Současné umění miluje zvířata. Mimo-lidští živočichové jsou čím dál častěji zastoupeni ve vizuálním umění, fotografii, filmu, skulpturách a v performancích. Proč? Odkud pramení tato potřeba nových vyobrazení zvířat? Možná je to tím, že v současné době nevíme přesně, čím zvíře vlastně je. Naše pojmy jsou vykolejené.
Jednodenní konference s názvem Portrétování zvířat se zabývá rolí zvířat v současném umění. Jedná se přitom zejména o žánr zvířecího portrétu, kdy portrét neznázorňuje jednoduše nějaké zvíře, avšak vždy toto konkrétní zvíře. Portrét mu dává obličej a postoj, individuální auru, čímž vybízí pozorovatele k zamyšlení nad jeho životem, charakterem, emocemi a vášněmi. Zkrátka a dobře – portrét propůjčuje zvířeti subjektivitu.
Zvířecí portrét rovněž nastoluje otázky: Jakou roli hraje model při uměleckém vypodobnění? V čem spočívá praktický přínos skutečných zvířat z masa a kostí k jejich zobrazení? Jaký vliv mají zvířata na výsledek? A konečně – jsou zvířata materiálem, anebo spolutvůrcem umělecké práce?
Těmito otázkami se bude zabývat šest řečníků z různých oblastí vědy a kultury. Britský kunsthistorik Steve Baker, autor vlivných knih jako The Postmodern Animal, Picturing the Beast a Artist Animal, konfrontuje estetické a politické požadavky při portrétování zvířat v současném umění. Bakerův italský kolega Giovanni Aloi, vydavatel časopisu Antennae – The Journal of Nature in Visual Culture a autor knihy Art and Animals, se na příkladech americké umělkyně Roni Horn zamýšlí nad vztahem fotografie a taxidermie (vycpávání zvířat jakožto umění propůjčovat mrtvým zvířecím tělům trvanlivost). Český antropolog Marco Stella se zabývá překvapivou zápletkou legendárních velemloků s českou přírodní vědou a kulturou 20. století. Berlínský biolog a teoretik kultury Cord Riechelmann obrací zájem k filmovému průmyslu a soustřeďuje se na roli zvířat ve vybraných uměleckých filmech. Riechelmann píše ve svých knihách o invazi nových osadníků našich měst, jako jsou kuny, bobři, sojky a sovy. Jana Horáková z Brna je expertkou na filosofii Donny Haraway, pravděpodobně jedné z nejvýraznějších postav v oboru zvířecích studií. Horáková se zabývá obrazy fantaskních, hyperreálných zvířat umělkyně Patricie Piccinini, která se pro Donnu Haraway stala inspirací. Ruská kurátorka a autorka Olesja Turkina z Petrohradu nás přenese do oblasti populární kultury. Intenzivně se zabývá ideologickou rolí sovětských psů ve vesmíru, kteří se dostali do kosmu ještě před prvními kosmonauty.
PROGRAM KONFERENCE (PDF)
Vstup volný
Konference Portrétování zvířat je první částí trilogie Proč mluvit se zvířaty, která se zabývá vztahy mezi člověkem a zvířetem a koná se v Praze a Plzni v rámci projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015. Konference otevírá nový teoretický a diskursivní obor. Jako druhá část bude v září 2015 následovat živá akce v Plzni: casting a fotoshooting pro druhou Archu Noemovu – tentokrát s mezidruhovými páry. Výsledné portréty poslouží jako motiv pro určité spotřební předměty, které se budou prodávat koncem roku v různých showroomech v Plzni a Praze. Projekt pro první Evropské hlavní město kultury a přírody: Plzeň 2015
Projekt Why Talk to Animals je projektem Mobilní akademie Berlín a Goethe-Institutu v Praze. Kurátory konference jsou Maximilian Haas a Hannah Hurtzig, ve spolupráci s Marco Stellou.
Konferenci podpořila Národní galerie v Praze.
Produkce: Stefan Aue, Monika Loderová a Cristina Navarro
Mobilní akademie Berlin se zabývá rétorikou a gestikou v konverzaci, počínaje dialogem dvou osob až po nové i starší mody větších shromáždění. Nejrůznější projekty se zaměřují na bádání na poli biologických věd, kultury smrti či rozhraní těla a technologie. Každý projekt je nejdřív živou událostí a později se stane instalací a archivem. Mobilní Akademii Berlín založila Hannah Hurtzig v roce 2002.
