Jste zde

realita

Měla jsem tu čest pracovat s filmařkou Kelly Guering a investigativní fotografkou Jo-Anne McArthur na krátkém filmu o mléčném průmyslu. Je s podivem, že tolik z nás pije mléko, aniž bychom se kdy zamysleli nad tím, že je to kravské mateřské mléko určené pro tele, které kráva porodila

Praxe začínala jako vždy, což je po 7 sedmé hodině ranní. Už v tu dobu se dojí krávy. To probíhá tím stylem, že si naženou předem dané stádo dovnitř, kde tomu říkají čekárna. Pak jsou dvě cesty, kam je ženou buď slovně, nebo mlátí tyčí o ocelový plot. Následně se krávy co nejvíce nacpou na sebe a podojí se.

Obchodní řetězec Marks and Spencer dlouho hrdě prohlašuje, že jejich kuřata pocházejí z „optimálních“ podmínek, ale záběry z farem jejich předních dodavatelů drůbeže ukazují něco zcela jiného. Ochránci zvířat popisují, v jak otřesných podmínkách drůbež žije, kuřata namačkaná těsně na sebe ve velké hale, kde se mezi živými kuřaty povalují těla jejich mrtvých druhů.

Z nové studie vyplývá, že miliony lidí nemají tušení, jak se vyrábí jídlo, které jedí. Šest z deseti respondentů nevědělo, že kráva musí být nejprve březí, aby produkovala mléko. I když celých 83 % dotazovaných uvedlo, že „mají jasno“ v tom, jak jimi konzumované maso, mléko a vejce, dostanou z farmy na jejich talíř, ve skutečnosti mnoho z nich neví, čím při tom krávy, prasata a kuřata musí projít.

Už pár rokov som sa snažila preniknúť do slovenského mliečneho priemyslu, teda poľnohospodárskeho družstva a ukázať tak verejnosti pravý pôvod mliečnych výrobkov. Televízne reklamy a marketingová masáž za účelom čo najvyššieho predaja nás dennodenne klame a podsúva nám podvedomé programy o pôvode mlieka, jeho výživovej hodnote a blahodarnom vplyvu na zdravie.

Fotograf a spoluzakladatel organizace Animal Equality Jose Valle provádí pravidelné rešerše a získává fotografie a videozáznamy z velkochovů - z míst, odkud pochází drtivá většina živočišných produktů v západních zemích. Pomáhá vyzvednout na světlo to, co výrobci raději skrývají a na obalech neukazují: mizerné životy konkrétních zvířat. V tomto krátkém zamyšlení Jose vysvětluje, jak se vyrovnává s násilím, kterému je často vystavován.

Kristina Mering, která je studentkou sociologie na univerzitě Tallinn (Estonsko), provedla rozhovory s pracovníky jatek o jejich přístupu k práci a zvířatům. Rozhovory uskutečnila na největších jatkách v Estonsku. Výsledky svého výzkumu prezentovala 16. července na konferenci CARE (Conference on Animal Rights in Europe) ve Varšavě. Po jejím proslovu jsem ji vyzpovídal.

Žena z Wisconsinu se chystala sníst plátek slaniny, když si všimla prasečí bradavky. Svou fotku poslala na facebook s komentářem: "Chystala jsem se z ní udělat večeři, dokud jsem nezjistila, že ta slanina má na sobě bradavku." Ačkoliv tuto fotku autorka z facebooku později smazala, stala se z ní virální záležitost na serveru Reddit. Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Mnozí diskutující napsali jenom: "končím se slaninou!"

Když jsem se rozhodovala, na kterou školu půjdu, moje láska ke zvířatům mě směřovala také na zemědělskou školu. Dnes až po letech si uvědomuji, jak je možné, že mě tato škola vůbec nebavila a procházela jsem jen tak tak. To, co nás na zemědělské škole učili mě jednoduše řečeno naprosto zklamalo. Místo rozvíjení lásky k přírodě a ke zvířatům jsme se učili, jak je využívat a nakonec zabít.

V patnácti letech jsem se musela rozhodnout pro střední školu a zemědělka se zdála být ideální. Slibovala praxe se zvířaty, řidičáky zdarma, dobrou přípravu na maturitu. Nemusela bych daleko dojíždět a ve třídě bych si určitě našla spoustu přátel – milovníků zvířat jako jsem já! Ještě nikdy jsem se tak příšerně nezmýlila.

Stránky