Jste zde

Zeptali jsme se biologa, jestli rostliny mohou cítit bolest

Štítky: 

Autor: Mike Pearl

Překlad: Lukáš Dohnal

Podle Daniela Chamovitze, děkana katedry biologie na telavivské univerzitě, rostliny dokážou vycítit, že jsou pojídány, akorát nemají kapacitu na to, aby je to nějak sr*lo.

Vládní činitelé Spojených států oprášili starou pravičáckou písničku o potratech a vytáhli ji zpátky do středu pozornosti. Vzhledem k další rozpočtové krizi na obzoru může prvního října přestat fungovat vláda (článek původně vyšel v září 2015, pozn. překl.), a může to skončit u sporu ohledně toho, jestli shluk buněk má práva. Přitom podle článku v červnovém vydání časopisu Scientific American teprve začínáme zjišťovat, co přesně je plod vlastně schopný pociťovat a odkdy.

Ale víte, co je určitě schopno cítit? Rostliny, alespoň podle biologa Daniela Chamovitze, děkana katedry biologie na telavivské univerzitě v Izraeli a autora knihy What a Plant Knows (Co ví rostlina, pozn. překl.).

Spojili jsme se s Chamovitzem, abychom zjistili, jestli jednou z těch věcí, co rostlina dokáže pociťovat, je bolest, protože jsme si říkali, že kdyby to dokázali, vážně by to otřáslo celou debatou o potratech, nemluvě o přidání nového rozměru k veganství.


VICE: Dívám se na video rostliny, zvané přiléhavě citlivka, latinsky mimosa pudica, která zjevně dokáže cítit. Když se jí někdo dotkne, její lístky se uzavřou.

Daniel Chamovitz: Vlastně na citlivku zrovna sahám při našem hovoru.

Cítí to, že?

Cítí. Dokonce bych i řekl, že to "pozná", ale je jí to jedno. List pozná, že je říznut, a zareaguje, ale není to komplexní reakce, jako "Ó můj bože! Co když se mi to stane znovu?"

Liší se citlivka od jiných rostlin?

Citlivka a také mucholapka podivná mají k pohybu specifický orgán, který se nazývá pulvinus. Jiné rostliny ho nemají. Ale na molekulární úrovni je způsob, jakým pulvinus reaguje na dotek, stejný jako ten, jakým reaguje na dotyk větev.

Frustrovalo by rostlinu, kdybyste jí bránil v pohybu?

Dají se použít určité léky - lidské léky - a na citlivku je aplikovat (poznámka: konkrétně se jedná o anestetika jako např. methoxyfluran, chloroform, halotan, enfluran nebo sevofluran). Když je na citlivku aplikujete a pak se jí dotknete, nedokáže se zavřít.

Zkoušeli vědci tyto rostliny mučit ještě nějak jinak?

Víte, jak když dostanete do nohy elektrický šok, tak sebou ta noha škubne? Citlivku nebo mucholapku podivnou můžete přimět, aby se zavřely, když na ně přiložíte elektrody a pustíte do listu elektrický výboj.

To jí musí být nepříjemné, ne?

Je velmi snadné začít k tomu přistupovat antropocentricky a říct "Au, to bolí!" Ale to co vidíme je - a není na tom nic duchovního - jednotnost biologie. Všechna biologie používá elektřinu - to, čemu říkáme depolarizace. Je to pradávný biologický mechanismus. Dělají to naše nervy.

Mají kromě citlivek a mucholapek elektrické signály i jiné rostliny?

Víme, že když na listy zaútočí mšice, vyvolá to v rostlinách elektrický signál, který jde od listu k listu, aby signalizoval, že se má rostlina začít bránit. Šíří se velmi podobně, jako se šíří nervovým systémem. A tohle všechno rostliny dělají bez nervového systému. Ponaučení, které si z toho můžeme vzít je to, že nervové systémy jsou jedním ze způsobů zpracování informací, nikoliv jediným.

Aha, a není vnímání poškození, i bez nervového systému, v podstatě bolest?

Představa, že poškození musí být bolest, je mylná. Cítíme bolest, protože máme specifické druhy receptorů, jimž se říká nociceptory, které jsou naprogramovány k odpovědi na bolest, nikoliv na dotyk. Lidé můžou mít genetické postižení, které způsobuje, že cítí tlak, ale nikdy neucítí bolest, protože nemají receptory bolesti.

Ale říkal jste, že to rostliny "poznají". Takže si to poškození neuvědomují?

Ne. Odmítám užít slovo uvědomování si. Vůbec nerozumíme tomu, co vědomí je. Ani trochu. Rostliny nejsou vědomé. Když řízneme do listu, předpokládáme, že list trpí. Ale to je náš vlastní antropomorfismus ohledně toho, co se odehrává.

Takže nemusí pociťovat bolest, ale brání se.

Všechny organismy se pokoušejí udržet homeostázu a udělají cokoliv, aby tohoto cíle dosáhly. Ale jestli je přítomno utrpení? Tak věci definujeme my. Řekněme, že máte jilmový strom, který stojí na vrcholku hory, a stejný jilmový strom, který je v údolí. Na vrcholku větrné hory bude krátký a bude mít jen pár větví, pár listů a tlustý kořen. Pokud by si udržel stejnou výšku se stejným množstvím větví, vítr by ho vyvrátil. Víte tedy, že rostliny aktivně reagují na vítr tím, že potlačují vertikální růst a zvětšují svůj obvod. Je to aktivní odezva. Není to tak, že by reagovaly na poškození. Rostlina mění svoji odezvu, aby přežila.

Může se rostlina učit?

Rostliny mají vzpomínky. Uchovávají a vyvolávají si informace, ale nepůjdou si o tom popovídat se svým psychiatrem. Nejjasnější příklad by byl mucholapka podivná. Mucholapka se uzavírá díky vlasovitým vláknům podél velké, otevřené chlopně. Vypadá jako dva listy, ale jedná se o jeden list. Když přijde brouk a zachytí vlákna na obou stranách, chlopeň se uzavře. Pokud se dotkne jen na jedné straně, neuzavře se. Dotkne se na jedné straně, leze dál, dotkne se na druhé straně. Pokud se druhé strany dotkne do dvaceti sekund, uzavře se. Pokud se to stane do dvaceti sekund, jedná se o velkého brouka a stojí za vydanou energii chlopeň uzavřít. Pokud je prodleva delší, možná jsou to dvě malé věci, a uzavírat chlopeň by za energetický výdej nestálo. Chce sníst jen něco, co je velké.

Tomu se moc paměť říkat nedá, ne?

Krátkodobá paměť! Za pár sekund zmizí. To je to, co se tam děje. Něco se dotkne vláken na jedné straně. Pamatuje si to dvacet sekund; potom zapomene, že se jí něco dotklo.

Takže, pokud Vás správně chápu, rostliny něco vnímají doopravdy, nejen metaforicky. Jen prostě nevnímají bolest. Správně?

Rostliny nemají receptory bolesti. Rostliny mají receptory tlaku, které jim umožňují poznat, když se jich něco dotýká nebo s nimi hýbe - mechanoreceptory. Jedná se o specifickou nervovou buňku.

A abych si to ujasnil, mám pravdu, když řeknu, že rostlina pozná, když jí něco působí poškození?

Rozhodně je možné rostlinu zabít, ale bude jí to jedno.

Zdroj: VICE, Překlad: Lukáš Dohnal, Korektura: Silvestr Vandrovec Špaček