Film Noe otevřeně propaguje veganství

Autor: Vance Lehmkuhl

Jak natočíte film o arše plné zvířat, aniž byste použili jediné skutečné zvíře? Můj zájem o film Darrena Aronofského "Noe" probudilo, když jsem slyšel, jak byl vyráběn (s využitím počítačově vytvořených zvířat), a později jej ještě posílilo, když jsem se dozvěděl o veganském rautu na premiéře.

Když jsem zaslechl stížnosti, že veganský režisér cpe do svatého příběhu veganské prvky, musel jsem to osobně zkontrolovat. Už se stalo a hlásím, že je to pravda, "Noe" je skutečně - od goferové zdi ke zdi - veganskou propagandou.

Z uměleckého hlediska nejde o žádné velkolepé dílo, jak už to tak bývá u velkorozpočtových hollywoodských trháků. Nicméně nepochybně jde o milník v mainstreamové popularizaci veganství, které je v příběhu provázáno s dalšími příbuznými problémy - spravedlností, vírou, obětí, maskulinismem, militarismem, změnami klimatu, násilím i nenásilím - a přináší velmi podnětné i provokativní myšlenky pro každého, kdo jim věnuje trochu pozornosti.

Karty jsou rozdány už v první minutě filmu. Mezi rychlými střihy, ilustrujícími příběh úpadku lidstva, vidíme ruku, která se natahuje pro jablko - jenže to jablko tluče jako srdce, vizuálně i akusticky. Jde skutečně o dechberoucí obrazy, přinášející filosofické úvahy nad tím, že tím takzvaným "zakázaným ovocem" a arogancí, které vedly až k současnému úpadku, bylo ve skutečnosti zabíjení a pojídání zvířat ve chvíli, kdy jsme již byli schopni rozlišit mezi dobrem a zlem.

A vskutku. Noe a jeho rodina jsou ve filmu přestaveni při sběru bobulí a dalších rostlinných potravin, kde Noe zdůrazňuje, že "sbíráme pouze to, co potřebujeme." Ekologická etika obsažená v jejich počínání byla založena na tom, že musíme jíst rostliny, abychom přežili, ale zvířata jíst nepotřebujeme. Z vyprávění nejstaršího člena rodiny pak vyplývá, že to, co bylo ve skutečnosti zakázáno, ve skutečnosti nebylo ovoce.

Brzy na to jsou Noemovy hodnoty a smysl pro spravedlnost vyjádřeny v jeho snaze zachránit štvané a smrtelně zraněné zvíře, přičemž musí svým dětem vysvětlovat, že někteří lidé skutečně jedí zvířata, protože "si myslí, že díky nim budou silnější." Na tento výjev bezprostředně navazuje scéna, ve které dá Noe pořádně na frak třem vrahounským masožroutům, a dokazuje tak, že je dost silný i bez konzumace masa.

Mezitím se masožrouti z konkurenčního Túbal-Kainova klanu oddávají svým vražedným choutkám až do extrému. Zvířata terorizují, loví, podrobují, jedí a stejně zacházejí i s lidmi - včetně konzumace jejich masa. Krveprolití mezi lidmi je přikládána stejná váha jako krveprolití páchanému lidmi na ostatních zvířatech.

Tato verze úpadku, která se váže na konzumaci masa, je explicitněji vyjádřena později, když Túbal-Kain přemlouvá Noemova vzpurného syna Cháma, aby snědl "zakázané ovoce" v podobě uspaného zvířete na palubě lodi. Túbal-Kain svou volbu potravy ospravedlňuje lidskou nadřazeností, kterou jsme přechytračili samotného Stvořitele, když jsme dokázali přinutit zvířata, aby nám sloužila.

Túbal-Kainova řeč poněkud znepokojivě odráží názor hlavního proudu. To, jak přirovnává "být mužem" k "být schopen zabít jiného muže" (což opět demonstruje zabitím jiného zvířete), je téměř k nerozeznání od blábolů typu "buď chlap" neboli "mít moc znamená mít právo", kterými systematicky krmí mladé chlapce skoro všechny kultury na planetě.

V další části Aronofsky ukazuje záběry zvířecích rodin, přičemž Noe pronáší řeč o volbě mezi zabíjením a láskou - o volbě, které máme porozumět a kterou musí každý z nás udělat pomocí svého (proklatého) chápání rozdílu mezi konáním dobra a zla.

To nás přivádí zpět na začátek k obrazu srdco-jablka. Skrze tyto obrazy a předzvěsti Aronofsky dosáhl něčeho ještě radikálnějšího a podvratnějšího, než se kdy povedlo většině angažovaných filmařů. S odrazovým můstkem v populárním biblickém příběhu vrhá nové světlo na celou Genesis i všechny naše příběhy o tom, proč jsme tím, kým jsme, a ptá se, jak bychom měli přetvořit v činy své nejniternější hodnoty a přesvědčení.

Zodpovězení této otázky je urychleno překvapivým zvratem, kdy Noe přestane být "sympaťákem", protože zabředává do dogmatické interpretace své mise. Skutečně pochopil, co Stvořitel žádá, nebo se z něj stal špatný vypravěč? Tento obrat je varováním nám všem (zvláště nám veganům), že klidně můžeme mít na své straně všechnu pravdu světa, ale i přesto můžeme chybovat, když tuto pravdu budeme tlačit do extrému, který postrádá soucit.

Jak už bylo řečeno, veganský imperativ je umně propleten s ostatními tématy a není jediným poselstvím filmu, nicméně nad ostatními převažuje. Mnoho recenzentů zmiňuje zřejmou paralelu s naší klimatickou krizí a potřebou jednat ekologicky a celé téma "být hodný ke zvířátkům" snižují na pouhý příklad Noemovy "zelené" etiky. Podle mě se na to však dívají ze špatného konce. Aronofsky dává jasně najevo, že prvním (nikoli posledním) krokem k narovnání našeho vztahu ke světu je řešení našeho vztahu ke zvířatům a hledání spravedlnosti v této oblasti.

Po neúspěšném volání po znamení z nebes si Noe musí sám vybrat mezi dobrem a zlem. O totéž se podle Aronofského máme pokoušet i my všichni, kdykoliv máme v ruce vidličku.

Zdroj: Philly.com (redakčně kráceno), Překlad: Tereza Vandrovcová, Foto: Paramount Pictures