Jste zde

Zabíjet kapry na Vánoce znamená páchat násilí ve jménu míru

Štítky: 

Každý rok se opakuje stejný scénář. Týden před Vánoci se v českých městech objeví kádě s vodou, ulice se promění ve slavnostně vyzdobená jatka, kde absence zdí najednou nikomu nevadí, a za doprovodu vánočních koled nastává masové zabíjení takzvaných vánočních kaprů. Zatímco jejich krev si potůčkem hledá cestu k nejbližšímu kanálu, nakupující odcházejí v příjemné vánoční náladě a cestou se možná zastaví koupit nějaké dárky. Vánoční láska, klid a mír totiž neplatí pro všechny.

V dětství to zažila snad většina z nás. Kapr vznášející se ve vaně je velká senzace. Nikomu se vlastně nechce to udělat, ale tak to prostě chodí, je to tradice a stejně už plave břichem nahoru. Z dětí jsme vyrostli v dospělé muže a ženy, ale tradice, jak to tak bývá, zůstává. Doba mezitím pokročila a jelikož nechceme kapry trápit přenášením v igelitce, nebo se možná nám samotným protiví zasadit smrtící úder a ponořit ruce do krvácejících útrob ryby, necháme dílo provést zkušeného brigádníka na stánku. Pokud je smrt rychlá a bezbolestná, můžeme tomu říkat humánní zabití, a to je přece dostatečně ospravedlňující oxymóron k tomu, abychom se domů vraceli s dobrým pocitem a mrtvým tělem v tašce zároveň.


Foto: časopis Buddy Potapeni

Utrpení kaprů

V předvánočním období jsou to právě kapři, kteří ze všech zvířat trpí nejvíce. Ostatně průmyslové rybářství se v zásadě nijak zvlášť neliší od jiných zvířecích velkochovů. V rámci rozmnožovacího procesu je například běžnou praktikou, že samici kapra je zašit pohlavní otvor, aby nedocházelo k úniku jiker, to totiž způsobuje ztráty. Až přijde správný čas, z ryb se násilně vymačká mlíčí a jikry, což vypadá podobně jako vymačkávání zubní pasty. Ačkoliv je tato praktika výslovně zakázána v Zákoně na ochranu zvířat proti týrání, v případě rybích chovů platí samozřejmě výjimka. 

Vánoční utrpení kaprů začíná už dva měsíce před Vánoci, kdy probíhají výlovy. Technika výlovu se za staletí nezměnila a s rybami je stále zacházeno, jako kdyby necítily bolest. Během velice nešetrného nabírání a vytahování z vody, opakovaného přesýpání z nádoby do nádoby a procesu třídění může ryba strávit na vzduchu i několik minut. Ryba je vodní živočich a při pobytu na souši zažívá pravděpodobně podobné pocity, jako kdybychom pod vodu ponořili suchozemské zvíře. Každý okamžik strávený na vzduchu je pro kapra nepochybně krutým bojem o život. Mnoha rybám se stane osudným už samotný výlov, zbylí potlučení a stresovaní kapři jsou poté převezeni na sádky nebo do sběrných rybníků. V přirozeném prostředí kapři přecházejí do zimního spánku, kdy se jim zpomalí organismus a odpočívají na dně rybníka. Tento proces je výlovem přerušen a v sádkách jsou nucení zůstávat v aktivním stavu, avšak do konce života už nedostanou žádnou potravu, což má za cíl zvýšit kvalitu masa. Vyhladovělí, zranění a nemocní kapří pak v předvánočním týdnu putují na prodejní stánky, kde v přeplněných kádích pomalu umírají na nedostatek kyslíku, vyčerpání nebo teplotní šok. Rána palicí je pro ně v tomto stavu už jenom vysvobozením z vánočního pekla, které jim lidé připravili.

