Citový život zvířat

Citový život zvířat

Autor: Jeffrey Moussaieff Masson

Překlad: Monika Zápotocká

Jak uznává většina zoologů, všechna zvířata (s výjimkou lidí) jsou alespoň natolik inteligentní, aby byla schopna přežít a prosperovat. Pryč jsou dny, kdy lidé chtěli vědět, které zvíře je nejchytřejší, a které naopak nejhloupější. Dnes je všeobecně přijímáno, že zvířata jsou mnohem chytřejší, než si byla většina lidí ochotna připustit – tedy až na pár světlých výjimek, mezi něž patřil například Darwin.

Počet vědců, kteří uznávají, že zvířata prožívají emoce velmi podobné těm našim, roste každým dnem. Když jsem před zhruba 20 lety vydal knihu Když sloni pláčou, téměř všichni lidé, kteří žili v přítomnosti zvířat, byli připraveni uvěřit, že zvířata mohou prožívat smutek, zklamání, radost, štěstí, a že mohou truchlit, soucítit s druhými a chovat se nesobecky. Mnoho vědců projevovalo nedůvěru, ale to se díky všudypřítomným důkazům dramaticky změnilo.


Foto: Jo-Anne McArthur / We Animals

Prasátko Floyd si spokojeně žilo ve společnosti svých sourozenců na kalifornském statku pro hospodářská zvířata zachráněná z velkochovů. Kvůli komplikacím se ale muselo přestěhovat na jiný statek stejného zaměření. Floyd po převozu zamířil rovnou do stodoly, odkud odmítal vylézt, a nechtěl ani nic jíst. Ani představení milé prasečí slečně Penelope nepomohlo. Floyd upadl do hluboké deprese a neměl pomyšlení na to si hrát.

Jeho původní pečovatelka se na něj přijela podívat, aby zjistila, co se s ním děje. Jakmile ji spatřil, jeho chování se změnilo. Očichal ji a bylo vidět, že se mu ulevilo. Celý ožil a kvičel radostí. Poté se rychle rozeběhl k její pronajaté dodávce, naskočil dozadu a čekal, až ho odveze domů – po depresi ani památky. Jeho srdce bylo plné stesku po domově.


Foto: Jo-Anne McArthur / We Animals

Nyní, když uznáme, že zvířata prožívají život plný komplikovaných emocí, nastal čas na další krok. Intuitivně v současnosti přijímám skutečnost, že existuje mnoho zvířat, která mají hlubší city než my sami. To je ale pro lidi mnohem těžší vstřebat. Nenávist je běžná lidská emoce, přesto bychom ji v komunitě velryb nenalezli. Jenom ve 20. století lidé vyvraždili více než 200 milionů soukmenovců – jiných lidí. Oproti tomu, během stejného období není znám jediný případ predátora jako je kosatka, která by ve volné přírodě zabila jinou kosatku.

Je tedy možné, že sloni truchlí pro své zemřelé stejně nebo dokonce víc, než my truchlíme pro ty své? Já věřím, že ano. Podívejte se na tvorbu Cynthie Moss a na nedávnou studii od Gay Bradshawa (Sloni na hraně).

Může o sobě některý člověk tvrdit, že je stejně přátelský jako pes? Psi mají extrémně vyvinuté emoce spojené s přátelstvím a chtějí se zastavit a socializovat s každým psem, kterého potkají. To u lidí není tak časté. Oddanost, důvěra a vřelost ke všem bez rozdílu jsou u psů běžné, ale u lidí jsou spíše výjimkou. Zájem akademiků o psy raketově vzrostl a jejich intelekt a emoce jsou zkoumány způsoby, o kterých by se nikomu před pár lety ani nesnilo.


Foto: Jo-Anne McArthur / Animal Equality

Předci našich novodobých krav jsou sice ve volné přírodě na pokraji vyhubení, ale od dnešního domestikovaného dobytka se nijak výrazně neliší. Evoluce vybavila krávu na úlohu matky určitým způsobem chování vůči jejímu potomstvu, vše bylo stvořeno za účelem ochrany zranitelného telátka. Matka bude instinktivně schovávat své mládě, které během prvních dnů života nese jen neznatelnou pachovou stopu, aby se snížilo riziko útoku predátorů. Když matka nemůže své mládě nakrmit, být v jeho přítomnosti ve dne v noci a olízat jej, aby tak ještě snížila jeho pachovou stopu, vytváří to u ní psychické napětí, které pravděpodobně dokáží pochopit jen ženy, které přišly o své děti během porodu. A přesto jsou mláďata dojnic odebírána jen krátce po jejich narození!


Foto: Jo-Anne McArthur / Animal Equality

Věda dokonce uznává, že neexistuje téměř žádný rozdíl v behaviorálních potřebách pravěkého volně žijícího lesního kura a naší domestikovanou slepicí. Výrobci se pokoušeli zlomit jejího ducha znemožněním hnízdění na stromě, jak jí velí instinkt. Jak může hnízdit, když je v kleci s dalšími 80 ptáky, a nemůže ani roztáhnout svá křídla? Jejího ducha se nám ale zlomit nepodařilo, což nám dokáže, když se jí podaří utéct ze svého vězení. Bude hnízdit, válet se v prachu a hrabat v zemi tak, jako to dělají její divocí sourozenci, kteří tak činí ve snaze najít chutná bambusová semínka.

Nikdo toto chování u domestikovaných kuřat nečekal. Ne však proto, že by neexistovalo, ale proto, že náš pohled na ně je zkreslený. Jejich chování po osvobození je stejně autentické, jako to, jak se chovají lidé propuštění z věznice.


Video: Slepice osvobozené z klecí (Animal Place)

Na závěr bych rád uvedl trochu provokativní podnět k zamyšlení – existuje možnost, že některá zvířata prožívají emoce, o kterých ani nevíme, že existují? Protože pokud daný pocit neznáme, jak můžeme vědět, že zvířata nezažívají něco, co sami nejsme schopni rozeznat?

Jaak Panksepp, jeden z předních amerických vědců v oblasti neurologie, pevně věří v existenci emocí u zvířat. Nepochybuje o tom, že lidský a zvířecí mozek je uzpůsoben k činnostem jako je snění, očekávání, požitek z jídla, vztek, strach, láska a touha, mateřský cit, smutek, hravost a radost.


Foto: Corina Koning

Když se podívám na svého psa Benjyho, o němž jsem napsal knihu s názvem Pes, který nedokázal přestat milovat (z anglického originálu The Dog Who Couldn’t Stop Loving), a zdá se mi, že je hluboce zamyšlen, podivuji se nad tím, zda cítí něco, co je za hranicí mého chápání. Třeba určitý druh spokojenosti související se životem po boku nejlepšího přítele. Jakoby říkal: „Dělám přesně to, co teď chci dělat, jsem přesně tam, kde chci být, se svojí rodinou, která je napůl psí a napůl lidská. Život je skvělý!“ Vůbec by mě to nepřekvapilo. Možná jednoho dne najdeme nový způsob, jak komunikovat se psy a ostatními zvířaty, která nám pak budou moct sdělit, co doposud nevíme. A dokážu si představit, že toho je pořád celkem dost.


Foto: čtečka zvířecích myšlenek z filmu Masokr (2017)


Jeffrey Moussaieff Masson je autorem 29 knih, z toho 12 z nich je o zvířatech. Patří mezi ně mimo jiné Psi v lásce nikdy nelžou a Když sloni pláčou, kterých se celosvětově prodalo více než jeden milion, či další tituly přeložené do češtiny, jako je Devatero kočičích životů, Bestie: Co nás zvířata mohou naučit o původu dobra a zla, Ve zvířecí rodině a Když se zvířata kamarádí.


Zdroj: MASSON, Jeffrey Moussaieff. The Emotional Lives of Animals. In: VIVA! Everyone’s Going Vegan. s. 46-47. ISBN 978-0-9571874-4-3, Překlad: Monika Zápotocká, Korektura: Štěpán Opekar, Ilustrační obrázek: Jo-Anne McArthur / The Unbound Project

Líbil se vám článek? Sdílejte!

Vytisknout  

Podpořte Soucitně

 

Související články

Útěk statečné prasničky z farmy inspiroval Earthlinga Eda k novému filmu. Spojil síly s Bellou Ramsey
Kuře a kachna pomáhají v rumunských školách
Jak cítí zvířata a hmyz? Vědci znají odpovědi
No Internet Connection