Jste zde

Karnismus na České pozici

V České pozici dnes vyšel pozoruhodný článek s titulkem Útok na masožrouty zahájen týkající se konzumace živočišných produktů. Mimojiné představuje slovo karnismus, který ve své knize "Proč milujeme psy, jíme prasata a oblékáme se do krav" popsala americká psycholožka Melanie Joy.

Jedná se o všeobecně akceptovanou ideologii, že je v pořádku konzumovat zvířata, která jsou definovaná jako jedlá, a je podepřena řadou iracionálních přesvědčení jako je např. to, že tzv. hospodářská zvířata mají horší mentální a emocionální schopnosti než zvířata jiná.

Chcete-li se o karnismu dozvědět více, velmi doporučuji článek "Co je karnismus?" od KPZ Brno. Případně následující přednášku z Veganských hodů:

Útok na masožrouty zahájen

Autor: Petr Matějiček, Česká pozice

Podle americké autorky Melanie Joyové žijeme v brutálním systému, který považuje vraždění zvířat za naprosto normální, a dokonce nutné.

Počátkem srpna vědci v Londýně představili první hamburger ze zkumavky. Ve stejnou dobu v tisíc kilometrů vzdáleném Berlíně němečtí zelení ohlásili svůj plán prosadit vegetariánský den v jídelnách po celé zemi. Hlavu už si tím nemusejí lámat menzy v hlavním městě Spolkové republiky, Mnichově, Kolíně, Brémách ani Tübingenu, kde bezmasý den zavedli již v létě. Tamní studenti si tak jednou týdně namísto šťavnatých steaků a tolik oblíbených bratwurstů objednávají sójové karbanátky, rýžové nudle anebo kuskus s tofu.

„Snažíme se tak přimět naše studenty, aby se stravovali zdravěji, a zároveň alespoň trochu přispět k ochraně klimatu,“ napsala v tiskové správě organizace Studentenwerk, jež za chod studentských vývařoven zodpovídá.

Ostatně veganství, tedy druh stravy, filozofie i životní styl spočívající v odmítnutí konzumace živočišných produktů, se aktuálně těší obrovské popularitě. Jedná se však o pouhý trend s jepičím životem, anebo předzvěst rozsáhlejší společenské změny, která naše stravovací návyky obrátí naruby? Na psychologické i kulturní aspekty konzumace masa si ve své nejnovější knize Proč milujeme psy, jíme prasata a oblékáme si krávy posvítila profesorka psychologie a sociologie na bostonské University of Massachusetts Melanie Joyová.

Některá zvířata jsou našimi nejlepšími kamarády, jiná končí na talíři. Nedávný skandál kolem koňského masa v hovězích hamburgerech a lasagních názorně předvedl, že pokud nám někdo naservíruje to špatné zvíře, výkřik je veliký. I tato skutečnost přiměla Joyovou k provokativní tezi: Žijeme v karnismu, brutálním systému, který považuje vraždění jistých zvířat za naprosto normální, a dokonce nutné.

Karnismus a zákon podobnosti

V rámci své doktorské práce Joyová vedla řadu rozhovorů s lidmi pracujícími na jatkách, bio farmáři, masomilci i vegetariány. Psycholožka u dotazovaných bez výjimky zjistila pocit viny z toho, jak dnešní společnost se zvířaty zachází. Aby dotyční tento morální rozpor překonali, využívají nejrůznější psychologické obranné mechanismy. Jejich chování je prý silně ovlivněno ideologií tak rozšířenou a zakořeněnou, že její principy jsou považovány za součást selského rozumu. Právě tuto ideologii Joyová ve svém kontroverzním bestselleru nazývá karnismus. Dle ní se jedná o násilnický systém organizovaný okolo intenzivního vykořisťování určitých druhů zvířat.

„Většina lidí se zvířaty soucítí, a přesto pravidelně jí části jejich těla. Je to možné jen proto, že je celý systém postaven na potlačování našeho vědomí a empatie. A protože empatii nedokážeme potlačit absolutně, jíme jen některá zvířata, zatímco jiná si držíme jako domácí mazlíčky, budujeme si k nim vztah a učíme je všelijaké roztomilé kousky,“ píše autorka.

Přitom prasata a krávy prožívají svá muka stejně intenzivně, jako by je prožívali například psi. V psychologii se i v této souvislosti mluví o zákoně podobnosti – čím více společného s někým máme, tím více empatie jsme mu schopni projevit. A přesně z toho vzniká výše popsaný rozpor, jehož mechanismus lze prý najít v lidských vykořisťovacích zvyklostech. Některé lidi bombardujeme, jiné zachraňujeme, některé zotročíme, jiné oslavujeme.

Základním pilířem karnismu je podle Joyové zapírání, jež se manifestuje například tím, že jen málokdo z nás měl to „štěstí“ pozorovat třeba zbídačenou drůbež ve velkochovné stanici. „Přitom lze toto odvětví potravinářského průmyslu, které jde jakoby mimo nás, považovat za jednu z nejbrutálnějších praktik v dějinách lidstva,“ míní psycholožka s tím, že jen v Americe kvůli našim choutkám ročně zemře kolem deseti miliard zvířat. Právě tato skutečnost přiměla v minulosti držitele Nobelovy ceny za literaturu Isaaca Singera přirovnat způsob, jakým se zvířaty zacházíme, k „nekončící Treblince“.

Bez násilí to nejde

Podle některých statistik na jatkách přijde každou minutu o život 124 tisíc zvířat. Joyová sice uznává, že každé utiskování je jiné, ideologie za ním jsou ale velmi podobné: „Je to mentalita, jež nám umožňuje vnímat živého tvora jako pouhou věc. Nakonec není rozdíl v tom, zda týráte zvíře anebo zotročujete člověka.“ Karnismus je podle autorky knihy stejně brutální ideologie jako mnohé další. „Bez násilí bychom se k masu nedostali. Jedna skupina vykořisťuje ve svůj prospěch jinou,“ vysvětluje.

POKRAČOVÁNÍ ČLÁNKU NA ČESKÉ POZICI

Zdroj: Česká pozice