Již začátkem 30. let vycházel z přesvědčení, že nemoc fyzického těla bývá projevem poruch, které nastaly v duševním životě. Jistota, že člověka netvoří jen hmotné tělo, ale i duše a duchovní složka, se stala základem jeho originální léčebné metody. Nazval ji, na doporučení Prof. MUDr. Julia Hanauska, etikoterapií. Etikoterapie vzbudila zájem i prezidenta republiky T. G. Masaryka, což vyjádřil pozváním manželů Bezděkových k sobě, na zámek do Lán.
Podstatu své metody, která byla vyvrcholením jeho celoživotního poznání, popsal v knize „Záhada nemoci a smrti. Etikoterapie. Léčení mravností“ (1931, 1932, 1947). Kniha se v r. 1995 dočkala po dvaačtyřicetiletém odmlčení svého čtvrtého vydání v českém jazyce. V roce 1935 vyšla také ve švýcarském Curychu německy, pod názvem „Das Rätsell von Krankheit und Tod“. Na podzim roku 2000 vyšel i 2., dosud nepublikovaný díl, „Záhada nemoci a uzdravení. O léčení duše a těla. Etikoterapie II.“ Nábožensko - filozofické myšlenky zpracoval v dosud nepublikovaném díle „Podstata zla a o boji se zlem“. Podstatu veškerého zla vidí v lidském sobectví a v odloučení od Boha.
Rozhovor: