Může hudba přimět člověka, aby se podíval na utrpení zvířat jinýma očima? Kapela Laky Mari věří, že ano. V rozhovoru s Mari Křížovou mluvíme o zážitku, který ji přivedl k veganství, o novém albu Kind (of) mind i o klipu Evil be good, v němž kapela spojila svou hudbu se skutečnými záběry ze živočišného průmyslu.
Foto: Josef Kříž
Můžete na úvod prosím představit kapelu Laky Mari? Jak jste se dali dohromady a co znamená její název?
Laky Mari je na scéně zhruba od roku 2020, v roce 2022 jsme vydali první album Lapidárium, to bylo ještě laděno do folku, následovalo několik singlů, EP Zvířecí triptych, to už předurčovalo naše nynější znění a dovršením aktuálního zvuku je čerstvé album Kind (of) mind. Název Laky Mari je vlastně hravá složenina jmen zakládajících členů, tedy Lukáše Krupičky a mě - Mari Křížové. V roce 2024 se k nám trvale připojil bubeník Matouš Benda. Měnit název na Laky Mari Maty nám však už připadalo příliš matoucí. Zajímavostí vlastně je, že jsme všichni třebíčští rodáci a pojily nás stejné školy a další kapely ještě před vznikem Laky Mari.
Foto: Josef Kříž
Mari, vím, že se zajímáte o práva zvířat. Vzpomínáte si, kdy jste se o osudy ostatních živočišných druhů začala více zajímat? Byl nějaký konkrétní zážitek, který vás zásadně ovlivnil?
V dětství mě vzal táta na zabijačku na vesnici. Byl to pro mě hororový zážitek, vůbec jsem nechápala, jak někdo může to prasátko, které předtím hladil a oslovoval jménem, prostě vyvést na dvůr a střelit do hlavy, bylo mi strašně, sotva jsem popadala dech a běžela jsem se schovat se svou bezmocností a pláčem do útrob zahrady. Od té doby jsem byla vegetariánkou, odmítala jsem jíst maso, i když se mi ostatní posmívali a neměli pro mě pochopení. Vegankou jsem se stala až v dospělosti, ač to byl spíše můj komfort, že jsem nechtěla vidět a slyšet, proč je i mléčný a vaječný průmysl zvrácený a je stejně jako ten masný pouze o vykořisťování zvířat. Mrzí mě, že jsem před pravdou tak dlouho zavírala oči. Teď už žiji několik let vegansky a musím říct, že třeba jídlo jsem si nikdy neužívala víc.
Jak se vztah ke zvířatům promítá do života jednotlivých členů kapely? Jste vegani, případně jaká byla vaše cesta k současnému způsobu života?
S Lukym jsme se k veganství dostali společně. Dost jsme o tom mluvili a cítili jsme oba, že to není správně, tak jsme společně omezovali mléčné i vaječné produkty, až jsme se konečně dostali k veganství. V té době jsem začala sledovat více veganských videí, podepisovala jsem petice za lepší podmínky pro zvířata a pak jsem všechny ty informace zprostředkovávala jak Lukášovi, který v sobě má hluboký cit k životu, tak později Matoušovi, který se postupně za našeho společného spolusehrávání dostal k vegetariánství. Myslím, že se to na naší tvorbě podepisuje hodně, zvlášť poslední tvorba (např. Evil be good) o tom svědčí naplno. Veganství je víra, přesvědčení o tom, že omezovat a vykořisťovat druhé nemůže přinést nic dobrého a působit bolest, být krutý k dalším živým bytostem je pokrytecké a nemorální – tato víra je ve mně hluboce zakořeněná a ovlivňuje můj každodenní život a mé myšlenky, tudíž samozřejmě i mou tvorbu pro Laky Mari. Jsem vděčná, že jsme s klukama dost podobného přesvědčení a můžeme se v tom společně sdílet.
Foto: Barbora Chytková
Téma zvířat se ve vaší tvorbě objevilo už na EP Zvířecí triptych se skladbami Laň, Pod vrbou a Holubička. Jaké příběhy tyto písně vyprávějí a proč jste je spojili do jednoho celku?
Je to takový náš melancholický posmutnělý triptych. Rozjímání nad světem a lidským konáním, které ubírá prostor a právo na život dalším živým bytostem. Laň docela podrobně doprovází také klipová podoba (stejně tak písně Pod vrbou a Holubička), která objasňuje její příběh - člověk potřebuje vlastnit, tedy ničí přírodu, aby ji mohl zalít betonem a svými odpadky. Píseň Pod vrbou vypráví příběh odvržení věrného psího druha, takových příběhů je bohužel v realitě stále příliš mnoho, psi nechtění, „zbyteční“, přestárlí. Píseň tak poukazuje na lidskou zbabělost a neschopnost převzít zodpovědnost, postarat se, být laskavý a trpělivý. Holubička je potom takovým shrnutím. Unést všechnu tu krutost, bezpráví a bezcitnost konanou na slabších nevinných tvorech, ale zde v metafoře i na nevinných lidech/dětech, je někdy pro citlivé srdce neúnosné.
