Sókrátés (4. června 469 v Athénách – 399 př. n. l. v Athénách), řecky Σωκράτης, bez diakritiky Sokrates, byl athénský filosof, učitel Platónův. Je považován za jednu z nejvýznamnějších postav evropské filosofie, neboť na rozdíl od svých předchůdců předsókratiků, kteří pátrali po původu a příčinách světa, Sókratův zájem se soustředil na záležitosti člověka a společnosti; jak praví Cicero, „snesl filosofii z nebe na zem“. Svou dialektickou metodou položil základy západního kritického myšlení.
Zde jsou výňatky z knihy Republika (Ústava) týkající se stravování (str. 54-56):
Nejprve tedy uvažme, jakým způsobem budou žití lidé takto zařízení. Patrně budou pěstovati obilí i víno a zhotovovati oděv i obuv; vystavějí si domy a v létě budou pracovati po většině nazí a bosí, v zimě však dostatečně oděni a obuti. Živit se budou tak, že budou dělati z ječmene hrubou a z pšenice jemnou mouku, z této budou péci, onu hnísti, ty dobr hnětenky a chleby nakladou na jakési rákosové lísy nebo na čisté listy a rozloženi na podestlaném listí posedovém a myrtovém budou si pochutnávati sami i jejich děti; po jídle budou píti víno, ověnčeni a zpěvem chválíce bohy; mile budou pospolu žíti a dětí nebudou ploditi nad své poměry, z bázně před chudobou nebo válkou.
Tu vpadl do řeči Glaukón a řekl: Podobá se, že u tebe lidé hodují, nemajíce nic jiného mimo chléb.
Máš pravdu, děl jsem já. Zapomněl jsem, že budou míti i příkrmy, patrné totiž sůl, olivy, sýr, cibuli i salát, z nichž si budou připravovati své prosté pokrmy. I zákusky jim předložíme, fíky, hrách a boby, a na ohni si budou pražiti plody myrtové a žaludy a mírně k tomu připíjeti. A takto budou tráviti život, jak se podobá, v míru a ve zdraví a ve stáří umírajíce budou zanechávati podobný život svým potomkům.
Na to řekl Glaukón: Kdybys, Sókrate, zařizoval obec vepřů, čím jiným bys je krmil než tímhle?
Nuže čeho si přeješ, Glaukóne? tázal jsem se.
Co jest v obyčeji, odpověděl; nemají-li to býti nuzáci, lehají snad na lehátkách a jedí u stolů, a to pokrmy i zákusky, jako mají nynější lidé.
Dobrá, děl jsem já, rozumím. Nejde nám tedy patrně jen o to, pozorovati, jak obec vzniká, nýbrž i jak obec bujní. Snad to ani neškodí; neboť pozorujíce i takovouto obec, snad bychom spatřili, jak se v obcích rodí spravedlnost a nespravedlnost. Nuže pravá obec, jakoby zdravá, jest podle mého zdání ta, kterou jsme vylíčili; přejete-li si však, prohlédněme si i obec nemocnou zánětem; nic tomu nepřekáží. Neboť některým lidem, jak se zdá, nepostačí tyto věci ani tenhle způsob života, nýbrž přibudou k tomu pohovky a stoly a jiné nářadí, ovšem také pamlsky, vonné masti, kadidla, ženštiny, jemné pečivo, všechno co nejrozmanitější. A také co se týče oněch věcí, které jsme jmenovali na začátku, už nesmíme uváděti jen nezbytně nutné, domy, oděv a obuv, nýbrž musíme uvésti do oběhu i malby a vyšívání a opatřiti zlato a slonovinu i všechny podobné věci. Že ano?
Ano.
Nuže, tu musíme obec zase zvětšiti; neboť ta zdravá již nestačí a třeba ji hned naplniti hromadou a množstvím toho, co jest v obcích již ne z potřeby, jako jsou například všelicí lovci, dále napodobitelé, zabývající se ve velikém počtu jednak tvary a barvami, jednak hudbou, pak básnící a jejich pomocníci, jako rapsódi, herci, tanečníci, ředitelé, dále hotovitelé všelijakého nářadí, zvláště pro ženské strojení a zdobení. A také bude potřebí i četnějšího služebnictva; či nemyslíš, že budeme potřebovati vychovatelů, kojných, chův, panských, holičů, dále pak kuchařů a masařů? Mimo to budeme potřebovati i pasáků vepřů; toho jsme totiž v dřívější obci neměli – neboť toho nebylo potřebí –, ale v této bude třeba i toho. Bude pak potřebí množství i všelijakých jiných zvířat, budou-li tu lidé, kteří je budou jísti, že ano?
Jakpak by ne?
Tu jistě budeme potřebovat i lékařů při takovém životě mnohem častěji než dříve?
Mnohem častěji.
I země, jež tehdy stačila uživiti tehdejší obyvatelstvo, bude asi již malá a nestačí. Či jak myslíš?
Tak jest.
Nuže tedy musíme odříznouti kus země od sousedů, máme-li míti dosti půdy k pastvě a orbě, a oni zase od země naší, jestliže i oni se pustí do neomezeného shonu po bohatství, překročíce hranici nutných potřeb.
Zcela nutný to následek, Sókrate.
Potom ovšem budeme míti válku, Glaukóne? Či jak to bude?
Tak jest.
A neříkejme nyní ještě, pravil jsem, působí-li válka něco zlého nebo něco dobrého, nýbrž jenom tolik, že jsme dále našli původ války, totiž z čeho obyčejně povstává obcím zlo pro život soukromý i veřejný.
Ovšemže.
