Autorka: Kathy Stevens (zakladatelka a ředitelka azylu Catskill Animal Sanctuary a veganská aktivistka).
Publikováno: 12. září 2013 na The Huffington Post
Minulý víkend jsem přednášela na akci Toronto Vegetarian Food Festival (festival vegetariánského jídla v Torontu), kde jsem publiku představovala obyvatele našeho azylu "Catskill Animal Sanctuary" - zvířata, jejichž životy a příběhy proměnily nejen mé porozumění těmto tvorům, ale i chápání toho, jak s námi mohou tito spojenci spolupracovat ve svůj prospěch. V proslovu jsem zdůraznila, že jakožto hnutí musíme v tom našem zásadním a naléhavém úkolu začít chápat zvířata jako své partnery. Lidé potřebují poznat prasata, krávy, krůty a kuřata způsobem, jakým známe a jakým milujeme naše psy a kočky.
Melanie Joy (americká psycholožka a socioložka) v této souvislosti používá trefné označení "karnismus". V knize "Why We Love Dogs, Eat Pigs, and Wear Cows" Joy popisuje "neviditelný systém víry", který v nás podporuje volbu jíst maso. Naše přesvědčení o jídle jsou zakořeněna tak hluboko, že si většina z nás nedokáže připustit, že by mohl být s jedením zvířat nějaký problém, věří, že jedení masa je nezbytné a také vnímá některá zvířata nikoliv jako žijící jednotlivce, ale jako objekty k jídlu. Zatímco většina z nás se o zvířata zajímá a snaží se k nim přistupovat soucitně, "karnismus" nám umožňuje potlačovat tyto hluboce zaryté hodnoty vždy, když si sedneme k jídelnímu stolu. Pokud má Joy pravdu (a je evidentní, že ano), je třeba pomoci lidstvu nahlédnout na "zvířata k jídlu" stejným způsobem, jakým nahlíží na své domácí mazlíčky. Historie lidstva jako druhu i naše osobní historie dokazuje, že pokud se cítíme s někým spojení (ať už se jedná o čtyř- či dvounohého jedince), je obtížnější ignorovat jeho či její utrpení. Poznat povahu krav či kuřat v celé jejich pozoruhodné individualitě je zatraceně dobrý způsob, jak narušovat ideologii karnismu.
Obrázek: Pokles konzumace masa v USA
Můžete si myslet, že přeháním, ale mnoho ukazatelů naznačuje, že se americká strava proměňuje. Mezi jinými je to pokles naší spotřeby masa i mléka v uplynulých letech (konzumace mléka dosáhla 30letého minima v roce 2012), dále měnící se nabídka supermarketů, která značí zvýšenou poptávku po veganských produktech nebo třeba pozornost médií věnovaná negativním vlivům konzumace masa a mléčných výrobků na lidské zdraví i planetu Zemi. Podobně povzbudivá je nedávná studie od Rennselaer Polytechnic Institute (technická vysoká škola ve městě Troy, New York), na kterou často odkazuje aktivista a spisovatel prof. Gary Francione. Tato studie zjistila, že když nějaké zásadní a pevné přesvědčení příjme byť jen pouhých 10 % lidí z celkové populace, bude toto přesvědčení následně přijato i většinovou společností. Vedoucí výzkumník této studie tvrdí, že "poté, co se toto číslo přehoupne přes 10 procent, šíří se daná myšlenka jako oheň." Když se podíváme na ostatní sociální hnutí změny ve dvacátém století, zjistíme, že na tom něco pravdy asi bude.
Role azylů pro hospodářská zvířata je ve zlepšení empatického přístupu lidí ke zvířatům i v postupném přechodu na rostlinnou stravu nedocenitelná. Jen si to představte. Ocitnete se mezi skupinkou lidí, kteří znají chovaná prasata, ovce, krávy i kuřata stejně dobře, jako většina lidí zná své vlastní děti. Náplní naší práce je totiž zajistit, aby se těmto našim zvířecím přátelům dobře dařilo.
První zastávkou našich víkendových zájezdů na Catskill Animal Sanctuary bývá prasečí stodola. Tam si lehnu na slámu se svými přáteli a pronesu řeč o tom, jak jsou jedinci v rámci různých druhů skutečnými individualitami. Pokračuji vyprávěním příběhů, které vykreslují rozdíly mezi prasetem Franklinem, Naďou, Mojžíšem a dalšími. Během těchto momentů proteče mnoho slz a zazní mnoho prohlášení, která zpravidla začínají slovy "Neměl jsem ani tušení!" Někteří hosté neměli ani tušení, že prasečí matky žijí v klecích jen o pár centimetrů širších než je jejich tělo; ani tušení, že prasata, která jíme, jsou ve skutečnosti dětmi... jen šest měsíců starými. A někteří hosté neměli ani tušení, že emocionální projevy prasat jsou velmi podobné těm lidským. Když ke mě na zavolání přiběhne selátko Miriam, vyleze mi na klín a opře si hlavu o mou nohu, hosté se buď smějí radostí nebo podléhají emocím a roní slzy dojetí. V azylech tohoto typu se zvířata stávají svými nejlepšími zastánci.