Písně byly hotové samostatně dlouho před společným vydáním, ale podobné ladění a jednotlivé příběhy zvířat nás vedly k stmelení do triptychu, myslím, že to tak mělo být.
Foto: Pavel Vrtal
Vaše nové album se jmenuje Kind (of) mind, co má znamenat ten název? Druh mysli nebo vlídnou mysl?
Název nese záměrně právě tento dvojsmysl. Písně na albu poukazují na Kind mind - vlídnou mysl, autentickou pravdivou mysl k sobě samému i k ostatním tvorům. Kind of mind je pak ten druh mysli, který si my sami volíme - bude to právě ta laskavá mysl (kind mind), nebo se zahltíme raději negativitou, zlostí, strachem, přehlížením, tabuizováním? To, jak se nastavíme v hlavě, vede k našemu činění v reálném světě. Za nás vyhrává Kind mind pro všechny.
Jednou ze skladeb na albu je Evil be good. Jak byste její název a hlavní poselství vysvětlili člověku, který anglickému textu úplně nerozumí? Kdo v písni promlouvá a ke komu se obrací?
V češtině to bude znít možná zvláštně, ale význam je opravdu takový, jak jej na první lze přeložit: zlo, staň se dobrem. Je to vlastně promluva autora ke každému jednotlivci, který je otevřený pravdě (třeba v refrénu „when being evil is normal just be weird - když je normální být zlý, tak buď prostě divný“). V písni pak autor/mluvčí ponouká posluchače, aby si zkusil být na tom opačném místě, v kleci, bez možnosti úniku, na smrt vyděšený, nevědět, co s tebou bude. A ač se „normální“ lidé ohánějí hanlivými výrazy směrem ke všem veganům a aktivistům za práva zvířat, je to vlastně jen důkaz toho, že jdeš správnou cestou. V další části písně se objeví myšlenka, která je podle mě také zcela zásadní „evil attracts evil, good attracts good“ - zlo přitahuje zlo, dobro přitahuje dobro. Tahle věta mě napadla, když jsem si připomínala aktivisty za práva zvířat v našich dějinách, konkrétně Leonarda da Vinciho, který prohlásil: „Dokud budou lidé zabíjet zvířata, budou zabíjet i jeden druhého“.
Co vzniklo dříve: samotná píseň, nebo myšlenka doprovodit ji autentickými záběry z živočišného průmyslu? Byla skladba od začátku věnovaná zvířatům?
Samotná píseň byla hotová nejdříve i s hlavním cílem poukázat na absurditu našeho krutého chování ke zvířatům, to byla od začátku stěžejní vize písně. S ní pak vzápětí přišla myšlenka na propojení s autentickými záběry zvířat.
V klipu jste použili záběry organizací Zvířata nejíme, OBRAZ a We Animals. Jak jste s nimi navázali spolupráci a jak probíhal výběr konkrétních záběrů?
Spojila jsem se s několika organizacemi i azyly s prosbou o poskytnutí záběrů a nakonec se mi podařilo získat materiály právě od těchto tří organizací. Záběry jsem probírala dlouhé hodiny. Dlouho jsem také přemýšlela, které oblasti lidského zneužívání zvířat do klipu zapojit – jestli také turismus, zvířecí „atrakce“, lov a podobně. Hodně jsem toho musela vynechat. Příště.
Foto: Josef Kříž
Mezi získanými materiály byly podle vás i dost drastické záběry. Jak jste hledala hranici mezi tím, aby klip realitu nezlehčoval, ale zároveň diváctvo úplně nezahltil?
Musela jsem dost přemýšlet nad tím, co mi vezme YouTube, aby z toho vůbec něco bylo, a vybírat spíše z jemnějších záběrů. Zároveň mám pocit, že jen mírumilovné obrazy člověka utvrdí v jeho komfortu. Nedávno jsem na výstavě Banksyho četla, že umění by mělo narušovat komfort zpohodlnělých. To bylo moje vodítko.
Nevím, jestli bych si sama dovolila použít ty nejdrastičtější záběry, ani kdyby mě YouTube neomezoval. Asi bych se obávala toho, že tím diváka pouze odradím. Pokud tedy nestojím na ulici s obrazovkou, na které běží drastické záběry z velkochovů – tam mi to přijde naprosto adekvátní –, a chci posloužit poselství písně, musím volit méně drastickou cestu zobrazení, spíše náznak a metaforu. Ale kdo ví, třeba jednou…
Foto: Barbora Chytková
Přesto jste se rozhodli pracovat se skutečnými záběry, nikoli například pouze se symbolickými obrazy. Proč pro vás byla jejich autentičnost tak důležitá?
