Jste zde

Zážitky z praxe na mléčné farmě

Tento příběh nám poslala čtenářka, jejíž identitu známe, ale respektujeme její právo na anonymizaci. Pokud jste také zažili něco, co by mohlo běžné spotřebitele nebo ochránce zvířat zajímat, rádi poskytneme prostor vaší zkušenosti (bez nutnosti uvádět skutečné jméno, avšak ověřujeme skutečnou identitu přispěvatelů). Kontaktovat nás můžete na e-mailu info@soucitne.cz.

Praxe začínala jako vždy, což je po 7 sedmé hodině ranní.

Už v tu dobu se dojí krávy. To probíhá tím stylem, že si naženou předem dané stádo dovnitř, kde tomu říkají čekárna. Pak jsou dvě cesty, kam je ženou buď slovně, nebo mlátí tyčí o ocelový plot. Následně se krávy co nejvíce nacpou na sebe a podojí se.

Za celou dobu, co jsem tam strávila, mi byla nehorázná zima. Většinu času jsem necítila prsty na nohou a klepala se, i přes čtyři vrstvy oblečení. Bodejť by ne, když je leden, ale neumím si představit, jak se v té zimě musí cítit malá telátka, která jsou zavřená venku 24/7.

Telata jsou totiž zavřená venku v malých budníčcích. Když jsem se ptala, jak stará jsou, odpovídali mi vždy tak měsíc, či pár týdnů. Ale když jsme později procházeli halou, prošli jsme okolo malé místnosti se slámou, kde v ní byla zahrabaná opravdu malá telátka. Při tom pohledu ve mně opravdu cuklo. Když jsem se tehdy optala, jak jsou stará, odpověděli, že den nebo trošku více. Naivně jsem doufala aspoň v to, že jsem telátka u své maminky aspoň týden. Opravdu jsem se mýlila, což jsem se přesvědčila ještě ten den.

Po měření teplot u telat jsem se vrátila k těm maličkým, která byla schovaná v té malé místnosti. Okamžitě jsem si všimla jednoho, na kterého jsem se skoro až nemohla dívat. Ležel na zemi, celý se klepal zimou a zaměstnanci nic. Jen řešili, že nechce sát/pít, takže vzali sondu, kterou mu dali do krku a nalili mu tam kravské mléko ředěné vodou. Potom ho tam nechali a odešli. Já nikam jít nemohla, takže jsem si k němu okamžitě sedla a, i když bylo mínus, sundala jsem si svojí bundu a přikryla ho, abych ho aspoň trochu zahřála. Tohle bylo to nejmenší, co bych pro něj mohla udělat. Následně jsem mu donesla novou slámu a vyvěchtovala jej, aby bylo aspoň suché. Měla jsem pocit, že mi snad každou vteřinu zemře v náručí. Tulil se ke mně a chtěl aspoň špetku tepla, které jsem mu snad dala.

Mezitím, co já jsem se snažila ohřát to telátku, kluci, kteří tam byli stejně na praxi, jako já, měli odvést ta ostatní - starší. Což platí v tom smyslu, že jim dáte provaz okolo krku, zatáháte a počkáte, než se vaší sílou zvednou ze země, kde ležela. To jsem okamžitě zatrhla a řekla jim, ať ho aspoň zvednou rukama. Ochotně mi vyšli vstříc a jedno odvezli. Když pak šli pro další a opět mu dali provaz okolo krku, sundala jsem ho a řekla, že to raději udělám sama. A samozřejmě se mi to povedlo. Naložila jsem ho i bez přihlouplého provazu a zbytečné bolesti.

Kluci mi pak nabídli, že mi dovezou slámu pro to maličké, za což jim aspoň v tomhle děkuji. Nahrabala jsem to všude okolo něj a on šel v klidu spát.

Hned na to jsem byla zavolána, neboť jedna kravička rodila. Opětovně jsem čekala, že takové krávy budou někde bokem klidně ležet v jiné hale plné čisté slámy a ticha. Omyl. Stála v normální hale, kde jsou všechny ostatní krávy.

Pak se okolo kopyt malého telete ovázal provaz a následně se za něj tahalo. Sice složitě, ale porodilo se. Potom jsem koukala jako šílená, neboť vzali tele za zadní nohy, vytáhli ho do vzduchu a přehodili přes plot. Musela jsem mu pak polít hlavu vodou, aby se mu mohla vyčistit huba, ale předpokládám, že i to by šlo udělat mnohem snadněji a lidštěji. Chvilku tam tak leželo, než se naložilo na vozík a bylo odvezeno do stejné místnosti, kde jsem před chvíli strávila spoustu času. Následně jsem šla i to malé vyvěchtovat a zabalit do slámy.

Ještě dodám, že další den jsem našla výše zmiňované telátko ležet v hale na zemi - mrtvé.

Nikdy jsem nečekala, že mléčný průmysl je až tak krutý. Zažila jsem tolik pohledů od vyděšených krav a tolik nadávek ze strany zaměstnanců mířených na zvířata, které jim nerozumí ani slovo. Jak moc musíme být krutí, abychom tu zlost viděli?