My jako lidé si můžeme vybrat ignorovat otázky vlastního zdraví nebo nejistého osudu planety Země. Můžeme si zvolit nenahlížet za oponu produkce živočišných potravin, jejíž násilnost je pro naše oči příliš děsivá. Ale všichni můžeme pozorovat, obdivovat a užívat si přítomnosti zvířat, která žijí v míru a radosti v azylech po celých Státech. Tyhle azyly jsou místem, kde veganství nemusí nikdo vysvětlovat.
Nenechte se však mýlit, že by veganské hnutí nemělo zvláště obtížný úkol ve srovnání s ostatními sociálními hnutími v historii. Nepožadujeme totiž jen to, aby se změnila určitá část populace za účelem napravení nějakého bezpráví. Požadujeme, aby se změnil každý jednotlivý člověk. Proto - na rozdíl od ostatních sociálních hnutí - nestačí, aby jeho podporovatelé podepsali petici, hlasovali pro návrh nebo se účastnili protestní akce. Toto všechno dělat můžeme, ale dokud se nestaneme vegany, tak naše cíle ani motivace nebudou příliš uvěřitelné. A je mnoho dalších důvodů, proč jsou naše požadavky pro společnost obrovskou výzvou.
Přes to všechno jsem se rozhodla věřit, že se nám to jednou podaří. V pondělí a v úterý jsem se připojila ke dvěma hlídkám "Toronto Pig Save" (záchrana prasat) a "Toronto Cow Save" (záchrana krav) a dohlížela jsem na zvířata v transportech mířících na jatka. V pondělí se nás sešlo 35 uprostřed dopravní zácpy v centru Toronta. Jakmile nákladní vozy se zvířaty na cestě do "Quality Meat Packers (balírny kvalitního masa) zastavily na semaforu, přistoupili jsme blíže, hladili jsme selata, nabídli jim vodu, melouny a utěšující slova.
Video: Aktivisté dávají napít dehydrovaným prasatům na jejich dlouhé cestě
Den na to jsme se sešli v ulici, kde se nachází tři jatka určená pro krávy. Když transportní vozy přijely a zastavily, hladili jsme a utěšovali krávy jen chvíli předtím než podstoupily smrt tak příšernou, kterou nelze popsat slovy. Bude se to zdát ironické, ale jsou to právě takové momenty, které ve mě vzbudily obrovské odhodlání. Z toho jednoho prasátka, které - bez ohledu na to, že mu bylo hrozné horko, mělo žízeň, cítilo strach, bylo poškrábané a neschopné pohybu - se na mě laskavě a s jistou zvláštní silou podívalo, nebo z mokrých nozder a blikajících očí jedné pozoruhodné krávy jsem cítila, jako by nás povzbuzovala celá zvířecí komunita. "Děkuji", je co jsem pocítila. "Vy to dokážete!"
To malé sele i ta sladká kravka jsou teď oba mrtví, stejně tak zemřelo milion dalších jedinců s jedinečnou individualitou a to pouze od chvíle, co jsem před třiceti minutami začala psát tento článek. V našem světe existuje mnoho temnoty a utrpení, ale svítí i jistá naděje. Momenty smrti těch dvou krásných zvířat - s jejich laskavými pohledy - mě zasáhly tak hluboko, jako zatím snad nic. Teď už jsou pryč, ale možná věřili v lidské dobro.
Foto: Kathy Stevens a Franklin
I já v lidské dobro věřím. Prosím, seznamte se s povahou tzv. hospodářských zvířat v azylech jako je ten náš. Zapojte se do hlídek. Založte svou vlastní záchranou skupinu nebo azyl pro krávy, prasata či kuřata. Pokračujme společně s našimi zvířecími parťáky a přáteli. Máme před sebou ještě hodně práce.
Zdroje: The Huffington Post, Fotky: Flickr Catskill Animal Sanctuary, Překlad: Tereza Vandrovcová
Soucitne.cz: V Česku se dává dohromady Facebooková skupina lidí, kteří mají zájem se v budoucnu (v horizontu přibližně 2 let) jakkoli zapojit do vybudování či fungování české obdoby azylu pro hospodářská zvířata. Pokud se vám tato myšlenka líbí, neváhejte a přidejte se ke skupině zde: https://www.facebook.com/groups/azylprozvirata
