Kauza Labuť aneb Jak funguje záchrana zraněných zvířat v Praze

Kauza Labuť aneb Jak funguje záchrana zraněných zvířat v Praze
Reklama

Před Velikonocemi, 16. dubna 2014, jsem se stala svědkem smrtelných úrazů dvou vyplašených labutí, které narazily v centru Prahy na elektrické dráty. Dá se předpokládat, že je mohlo vylekat hlasité bubnování při Pašijových hrách pořádaných Pražským arcibiskupstvím, spojených s vernisáží výstavy básníka a malíře Bohuslava Reynka.


Foto: Takto jsme, spolu s policií, stáli u labutě 1,5 hodiny, než přijela paní ze záchranné stanice Zvíře v nouzi

Základní otázky, které jsem si pak díky těmto dvěma nebohým obětem položila a které by mohly zajímat i ostatní občany Prahy, zní:

Když je zraněn člověk, přijíždí mu v nejkratší možné době na pomoc záchranka. Proč musí labuť, která má nervovou soustavu a nepochybně cítí bolest podobným způsobem jako lidé, čekat v krutých bolestech na odvoz více než hodinu a půl a pak nejméně další hodinu, než začne služba veterinářce? (Byla dopravní zácpa  – záchranář nesmí použít výstražné zařízení jako ambulance. Auto není vybaveno jako ambulance a záchranář není veterinář – k tomu musí být zvíře teprve dopraveno. Záchranářka se navíc v našem případě jevila nekompetentní. Volala jsem jí v 18:38, v 18:57 mi při druhém telefonátu řekla, že ještě nevyjela.)

Další otazníky do budoucna vykrystalizovaly po telefonátu s magistrátem:

1. Jak to, že samotný pracovník záchranné stanice Zvířete v nouzi (spadající pod Český svaz ochránců přírody a správu Lesů hl. m. Prahy), organizace, která má v Praze na starost záchranu divokých zvířat, může s lehkým svědomím tvrdit, že tříhodinové čekání labutě na záchranu je v pořádku, že „nedošlo k žádnému pochybení “?

Cituji odpověď na stížnost jedné ze svědkyní události: „...velice Vám děkujeme za Vaši snahu pomoci zraněnému zvířeti. Situaci jsem prověřila a došla k závěru, že k žádnému pochybení ze strany záchranné stanice nedošlo. V záchranné stanici pracují ve svém oboru vzdělaní odborníci s mnohdy mnohaletou praxí a zkušenostmi. Na zajištění zvířat tedy nespatřujeme žádné nedostatky...“

2. Proč není na celém magistrátu jediný!!! pracovník, pod jehož pravomoci by spadala „záchrana zraněných zvířat v Praze“? (Jediná úřednice, na kterou jsem dostala kontakt, pracuje na odboru zeleně a její náplní je péče o parky a zahrady –  jsou tedy např. parky důležitější než záchrana života?)

3. Proč jsou na této stanici podle slov záchranářky k dispozici pouze dva lidé a proč je v době od 16.00 záchrana ještě ztížena? Cituji z webu záchranné stanice: „V důsledku nedostatku finančních prostředků jsme nuceni omezit pracovní dobu Pražské zvířecí záchranky na po - pá 7 - 16 hod. Telefonický dispečink záchrany zvířat na tel. 774 155 155 bude však i nadále v provozu nepřetržitě.“

4. Proč má organizace k dispozici jedinou veterinářku pro labutě, která samozřejmě nemůže fungovat 24 hodin denně? Běžní veterináři údajně práci s labutěmi nezvládnou Cituji z emailu od organizace: „Prakticky žádní veterináři v Praze by ve většině případů divokému zvířeti nepomohli či neuměli pomoci, pokud by neslo o humánní usmrcení. Co
druh zvířete, to úplně jiná problematika. Jestli tomuto mému tvrzení
nevěříte, zkuste si na toto téma pár veterinářů obvolat.“ Tuto informaci hodlám dále prověřit.

