s afektem jsou koncentrovány v subkortikálních oblastech, kde se nachází neurony s vysokou mírou podobnosti mezi různými živočichy. Mladí lidští a mimolidští živočichové bez neokortexu mají tyto mozkově-mentální funkce zachovány. Kromě toho se ukazuje, že nervové okruhy podporující behaviorální/elektrofyziologické stavy pozornosti, spánku a rozhodování se během evoluce objevily již při rozčlenění a rozšíření bezobratlých a lze je pozorovat i u hmyzu a hlavonožců (např. chobotnice).
- Ptáci díky svému chování a díky fyziologii a anatomii svého nervového systému představují pozoruhodný příklad paralelní evoluce vědomí. Úroveň vědomí podobnou člověku bylo možné nejlépe pozorovat u afrických papoušků žako. Ukázalo se, že savčí a ptačí emocionální sítě a kognitivní mikrookruhy vykazují daleko vyšší míru homologie, než se původně předpokládalo. Navíc byly u některých ptačích druhů popsány nervové spánkové vzorce podobné savčím, včetně fáze REM. U zebřičky pestré byly dále prokázány neurofyziologické vzorce, o kterých se původně předpokládala nutná přítomnost savčí mozkové kůry. Zejména u strak byly objeveny překvapivé podobnosti s lidmi, lidoopy, delfíny a slony při studiích poznávání vlastního odrazu v zrcadle.
- Účinky některých halucinogenů u lidí zřejmě vycházejí z narušeného zpracovávání dopředné a zpětné vazby v mozkové kůře. U mimolidských živočichů se při podávání farmakologických přípravků prokazatelně ovlivňujících vědomé chování u lidí objevují podobné poruchy v chování. Výsledky výzkumu na lidských subjektech naznačují možný vzájemný vztah mezi „uvědoměním“ (awareness) a aktivitou mozkové kůry. Tím se však nevylučuje možná spoluúčast ze strany subkortikálních nebo raně kortikálních struktur, jako je tomu například u vizuálního uvědomění. Skutečnost, že citové prožitky u lidských a mimolidských živočichů vycházejí z homologních subkortikálních sítí v mozku, představuje přesvědčivý důkaz pro prapůvodní a sdílené emocionální qualia (vnitřní vědomý stav).
Prohlašujeme, že: „Nepřítomnost mozkové kůry zřejmě nebrání organismu v prožívání citových stavů. Konvergenční důkazy naznačují, že mimolidští živočichové mají neuroanatomické, neurochemické a neurofyziologické základy vědomých stavů a rovněž jsou schopni projevů úmyslného chování. Síla těchto důkazů tedy podporuje domněnku, že lidé nejsou jedinými tvory, kteří disponují nervovými základy pro vznik vědomí. U mimolidských živočichů, včetně všech savců a ptáků, a mnoha dalších tvorů, mimo jiné i chobotnic, rovněž nalézáme tyto nervové základy.“
Joseph Dial (bývalý výkonný ředitel Mind Science Foundation) v přiloženém videu vysvětluje, proč je tato deklarace historickým a přelomovým momentem:
Cambridgeskou Deklaraci o vědomí napsal Philip Low a editoval Jaak Panksepp, Diana Reiss, David Edelman, Bruno Van Swinderen, Philip Low a Christof Koch. Deklarace byla veřejně vyhlášená Lowem, Edelmanem and Kochem v Cambridge, UK, dne 7. července 2012, na Francis Crick Memorial Conference on Consciousness in Human and non-Human Animals, v Churchill College, University of Cambridge. Deklarace byla podepsaná účastníky konference v ten samý večer v přítomnosti Stephena Hawkinga v Balfour Room Hotel du Vin in Cambridge, UK. Podpisová ceremonie byla zaznamenána v pořadu 60 Minutes televizní stanice CBS.
Zdroj: http://fcmconference.org (PDF), Překlad: Anna Kučerová
