Jste zde

Zvířata v lásce nelžou

Dobrovolník útulku Tibet (autor článku Když si získáte důvěru prasete...) reaguje na komentáře na stránce "Moravskoslezský spolek na ochranu zvířat".

"Doufám, že se nebudete zlobit, ale stručně to nejde.

Víte, ono to má hlubší podtext. Žijeme bohužel v době, kdy si pod sebou lidstvo řeže větev. Omezení živočišných produktů celkově se tak nebo tak blíží k nutnosti. Z hlediska ekologie jsou velkochovy opravdu tou největší hrozbou, už jen kvůli vodě. Další věc, je i zdraví.

Ale to hlavní proč jsem to napsal: Narážím na ten paradox. Všichni, co tu jste, bezesporu máte rádi zvířata. Milujete je. Projev důvěry od bytosti, která vám to nedokáže "říct" je ten nejvíc. Protože slova umí lhát. To taky víme každej.

Co se mezi nimi pohybuju, vidím, jací doopravdy jsou. Dnes např. ovce (jsou tam dvě). Ke Koprtině si čupnete, hladíte ji, ze zadu přijde Dupa, hlavou Vám nadzdvihne ruku a polží hlavu na stehno, že chce drbat taky. Žárlí :) Naprosto stejně, jako to dělají psi, nebo kočky. Cézárek - miniprasátko. Je to hroznej strašpytel, lidí se bojí. Dneska jak jsem ho drbal, lehl si, převrátil se na bok, zvedl přední a zadní kopýtko, stejně jako pes, když chce drbat na pupku :)

Takových případů je nespočet. Je úžasný, mezi nimi být.

Jsou to jednotlivci. Každý má svoji povahu. Ten článek (původně jen příspěvek na zeď Tibetu - opravdu jsem nečekal to, co se stalo) jsem napsal potom, co jsem si vybavil všechny ty videa, fotky plný utrpení a smrti těchto jednotlivců. Pokud si jednou vytvoříte vazbu ke psu, nebo kočce, zjístíte jak fungují, nemůžete sníst jinýho psa, nebo kočku. Protože víte, že fungují na stejném principu. Cítí, projevují emoce. To nás k nim táhne. Taková ta láska, co se nedá zfalšovat.

Stejně tak já si uvědomuji, že všechny ty bytosti, ať je to pes, kočka, prase, ovce, kráva, liška, želva, ryba, je jedno kdo, ale bez vyjímky cítí to stejný. Máme s nimi velice příbuznou centrální nervovou soustavu. I ryba vnímá bolest, i když je němá. Oni tu nejsou proto, že to my chceme. Nejsme pány tvorstva. Měly by sme je respektovat stejně tak, jak by se měla respektovat celá planeta. A to i lidi navzájem.

Já bych se dnes musel rozbrečet, kdybych měl sníst zvíře, nebo produkt z něj, kvůli kterému mu bylo odebráno "dítě". Mimochodem, mléčný průmysl, je z hlediska etiky to nejhorší, co se může každé savčí matce stát. Matky dětí tohle musí pochopit, když jsem to pochopil i já, jako chlap.

Každý máme svoji cestu životem. Cesta respektu k přírodě jako takové a naší matičce, díky které tu vůbec můžeme být, by měla být zakořeněná v každém člověku. Jen ji zbývá najít. Kéž si co nejvíce lidí a hlavně co nejrychleji tu cestu najde. Jinak tu našim dětem nezůstane opravdu nic pěkného..."

Autor: Ropák Obecný (FB profil)

Fotka na FB Soucitně

CO JE ÚTULEK TIBET: Soukromý azyl pro kočičky a handicapované pejsky. Výjimečně mají k adopci i dvě mini prasátka. Jsou vegani. Pomáhají ve vlastním domě, ve svém volném čase a na vše těžko shání finance, nejvíce pomáhájí soukromí dárci a částěčně oni sami z vlastních výdělečných činností (čajovna, IT služby, keramika). Nedostávají žádné dotace. Více na webových stránkách útulku.