6. Proč má „zvířecí záchranka“ zakázáno používat při jízdě výstražné zařízení, zatímco např. diplomaté je používají běžně??? Cituji z emailu od organizace: „Záchranné stanice nejsou zařazeny mezi složky integrovaného záchranného systému, nemohou využívat výstražná zařízení k rychlému přejezdu za zvířetem.“

7. Jak může auto „záchranné služby pro zvířata“ řídit žena, která i podle slov policie neuměla na Mánesově mostě zaparkovat (manévr jí opravdu trval velmi dlouho)? Dokážu pochopit, že někdo neumí parkovat. Jak může být ale takový člověk přijat na danou pracovní pozici?

8. Proč není záchranářské auto vybaveno podobně jako sanitka? (V autě, které přijelo, byla pouze klec, do které se labuť sotva vešla, a ocitla se tedy kromě bolesti ještě ve velkém stresu – snažila se mávat křídly, ale neměla prostor. I pro přepravu letadlem musí mít např. pes bednu, ve které se může otočit a pohodlně postavit.)

9. Proč byl, jak jsem pochopila od úřednice magistrátu, za státní peníze nainstalován systém plašítek na elektrickém vedení na mostech (mnoho úrazů se prý stává na Palackého mostu), jež mají zabránit nárazům labutí, který se však ukázal jako neefektivní? Projekt prý připravoval tým jejích kolegů, v jiných městech a v Holandsku systém údajně funguje, zde ovšem ne... Úřednice uvedla, že se bude muset začít jednat o změně. Kdy tedy?

10. Proč, když už bylo dost finančních prostředků na uvedená plašítka, nedotuje město uspokojivě i záchrannou stanici, ačkoli by jistě většina občanů souhlasila, aby jejich daně šly právě na tyto účely? Jde přece o základní etické otázky civilizované společnosti. Co je důležitějšího než život?


Foto: Tato žena z organizace Zvíře v nouzi drží mrtvou labuť

Cituji opět z webu Zvířete v nouzi: „Provoz Pražské zvířecí záchranky je velmi nákladný. Měsíčně nás přijde minimálně na 50 tisíc Kč. Pokud můžete, podpořte prosím zvířecí záchranku!“ Dále cituji z emailu ze stanice: To, co my ani pracovníci stanic neovlivníme, je dojezdový čas...  Přestože jsou stanice financovány nedostatečně (není žádný právní nárok na získání prostředků na provoz stanic, jako mají např. útulky pro psy a kočky), stanice zajišťují v rámci svých možností 24hodinovou pohotovost.

Za celou dobu od revoluce se evidentně dosud o tento problém nikdo z radních výrazněji nezajímal, tato bazální etická problematika byla na pokraji zájmu. Není dost peněz na výbavu záchranářských aut a síť záchranných stanic, zatím netuším, zda i vinou malého tlaku Českého svazu ochránců přírody na radnici – hodlám zmapovat situaci. Dále se ptám, proč není možné, aby bylo po Praze v práci s neobvyklými zvířaty vyškoleno více veterinářů, kteří by byli schopni, podle aktuální lokality, rychle zasáhnout s vybaveným vozem? Veterinární pohotovosti pro domácí zvířata existují, jako laik se domnívám, že by stačilo, kdyby měly od města/státu finance na zásah i v případě divokých zvířat.

Nyní se pokusím (na radu úřednice z magistrátu) komunikovat s novým ředitelem Lesy hl. m. Prahy, který může údajně situaci jako jediný změnit.

O dalším vývoji a odpovědích na vyvstalé otázky vás budu informovat.

Petice:

Jelikož se tímto tématem chystám dále zabývat, pomohlo by mi, kdybyste v této online petici podpořili mou hypotézu, že by většina občanů ráda podpořila myšlenku, že by část  jejích daní šla na účely záchrany zraněných zvířat v Praze. S peticí mohu pak dále operovat při diskusi s vedením Lesů hl. m. Prahy a s magistrátem. Děkuji!

http://www.petice24.com/za_dotace_na_zachranu_zranenych_divokych_zvirat_v_praze

Další komentáře k události na https://www.facebook.com/Vecernik.Insider

Text: Kateřina Slavíková

Líbil se vám článek? Sdílejte!

Vytisknout  

Podpořte Soucitně

 

Související články

No Internet Connection