Tradice, tradice, tradice

Kapr patří k Vánocům odjakživa, zní nejčastější argument zastánců této vánoční tradice. Podíváme-li se do historie, kapr se skutečně začal objevovat na štědrovečerních tabulích už v 17. století, většinou byl výsadou měsťanů a zámožnějších rodin, čili poměrně úzké skupiny obyvatelstva. Podávání kapra na Vánoce záviselo na oblasti a v průběhu času se různě proměňovalo rozšíření jeho konzumace i způsob přípravy. V rybníkářských oblastech byl kapr běžnější, někdy si zas kapra nemohli dovolit kvůli vysoké ceně. Tímto způsobem tradice na pár desítek let upadala a pak se zas v různých cyklech vracela. Spíše než jeden univerzální tradiční pokrm byla dříve pro Vánoce charakteristická jejich pestrost. Jídla se lišila region od regionu a typicky šlo o různá zeleninová, obilná nebo luštěninová jídla, jako například houbový kuba, pučálka, muzika a další zpravidla bezmasé postní pokrmy. Nutno podotknout, že ryba v tehdejším chápání nebyla považována za maso a proto byla součástí jídelníčku v období půstu. V katolické církvi a často i ve veřejném mínění toto chápání přetrvává dodnes.

Teprve po první světové válce se kapr začal více rozšiřovat mezi běžné obyvatelstvo. Vliv na to měla celkově zvyšující se životní úroveň a tedy snaha vyrovnat se slavnostním pokrmům bohatších vrstev. Po rozpadu Rakousko-Uherska probíhala intenzivní kampaň rybářů, kteří jelikož ztratili svá odbytiště v odpojených zemích, potřebovali zajistit odbyt ryb. To pravděpodobně zapříčinilo další rozšiřování tradice v neprospěch kaprů. Do této doby se však stále nejednalo o podobu vánoční hostiny, jakou známe dnes. Kapr se připravoval vařený nebo dušený, podávala se také rybí polévka. První zmínky o smaženém kaprovi s bramborovým salátem se objevují v Brně až koncem 30. let 20. století. K masovému rozšíření však došlo až v 50. letech, a k utužení této tradice velmi pravděpodobně přispěl také komunismus svou charakteristickou snahou vše sjednocovat. 


Foto: Mariana B. on Unsplash

Svátky klidu a míru?

Původní křesťanský význam Vánoc jako oslavy narození Ježíše Krista se ve 20. století proměnil a dnes jsou Vánoce chápány především jako svátky klidu, lásky a míru. Během vánočních svátků se setkávají rodiny, odpouštíme si nevyřešené spory a vzájemně se obdarováváme, abychom našim blízkým udělali radost. Touto proměnou však neprošel náš přístup k mimolidským zvířatům, která nadále umírají kvůli tradici, která navíc nemá příliš hluboké kořeny. Smažený kapr s bramborovým salátem se přesto stal natolik silným symbolem Vánoc, že si štědrovečerní večeři bez kapra mnoho lidí nedokáže vůbec představit. Jakýkoliv pokus aktivistů za práva zvířat o rozpoutání diskuze nad touto krutou tradicí se setká buď s agresivním odmítnutím, výsměchem, nebo v lepším případě absolutním nepochopením. Ale není už na čase, abychom přestali zabíjet zvířata ve jménu kulturních tradic? Podobných obřadních rituálů jsme již v minulosti překonali mnoho. Stejně jako si dnes na Velikonoce raději upečeme beránka z těsta, než abychom podřezávali živého, můžeme i v případě kapra najít etickou alternativu. A není potřeba dlouhého hledání.

V otázce jídla máme téměř vždy možnost volby. Chceme-li se držet tradic, můžeme si vybrat z mnoha tradičních staročeských štědrovečerních jídel. Hlíva ústřičná obalená v mořské řase zase dokáže věrohodně napodobit chuť ryby, podobně jako smažený obalovaný celer. Z jakého důvodu volit násilí, když máme na výběr mír?


Vyzkoušejte naše vánoční recepty

Pozn.: článek nenabádá k vykupování a vypouštění kaprů, po všem, čím si prošli, mají jen velmi malou šanci na přežití.

Autor: Petr Beneš, Ilustrační foto: časopis Buddy Potapeni