Chtěli jsme se společně s našimi fanoušky podívat pravdě zpříma do očí. Myslím, že autentické záběry jsou to nejsilnější, co máme, a právě ony přesvědčily mnoho lidí k přechodu na rostlinnou stravu. Když člověk vidí realitu, kterou způsobuje svým nákupem v supermarketu, návštěvou restaurace nebo svým každodenním výběrem, těžko se mu pak ty obrazy dostávají z hlavy – bohudíky! Je to cesta, jak lidem ukázat, jakou skutečnost vytvářejí pro ostatní živé tvory.
Komu je klip určen především? Lidem, kteří už se o práva zvířat zajímají, nebo spíše těm, kteří nad původem živočišných produktů dosud příliš nepřemýšleli?
Převážně pro ty, co se drží svého komfortu na úkor zvířat. Lidé, kteří se zajímají o práva zvířat, jsou často spjati s veganstvím a viděli mnohem drastičtější záběry, dokumenty a fotky z reality. Klip pro ně tak může být především možná cesta k šíření povědomí o realitě velkochovů pro jejich okolí.
Foto: Josef Kříž
Jaké reakce na píseň a klip zatím dostáváte? Ozvali se vám také lidé, kteří o veganství nikdy nepřemýšleli nebo kteří se s podobnými záběry setkali poprvé?
Zatím mnoho reakcí na klip nemáme. Dostalo se mu například komentáře „silné obrazy“, „síla“.
Kde si vás mohou lidé poslechnout nebo vidět naživo? Kde lze album Kind (of) mind koupit či podpořit vaši další tvorbu a kde mohou sledovat, co chystáte?
Momentálně jedeme letní tour Kind (of) mind, 25.7. nás čeká představení alba na Slovensku (Pitelovský cvrkot), 28.7. zahrajeme na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou, 3.8. na Prázdninách v Telči, 15.8. ve Vrátkách v naší rodné Třebíči a zakončíme 18.9. v Čítárně Unijazz v Praze společným koncertem s písničkářem Masopustem.
Album Kind (of) mind si můžete pustit na různých platformách, YT, Spotify… Zakoupit si jej online můžete na Supraphonline, nebo fyzicky (na CD) na našich koncertech.
Přes léto se chystáme nahrát další dvě písně. Jedna bude věnována přírodě, konkrétně lesům na Vysočině. Druhá všem ženám, které podlehly patriarchálnímu světu. A už se nám rýsuje další album, šuplíky nám trošku přetékají, to se možná částečně vrátí k folkovým kořenům Laky Mari, ale jak nás znám, tak se to zase nějak zvrhne.
Co pro vás osobně znamená soucit a co byste si přáli, aby v posluchačích zůstalo poté, co album Kind (of) mind dohraje a klip Evil be good skončí?
Soucit je uvědomit si, že koneckonců jsme všichni stejní, strachujeme se, radujeme, bojíme i bolíme. A když si to připustíme, že tu není jen ten náš omezený vesmírek - rodinka, pár kamarádů, kočka a pes, ale ještě celý les dalších bytostí a živosti, tak se v nás otevře soucit.
Kéž by to byl právě soucit, který v posluchačích a divácích našeho alba a klipu zasel semínko.
Foto: Pavel Vrtal
Zasazujete se za práva zvířat i mimo tvorbu Laky Mari?
Minulý rok jsem dokončovala studium konzervatoře. Při výběru tématu závěrečné práce jsem se sama sebe ptala, co ve svém životě nejvíce řeším. A bylo jasno. Rozhodla jsem se pro absolventskou práci na téma “Práva zvířat jako tematická složka hudebních skladeb” To byl formální povinný název, sama jsem si jej překládala jako “Práva zvířat v hudbě a umění”. Tak jsem celou práci i pojala. Díky této práci jsem narazila na spoustu nových hudebních a uměleckých jmen, která stojí za právy zvířat, prolétla jsem také historii aktivismu za zvířata. Ač se můj oponent a vedoucí práce tvářili při schvalování tématu velmi skepticky, na konci byli sami překvapeni, jak velké téma to pro lidi z umění je. Vedoucí práce do konečného ohodnocení napsala, že po přečtení této práce přehodnotila některé své postoje vůči zvířatům. Tehdy jsem cítila, že žádná jiná závěrečná práce by mě tak silně neovlivnila a nenamotivovala k dalšímu tvoření.
